To se tak někdy přihodí, že člověk, který nikdy nebyl v Japonsku, a dokonce ani nikdy nejedl žádné japonské jídlo, musí najednou uvařit hned dva chody z japonské kuchyně. Doma samozřejmě žádné japonské suroviny nemá, ale jeho drahá (já) si vzpomene si, že už nejmíň patnáct let jezdí kolem obchodu s japonskou vlajkou. Na internetu najde dokonce jejich e-shop, ale protože kamenný obchod má kousek, vydá se (s nákupním seznamem obsahujícím nějaká zaklínadla) na průzkum osobně.

Obchod sídlí v rodinném domku spolu s cestovní kanceláří zaměřenou na Japonsko (kdyby třeba někoho zaujal natolik, že by chtěl hned odletět). Vybavení je jednoduché, jen pult, regály, mrazák a lednice. Všechno je tu čisté, přehledně vyrovnané na svých místech a označené cenovkami. Mimo japonských specialit k jídlu a pití nabízejí i kimona, japonské nádobí nebo sety na přípravu suši.

Během našeho nakupování byl obchod úplně prázdný, předpokládám, že většina lidí nakupuje přes e-shop. Ujala se nás příjemná paní, která měla o prodávaném zboží zjevně přehled (narozdíl od nás), poradila nám, doporučila, i recept přihodila. Zdála se mi prostě jako osoba na svém místě.

Nakoupili jsme mně dosud neznámé suroviny jako Dashi no moto (instantní rybí vývar), Mirin (alkoholické dochucovadlo), Soba (pohankové nudle), Kim Nori (ochucené pražené mořské řasy) a sojovku Kikkoman, japonské pivo Kirin a dva páry pěkných jídelních hůlek.
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nejedla nic japonského, tak se mi těžko hodnotí kvalita, ale po přidání dalších ingrediencí nám vznikly dva velmi chutné pokrmy – tempura a soba nudle s jakousi omáčkou a mořskými řasami. Ať žije japonská kuchyně.