Dá se říct, že v Domě kávy jsem štamgast, což také potvrzuje, že mi zatím nikdo nebyl schopen ukrást starostování na Foursquare. Přitom svou první recenzi píšu teprve po více než roce od své první návštěvy, ale možná je to příležitost podnik celkově zhodnotit.

Dům kávy je ideální „průchoďák“ pro nás intelektuální dělníky. Přijdete, dáte jedno na baru a zase mažete do práce. K dispozici je sice několik stolků pro posezení, ale ty slouží spíše matkám s dětmi, které si v klidu vychutnají capuccino nebo latté, zatímco děti nechají demolovat těch pár hraček, které se válí někde v koutku.

Podnik nemá nijak vyladěný interiér, ale to od něj ani nikdo nečeká. Hlavní funkcí je servírovat skvělou a ještě lepší kávu ve všech přípustných úpravách. Pan majitel i druhý barman se vás nerozpakují poučit, když zasáhnete jejich stavovskou hrdost. Dostane se vám poměrně dlouhé přednášky na téma „co je to epresso a proč ho nemůžeme podávat v kýblu“. Zatímco v jiné kavárně by remcajícímu hostovi raději podali „velké“ espresso, aby od něj byl pokoj, tady ho raději nechají nespokojeného odejít.

Standardně se servíruje italská směs Saquella, které majitel dělá distribuci. Přepřipravená směs může vypadat jako nevýhoda, ale získáte tím vždy naprosto standardní kávu, která je příjemně nakyslá s hořkým koncem. Za celý rok se mi nestalo, že bych dostal špatně připravené espresso. Naopak jsem byl několikrát svědkem, že baristovi se na připraveném šálku něco nelíbilo, vylil ho a připravil novou dávku.

Specialitou podniku je latté art a vytváření obrázků v šálku capuccina. Pokud máte kávy s mlékem rádi, tady vám obrázky vytvoří jako standard a vidíte, že malování je evidentně baví.

Kromě Saquelly nabízí Dům kávy občas také jednodruhové kávy od různých dodavatelů. Nabídka se pravidelně mění a pokud se zeptáte, barista vám ochotně řekne, co můžete od dané kávy čekat. Legendární je zde například etiopská káva Harrar Longberry, která má v capuccinu příjemnou borůvkovou příchuť.

Dům kávy používám jako chuťový etalon pro srovnání s jinými podniky. V Praze jsou samozřejmě i jiné kavárny s podobně kvalitní nabídkou, ale Dům kávy mi vyhovuje také tím, že ho mám za rohem. Jako naprosto jedinečná mi přijde možnost vyzkoušet kávy z celého světa. To nabízí také jiné podniky, ale často nejsou schopni garantovat stabilní kvalitu při každé návštěvě.

Do Domu kávy jsem vyrazila poprvé na základě recenze na Scuku. Nalákal mě příslib nejlepšího capuccina v Praze. A ten se potvrdil.

Dům kávy je prodejnou a kavárnou v jednom. Interiér však spíše nasvědčuje tomu prvnímu. Je prostě na kavárnu trochu strohý. Proto jsem musela bohužel v hodnocení jeden stupeň ubrat. Nicméně kávu tu dělají se skutečným zájmem a z kvalitních surovin. Latté bylo z hustě našlehaného plnotučného mléka a kolegovo cappucino zase s výborně vyladěným poměrem mléka a kávy a nevídaným obrazcem vytvořeným z pěny. Zapomeňte na srdíčka ze skořice!

Kávu v Domě kávy servírují samozřejmě se skleničkou vody a ve vánočním období, kdy jsem tam byla já, i se skvělým vanilkovým rohlíčkem. To potěší. Obsluha je pozorná a ochotná vysvětlovat a pomoci s výběrem. Měli jsme kvůli nahrávání na diktafon trochu nestandardní požadavky jako je vypnutí hudby a podobně. Ale nic z toho nebyl pro obsluhu problém.

