Tenhle bar mě nadchnul hned při první návštěvě a vím, že se sem budu vracet. Vstupní dveře vyplněné mléčným sklem, mi připomněly slavný Harry´s Bar v Benátkách, ve kterém prý Hemingway proseděl své benátské večery a atmosféra za dveřmi mi snadno dovolila zapomenout na to, že je běžný pracovní den.

Kolem desáté večerní byl bar v podstatě plný, stolky obsazené a barový pult obsypán hosty. Osvětlení bylo decentní, zakouření mírné a moje očekávání velká. Tak trošku jsme se těšily, že si poklábosíme s barmanem a ten nám nabídne nějaký holčičí drink „jenom pro nás“. Asi by to tak i bylo, ale to bychom musely sedět na baru. Tam se totiž diskutovalo podávaní absinthu, složení jednotlivých cocktailů, nebo projednávaly chuťové rozdíly mezi rumy, kterých bar nabízí více než 200 druhů. Dokonce mají i malé rumové degustační menu.

My jsme dostaly na stůl lístek, který je, pokud jde o míchané nápoje, celkem stručný a upozorňuje na to, že nám barmani rádi namíchají, co si budeme přát. Protože s námi naše přání nikdo nediskutoval, vybraly jsem si z lístku London Smash a Hemingway Daiquiri (oba kolem 115 Kč). London Smash se mi trefil do chuti vyváženou sladkokyselou kombinací ginu, malinového likéru, citrónové šťávy a ovoce – pomeranče, mandarinky, hrozny, maliny, doplněné ledem a pár lístky máty. Dala jsem si rovnou repete. Zuzky Hemingway Daiquiry bylo překvapivě silné, výrazně citrusové a nezapíralo tak základní ingredience – rum, grapefruitový džus, maraschino a samozřejmě limety. Oba drinky byly jednoduše dozdobeny, žádná paraplíčka nečekejte.

U ostatních položek se lístek zdá místy nekonečný, rumy jsem zmínila, i nabídka dalších destilátů je velmi široká, takže si fajnšmekři asi přijdou na své. Slogan na stránkách podniku: „Fine mixology & luxury spirits“, podle mě dokonale sedí.

Kdybych byla Ally McBeal, zrovna tohle by byl ten bar, kam bych chtěla chodit s kolegy na skleničku po práci. Kdybych chodila často, tak by se se mnou třeba barmani dali přece jen do řeči a míchali mi drinky podle momentální nálady a nepřišlo by jim vůbec divné, resp. nemožné, podávat v baru vodovodu. Než se to naučí, dám jim prozatím jen trojku, ale věřím v jejich potenciál a ráda se nechám přesvědčit, že jsem byla zbytečně přísná.

To je tak, když dárek k narozeninám kupujete dva měsíce předem, ale spletete si datum (ano, v tomhle jsem chlap – zapomínám na výročí, pletu si měsíce, dny i roky) a místo na 13., objednáte stůl v restauraci na 17. No a protože se jedná o Grand restaurant festival, tak už není možná změna, můžete se pokusit jen o omluvenku v podobě drinku v nějakém pěkném baru.

Vchod do Hemingway baru je nenápadný, myslím, že náhodný chodec sem těžko zabloudí. Pokud ale přeci jen vstoupí, ocitne se v jiném světě. Ve světě, který připomíná anglický klub pro gentlemany. Ve světě, kde se zaboří do měkké kožené sedačky, v jedné ruce broušenou sklenici whisky se sodou, ve druhé doutník. Nebo se usadí na baru, aby mohl sledovat barmanovo umění a usrkávat koktejly. To, že je bar malý, velmi tmavý a s nízkým stropem mu vůbec nevadí. Naopak – náhodný chodec, ať už je to gentleman či lady, se tu bude cítit báječně.

K atmosféře místa přispívá nemalou měrou i barmanka, která se dokonale pohybuje přesně na té tenké hranici mezi chladnou profesionalitou a vřelým lidským přístupem. Zatímco nám míchala koktejly, řešili jsme způsoby podávání absintu. Barmanka nelenila, popsala nám správný způsob servírování, ukázala láhve a vysvětlila rozdíly mezi absintem pravým a nepravým. Pak si spolu s majitelem Alešem Půtou povzdechli, že obraz Piják absintu nevisí tady, ale v nedaleké Slavii…

Mojito, Cuba Libre nebo Piña Coladu v menu nehledejte (i když nepochybuji o tom, že vám je bez mrknutí oka připraví v nadstandardní kvalitě). V tomhle typu barů je téměř hřích, objednávat si podle lístku, mnohem jistější je důvěřovat profesionálovi za barem a říct jen zhruba, na co máte chuť. Já jsem sice v prvním kole lístek využila, ale rozhodně jsem ze svého London Smash nebyla zklamaná. Osvěžující, řekla bych spíše dámský, koktejl na bázi ginu, s čerstvě vymačkanou šťávou z pomerančů, mandarinek a hroznů a lesně-ovocným pyré. Decentní ozdoba v podobě lístků máty a borůvek – vítejte v lese. Akorát sladký, akorát kyselý (a nabídka barmanky na případné dochucení tím či oním směrem). Drahý se do lístku ani nepodíval, projevil přání „gin, krátký, ne sladký“ a po krátké upřesňující debatě mu barmanka namíchala přesně to, co chtěl. Druhé kolo jsme nechali na barmance oba a ona se nám odměnila dvěma drinky přesně podle našich chutí. Pro mě to byl Elderflower Fizz, zajímavá a velmi chutná bezinková variace na klasický gin fizz. Pro drahého pak novinka, která ještě není v lístku a dokonce ani nemá jméno. Prý jsme první zákazníci, kteří ochutnali tuhle dobrotu s ginem a levandulí. Takový přístup mě prostě baví. To, že koktejly jsou připraveny z prémiových značek alkoholu, kvalitních ovocných šťáv a dalších ingrediencí, snad ani nemusím dodávat.