Recenzi jsem napřed napsal na svůj blog, ale po úpravě se hodí i na Scuk. Popisoval jsem návštěvu Hansena v rámci Grand Restaurant Fesivalu.

> Regionální specialita

Napřed jsme jako bonus dostali aperitiv v podobě sektu italského Valsé Contarini. Hansen jako regionální specialitu zvolil filátko punkevního pstruha na hnědém másle, kroupové rizoto s čerstvou majoránkou a jemnou křenovou omáčkou.
Jakkoli ryby aktivně nevyhledávám, pstruh byl skvělý. Jeden ze dvou kousků na talíři se jen kuchaři nepodařilo dobře vykostit. Kroupy jako příloha by si možná zasloužily znovuzrození. Polosladký Ryzlink vlašský 2008 z Vinařské školy Valtice mě také velmi potěšil.

> Mistrovský kousek šéfkuchaře

Telecí líčko dušené na víně, kořenová zelenina konfitovaná v másle, cibulové pyré s fines herbes a znovu naprostá spokojenost. Maso bylo dokonale měkké a i jako přesvědčený masožravec jsem do sebe dostal i kusy celeru s mrkví. Frankovka 2005, opět z Vinné škola Valtice, mě už tolik nenadchla, červenému vínu jsem stále nepřišel na chuť.

Kdybychom skončili s dvouchodovým menu, odešli bychom naprosto spokojení. Jenže jsme zvolili plné tři chody a ten poslední byl – s plným vědomím závažnosti následujícího slova – průser.

> Nejlepší jídlo od maminky

Tohle nebyla maminka, ale jídlo ze školní jídelny. Plným názvem vepřové karé zapečené ve smetanových bramborách s tymiánem, domácí nakládané houby. Dvoucentimetrový plátek naprosto tuhého masa se téměř nedal ukrojit, zvlášť v malém prostoru zapékací misky. Když se k tomu přidá nevýrazná chuť vepřového, dopadlo to tak, že půlka jedné porce šla zpět do kuchyně. Já jsem vydržel, protože smetanová omáčka nebyla špatná. Příště by se jen neměla kombinovat s nedovařenými plátky brambor.

Se ženou jsme se shodli, že kdyby se nám podařilo tímto způsobem upravit maso při domácím obědě, tak na sebe sami budeme naštvaní a možná se dojíme něčím jiným. Jakkoli mám restauraci Hansen osobně velmi rád a odpustím jí menší přehmaty, tohle se nepovedlo. Víno bylo zase červené: André 2009 od Stanislava Mádla z Velkých Bílovic.

> Hodnocení

Pstruh i líčka byla vynikající, hned bych si je dal znovu. Vepřovému karé se ale raději vyhněte. Jen přemýšlím, jestli by se tak tlustý kus masa dal vůbec v této podobě zpracovat lépe – spíš než aktuální chyba kuchaře to možná byla špatná volba konkrétního zpracování.

Obsluha se u Hansena zlepšila. Do restaurace chodívám častěji, většinou na výborná obědová menu, a nevybavuji si žádný zásadní problém, který by souvisel s obsluhou.

Prostředí se od mé první recenze nezměnilo, Hansen se ale začal víc věnovat své internetové prezentaci. Zejména způsob komunikace prostřednictvím facebookové stránky je příkladný.

Na Hansenovi se stávám mírně závislým, navíc se i při čtvrté návštěvě stále držím jednoho hlavního jídla. Mohu sice tvrdit, že je to hlavně kvůli možnosti porovnávání, ale to bych si namlouval. Důvod je prostý: Hansenův telecí řízek prostě nemá chybu.

Restaurace v Besedním domě nahradila starší podnik, který byl tak nevýrazný, že se od něj nedá ani odrazit. O Hansenovi je oproti tomu docela slyšet, a to nejen díky šikovnému marketingu, ale také prostřednictvím mezilidské šeptandy. Do podvědomí Brňanů se dostal svým zaměřením na běžnou babičkovskou rakousko-uherskou kuchyni, chutným jídlem, čistým prostředím a slušnými cenami.

Tentokrát jsme se ženou zaskočili jen na rychlý pracovní oběd. Máme asi štěstí na obsluhu, takže se stejně jako v předchozích případech nekonalo žádné faux pa, nemuseli jsme ani dlouho čekat. Když píšu o rychlém obědě, za tři čtvrtě hodiny jsme byli hotovi.

Vídeňský telecí řízek jsme nakonec měli oba dva. Proč počtvrté opakuji stále stejné jídlo? Protože lepší jsem ještě nejedl, a to porovnávám třeba i s vyhlášeným vídeňským Figlmüllerem. Tabule s vypsanou denní nabídkou sice velmi láká a číšník v bílých rukavičkách na ni pokaždé upozorňuje, ale v restauracích rád vsázím na dobrou zkušenost z minula.