Takže doporučuji všem, kdo se nacházejí v okolí Letné a mají chuť na poctivou kávu servírovanou profesionální obsluhou.

Dům kávy mi jednou v sobotu unikl – nějak jsem si totiž na jejich webových stránkách nevšimla, že mají o víkendech zavřeno – v pátek už ale neměl šanci, vzala jsem ho útokem.

V přední části obchodu naleznete jen pult, dva stolky a regály s kávou, kávovary, kávovými šálky a dalším kávozbožím. U pultu mě přivítal lehce undergroundový kavárník s velmi dlouhými vlasy a reklamním tričkem Mafie II. Mimochodem, přemýšleli jste někdy nad tím, jak má vypadat kavárník? Zatímco u čajovníka nebo cukráře mám očekávání nastavená celkem jasně, kavárenskou kulturu zdaleka tak přesně definovanou nemám, čili jsem tuhle herní image přijala jako součást firemní identity Domu kávy. Zrnkovou kávu na váhu mi kavárník bohužel nabídnout nemohl, prodávají zde výhradně italské směsi v půlkilových baleních. Quest ohledně cappuccina ale přijal.

Když jsem se ptala, z čeho tu cappuccino vaří, dozvěděla jsem se nejdříve, že z kávy a mléka (+1 za humor), pak mi ale byla představena italská směs arabiky s 15 % robusty, a s potutelným úsměvem doporučena salvádorská arabika z druhého mlýnku (+1 za snahu). Prý to bude zážitek.

Zážitek to byl – cappucinový hrnek přede mnou přistál na tácku společně s baleným čokoládovým bonbónem a sklenkou vody (já vím, že decka můj pitný režim nezachrání, ale vždycky mě to potěší), hlavně ale s vyvedenou mléčnou pěnou a malůvkou navrch – grafické zpracování na jedničku a chuťově vyladěno. Mission completed. Během vychutnávání nápoje jsem trochu nahlédla do menu kavárny  – je k dispozici nejen v nápojovém lístku na stole, ale i na různých doplňkových listech a dokonce i napsané na chlaďáku se studenými nápoji. V Domě kávy vám zkrátka nabídnou, co dobrého zrovna mají, a sortiment je holt pokaždé trochu jiný. Zaujala mě například karta stálého návštěvníka s combo bonusy na kávové nápoje nebo možnost objednat si láhev ovocné sodovky ze Sodastreamu (+2 za nápad).

Když jsem hrnek dopila, kavárník právě s výrazem krystalické nudy u pultu konverzoval s jakýmsi známým. Chvíli trvalo, než jsem upoutala jeho pozornost s tím, že zaplatím. Když ale opustil vedlejší misi, vrátil se k hlavní herní linii a přistoupil ke mně, ptal se “Jak vám chutnalo?” s takovým zájmem, jako by byl právě odemkl další level, a já mu téměř odpustila, že má na hrudi vymalovanou poloobnaženou ženštinu. Povídali jsme tedy chvilku nejen o tom, jak mi chutnalo, ale také o tom, kde se mezi italskými směskami vzala zrovna salvádorská arabika a že možná do budoucna v Domě kávy zkusí kromě espressa i něco alternativních metod přípravy kávy. Teaser zabral – se zájmem přijdu ochutnat.

Po skvělých dortících a lžičce mizerné kávy u Erhartů jsem si došel spravit chuť do Domu kávy. Oproti poslední recenzi vybaven novou informací z diskuse s jedním z tamních baristů na blogu pana Cuketky. Espresso směsi se v kavárně střídají, takže je dobré se ptát, která je zrovna v mlýnku (obsluha ji na přání ochotně popíše) a navíc kromě hlavního mlýnku mají ještě druhý, ve kterém se střídají jiné kávy, než jejich obvyklá značka Saquella. Dnes v něm byla Bolívie z pražírny LBC a byla v espressu výborná, navíc na malých kartičkách na baru a na stolku k stání byla perfektně popsána (informace o místě původu, odrůdovém složení, pražírně, chuťovém profilu). Prostě přesně to, co si představuji jako znamení toho, že danému podniku na kávě opravdu záleží.

