U Erharta se občas stavím, když mám cestu okolo – jejich laskonky jsou právem vyhlášené. Škoda jen, že obsluha ještě nepochopila, že i ona by mohla motivovat zákazníky k častějšímu návratu…

Výkon jedné z prodavaček je totiž standardně nasertivní – ať už si člověk koupí dvě laskonky nebo deset dortů s sebou, úsměvu či snad zdvořilého tónu hlasu se nedočká. Nervozita ze vznikající nedělně-odpolední fronty je neomlouvá, mají si najít lepší systém než nejistý markovač a nerudná nakladačka. Sekundující personál je sice o něco milejší, ale na tuhle nevrlou paní (vždycky si vzpomenu na kamarádovo spojení „vypěstěná žena“, trochu mě to pobaví a uklidní – a ne že mě zas Tomas pošle na psychoterapii ;) jsem narazila víckrát a zůstává nejvýraznějším dojmem ze servisu – proto za dvě.

Recenze má vzestupnou tendenci: nestandardně jsem začala personálem, protože ten mi tu působí největší bolest, a pokračuju prostředím, které mi připadá průměrné. Pro mě je takové zvláštně zašedle studené, takže rozhodně nemám chuť tam vysedávat (zvlášť na sedačkách bez opěrky), na druhou stranu někomu to může připadat jako správné retro a působí to hygienicky, takže dávám 3. Kvalita zákusků je naštěstí nad úrovní ostatních kategorií – laskonky už netřeba představovat, křehké sněhové placičky s výraznou chutí kokosu spojené máslovým krémem za přátelských 15 Kč si svou reputaci vydobyly. U Erharta seženete přes zimu i macarons (22 Kč/ks) v několika příchutích – chutnaly nám maracujový i mandlový s karamelovým krémem. Ty z Paula jsou sice nadýchanější, ovšem podobně nadýchaná je i jejich cena, takže Erhartovy macarons proti nim představují velmi slušné a běžně dostupné value for money. Čokoládový košíček byl plněný fantastickou pařížskou šlehačkou (28Kč), nezklamal ani šťavnatý košíček s lesním ovocem (35Kč). Naopak ten mandlový s citronovou marmeládou je spíš suchý, kremrole mají standardní. Vysloveně mě neoslovil zdejší větrník (moc sladký, tvrdší, chuťově nevyvážený) ani tvarohový dort (jeden z dortů na váhu – 35 Kč/100g), který působil hrozně „prázdně“.

I když se mi jejich sortiment líbí svou pestrostí a některými originálnějšími kousky inspirovanými Francií a Itálií, na zadek mě tahle „rekonstrukce prvorepublikové legendy“ ještě neposadila.

Podnik, který hřeší na svou dříve nabytou dobrou pověst. Mně pověst nestačí, chci kvalitní suroviny, z nich kvalitní výrobky, ideálně podávané/prodávané milou a informovanou obsluhou. Toho se tady dnes už nedočkáte. Jsem přesvědčená, že před pár lety bylo lépe, obsluha ve mně nevzbuzovala negativní emoce a dorty mi opravdu chutnaly. Při mé poslední návštěvě před pár dny se ale prostě nedařilo a nebylo to poprvé.

Chodím sem několikrát za rok, vždy s kamarádkami, co mají malé děti, protože tu mají dětský koutek, ve kterém se děti zabaví a my máme čas si poklábosit. Snad se na mě nebudete zlobit, ale jsem zastáncem názoru, že děti do kaváren nepatří a tohle místo mi tak vždycky přišlo jako milý kompromis. Cukrárna má 2 místnosti, přední s prodejním pultem a několika stoly a zadní s dalšími stoly a zmiňovaným dětským koutkem. Prostředí je poměrně hezké i čisté, pominuli mnohdy neodnesené nádobí na okolních stolech v zadní místnosti, ale zároveň neláká k tomu, vysedávat tu celé hodiny.

