Podnik je opravdu trochu schovaný, ale venku před vchodem už je docela velká cedule, takže najít ho by velký problém být neměl. Dole pod příkrými schody najdete překvapivě velký prostor pro výrobu a malé posezení se třemi stoly a jedním nízkým stolkem u pohovky, kde na stěnách visí gruzínské kroje.

Pod schodištěm narazíte na pult, u kterého se vás zpravidla hned ujme obsluha – při první návštěvě mě obsluhovala mladá slečna, která mi ochotně představila sortiment pečiva a nabídla čaj, potřebovala by ale ještě asi získat víc zkušeností s obsluhou kasy a počítáním (nespletla se, ale viditelně s tím trochu zápasila). To samé pak platí pro mladíka, který mě obsluhoval při druhé návštěvě a na kterém bylo to, že s touto prací začíná, vidět ještě více.

Co se týče sortimentu, mají několik podob chačapuri, z nichž jsem ochutnal a doporučuji to, které má trochu sýra i na povrchu, a masové, které nebylo špatné, ale víc mi seděla verze ze Smíchova, kde bylo maso výrazně ochucené mátou. Pokud budete chtít jen malý kus, neuříznou vám tu výseč ze standardní verze, ale upečou vám malé chačapurátko o průměru cca 10 cm. Dál jsem ochutnal chléb z oné speciální pece – chuťově dobrý, ale přišel mi lehce nedopečený a ořechové croissanty, které sice s těmi francouzskými mají společný akorát tvar (těsto je klasické kynuté a opravdu trochu žvýkačkové), ale mě chutnaly.

Protože na tyhle východní mňamky mě užije, tak jsem si cestou z Bistrotu i přes déšť odskočila do nově orecenzované Gruzínské pekárny na Koněvově. Opakuji, že pekárna je v takovém tom výkusu v ulici, vpravo od vjezdu do areálu čehosi, proti prodejně mražených ryb Diana (opravdu dobrý orientační bod) a je ve sklepě.

Prostor je zřejmě stará kuchyně, dokonce tu mají takový ten výtah na jídlo (i když teď nepoužívaný). Jedna půlka je pečící, oddělená pultem, druhá půlka je sedící, pár stolků, kanape, rádio, televize. V pečící části mají uprostřed místnosti naprosto jediněčnou pec na chléb lavaš – vypadá jak z nějaké pohádky o čertech a celou dobu jsem čekala, že z pod dvířek ve vrchlíku pece tu a tam vykoukne hlava nějakého neposlušného zákazníka…

Žena za pultem mě ihned odchytla, že co si dám a vlepila mi do ruky nabídku. Objednala jsem si čerstvé upečení tradičního imeruli (chačapuri se sýrem) a čekání (asi 15 minut) jsem si zkrátila pozorováním crvrkotu. Trochu mě zamrzel výhled na vína (v nabídce je výběr od dovozce Gedevani) označená cenami, které tloukly do očí v kontrastu s prostředím kuchyňského vedra.

V krabičce (5 Kč) jsem si tedy domů donesla chačapuri koláč o průměru zhruba 30 cm (100 Kč.) Celou cestu busem a tramvají mě hezky hřál do dlaně a voněl do širého okolí. Doma jsem se na něj vrhla a byl epesní – do světle zlata upečený, nadýchaný, nezdravě mastný, plný šťavnatého roztékajícího se sýra… (popravdě o něco lepší než ten předpečený z Chačapuri na Andělu).

Bohužel při mé návštěvě v šest večer už nebyl chléb lavaš (a ani ty gumové croissanty) a protože to nemám zrovna nejblíž, tak možná někdy risknu ten jejich rozvoz na objednávku – do 20km při útratě nad 500Kč dovoz zdarma (jinak neuvedeno).

Do pekařství jsem se dostal na základě tipů z Cuketky a přiznám se, že jsme měl trochu problém je najít. Jsou přesně naproti rybímu obchodu Diana, ale jsou schování bokem od vjezdu do areálu. Celá pekárna je navíc zašitá až ve sklepě. Nenechte se tedy zmást jako já a hledejte i podle vůně! ;)

Pekárna je otevřený provoz s pultem, u kterého si můžete objednat a zároveň se pokochat pohledem na typickou gruzínskou pec a chléb, kterou si nechali vystavět na míru. Objednává se z přehledného menu, na kterém máte ceny i fotografie jídel. Nebojte se ale ani zeptat – obsluha byla příjemná a do tajů svého pečiva mě ráda zasvětila. Při čekání na zboží se můžete usadit v miniaturním „obýváku i s výzdobou". Nabídnou vám k tomu kávu nebo čaj, gruzínský "popík“ k poslechu je zdarma.

V tašce jsem si odnesl sýrové chačapuri (imeruli, 100 Kč), které splňovalo všechny moje představy o téhle lahůdce – vláčné a patřičně voňavé těsto, spousta sýra a šťavnatý střed.
Stačí dva tři dílky ke svačině a jste venku ze hry! Chačapuri pečou čerstvé, takže počítejte s tím, že si budete muset 10–15 minut počkat. Zkusil jsem i jejich základní chléb (25 Kč) ve tvaru futuristického lapače na míčky, který pečou ve speciální troubě. Je to obyčejné bílé kynuté těsto, lehce provoněné z trouby. Ořechový „kroasan“ s voňavou náplní s mletými oříšky, cukrem a kapkou alkoholu byl na mě možná až příliš hutný a lehce gumový. Příště určitě vynechám a zaměřím se výhradně na variace chačapuri! ;)