Do Hapu mě poprvé vzal můj ex, který je tu štamgastem. Než se u nás objevila servírka a posléze přistály objednané nápoje, říkala jsem si „no to si ze mě snad dělá srandu?!“.

Bar se nachází pod úrovní chodníku a kolemjdoucí svým vzhledem rozhodně nenaláká. Začíná to ošklivým „udělali-jsme-si-ho-sami" vývěsním štítem, pokračuje dost malým prostorem, který je zcela zaplněn nábytkem typu „každej pes, jiná ves“ a končí – občas i pro kuřáka nepříjemnou- "zahuleností“. Jenže, do baru se nechodí dýchat čerstvý vzduch a sledovat nejmodernější design, ale pít koktejly a zažít nějakou tu atmosféru. Oboje tu umějí na výbornou.

Slečny, které tu obsluhují byly vždycky velmi milé, usměvavé a vstřícné (docela zábavné je sledovat, jak v narvaném baru skládají hosty téměř jako Tetris). Jenže, hodnotit obsluhu z pozice partnerky štamgasta není zcela objektivní, tak jsem je (po téměř dvou letech) šla raději otestovat a vzala si na pomoc kamarádku. Servírka je tu pořád stejná, zjevně si mě nezařadila, ale i tak byla opravdu milá. Její úsměv a péče o nás nepolevovali ani s postupujícím časem a čím dál plnějším podnikem.

A teď k tomu, proč je tady pořád narváno. Nápojový lístek obsahuje jak klasické koktejly, tak jejich vlastní receptury. Kamarádka si dala klasiku (Swimming pool, Mai Tai a Banana Mama), já začala Singapore Sling a pokračovala v koktejlech na bázi ginu – aby mi nebylo zle, že… – z jejich originální nabídky. Forbidden Fruit (gin, ginger beer, lesní ovoce+další ingredience, které mi vypadly z paměti) bylo osvěžující, díky zázvoru zajímavé a nepřeslazené. G.G.C (tuším gin, ginger beer, okurka) bylo velmi povedené letní pití, řekla bych spíš pro chlapy, než pro dámičky zvyklé na Piña Coladu. Klasické koktejly byly v pořádku, ve správném skle a s ozdobou.
Co se týká jídla, tak v Hapu dostanete akorát makové preclíky nebo mandle&spol., ale člověk nějak víc ani nečeká.