Dorazila jsem o chvilku dříve, tak jsem měla dost času na podrobné zmapování sortimentu, který je nadstandardně široký od maxipusinek, těch slavných laskonek a větrníků, přes linecké, makronky a jiné zahraniční speciality v malém provedení, čajové pečivo a konečně dorty, které by měly být místní chloubou. V chladícím pultu bylo dortů cca. 10 druhů, všechny se prodávají na váhu za cenu 350 Kč/1 kg. Chtěla jsem ochutnat více druhů, abych vám je tu mohla náležitě popsat, takže jsem obsluhu požádala o ukrojení co nejmenších kousků. Již první dva by vydaly za slušnou jednu porci a po převážení a sdělení ceny 105 Kč jsem objednávání utla. S místní kávou mám své předchozí špatné zkušenosti, takže tentokrát jsem se nachytat nenechala a objednala si jen vodu.

Při výběru dortů jsem sáhla po místní klasice, dortu Erhart, co jiného by měli umět lépe? Dort Erhart je potažený až neuvěřitelně zeleným marcipánem s květinovým reliéfem. Pod marcipánem je vrstva sekaných pistácií, čokoládový krém (snad s rumem) a tmavý piškot. Dort vypadal stejně jako obvykle, jen marcipán nechutnal dost po mandlích a piškot by nepříjemně suchý. Dále jsem zvolila marcipánový dort s pistáciovým krémem, který je po obvodu potažen klasickým marcipánem a tvoří jej dvě vrstvy piškotu se světlým máslovým a zeleným pistáciovým krémem. Barva pistáciového krému mi přišla nechemicky věrohodná, ale ani tenhle dort mě tentokrát nenadchnul, prostě hodně cukru a hodně tuku, nic víc.

Protože větrník, který jsem chtěla koupit na doma už neměli, zkusila jsem čokoládovou tartaletku a košíček s mandlemi a citrónovým krémem. Obojí opět zklamání. Tartaletka byla úplně mokrá a čokoládový krém uvnitř tak tekutý, že z ní vytékal, byť chuťově byl dobrý. V papírovém košíčku zbyla po zákusku vrstva tekutiny. Košíček s mandlemi byl naopak úplně vysušený tak, že se při jídle rozpadal, o citrónovém krému uvnitř nemůže být ani řeč. Ano, chutnalo to po citrónu, ale krém to nebyl.

Tahle cukrárna je vyhlášená nejen laskonkami, větrníky a dorty, ale také nepříjemnou obsluhou, kterou zákazníci spíše obtěžují, než aby jí zajímali. Pokud jde o obsluhu, zůstalo vše při starém. Pokud jde o kvalitu výrobků, shodla jsem se s další kamarádkou, která byla častou zákaznicí tohoto podniku, že šla hodně dolů. Nevím, jestli krize dorazila i sem, ale podle mě začali šidit na surovinách, což je nejen škoda, ale hlavně průšvih. Nechce se mi věřit, že by majiteli stálo pár ušetřených korun při výrobě za ztrátu mnoha zákazníků, to mi ekonomicky opravdu nesedí. Ještě jednu ověřovací šanci jim dám, ale budou se muset opravdu snažit, aby mě přesvědčili.

Dnešní návštěva této cukrárny mě natolik znechutila, že jí věnuji novou recenzi.
Zlákala jsem dnes do této cukrárny na laskonky i dva kolegy – cestou z práce jsme se rozhodli zajít sem na dortíček. Jak se ukázalo, byla to velká chyba.

Dortíky jsme si vybírali u pultu, rovnou zaplatili, talířek s dortem nám byl poté přinesen ke stolku. Ve frontě jsem z nás tří stála poslední. Kolegové už s dortíky seděli a čekali na mě. Vybrala jsem si marcipánový a chtěla zkusit ještě bombardino, o němž tu někdo psal v recenzi (pamatovala jsem si z webu, že stojí něco kolem 80 Kč).
Slečna za pultem byla tímto požadavkem silně vyvedena z míry, že prý vůbec neví, kolik to stojí a jak to markovat. Začala zuřivě hrabat v šuplíku pod kasou, vytahovala různé papíry a barevné desky, chvílemi něco klepla na kasu, takže naskočila cena 100Kč, poté 105 Kč, pak ceny zas smázla …tak jsem jí řekla, ať to vzdá, že se bez bombardina obejdu, neboť kolegové už čekali drahnou dobu, a vezmu si ještě 4 laskonky s sebou. Slečna si viditelně oddechla a odměnila mě úsměvem a pytlíkem s laskonkami.
O kousek dál u pultu ale pán (zřejmě nová personální akvizice, nikdy jsem ho tu neviděla) začal bombardino chystat – nalil zatím likér z lahve do malé skleničky. Slečna ho zarazila s tím, že jsem nakonec objednání vzdala. Od stolečku jsem hned nato uviděla, jak pán nalitou skleničku pomalu přelévá zpět do lahve. (vzhledem k tomu, že nevím, do jaké položky tohle zahrnout, dám to do hodnocení kvality – nehygienická čuňárnička, kterou nějaký chudák v budoucnu dostane ve sklenici, považuju ji za natolik nechutnou, že kvalita laskonky to prostě nezachrání).

