V HamTam se člověk cítí velmi příjemně. Prostor je vzdušný a přátelský, jeden kout okupují akvárko a knihovna, vedle baru stojí posmutnělý klavír. Vysoké pohodlné židle stojí kolem tmavých dřevěných stolů. Na záchodě mají i krém na ruce a pro vašeho prcka nočník. Jediná škoda je toho, že kvůli zastrčené poloze je tu prázdno – i my jsme šli na doporučení z Scuku a cestou se museli dívat dvakrát do navigace.

Jídelní lístek je krátký, dva předkrmy, sedm jídel, tři dezerty. Nabídka je v podstatě nesourodá, každé jídlo zapadá do jiné světové kuchyně, je ale vyrovnaná v tom, že pokrývá ryby, různé druhy masa i bezmasé jídlo. Doplňuje ji pivo z Kácova a nabídka vín z Česka, Itálie a Francie. Nalévají i vodovodu.

Po dlouhé době jsem tu měla hummus, který nebyl zbytečně kyselý (a který nebyl zbytečně z plechovky). Zdobily ho olivy naložené v mírně kořeněném oleji. Teplý zeleninový salát s cizrnou přesně ukazuje, že i bez masa se člověk dosyta nají. Sladká rajčata, jemný lilek, cuketa i žlutá paprika byly osmažené tak, že ještě zlehka křupaly, ale zároveň byly měkké. Celé jídlo doplnila olejová zálivka s čerstvým tymiánem. Velmi ostré jehněčí na indický způsob mi připadlo chuťově spíš arabské (koriandr), bylo ale křehké a velmi ostré :) Závěr nám obstaral cheesecake s mazlavým čokoládovým korpusem, jemnou náplní a rybízovou omáčkou. Káva na konec rozhodně nebyla zklamáním.

Obsluhu zvládla jedna slečna, velmi milá a s přehledem, co mají. Doporučila nám dezert s tím, že je čerstvě dodělaný, na závěr jsme ji ještě ztrápili dotazy na rozdíl mezi espressem lungo a double a proč mají psané espresso jako piccolo, ale zvládla to s přehledem, i když trochu váhala, proč ji zkoušíme. :) Zajímala se, jak nám chutnalo a jestli jsme s návštěvou spokojeni.

Když jsem poprvé zahlédl název Ham Tam na Scuku, myslel jsem si, že se jedná o asijskou kuchyni (po vzoru Sushi Tam Da). Sushi vám v Ham Tamu sice nedají, ale i tak restaurace podle mě stojí za pozornost.

Nachomýtl jsem se k oslavě narozenin – místnosti restaurace vévodil dlouhý stůl pro přibližně 20 lidí. Interiér je zvláštní směs stylů, ale řekl bych, že ještě čeká na dořešení. Síta na mouku místo lustrů ostře kontrastují s leskle mramorovou podlahou a židlemi jakoby z „lepší“ restaurace devadesátých let. Dal bych tomu ještě čas.

Usadil jsem se do zákrytu akvária mírně zarostlého řasami a prozkoumal jsem lístek, který mi donesla jedna ze slečen. Obsahoval pár hlavních jídel, dva dezerty a polévku dle denní nabídky – ukázalo se, že mají jelení vývar a hráškovou. Polévky jsem nakonec přeskočil a dal si kuřecí steak s holandskou omáčkou a grilovanou zeleninou.

Čekání na jídlo jsem si zkrátil dvěma sklenicemi veltlínského a jemně perlivou vodou. Trochu delší čekání na jídlo, zapříčiněné zřejmě objednávkami oslavenců, se vyplatilo – kuřecí prso bylo větší, dobře propečené, ale nevysušené. Holandská omáčka měla příjemně kyselkavý nádech a grilovaná zelenina byla tak akorát, navíc ochucená čerstvým tymiánem. Nakonec jsem se si ještě neodpustil cheesecake s malinovou omáčkou a jedno espresso. Koláč příjemně překvapil, nejednalo se o tvaroh. Malinová omáčka měla vyváženou sladko-kyselou chuť s kousky malin. Nejméně mě nadchlo espresso – panák kávy se nekonal, dostal jsem prostě normální „české preso“, které ničím neoslnilo. Obsluhující slečna – a zároveň zřejmě i provozovatelka – mi ale dala slevu na cheesecake, protože byl prý menší než obvykle, čímž nedosahoval jejích standardů – opravdu milé.

Obsluha je netradiční. Nepůsobí formálně dokonale (a strojeně), spíš se asi jedná o lidi (v tomto případě zřejmě výhradně ženského pohlaví), kteří mají jasnou představu o tom, jak má jídlo vypadat a jak by se měl host cítit. Neobvyklé je i to, že restaurace nabízí cateringové služby se zaměřením na různé národní kuchyně.

