V budově sídlištního supermarketu vyrostla letos na jaře Cukrárna s vlastní výrobnou. Majitelky si tak plní svoje sny a rády by měly spíše kavárnu s cukrářskou výrobou.

Proti tomu jim ovšem trochu hraje prostředí, které sice zútulnily jak to šlo, ale prostor má skutečně velké limity. Má tvar trojúhelníku a dvě strany jsou komplet prosklené . Jenže jde o hlavní nákupní zdroj pro sídliště Petrovice, a tak provoz okolo cukrárny je značný. Namísto příjemného kavárenského povalčeství v docela pohodlných sedačkách, tak máte neodbytný pocit, že jste v akváriu. Na druhou stranu je tam dostatek prostoru a dětský koutek a výhled je přímo na hřiště, takže pokud začne pršet, stačí se se spolumatkami přesunout k dortíku a čaji. Kávu si tu raději nedávejte, dokud se ji nenaučí dělat tak, aby nebyla životu a zdraví nebezpečná.

Majitelky sice investovaly do pěkného kávovaru a kávu mají od Fillicori. Jenže už se nějak nenamáhají porozumět tomu, jak se káva vaří a že je to složitější, než jen zmáčkout program na kávovaru. Který navíc mají nastavený tak, že namísto espresa vyplivne deci břečky.

Tím jsem vyčerpala chyby podniku a můžu se věnovat tomu hlavnímu – příjemnému personálu a skvělým zákuskům a chlebíčkům.

Podnik má vlastní provozovnu, ve které vládne někdo, kdo rozumí řemeslu, je zručný, tvořivý a peče sladkosti s láskou.
Pokud se zrovna otevřou dveře do výrobny uvidíte nablýskané čisté dlaždičky a nové, kovové vybavení. Stejně tak čisté jsou i záchodky a celý prostor cukrárny.

Za pultem bývají dvě slečny, které bez problémů stíhají i případný větší provoz, usměvavé, příjemné a jen tu kávu je nikdo nenaučit dělat pořádně.

Prodejní pult pak skrývá zmrzlinu – mají i točenou, z nějaké průmyslové směsi – a především kopečkovou.

Nejsem si jistá, jestli je vlastní výroby a nebo ji berou od nějakého z menších, poctivých výrobců, ale rozhodně patří k výraznému nadprůměru, co se zmrzlin v ČR týče. Tedy ta základní řada zmrzliny, kde kopeček stojí 12 kč. Pak ještě mívají dvě tři vaničky výběrové zmrzliny, kde je jogurtová s ořechy a medem a ovocný sorbet z nějakého ovoce, co má zrovna sezónu (prozatím jsem tam potkala jahody a nebo lesní plody). Cena 18 kč/kopeček, chuť – famózní.

Dále tam je chladicí pult s čerstvými chlebíčky – k večeru už bývá prázdný, takže si můžete být jistí, že byly krájeny a zdobeny ten den, kdy jste si je koupili. Tady se nějaká extra tvořivost neobjevuje – klasicky šunkový, vajíčkový a se surimi salátem. Ovšem bramborový i surimi salát jsou vlastní výroby, nikoliv koupené vedle v supermarketu. Což je jaksi základ dobrého chlebíčku.

No a hlavně zákusky a dorty. V nabídce se daří skloubit poctivost, pár tradičních zákusků a poměrně i moderní přístup k cukrařině.

1. Šlehačka je vždycky šlehačka, bez ničeho dalšího.
2. Čokoládové polevy jsou hladké, jemné a bez pachuti ztužených tuků a s ideálním poměrem křupavosti a vláčnosti.
3. Těžký máslový krém sem nemá přístup, leda byste na něm trvali při zakázkové výrobě.
4. Dorty na zakázku nevypadají jak z katalogu v roce 1991, jsou zdobené potahovacími hmotami, čokoládovými či karamelovými prostrovými dekoracemi a vypadají vkusně. Troufnu si říct, že i lépe, než třeba Hájkovic dorty.

A co tedy najdete v pultu s dorty a zákusky? Z klasických zákusků špičky, rakvičky, větrníky a trubičky. Ovšem trubička je z domácího, krásně křupavého těsta, naplněná jen bílou a nebo pařížskou šlehačkou. Větrník můžete mít klasický s karamelem, a nebo odlehčený s malinami či jahodami uvnitř. A pak je tam různorodá a proměnlivá nabídka odpalovaného těsta různých tvarů, polev a zdobení. Povětšinou něco prodlouženého, se žloutkovým krémem a polité čokoládou.

Z klasiky jsou ovšem nejlepší rakvičky. Hlavně proto, že jsou plněné vaječným likérem, polité čokoládovou polevou a se šlehačkou. Přesně tak je totiž připravovali v jedné hospodě, kam jsme chodili s rodiči, když jsem byla malá a od té doby jsem tu chuť marně hledala. Z rakvičkového těsta pak bývá v nabídce ještě košíček – ten obsahuje koňakový krém, spoustu šlehačky a čokoládové dekorace.

A pak poměrně široká nabídka dortů a pájů s ovocem, a smetanovými či tvarohovými krémy v různých kombinacích a docela proměnlivých, podle toho co je zrovna k dispozici. Posledně jsem tam zahlédla i banán v čokoládě. Nabídka zkrátka obsahuje pár stálic a zbytek se obměňuje. Vzhledem k tomu, že jde o podnik-miminko, tipuji, že hledají co se bude nejlépe prodávat. Předpokládám, že s nástupem podzimu a zimy zmizí lehké tvarohové dortíky s ovocem a přijdou na řadu hutnější kousky.

Kdybyste náhodou měli cestu přes daleký pražský jihovýchod a popadla vás neodbytná chuť na šlehačku – tady budete uspokojeni.