Vzápětí pán přišel k našemu stolku a značně arogantně na mě vyštěkl „Odradila Vás ta cena, coó?“ Nevěřila jsem svým uším. Poté, co jsem mu řekla, že mě odradila nikoli cena, ale naopak jejich neschopnost cenu zjistit (mimochodem, na lístku na stolku byla cena 70Kč), mi začal vykládat cosi o tom, že tentokrát mají pravý italský likér a že cena je vyšší a já nevím co ještě. To už jsem na něj jen mlčky nevěřícně zírala. Poté odešel a ještě od pultu na mě křikl, že když nedokážu pochopit tohle, tak zřejmě nejsem schopná chápat vůbec nic. Co bych byla nejradši udělala, nebudu popisovat, neboť útlocitnost procesoru v mém notebooku by to nemusela unést.
Když už jsme dorty dojídali, přišel ke stolku ještě jednou. Poněkud méně agresivně, ale přesto pořád silně výsměšně (a samozřejmě zcela bez omluvy) mi oznámil, že to číslo nebyla cena, ale kód, pod kterým to zadávají do kasy, a že to holt naklepali obráceně.
Kolegové zírali nevěřícně na celou záležitost a bohužel cukrárna, kteoru jsem jim chtěla ukázat jako příjemný zdroj sladkostí v téhle části Prahy, je docela odradila.

Co pamatuji, bývala na Belcredce, jak říkají Leteňáci, cukrárna. Ale byla prostě hnusná a tak jsme s babičkou chodívaly jinam. Tahle byla nafoukaná, naleštěná, s podivným blýskavým interiérem. Když před pár lety proběhla velká rekonstrukce, Letná s napětím očekávala, zda se podaří probudit genia loci…

Podařilo se to částečně. Mnohokrát zde komentovaný interiér má svá pro a proti. Především mi jako šťastná nepřipadá volba židlí bez opěradel, to vás vede k tomu hodně rychle vypadnout, zachraňují to lavice u zdi. V zadní, trochu utajené části cukrárny ale židle s opěradly najdete. Tam je také dětský koutek. Zadní místnost je, pokud se tam zrovna nenalézá nějaké příliš rozjívené dítko, klidnější, než přední část, kde probíhá prodejní frmol. Škoda, že je tu tak málo světla, dokonce i když si rozsvítíte. Příjemně se tu pracuje u notebooku – nikdo vás tu totiž neotravuje významným pohledem, že už byste měli vypadnout, což je z mého hlediska velké plus.

Obsluha je žel odměřená i ke stálým zákazníkům a usměvavou prodavačku jsem tu zažila jen jednu v začátku (zdravila mě i když mě potkala na ulici), od té doby nic moc. V poslední době přibyl do ženského kolektivu prodavač, který má poněkud svérázný, obtěžující smysl pro humor.

A teď už k nabídce – kvalita kávy už byla v předchozích recenzích probrána, takže ji nebudu komentovat. Před asi rokem nastala jakási snaha o změnu, ale nepomohlo to. Moc nechápu, proč majitel s tímto nedostatkem nic nedělá. Doporučuji si v zimních měsících dát horkou Bostonskou čokoládu – je tak hustá, že v ní stojí lžička. K tomu si dejte třeba kandovaný pomeranč nebo výborné čajové pečivo. V jiných ročních obdobích to ale neriskujte, budou se vám snažit podstrčit řídké kakao, protože Boston dělají ze záhadného důvodu jen v zimě (při objednávce vás ale neupozorní – stalo se mi to dvakrát).

Dorty se tu prodávají na váhu, takže buďte připraveni na vyšší ceny. Můj milovaný Sachr tu skutečně není vlajkovou lodí. Čokoládomilcům doporučuji raději nadýchaný dort s čokoládovou pěnou. Větrník je tak akorát karamelový, nadýchaný a s cenou 22,– Kč je hitem cukrárny. Zajímavé by byly linecké košíčky, podle mé zkušenosti ale náplň bývá příliš vysušená.