Dva nadprůměrně velké kusy rozklepaného masa jsou obalené v nezvykle křupavé strouhance. Její složení mi vrtá hlavou, nebude to běžně pomleté pečivo; spíš rozdrcené, polámané. Maso je tak jemné, že se pomalu ani nemusí krájet a řízek hlavně není nasáklý olejem. Místo fritovacího hrnce určitě viděl poctivou pánev, takže převažuje chuť masa a osmaženého obalu.

K telecímu řízku patří vídeňský bramborový salát bez majonézy. K němu už mám výhrady, neboť jeho chuť není tak výrazná, jako když si stejnou přílohu k řízku objednáte v Rakousku. Také bych ocenil salát na samostatném talíři, aby se v něm řízek nekoupal a já pod ním nemusel lovit kousky brambor. Kéž by kuchař kvůli salátu zajel na výzvědy třeba ke zmiňovanému Figlmüllerovi.

Řízek jsem ale už znal. Při této návštěvě mě proto nejvíc dostala nová nabídka domácích šťáv: malinová a bezová. Vsadil jsem na osvědčenou bezinku a dostal stejnou chuť jako z lahví, které máme zavařené ve spíži. Citronáda, kterou si objednala manželka, ale byla tak kyselá, že k úpravě nestačily ani tři cukry, o které jsme si řekli.

Řízek v Hansenovi stojí 195 Kč včetně přílohy, a to je vzhledem k množství a kvalitě vynikající cena. Dvě deci bezovky za 18 Kč potom vyhrají nad jakýmkoli běžným lahvovým nealkoholickým nápojem.

Všechny čtyři mé návštěvy Hansena byly srovnatelné, nesetkal jsem se s výkyvy v kvalitě jídla nebo obsluhy. Možná ale mohu mluvit o štěstí, protože jiné recenze si zrovna na obsluhu někdy stěžují.

Hansen! Otevření podniku přineslo Brnu velké pozdvižení. Sama jsem tam zavítala dvakrát krátce poté a z každé návštěvy si pamatuji o trochu méně, než bych chtěla, protože dalešický májový ležák se v teple pije jako nic.

Je to trochu jiný podnik. Kdyby obsluze to nasazování bílých rukaviček tolik netrvalo, cítili byste se určitě královsky. Zlaté zdobení a luxusně veliký vzdušný prostor, ve kterém je méně stolů, než by se vešlo, do toho se zamiluje nejedna princezna. Pecka je, že je to luxus, který si může dopřát téměř každý, protože ani menu zde nejsou bez parády.

Co já jsem to tam měla? Pokusím se rozpomenout. V menu vývar se svítkem, pečeného králíka na zelenině s krupicovými noky, guláš s pečenými bramborami a z předkrmů z lístku výtečný růžový jemný rozbíf s nejjemnější křenovou máčkou na světě. Položky jsou poskládané podle kvality :)

Vývar byl naprosto obyčejný, dokonce bych řekla, že i lehce podprůměrný, nebyl vůbec silný a byl málo osolený, na stole sůl nebyla a než jejich rychlý číšník přišel, trvalo to tak dlouho, že by nám ta polévka vystydla.

Králík byl pod psa. Kaparové omáčky tam bylo malinko, maso trochu tužší, než by si přála, a noky byly takové suché a tvrdé, prostě se rozpadaly a mám pocit, že to jde i lépe. Zeleniny tam bylo mikromnožství.

Guláš byl dobrý, ne že by ho nezvládla vaše maminka stejně, ale je to tím, že české maminky jsou prostě hvězdy na guláše a to se těžko překonává; pečené nové brambory k tomu byly ale velmi zajímavá příloha, takže mi z toho chutnaly nejvíc.

A ten rozbíf byl bezchybný, škoda že už z lístku zmizel a doufám, že se zase vrátí. Neuvěřitelná delikatesa, na jemné omáčce a mase vynikaly velké krystalky hrubé soli a byl to opravdu zážitek. Jejich čerstvé pečivo je chvalitebný počin, nicméně dle mého soudu chléb chutná spíše jako slaná buchta a stále preferuji jeho obyčejnou verzi.

V létě je otevřená i zahrádka, nicméně česko-rakouské kuchyni dominují spíše těžká jídla, a návštěvu obzvlášť doporučuji na spravení chmurné nálady z nepěkného počasí, i když se zde můžete zchladit i vodou z kohoutku.

