Chtěli jsme se na doma pořádně zásobit dobrým tyrolským špekem a také ho nakoupit jako suvenýr pro příbuzné a známé. Proto jsme se poohlíželi po nějakém řeznictví, které nebude úplné turistické lákadlo na hlavní třídě, abychom tam nenechali poslední košili za předražené suvenýrové balení. Narazili jsme na tohle řeznictví na samém konci Obstmarktu, už přes výlohu se nám líbilo, navíc se nám zamlouvalo, že jméno řezníka se skví už nad vchodem (možná je to mylné, ale mám prostě nějak větší důvěru k výrobkům, pod něž se autor neostýchá podepsat).

Uvnitř nás okamžitě upoutaly veliké kusy špeku, věnce klobás a další uzenářské výrobky visící na stěně. A taky vůně! Cítila jsem se jak liška z bajky, kterou „pronikavá vůně sýra praštila hned přes čenich“. Akorát mě tedy praštila vůně uzená. Jen jsme vešli, od samostatné pokladny u vchodu okamžitě vyskočila starší paní prodavačka a začala nás vítat a ptát se, co bychom rádi. Šli jsme sem pouze pro špek – a chtěli jsme ho ve vakuově balených kusech, neboť transport autobusem do Prahy není zrovna pro nebalený špek to pravé – nejspíš by nám za busem běželi všichni psi z Bolzana. Paní nám hned začala ukazovat jednotlivé kusy, který by se nám líbil, upozornila, že špek je domácí, ukazovala je na řezu, jeden sama rovnou vrátila s tím, že je asi pro nás moc tučný. Nakonec jsme si jich několik vybrali a chtěli platit. Přitom jsme se ještě rozhlíželi a česky si říkali, z jak mnoha druhů masa tu mají uzeniny. Paní okamžitě zaregistrovala naše zaujetí a začala nás přesvědčovat, že bychom neměli zůstat jen u špeku, který je vepřový, ale že bychom měli vzít i něco z hovězího. Zeptala jsem se u jednoho kusu, jestli zrovna to je hovězí, přitakala a hned z něj nakrájela několik plátků a podala nám je k ochutnání. Nevím přesně, co to bylo za maso, vypadalo to trochu jako roštěnec, ale fakt nevím, nerozuměla jsem. Každopádně výrazná chuť masa a koření, překvapivá křehkost (sušená masa bývají trochu žvýkačkoidní)… no a už nám do tašky putovalo asi 15dkg téhle dobroty. A zas jsme chtěli platit. Jenže paní se zeptala, jestli jsme už v Bolzanu ochutnali pořádné řeznické Kaminwursty …za chvíli byl taky v tašce:) Ještě nás začala květnatě lákat na koňské sušeno-uzené, ale to už jsme opravdu řekli ne. Tak nám vše zabalila, ptala se, odkud jsme, a ještě chvíli si s námi vesele povídala a mile se rozloučila.
Nevím přesně, kolik stály jednotlivé položky, celková útrata byla 35 eur. Toho špeku máme celkem přes dvě kila :) Zatím jsme ho neochutnali, ale Kaminwurst už ano, byla to sušená, zauzená klobáska, z čistého masa, krásně voněla kouřem a pepřem a ještě nějakým kořením, které jsem nepoznala. Špek přijde brzy na řadu.