kacka_zvykacka A 12. leden 2012 # Hodnocení: Velmi dobré
Shrnutí: „Síť zmrzlináren, kde mají jahodovou jenom v létě. V zimě zas mandarinkovou a kaštanovou. Navíc recyklují, nepoužívají plasty a sami si pěstují ovoce. “
Tato recenze je věnovaná scukařce Dv s nadějí, že se už brzy pustí do vlastního zmrzlinového podnikání. V Miláně si může vzít příklad.
Grom má ve městě k dnešnímu dni 5 poboček. Jednu hned u La Scaly a další na docela významné nákupní tepně Corso Buenos Aires. Pokud se ocitnete v Miláně, je to jasná zmrzlinová volba. Tady jedou přísně podle sezóny. Každý měsíc zdobí výlohu, interiér i web nová aktuální nabídka zmrzlin, kterou v zimě doplňuje horká čokoláda a v létě zas mléčné koktejly. Nechybí ani doporučení, které příchutě k sobě pasují a které jsou vhodné při té které potravinové intoleranci. Zmrzlina je navíc vhodná pro celiaky (gluten free).
Nabídka je rozdělená na smetanové zmrzliny a sorbety. Nemají milión druhů, ale i tak je těžké si vybrat. V období povánočních slev frčela zmrzlina s příchutí „tureckého medu“ (torroncino), který se o vánocích a na Tři krále povinně konzumuje v každé italské rodině. Já byla rozpolcená mezi karamelovou s růžovou hymalájskou solí a marrons glacés, čili kaštanovou s kousky kandovaných kaštanů. Postupně jsem si dala obě a dilema bylo vyřešené (porce 2,50/3,50/4 €). Pak jsem si skočila ještě na svěže nakyslý mandarinkový sorbet z pozdní odrůdy mandarinek ze sicilského Ciaculli, které dozrávají až do konce února a kromě zmíněné lehké kyselosti se vyznačují i výrazným aroma. Nakonec jsem odjížděla domů s pocitem, že vidět Neapol je sice fajn, ale umřít kvůli ní, nevidět Miláno a nenavštívit tuhle zmrzlinárnu by byla fatální nenapravitelná chyba.
Jak vám mám popsat dokonalou karamelovou chuť s lehkým dotykem soli? Nebo mandarinkově mandarinkovou v čisté podobě? Miluju mandarinky a zmrzlinu, která tak chutná i voní jsem ještě jinde nejedla. Nevím, tak to asi budete muset zkusit sami.
A při konzumaci zmrzliny v jednoduchém prostředí ve švédském stylu se můžete dojímat četbou letáku s informacemi o tom, co si pěstují, co kde kupují, z jakého vrtu mají vodu do sorbetů a co všechno recyklují. Kdyby navíc přísahali, že všichni zaměstnanci jezdí do práce na kole, asi by mi nefalšovaně ukápla slza. Ten milý fešák, co nás obsluhoval, by totiž na kole vypadal určitě báječně.

