Kolem bylinářství Herbata jsem šla náhodou a dovnitř mě nenalákal nepřehlédnutelný masivní dřevěný portál, ale vystavený emblém Kořenářství U Antonína. Vešla jsem se tedy podívat, jestli si náhodou Antoníni neotevřeli pobočku.

Uvnitř mě překvapila intenzivní vůně sušených bylinek – jsou tu všude: jen tak zavěšené jako dekorace, v plátěných vyšívaných sáčcích, v papírových pytlících, i úhledně zabalené v nálevových čajových sáčcích v krabičkách. Chvíli jsem zaváhala, jestli jsem tu vůbec správně: po kořenkách totiž nebylo ani památky a všichni zákazníci přede mnou se ptali na odvary, koupele a masti. Za pultem taky neobsluhovala žádná babka kořenářka, ale mladá slečna, která se co chvíli nořila do skladu, ale přinesla další voňavý bylinkový balíček.

Dobře jsem ale udělala, že jsem zůstala. Ptala jsem se v první řadě, jestli jsem tedy v bylinkářství, nebo v kořenářství. Slečna mi vysvětlila, že ty dvě oblasti hodně souvisejí a že se snaží udržovat široký sortiment v obou (ó, marketingový bože, proč tohle nenaučíš všechny, co si kdy stoupnou za pult?). Doplnila také, že zatímco koření mají pouze jednodruhové nebo v předpřipravených směsích (evidentně ho odebírají od kořenářských specialistů, a to pravděpodobně nejen od Antonína), bylinkové směsi na přání míchají i sami.

Míchání bylinkového čaje na zakázku jsem nevyzkoušela, ale obávám se, že mi zvědavost nedá a za tímhle účelem do Herbaty ještě zamířím. Pro tentokrát jsem si domů přinesla opravdu jen Antonínské sáčky, za silného papíru, aby se uvnitř udržela vůně i chuť koření, a s popisem, jaký poklad se uvnitř skrývá, samozřejmě včetně data spotřeby a možností využití. Jsou úplně stejné, jako když je koupíte v Plzni v Dominikánské nebo si je necháte poslat z e-shopu poštou. Vlastně jeden rozdíl tu je – zatímco v e-shopu si Antonín naúčtuje za sáček barevného celého pepře 27 Kč, v Herbatě je na pytlíku přicvaknutá cedulka 47 Kč.