Shrnutí: „Statek s bedýnkovým družstvem, zavážející do Prahy na několik výdejních míst. Postupem času už bedýnky neobsahují pouze produkci statku, do jehož družstva jsme vstoupili, ale tato je nahrazována jinými zdroji, což mi vadí. “
Vlkaneč znám též pouze z bedýnkového systému, jehož členy jsme rok a půl. Na statku samotném jsem nikdy nebyla.
Bedýnky přebíráme ve Vinotéce Šmerák, kde se dá zároveň koupit také (pochopitelně) víno, ale také např. sýry Filoun a další.
K bedýnkám se dají přikupovat také vejce, kuřata, tvaroh … aktuální nabídku spolu s rámcovým obsahem nejbližší bedýnky dostáváme mailem cca 5 dní předem.
Malá bedýnka stojí 200 Kč, velká 400 Kč. Vejce tuším 4 Kč/ks – produkty navíc si skoro nekupujeme, zdá se nám to poněkud drahé. Např. předminule jsme si přikoupili dýni hokkaido – stála 80 Kč. Stejně velkou (zvážila jsem ji) jsem týden nato koupila na trhu (od paní, kterou znám a vím, že má malý statek v nedaleké obci) za 35 Kč.
Mailová komunikace funguje dobře, telefonní ne, nepodařilo se mi na udané číslo zatím nikdy dovolat, když jsem např. akutně potřebovala změnit čas vyzvednutí bedýnky.
Samotné přebírání bedýnek většinou celkem jde – v ideálním případě jsou přichystané bedýnky malé a velké a pouze si obsah přendáme do tašky. Bohužel, přestože je vyzvedávání deklarováno od 16h, v poslední době čím dál častěji nejsou bedýnky hotové a manžel (který je většinou vyzvedává kolem 17h) si dost stěžuje, že musí třeba 20 minut čekat, než je mu bedýnka sestavena a někdy už si raději ani nějakou část obsahu nevezme, aby tam nemusel tvrdnout ještě déle, protože ho potom čeká ještě dlouhá cesta domů.
I to je důvod, proč jsme začali uvažovat o zrušení bedýnkaření.
Ten hlavní je ale obsah bedýnky – když jsme se před jedenapůlrokem do bedýnkového družstva dostali, skákali jsme do stropu nadšením. V bedýnce byly opravdu výpěstky statku – dýně, brambory, cibule, řepa, svazky čerstvých bylinek… Všechno nádherně čerstvé. Postupem času se ale obsah kazí – čím dál víc jsou totiž jejich vlastní výpěstky (což je důvod, proč vůbec bedýnku chceme – české plodiny nedovážené přes půl světa, z konkrétního statku, kde víme, jak zeleninu pěstují) nahrazovány zeleninou odjinud – tím nemyslím jen z okolních statků (což mi tolik nevadí), ale i dovozovou ze zahraničí. Pokud vím, nebyli jsme jediní, kdo si stěžoval např. na tuším italskou mrkev (v reakci na to se pak v dalších bedýnkách objevovala opět mrkev vlkanečská, sice rozmrcasená a poněkud pochmurnatkou ochutnaná, ale to je prostě součást bedýnky – když se zemědělci něco nevydaří, bedýnkové družstvo nese riziko spolu s ním). Podobná situace se ale opakuje s dalšími plodinami – manžel se sice neptá, odkud co je, ale nezdá se mi, že by ve Vlkanči rostly např. brambory v síťkách. Navíc se v mailech pravidelně objevují poznámky, že se zdržel dovoz odjinud, že ředkev nebyla dobrá a znovu už ji neobjednají apod. Nějak mám dojem, že nabírají do družstva daleko více lidí, než kolik odpovídá produkci jejich statku, a prostě jen přeprodávají zeleninu, aby naplnili bedýnek co nejvíc. Možná se mýlím, ale jsme s bedýnkou už dlouhodobě nespokojeni a končíme s ní.