Shrnutí: „Zákusky od Věrky mi připomínaly dětská léta, kdy se na podobné kousky chodilo do kterékoli cukrárny. Běžné sladkosti, jak se je možná paní cukrářka naučila kdysi v učení, když se ještě nešidilo. V dnešní době to rozhodně není málo.“
Cukrářství Věrka jsme si našli na doporučení tady na Scuku – co taky dělat jiného, když sušická cukrárna Čoko nenadále na dva dny zavřela a my potřebovali zákusky k narozeninám?
Cukrářství je ukryté v rodinném domku a při hledání doporučuji použít navigaci. Na hlavní cestě u odbočky sice najdete ceduli, dokonce s křídou psanou nabídkou zákusků, ale je snadné ji přehlédnout. Zaparkujete a jen cedule na dveřích bývalé garáže prozrazuje, co je uvnitř. Opatrně otevřete dveře a ještě váháte, za nimi je totiž jakýsi rodinný sklad – botníky, složený slunečník, prázdné květináče…ale to už slyšíte hlas paní cukrářky, jenž volá, abyste se nebáli a postupovali dopředu. Tam už je jednoduchá provozovna, nerezové stoly, sporák, lednice..Skleněné vitrínky tu nenajdete, vybíráte ze zákusků uložených přímo v chladničce, jejíž dveře se před vámi velkoryse otevřou na tak dlouho, jak budete chtít. V době naší návštěvy již nebyly koláče, ale výběr dortů byl – ač před zavírací dobou – velmi dobrý. Odnesli jsme si větrník, jogurtový, tvarohový, kávovou roládu, oříškový rohlíček a nugátový dortík s potahovou hmotou navrch. Cukrářka uměla jednotlivé dorty popsat i doporučit, všechny vyrábí z poctivě a bez šizení. V okolí se to zjevně ví, protože v době naší návštěvy přifrčelo další auto s pražskou espézetkou, jehož posádka nakoupila obří škatuli a cukrářce polichotila, že taková dobrota se v Praze nedostane a že se na ni celý rok těší. No já bych asi byla zdrženlivější. Zákusky od Věrky jsou dobré, ale neznamená to, že jinde neumějí ještě lepší. Za nejlepší považuji větrník, křehký, nepřeslazený, s jemným karamelovým rémem a nadýchanou šlehačkou. Následuje roláda, v kávovém krému byly cítit ještě kousky zrnek, tak jak to bývalo zvykem v dobách našeho dětství. Ovocné duo tvaroh a jogurt nebyly špatné, ale chyběl jim nějaký výraznější tón či ovocná náplň. Nugátový dortík byl klasický másláč, jen jednou proříznutý krémem, navrch sladká potahovka. Tak trošku buchta dusivka. Citelně mi chyběl nějaký chuťový kontrapunkt třeba ve formě rybízové marmelády, který by dort dotáhl a více zvláčněl. Celkově se zákuskům od Věrky si nic nedá vytknout, snad jen že jim trochu chybí šmrnc. Doporučuju držet se té nejklasičtější klasiky jako větrník a kremrole, to je sázka na jistotu. Protože obrázek poví víc než deset slov, fotografie najdete zde:
https://plus.google.com/112852910218052520365/posts/M94Jf7Hv84r