Tedy ani já a celá Kavalérie jsme neodolali chvalozpěvům a vydali se do Hansenu, musím říct, že to byl velmi příjemně strávený dlouhý oběd.

Ale popořádku. Začátek byl trochu rozpačitý, dlouhé čekání na objednání, i když k tomu nebyl jasný důvod, nějak plno tam nebylo. Číšníka bych si představoval možná noblesnějšího, tuto vlastnost vskutku netvoří kravata a bílé rukavice, ty to maximálně podtrhují, pokud je co. Milý ano, to byl, ale čekal bych něco navíc.

V slepičí polévce toho plavalo příjemně hodně (dost masa, knedlíčků…), ale celkově se nás trochu Werichovsky snažila přesvědčit, že: „To není umění vařit se solí, bez soli, to je umění“. Bohužel, stejně jako v pohádce, se nezdařilo a polévka se doslova dala shrnout souslovím nemastná neslaná.

Telecí guláš s pečenými brambory, to však byla zcela jiná liga. Skvělé, směsici lehoučce nakyslého guláše a sladkých brambor jsem si opravdu užíval, maso bylo vláčné a celkově mě tohle jídlo opravdu bavilo. K tomu Dalešice, které zde čepují a byl jsem naprosto spokojen, že jsem prominul i výše zmíněné nedostatky.

Interiér si nezvykle nechávám nakonec, ale nic mu nechybí, i v tomto stylu je střídmý a krásně se tu sedí, láká mě k tomu zajít jen na zákusek, který se do mě tentokrát již nevešel. Těším se, že tu budu občas vysedávat.

Jaký může být lepší způsob oslavy úspěšné obhajoby diplomové práce než vyrazit do nového, krásného a nadějného podniku?:) Přesně takový se jevil Hansen podle ohlasů lidí, kteří ho před námi stihli navštívit. Číšníci tu prý obsluhují v bílých rukavičkách a jídlo je v podstatě dokonalé… Jak to bylo při naší návštěvě?

Rozhodně okouzlující jsou prostory Besedního domu, kde Hansen sídlí. Vysokánské stropy a okna, parkety, klavír, spousta místa kolem jednotlivých stolů – kdyby mi v místnosti nebylo chladno, byl by dojem z interiérů perfektní.

S bílými rukavičkami tu sice opravdu obsluhují, je však potřeba dodat, že občas tahle stylová proprieta obsluze celkem překáží, třeba při zakládání stolu nebo otevírání jídelního lístku:) Vystřídali se u nás dva číšníci a jedna servírka, všichni velmi milí. Slečna byla trochu popletená, ale hezky svoji zmatenost omlouvala, takže nám to vůbec nevadilo.

Horší byly prodlevy – čekali jsme poměrně dlouho na možnost objednat si jídlo, na druhé kolo nápojů i na reklamaci dezertu (předbíhám). Trochu nešikovná je snaha personálu vám vše za každou cenu naservírovat zprava – když přišli oba číšníci s hlavním chodem, měla jsem strach, že se srazí jako v grotesce. Obsluha byla asi nejslabší částí – k stylu, do jakého je Hansen navlečen, je obsluha zatím trošku neohrabaná, prostě méně stylová.

Z jídla jsme vyzkoušeli hovězí vývar s játrovými knedlíčky (45 Kč) – vývar byl o stupeň slanější, než by mi přišlo ideální, a knedlíčky byly trochu oschlé, na druhou stranu byl vývar poctivý a voňavý a nudle v něm zřejmě domácí. Bratr si stěžoval na přesolené svítky ve své pórkové polévce (35 Kč z denní nabídky) – nechutnala jsem je, polévka byla ale opravdu pórková a chuťově skvěle vyladěná.

Kachní prsa (cca 250 Kč) mě uspokojila skoro 100% – byla šťavnatá, s náznakem křupavé kůžičky, s povedenou omáčkou. Jako příloha k nim byly bramborové placky – přišly mi trochu suché, možná na nás čekaly nebo to je tím, že byly maličké a je tak snazší je vysušit. S dušenou brukví a omáčkou ale ladily skvěle.

Jehněčí kotletky (360 Kč) byly mírně až příliš vysušené (lišilo se to od kusu), květákové pyré s omáčkou se naopak povedlo velmi. Plus body dávám za dalešické pivo servírované na skleněných táccích.

Problém nastal u dezertu – bramborových šulánků s mákem. Nechali jsme si je rozdělit mezi dva lidi a oba jsme se shodli, že mák je žluklý. Číšník po reklamaci jídlo odnesl, a i když po dotazu v kuchyni tvrdil, že s mákem určitě nic nebylo, dezert nám neúčtoval.