Shrnutí: „Nadějný pokus, který na hranici doporučení balancuje hodně nejistě. Kávový geek si tu na zadek nesedne a já kavárnu zbaběle nechávám k verdiktu dalším Scukařům – aby její pozici potvrdili, nebo ji lehkým šťouchnutím shodili pryč.“
Přidat na Scuk? Nepřidat? Greenline.coffee je typický podnik na hraně a já se vám pokusím vysvětlit proč. Snad mi to pomůže v rozhodování.
Kavárnu najdete v úplném centru Ostravy, kousek od velkého konkurenta – Ostravanky. Plus body dávám za wifi a polopatické obrázky jednotlivých kávových nápojů. Minus pak za mohutná křesla, která zaplňují rozhlehlou, jinak celkem pěkně pojatou místnost kavárny k prasknutí.
Objednat si musíte u baru, za slečnami baristkami vidíte přehledně vyvedenou nabídku. Dortíky jsme při testovací návštěvě nechali ležet ve vitríně a soustředili se na kávu.
Slečna byly ochotné, očividně jim někdo vysvětlil základy teorie, bohužel se nám v ní celkem snadno podařilo odhalit díry. Na dotaz, zda kávu připravují i jako překapávanou, nás slečna ujistila že ano. Aby následně vyšlo najevo, že za překapávanou kávu považuje to, co vyteče z naleštěné espresso mašiny za jejími zády. :)
V prvním kole jsme zkusili espresso a cappuccino (dotaz na jeho velikost mě zmátl) z jejich standardní 80/20 espresso směsi, v druhém pak espresso z kávy z El Salvadoru, podle webovek podniku vítěze Cup of Excellence 2010. Čím začít? Pěna na cappuccinu byla slušně našlehaná, nicméně přechod mezi pěnou a tekutinou byl trochu příliš ostrý a mléko hrálo oproti kávě v chuti jasnou přesilovku. Na české poměry mírný nadstandard. Espresso bylo podextrahované, hořké, pro rozmazlené konzumenty žádný hit, bohužel.
Na přípravu vítěze Cup of Excellence jsem se nicméně posadila k baru, abych mohla slečnu sledovat při práci. Baristka poctivě vyčistila páku, kávu namlela na zvláštním mlýnku (zrnka byla již nasypaná v zásobníku), pečlivě ji upěchovala a … nechala vodu protéct příliš rychle (max. 20 sekund, spíš 16, stopovala jsem to na telefonu). Výsledkem byla sice nádherně aromatická (květiny? citrusy?) káva, bohužel s bleďoučkou a rychle se ztrácející cremou a se slabým tělem, které potenciál suroviny jen naznačovalo. Achjo, nastavte si mlýnek!
I tady obsluha podala nevyrovnaný výkon – první slečna kávu doporučila do espressa, abychom ji nepřeráželi mlékem, druhá baristka mě však s úsměvem nasměrovala k cukru, protože je prý káva poměrně hodně kyselá…
Závěr? Ten asi nejlépe vystihl můj spolutestovatel: „Prodejte pár těch obrovských křesel a zaplaťte si za to pořádného baristu.“