Řeknu to asi takhle – město Bechyně na mne dělá dojem, že tam chcíp pes. Tohle místo má zcela nevyužitý potenciál. Lázeňské město? Kulturní dění? Malebné jihočeské náměstí? Houbeles. Ale pokud zavítáte do vily Elektra, váš dojem, že do Bechyně nemáte důvod se vracet, se poněkud posune směrem k plusu. V penzionu jsme strávili dva dny, takže si troufám na zasvěcenější delší recenzi.

Kavárna je součástí penzionu, který je sám o sobě ukázkou citlivé (a pravděpodobně i dosti nákladné) rekonstrukce objektu z roku 1911. Architekt interiéru s pokorou přistoupil k prvorepublikové atmosféře vily. Bílé stěny jsou kombinovány s retro plakáty – po chvíli zjistíte, že na všech jsou kočky, asi má majitelka nějakou kočičí úchylku, naštěstí tyhle jsou bezpečné i pro alergiky. Nábytek tvoří černé thonetky a stolky, část kavárny tvoří jakýsi obývák se sedačkou, stolkem a křesly a jelikož jsme přece jen v 21. století, je tu wifi připojení. Z kavárny lze vyjít přímo na malou terasu s kouzelným výhledem do údolí. Všude kolem to voní květinami, do toho stylová hudba..

Pokud se zde ubytujete, k snídani, která je v ceně, dostanete tradiční obložený talíř plus nabídku jogurtů, müsli apod. Pokud si ale předem řeknete třeba o vajíčka nebo si navymýšlíte něco jiného, budou se vám snažit vyjít vstříc. Pečivo není žádný zázrak, což přičítám i tomu, že v Bechyni není žádná pořádná pekárna.

Za dobu pobytu jsem zkusila plněnou bagetu (doporučuji méně dresingu), široké nudle s uzeným lososem, špenátem a smetanovou omáčkou (omáčka nebyla zbytečně hutná, špenát byl sekaný, vyvážené chutě nepřebily chuť lososa), manžel zkusil halušky (stěžoval si na nevýraznou brynzu) a vegetariánský kuskus. Posledně zmiňované jídlo jsem ochutnala a chutnalo povědomě, zeptala jsem se kuchaře, čím ho ochutil. „Pepř a bylinky," zněla odpověď. „A vegeta," střelila jsem od boku. "No, musím přiznat, že ano…“ zněla zahanbená odpověď. Vzhledem tomu, že další zatloukání se nekonalo a že tuto "ingredienci“ tady necpou do všeho, budiž jim tento hřích odpuštěn.

Zvláštní kapitolou je sladké. Paní domácí peče dorty a koláče, které stojí za ochutnání. Sacher byl krásně mokrý, nektarinkový i blumový koláč se příjemně křehce rozsýpal.
Káva je tu na velmi dobré úrovni, žádný šumící bazén, hustá crema na espressu je samozřejmostí.

Co se týče personálu, má trochu výkyvy, ale budiž omluvou, že se teprve zajíždějí, vilu mají v nájmu teprve tři měsíce. Paní domácí často nestíhá, dost zapomíná a budí dojem, že spíš zaskakuje za manžela. Pan domácí nekouká z okna, ale maká (vaří i servíruje), na hosty je milý a snaží se vyjít vstříc. Jo a nosí stylové černobíle proužkaté kalhoty.

Celkově kolem a kolem, velmi, opravdu velmi příjemný podnik s jedinečnou atmosférou, slušnou kuchyní a velmi dobrými koláči.