Tak tuhle cukrárnu rozhodně nelze přehlédnout. Nevím jak během pracovního týdne, ale o víkendu je kolem plno aut i lidí a už z venku je nepřehlédnutelný opravdu osobitý styl, který graduje v interiéru cukrárny. Jedním slovem kýč a od interiéru pryč zvlášť, když se od něj můžete maličko distancovat posezením u tří stolku na terase.

V době, kdy se znovu otevírala cukrárna U Myšáka, bylo najednou pana Myšáka všude plno a v článcích došlo často i na jeho žačku, paní Stáňu Kortánovou. Pár článků a recenze pana C. mě přivedly tak před rokem a půl k nápadu, vyrazit do cukrárny paní Stáni v Malé Hraštici, na kole. A nápad to byl skvělý! Pokud to s dorty, marokánkami, placičkami, trubičkami a možná i něčím dalším přeženete, můžete se vrátit do Prahy vlakem (ale pozor, nejede moc často, takže plánujte a jezte obezřetně). V cukrárně jsem byla od té doby několikrát a odjížděla vždy přeslazená, spokojená a pobavená z toho, jak přísná paní Stáňa dává zabrat svým zaměstnankyním. Co naplat, politika cukru a biče je právě v cukrárně asi na místě.

Sortiment lze rozdělit na 2 části, jedna podle receptů od pana Myšáka a ten zbytek. Ty pravé od Myšáka vám spolehlivě vyjmenuje obsluha, ale nebojte se experimentovat. Já si opakovaně dávám čokoládověčokoládový dort Machar, právě podle tradičního Myšákova receptu. Mám ráda čokoládu i poezii. Je to vlastně spíš roláda než dort, s tmavě čokoládovým korpusem s trochou kokosu a světlejším čokoládovým krémem, navíc posypaná čokoládou. Ty nepřekonatelné mandlové nebo ořechové placičky typu marokánka si pak většinou beru sebou na doma. I ty pravé marokánky, ale stojí za to. Nenuťte mě vyjmenovávat, co všechno mají, je toho moc, chutná to dobře a sladce, takže na kolo, vlak, bežky, nejhůř do auta a jeďte to ochutnat.

Protože k cukrárně patří i káva dodám, že zde vaří značku Illy, příprava kávy dost dlouho trvá (ale berme v potaz, že děvčata jsou cukrářky a nikoli baristky) a nakonec se dá pít, takže na cukrárnu… proč ne. K tomu široký výběr čajů, nealka, likérů i něčeho tvrdšího.

Cukrárna v Malé Hraštici je oblíbeným cílem výletů, proto se ji pokusím zhodnotit tak, aby si našla ještě více spokojených zákazníků. Najdete ji na návsi městečka, z dálky nejde přehlédnout především v době Vánoc a Velikonoc. Vyzdobeny jsou nejen okna a terasa, ale také střecha a celé náměstíčko.

Uvnitř najdete přehlídku načančanýc panenek, krajovkých podložek a barevných obrázků, takhle nějak vypadá cukrárna z dětských snů. Někomu přijde poněkud přehnaná, ale sem mi to prostě sedí. Ve dvou velkých prosklených pultech jsou vystaveny dorty, na pultě a za zády personálu jsou vystaveny další doplňkové věci, jako různé čaje, sušenky, ale i pečivo. Na Vánoce si můžete objednat i vánoční cukroví, samozřejmě s osobním odběrem.

Vlevo od vchodu jsou tři stolečky pro posezení, umístěné v proskleném výklenku domu. Pokud pouze nejedete kolem, tak vřele doporučuji objednat si horkou čokoládu a v zimě třeba pozorovat padající sníh. Slečny prodavačky-cukrářky jsou milé, ochotné, poradí, vysvětlí a vše ještě krásně zabalí.

Z dortů mi bohužel žádný v paměti neutkvěl, ale určitě vyzkoušejte jejich nepřekonatelné mandlové marokánky. Ne ty obyčejné, ale zde se jmenují „luxusní“ a jsou naprosto nedostižné.