Z velké nabídky čajového pečiva jsme si oblíbili malá linecká kolečka, která uprostřed roku dokáží vykouzlit téměř vánoční atmosféru. Mimochodem, před vánoci si můžete objednat vánoční pečivo, žel bez možnosti volit si druhy cukroví.

Cením si pravidelné snahy zařazovat do nabídky novinky. Z poslední doby mě opravdu okouzlil originální višňovo-brusinkový dort, příjemně kyselá letní záležitost.
Co se týče objednávky dortů, tak pozor na ceny – jakmile chcete něco jiného, než je obvyklé, cena z 350,– Kč/kg skočí na 590,– Kč, a to i v případě, že chcete běžný dort, jen např. obdélníkový a s přilepeným dětským jedlým obrázkem navrch (tedy nikoliv plastická záležitost typu mašinka). Když se budete ptát předem na odhadovanou cenu, buďte si jistí, že v reálu to bude nakonec víc. Jen jedno je jisté – hostům na narozeninové oslavě bude chutnat, dorty jsou opravdu z poctivé a z dobrých surovin.
Moc bych si přála, aby tahle cukrárna nedopadla jako kdysi socialistická náhražka prvorepublikové legendy.

Kdykoli mám cestu do těchto končin, ani sama nevím jak, nohy samy zamíří k Erhartově cukrárně. Já vim, že je to mlsota mlsotná, jenže ty jejich laskonky…

Prostředí cukrárny je citlivě zrekonstruované a vrací se k její původní podobě. Na nakupování u pultu mi vyhovuje, ale sedat se mi tu nějak nechce. Ani nevím přesně, co mi tu vadí. Asi ten diluviální neklid při pocitu, že mám záda nechráněná před oštěpem cizích bojovníků ve frontě. Ocenila bych nějaké alespoň symbolické oddělení části k sezení. Víceméně vždy si beru jen pár kousků s sebou.

S obsluhou jsem tu nikdy neměla problém, celkem hojnou návštěvnost hbitě odbavují. Některé paní jsou i srdečné, ale některým by jemné oslazení profesionality úsměvem prospělo.

Nikdy odtud neodcházím bez laskonek (15 Kč) – beru vždy o jednu navíc, než chci vzít domů – pro schroupání cestou na Vltavskou;) Jejich pojetí zde je totiž sice trochu neobvyklé, ale prostě dokonalé. Kokosové pusinky jsou nafouknutější, křehčí a drobivější. A ten máslový hladký karamelový krém mezi nimi… Ale ani s jinými sladkostmi se mi tu nikdy nestalo, že bych sáhla vedle. Poctivé zpracování klasických zákusků jako je větrník, opravdu máslové křehké těsto v košíčcích (mandlovocitronový vede, tučné těsto se svěžím citronovým akcentem), máslové čajové pečivo…
P.S.: Zrovna jednu laskonku chroupám:)

Cukrárnu navštěvuji rád cca jednou do měsíce, jak mi vyjde čas. Nabídka dortů a zákusků se zdá celkem stabilní a myslím, že se tu najde každý. Mají jak českou cukrárenskou klasiku jako laskonky, větrníky apod., ale i moderní dorty mnohdy v italském stylu, ale těžko popsat, odkud se recepty berou:)

Káva je nic moc a zde jsou asi jediné rezervy (i když na super espresso nebo krásný latte art doporučuji dům kávy o 1MM m vedle) a u dortů se dá vybírat mezi lehkými typu cheesecake, ale také těžší modely i dort erhart obalený vlejemným marcipánem. Doporučuji také lanýžový – což je dost kalorická bomba (typ truffe – máslový krém s kakaem sypaný pistáciemi). Macarons bývají trochu slabší, dost zalepují jazyk a je z nich cítit chemie, to je asi jediná výtka.

Obsluha je v hojném počtu, aby pokryla nápory lidí, co chodí pro dorty s sebou. Kapacita cukrárny je malá – ale má dvě místnosti, tak se lidé vejdou, nikdy se mi nestalo, že bych si nesednul. Fronta u pultíku vždy tak 1–3 lidé. Obsluha celkem fajn, někdy ne až tak proaktivní, ale když se zeptáte, rádi poradí. Asi nejlepší rychlovka je tu laskonka – kokosová na jazyku se rozplývající s čokoládovým krémem – božská.