Na HamTam jsem narazil dost náhodou při googlení po poledních menu v okolí kanceláře, po pravdě jsem nad prostorem, kde pár týdnů fungují, už zlomil hůl a skoro se mi tam ani nechtělo. Během pár let tam začalo a skončilo několik restaurací, asi nejpoužitelnější z nich (která zajistila do teď používané vybavení) byla úvodní gruzínská Sedm krasavic, a po ní nemělo moc smysl tam chodit. Znovu až teď. Následující hodnocení je takové úvodní představení, protože na jejich webu se toho moc nedozvíte, a vychází z pár večeří a obědů. Ale podnik se snadno zařadil mezi ty, kam mám chuť vyrazit na jídlo (což se povedlo málokterému v okolí), a zmínku si zaslouží.

HamTam, restauraci poněkud divného jména, provozuje parta lidí ve věku lehce přes třicet let. Mají zkušenosti z dřívějších zaměstnání ve všemožných etnických restauracích, k tomu nějaké zahraniční partnery či poznatky z delšího pobytu mimo ČR. Což je důvod, proč jejich restaurační a cateringová nabídka vypadá na první pohled trochu divoce – „arabské, indické, postsovětské, mexické, ale i domácí dobroty“. Jenže pokud čekáte dlouhý jídelní lístek s desítkami jídel různých kuchyní a nálet surovin z mražáku, tak se šeredně spletete.

HamTam nemá stálý jídelní lístek, každý den se mění jak polední tak večerní menu. V poledne je to jedna polévka, salát a nějaká tři hlavní jídla. Večer se objeví tak čtyři předkrmy, polévka zůstává jedna (ne nutně ta z poledne, ale spíš ano) a počet hlavních chodů stoupne zhruba na pět až osm. A k tomu dva dezerty. Netradiční, ale svým způsobem sympatické. Vaří se to, co si kuchař naplánoval, co mu zrovna padlo do oka za suroviny a tak. Hlavní jídla se pohybují mezi 110 – 180,– Kč, při steaku to vyskočí k 280,–. Polední menu se nesnaží vecpat do stravenky a pořídíte jej za něco přes stovku.

Všechna jídla, co jsem měl, byla čistě, spolehlivě a čerstvě připravená a odpovídala tomu, co se člověk dočetl na jídelním lístku (= risotto je opravdu risotto, ne jeho typická česká variace). Uvařena bez konveniencí a dalších nepotřebných věcí, pocitově jakoby poctivě domácí, jednoduše připravená. Chutná, někdy jen tak jak mají „papírově“ být, jindy s nějakým nápadem navíc. Vlastně bych jim jen vytknul, že občas jsou na talíři tak trochu… nahamtaná, investovat trochu času (zatím tam opravdu nemívají narváno, takže by se snad i našel) do lepší stylizace na talíři by jim dost pomohlo. Obzvláště pokud je přílohou rýže, tak to bývá takový dost rustikální kydanec.

V polední měnu jsem měl třeba risotto s kozím sýrem a trochou rukoly, jednoduché a přitom bezchybné. Z ruské klasiky dělají hodně dobré pelmeně, ty jsou v nabídce skoro vždy, stejně jako v předkrmech hummus s libanonským chlebem (dost povedený) a obligátní lososový tatarák. Zaujala marinovaná hovězí (bio) žebírka s domácí bramborovou kaší a omáčkou očividně z takových těch klasických „na prkénku“ surovin – hořčice a křen především, zábavné. Naprosto bezproblémová a akceptovatelná i v podniku úplně jiné cenové kategorie byla studené pórková polévka (vichyssoise, za 35,– Kč). Bavil domácí pravý cheescake (nižší typ na plechu, podávaný lehce zastříknutý mátovou omáčkou), marinovaný filet z lososa se salátem tabouleh (klidně bych vynechal obyč lososa, salát byl ovšem perfektní) a kuře labadbar (murgh tikka), parádně okořeněné, šťavnaté, výrazné. Tohle popisuji po večeři, ke které byl měkký dušený králík se žampionovou omáčkou…

Prostředí je takové poněkud neosobní, nábytek a celé to rozložení převzaté z předchozích podniků mi k nim úplně nesedí, a ani mnohem stylovější (lehce ujeté a každá jiná) lampy či podivné malby na stěnách to pro mne nezmění (fotky interiéru i jídel snad časem doplním na svůj blog www.jizni-svah.cz). Ale zlikvidovali televizi, neřve tam otravná hudba a vůbec se tam sedí tak nějak klidně. Obsluha milá, profesionální a zároveň neformální, pohodová. Celé je to nekuřácké, točí tam chutnou dvanáctku Hubertus z pivovaru Kácov, i víno mají (rozlévají a Moravu zastupuje Skoupil, zahraničí úzký ale dostatečný výběr z Francie a Itálie od dovozce K2T Víno) a s maržemi snesitelnými. Prostě se mi tam líbí. Není to na romantický večer ve dvou ani večeři k nějaké zvláštní příležitosti. Ale podniků s dobrým poctivým jídlem co si na nic nehraje, kam bez váhání rád vyrazím, je v těhle místech jen pár. Snad si tenhle styl vaření udrží.