Při druhé návštěvě jsem místo cappuccina zvolil rychlé espresso na stojáka a příště zde raději zůstanu u cappuccina. Rozhodně vás tím ale nechci od jejich espressa odradit, nebo naznačit, že ho neumějí, to vůbec ne. Připravené bylo ukázkově. Je to jen a jen otázka vkusu – Jarda a Jarda z doubleshot.cz mi totiž způsobili velký problém, když po loňském WBC dovezli vzorky káv od účastníků WBC, tedy světové baristické špičky a uspořádali degustaci – zamiloval jsem si zejména ty doslova explozivní vzorky s výraznou aciditou a prakticky bez hořkosti a LBC směs, kterou používají např. v Al Cafeteru a Biozahradě má k tomuto typu zkrátka blíže, než Saquella z Domu Kávy. S mlékem v cappuccinu mi ale chutnala moc, proto osobně zůstanu u něj.
Doporučuji ale zkusit i espresso, je to opravdu nejspíš jen a jen otázka vkusu.

Konečně mi to vyšlo a mohu potvrdit, že ani na tomto (tedy tom správném) břehu Vltavy nemusí být člověk bez dobré kávy. Stačí se dokodrcat na Letenské náměstí, obejít blok a sejít pár schodů do příjemně světlé místnosti – je znát, že je obchod, kde se podává káva a ne kavárna, ale vůbec to nevadí – zboží je vystaveno v policích podél stěn a nijak neruší, naopak se na něj příjemně kouká, za barem trůní perfektně čistý dvojpákový kávovar Nuova Simonelli. V hlavní místnosti jsou dále dva stolky na sezení a dva k stání, za rohem v další místnosti by mělo být další posezení, ale tam jsem nebyl.

Zvolil jsem totiž po ránu cappuccino a makový závin na stojáka. Závin byl velmi dobrý, se spoustou náplně a cappuccino zdobené latte artem ukázkové.

Co se týče kvality kávy, tak široko daleko nevím o žádné konkurenci. Na dlouhé vysedávání nevím, možná v té zadní místnosti, ale dát si jedno perfektní espresso nebo cappuccino na stojáka, a potom pokračovat v cestě další tramvají, to asi udělám častěji. V případě opravdového spěchu si ho navíc můžu dát do kelímku.

Dům kávy je poměrně honosné označení, hledejte spíše sklípek kávy. Ve sníženém přízemí se nachází pečlivě opatrovaný espresso stroj, seřízený mlýnek, police s výbornými a neběžnými lihovinami a výběr všemožného kávového příslušenství. Živo je u baru, pro delší vysedávání je k dispozici několik stolků a příruční kávová knihovna.

K tomu všemu obsluha, která zodpovědně připravuje espresso a odvozené nápoje podle současných světových standardů. Pro experimentátory a mlsouny je možnost obohatit kávu některým ze sirupů. Mimoto je v nabídce i něco málo jídla, sladké a slané pečivo.

Jedno z mála míst v Praze, kde se nemusíte bát objednat si espresso a cappucino. V malé kavárně s prodejnou kávy, kávovarů a baristických potřeb totiž vládnou baristé, pro které je správně připravená káva bezmála otázka života a smrti! ;)

Kávu tu dělají z espresso směsi Saquella. Ke slovu se tu ale dostanou i jednodruhovky, které často mění. Specialitou podniku je vždy bezvadná práce s našlehaným mlékem a latte art s použitím barevných sirupů. Ukázku takového obyčejného cappuccina v DK mlžete vidět tady: http://vimeo.com/9400842

Líbí se mi taky, že jsou schopni většinu provozu odbavit hned na baru jako v Itálii. Štamgasti si svou dávku kofeinu odbudou jen tak mezi řečí na stojáka a už zase mašírují zpět do práce.