Do Erhartovy cukrárny jsme se vypravili v neděli odpoledne po dobrém pozdním obědě – šli jsme na kávu a zákusek. Bylo tam příjemně plno – v zadní místnosti rodiče s dětmi, v přední, kde se u pultu zákusky a občerstvení kupují, mlsaly starší dámy, páry a stála tu fronta až ke dveřím.

Před pár měsíci jsem si tu moc pochutnal na sacheru a rozhodně jsem se chtěl vrátit. Tentokrát jsem sáhl po mandlovém košíčku s citronovou náplní, můj doprovod se rozhodl pro cheescake. Dvě kávy k tomu.

Na pohled vypadala káva i oba zákusky výborně. (Ostatně stejně jako sama cukrárna, která je příjemně retro.) Ne zrovna usměvavá, ale jinak vlastně poměrně milá a ochotná obsluha vše donesla ke stolku.

Mandlový košíček byl chuťově prima – citronový krém uvnitř příjemně osvěžující. Bohužel byl opravdu hodně křehký a trošku obtížně se jedl – rozpadal se. Cheescake nesplnil, co do chuti, naše očekávání a byl poměrně mdlý. Mírně to vylepšovala půlka jahody, se kterou ho u Erharta podávají.

Že jsme oba odcházeli spokojení bylo nakonec dáno spíš celkovou atmosférou: v cukrárně to příjemně žilo, zboží na pultě i na stolcích vypadalo lákavě.

Co se týče prostředí, je přední místnost trochu divně rozdělená na část se stolky a část s pulty se zákusky. Žádné fyzické oddělení tam není, jen mi ty dvě poloviny k sobě prostě nepasují. Dále je tu nešikovně malý prostor pro kasu a váhu na dorty, takže i když jsou prodavačky většinou dvě, tvoří se občas fronta jednoduše proto, že nemohou každá obsluhovat jednoho člověka, aby to šlo rychleji.
Prodavačky mi obvykle přišly v pohodě (tak na hodnocení 3 = OK), ale zažil jsem je i v momentě, kdy jedna z nich dost nepříjemně dávala zákaznici najevo, že si dort měla objednat přes internet a nemusela je „obtěžovat“ osobně – vzhledem k odhadované ceně objednávaného dortu 1500–2000 prostě nepřijatelná záležitost.
Kvalita většiny zákusků je vysoká, kvůli těm se rozhodně vyplatí sem zajít. Bohužel se ale prezentují nejen jako cukrárna, ale i jako kavárna a přitom vím jen o dvou možnostech, jak si k jejich dortíkům dopřát dobrou kávu – první je sníst dortíky v kavárně nebo po cestě a potom se stavit nahoře u Letenského náměstí v Domě kávy, druhá provokativnější, o které nicméně vážně uvažuji, je koupit si v Domě kávy kávu sebou do kelímku a přinést si ji k Erhartům sám. Stále platí to co popisovala už Michala – když si objednáváte u pultu, nemáte vůbec přehled o nabídce a při objednávce espressa dostanete nechutný bazén. Navíc z kávy mleté bůhví jak dlouho dopředu a na mlýnku, který podle vzhledu dávkovače nikdo dlouho nečistil. A rozhodně nedoporučuji to řešit objednávkou kávy s mlékem – na parní trysce kávovaru je napojen samopěnící bazmek, z něhož vede nasávací hadička do krabice s „hrdým“ nápisem Dr. Halíř volně postavené celý den v teple vedle kávovaru.

Moje recenze se netýká návštěvy cukrárny, ale objednání dortu na zakázku. Potřebovali jsme pro kolegyni speciální narozeninový dort (asi pro 15 lidí). Objednávka proběhla po telefonu a slečna byla celkem milá. Dokonce mi umožnili dojet si pro dort brzo ráno, když je cukrárna ještě zavřená, abych nemusela platit dopravu kurýrem. Tím pádem jsem se dostala do překvalivě malé a zaplněné sklepní výrobny zákusků a popovídala si s dvěmi celkem sympatickými cukrářkami o výrobě větrníků. Objednaný dort byl výborný, i když marcipánové ozdoby vypadaly spíš jako domácí než profesionální dílo.

Jediný (a bohužel dost zásadní) problém byla cena dortu – od příslibu po telefonu se lišila o několik set korun a dort byl tím pádem asi o třetinu dražší. A to i přes to, že jsem se po telefonu ujišťovala, jaký může být cenový rozptyl. Prostě udělali dort s vyšší hmotností a protože se platí podle váhy, nevešla jsem se do odhadu.

Erhartovu cukrárnu považuju za povedený počin – i když prostředí z třicátých let není zdaleka tak nablýskané, jak by člověk čekal a zadní místnost je vysloveně temná a jakoby odřízlá od zbytku podniku. Mají tu ale dětský koutek a v té místnosti na telefonování, se ukrývá přebalovací pult – sice je rodič při přebalování vytrčen ven (a ne právě vhodně jsou velmi blízko stůl a židle), neb do místnůstky se vešel právě jen ten pult..Na druhou stranu ve většině podniků přebalovací místbůstka či pult chybí úplně, takže za mě body nahoru: na děti a maminky s chutí na dortík u Erharta myslí.
Z nabídky si pravidelně dávám laskonku, která podle mě nemá v Praze konkurenci a domácí kremroli. Dorty nejsou špatné, ale zase ne vyloženě oslnivé – dávám kdyžtak přednost jejich specialitám před klasickými dezerty typu Sacher. Mám pocit, že vlastní receptury dělají lépe. Obsluha by mohla trochu na sobě pracovat, zažili jsme jí značně zmatenou a jinak se drží „českého standardu“ – žádná extra vlídnost navíc.

U Erharta jsme se stavili na něco sladkého, abychom si spravili chuť po značně nepovedeném obědě v jiném podniku na Letné. Ještě jsem v téhle slavné cukrárně nebyla, takže jsem byla moc zvědavá.

Nejhlubší otisk však ve mně nezanechaly sladkosti, ale znuděné příslušnice personálu s prodavačkou náckovského typu s pronikavým hlasem, který nás provázel celou návštěvu, za pokladnou. Úsečné otázky, ani náznak úsměvu, hlavně rychle rychle – jako kdybych si ráno v pekárně kupovala rohlíky. Moc to nevylepšila ani servírka, která beze slova přinesla tác s kávou a zákusky a opět rychle odkvačila.

Co se prostředí týče, asi jsem měla velká očekávání – Erhartova cukrárna se mi líbí více zvenku než zevnitř (až tedy na atrapy dortů za výlohou). Mezi pokladnou a dveřmi je málo místa, takže nově příchozí šťouchají dveřmi do lidí ve frontě. Sezení je ovšem pohodlné, vtipná je i místnost na vyřizování telefonátů (ne že byste přes paní pokladní mohli telefonováním někoho rušit:).

Dali jsme si laskonku, větrník a kávu. Větrník jsem chutnala po sladké laskonce, takže se hodnocení zdržím, káva byla příšerná. Zaprvé tu mají na menu espresso i piccolo (což ale při objednávání u pokladny nevíte, protože menu leží na stole), takže espresso se rovnalo bezednému bazénu kávy ala vymáchané ponožky:) Plus body dávám za laskonku s karamelovým krémem. Pozor jen, že je tu trochu jiná než se obvykle v cukrárnách dělá – s tvrdší pusinkovou částí (vidličkou to nedáte), která se v puse rozpadá na sladký prach.

Chodím sem skoro pokaždé, když jdu pěšky okolo. Většinou si nedávám nic uvnitř a lupnu jednu dvě laskonky do pytlíku a upaluju dál :)

Důvody, proč nesedím unvitř, jsou dva – nejsem spokojený s kvalitou podávané kávy (skoro pokaždé nepovedená extrakce + špatná práce s mlékem) a trochu mi vadí i prostředí. Vím, že je pečlivě zpracováno podle původní podoby, ale mně osobně stejně nesedí a nerad tam vysedávám. Když už, tak přes léto venku na zahrádce! ;)

Z nabídky nejčastěji sáhnu po jejich naprosto fantastické kokosové laskonce s karamelovým krémem nebo po klasickém větrníku. Mám rád i jejich domácí čajové pečivo, naopak interpretace dortů (sacher, cheesecake) mě nechávají chladným. Jedno ale všem výrobkům nelze upřít – jsou z vlastní výroby a z kvalitních základních surovin.