Shrnutí: „Příjemné místo na večeři, poklidná atmosféra a poctivé palačinky. Jenom ten vrchní je nějakej divnej…“
Po nadšených recenzích týkajících se poledního servisu nám zvědavost nedala a vyrazili jsme palačinkárnu v blízkosti Hradčanské prověřit večer. Do podniku jsem se dovolala hned napodruhé a byla trochu překvapená, když mi slečna na druhém konci drátu sdělila, že moji rezervaci si bude pamatovat. Těžko říct, zda si ji pamatovala doopravdy – když jsme dorazili, uvítal nás číšník a nabídl místo kdekoliv (a že bylo v samém začátku večera rozhodně z čeho vybírat). