El Barrio de Ángel byl můj první steakhouse. Ač jsem jej navštívil více než pětkrát, můžu se vyjadřovat jen k části menu, dosud jsem tam neochutnal žádný dezert, lahvové víno nebo destilát.

El Barrio je pro mě velkopodnik. To skýtá jednu výhodu – většinou není třeba rezervace. Ale nevýhod z toho vyplývá více, souvisejí s interiérem i obsluhou.
Restaurace se nachází ve sklepě, kde šero převládá nad světlem. Stěny jsou tvořeny neomítnutými cihlami a zdobeny obrazy a artefakty z Jižní Ameriky. To vytváří zajímavou, až mystickou atmosféru. Ale prostor je velmi rozlehlý, členitý, není těžké zabloudit. A je těžké při příchodu natrefit na číšníka. Preferuji restaurace, kde mě obsluha spatří hned po příchodu. Navíc je myslím na obsluze vidět, že postrádá nějaký bližší vztah, zainteresovanost k podniku. Prostě si odslouží svoji šichtu a víc je nezajímá. Zažil jsem, že si všichni tři povídali na baru – svorně nadávali, jaké je to tam hrozné. A hosté se mohli načekat… Paradoxně se především čeká na placení, můj rekord je jednou 15 a jednou 20 minut. Pracují tam však i číšníci pozorní, kteří si hosta všímají a věnují se mu, ale bohužel, je to velkopodnik a nikdy nevíte, na koho narazíte.

Co se jídla týká, jak jsem předeslal, mohu se vyjadřovat jen k něčemu. Polévku a předkrm (taštičky) jsem zkusil jednou, patřily do kategorie neurazí/nenadchne. Dezert jsem neměl vůbec, podle jména mě tam žádný nezaujal. Ale to není, kvůli čemu chodím do El Barria. Tím hlavním důvodem je maso z grilu. A jaké! Častějším návštěvníkům může vadit, že servírované talíře jsou pořád stejné. Trocha hrubé soli, bylinek, oleje, omáčky – a uprostřed trůní krásný kus hovězího. Ale mně se ta jednoduchost líbí. (Např. mi přijde hrozné, když je kvalitní maso pokaženo sweet chili omáčkou z obchodu.) Nevím, jestli za to může gril, nebo tajná směs koření, ale maso má krásnou chuť a vůni, nepřekombinovanou a výraznou. Nějaký závažnější lapsus s propečením si nepamatuji, občasné místy medium místy medium-rare, podle tloušťky masa, nepočítám, to mi nevadí. Jako přílohu většinou volím grilovanou zeleninu – paprika, lilek, cuketa. Opět jsou jen jednoduše ogrilovány a osoleny a chutnají skvěle. Horší je to s domácím chlebem. Domácí sice byl, ale rozhodně nebyl křupavý a dost možná ani čerstvý.

Jelikož jsem tam byl většinou sám, nezkoušel jsem lahvové víno. Ale ceny jsou nezvykle příjemné. Což platí i o jídle, 150 za vepřové a 350 za hovězí, v centru Prahy, mi přijde fér.

Kousíček od křižovatky na Andělu sídlí jihomerický steakhouse El Barrio de Ángel. Zvenčí ho poznáte podle černobílého motivu krávy. Vlastní prostor je rozsáhlé temné sklepení s nábytkem z masivního dřeva, dekorované kravským kůžemi a skupinou hodin, které ukazují čas v jihoamerických městech. Překvapilo mě, jak prázdno v El Barrio ten páteční večer bylo – v nekuřácké části byla jenom naše čtyřčlenná skupinka a později přišli tři cizinci. Obsluha sestávala z profesionálně se chovajícího číšníka a značně roztržité servírky.

Objednala jsem si „Steak z argentinského vysokého roštěnce s tukovým očkem s omáčkou chimichurry". (Měla jsem za to, že se to píše "chimichurri“, ale takhle to na lístku mají.) U většiny steaků v El Barriu nabízejí jen 300g a 600g varianty, takže jsem radši vynechala předkrm. Možná to byla škoda, protože kamarádka si velice pochvalovala malý tataráček z argentinského hovězího ochuceného pomerančovou kůrou. Steak jsem objednala medium rare a byl upravený odpovídajícím způsobem, možná přece jen trochu víc medium než rare. Rib eye z argentinského masa mě oslovil – maso bylo daleko tučnější než z běžného českého hovězího. Jediné, co mi tam překáželo, byla tuková část, se kterou se ale u tohohle řezu musí počítat. Omáčka chimichurri byla z rozdrcených bylinek s pepřem a citronovou šťávou, to všechno rozmíchané v oleji. Dostala jsem ji v kalíšku vedle steaku. Nebyla špatná a ke steaku mi přišla vhod, i když oleje v ní nemuselo být tolik. Ke steaku jako druhou přílohu jsem měla objednaný grilovaný ananas, na který obsluha zapomněla (a já taky, protože steak si udržel mou plnou pozornost). Dostala jsem ho s omluvou, až když jsem měla steak skoro snědený, nicméně na účtu pak ananas byl. Ananas byl správně ogrilovaný, ale uměla bych ho líp – ačkoli byl před úpravou možná pocukrovaný, nestačilo to pro vytvoření krusty a převládla prostá kyselá chuť, protože sladkost se z ananasu grilováním vytrácí.

Jako dezert jsem měla Flan casero con dulce leche alias Domácí pudink s karamelem. Samotný flan mě vůbec nezaujal, měl plochou sladkou chuť a pudinkovou konzistenci. Výrazným prvkem dezertu je dulce leche, kterého by na talířku mohlo být víc. Má silnou mléčně karamelovou ultrasladkou chuť, a musím říct, že jsem neodhalila žádnou odlišnost od karamelizovaného Salka.

Při příští návštěvě chci rozhodně zkusit místní hamburger, na který jsem slyšela jen chválu. Za zmínku stojí také fakt, že v El Barriu umí míchané koktejly.

Má návštěva se uskutečnila v prosinci 2009. Do Prahy přijel kamarád, kterého jsem delší čas neviděl, a shodli jsme se, že nastal čas vyrazit někam na pořádný kus masa. Protože v Brasileiru bývá stále plno, rozhodli jsme se na základě kladných referencí zkusit El Barrio de Ángel.

Restaurace je umístěna ve sklepních prostorech, které díky cihlovým obkladům a decentnímu osvětlení působí příjemným a útulným dojmem. Po příchodu nastala chvíle bloudění, chyběl někdo, kdo by se nás ujal, prostor je poměrně rozlehlý a obsluha rozptýlená v něm. Po odchycení servírky jsme pak byli usazeni k rezervovanému stolu.

Přdkrmem byla „Marinovaná mořská treska s krevetami v citrónové šťávě, podávaná s křupavým toustem" a "Jehněčí kebab servírovaný se smetanou, rajčaty, petrželí a křupavým toustem“. Kebab byl výborný – šťavnatý a voňavý. Treska byla naopak zklamáním. V marinádě dominovala chuť naložené cibule, která přebila vše ostatní.

Následovaly steaky, konkrétně 300 g Rib eye steak s chimichurry omáčkou (349,– Kč). Ke steaku nemůžu mít výhrady. Křehké maso, plné šťávy, chutí a vůně. To vše podtržené přípravou z grillu na otevřeném ohni a příjemným kouřovým aroma. Steaky byly propečené přesně podle přání (medium a medium rare). Nejsem schopen posoudit autenticitu omáčky chimichurry, byla v mističce zvlášť, ale ke steaku se hodila velmi dobře.

U dezertu nastal kiks, objednán byl Flan casero con dulce leche, tedy karamelový flan (český překlad v lístku jako domácí pudink s karamelem). A smažený banán. Místo flanu ovšem na stole přistál grilovaný ananas. Neměl jsem chuť už jej vracet, takže jsem jen upozornil obsluhu a akceptoval změnu, grilovaný ananas také můžu. Bohužel byl poněkud dřevnatý, houževnatý a nakyslý. V Brasileiru umí jednoznačně lepší. Smažený banán byl – smažený banán. Ničím neuchvátil, ani nezklamal.

Za zmínku stojí nápojový a vinný lístek. Ceny vín se totiž pohybují v přijatelných relacích a v nápojovém lístku figuruje Agwa (likér s výtažkem z listů bolivijské koky;), a tu mají v Praze málokde.