Shrnutí: „Nikdy jsem nebyla ve Vietnamu, ale něco mi říká, že tohle místo jihovýchodoasijskou atmosféru velmi věrně kopíruje. Žádná haute cuisine, v nabídce jediné jídlo – ale nabaštíte se královsky.“
Hai Há je v současné době snad nejprofláklejší podnik z celé Sapa tržnice – mezi poznávací znaky tedy patří nejen výrazný nápis nad okny a chlápek s čudícím grilem hned vedle vstupu, ale taky vysoké procento bílé populace uvnitř (v době naší návštěvy to byla víc než polovina). Nikdo z personálu samozřejmě nemluvil česky, ale stačí prsty ukázat, kolikrát vám má bún cha přistát na stole, a ostatní už se odehraje samo. Zatímco obsluze jsme nerozuměli, v průběhu čekání na grilovaný bůček (a nějakou čtvrthodinku jsme na něj vyčkávali) jsme poněkud neslušně odposlechli kousek rozhovoru od sousedního stolu, kde mladý Vietnamec dost odborně zasvěcoval mladého Čecha do tajů vietnamské kuchyně a poodhalil při tom docela zajímavá fakta. Hovořil například o různé kvalitě rýže z různých sklizní a o nejvhodnější době k jejímu nákupu nebo popisoval techniku výroby vývaru z kostí a roli glutamátu v celém procesu a další zajímavosti. Tedy, jestli celá vietnamská populace vidí do tajů gastronomie v takové míře, musí být česká kuchyně u nás záhy zcela převálcována vietnamským vlivem.
Po chvíli čekání se před námi na stole objevily jednotlivé součásti jídla: miska salátu a čerstvých bylinek, sladkokyselá omáčka s kolečky mrkve (pokud ji chcete přiostřit krájenými chilli papričkami, vřele doporučuji přimíchat napoprvé pouze jediné kolečko, ochutnat a pak teprve případně přidat druhé), talíř poněkud slepených rýžových nudlí a talířek nasládle marinovaného, grilovaného bůčku doplněný třemi malými šťavnatými karbanátečky. Bún cha je v Hai Há taková polokřupavá – položvýkavá, takže by měla konzistencí vyhovovat skoro každému. A rozhodně je to ideální způsob sblížení s bůčkem pro ty, kterým nevyhovuje jeho běžná česká pečená forma.
Sezení na plastových židlích u stolů s vikslajvantovými ubrusy krásně imituje přirozené asijské prostředí, akorát to teplo je v Praze narozdíl od tropického podnebí potřeba dohánět rozhicovaným přímotopem. Slabší povahy ať se raději moc nerozhlíží okolo, mohlo by jim padnout oko třeba na pytlíky s cukrem skladované na ne zcela hygienicky čisté podlaze hned za vstupními dveřmi, a taky ať raději moc nekontrolují gril, který nese patinu generací dávných předků. Povahy dobrodružnější budou, myslím, tyhle drobnosti považovat spíš za příjemný exkurz do asijských zvyklostí. Za 80 Kč tu tedy pořídíte nejen vydatný oběd, ale i takovou malou zámořskou dovolenou.

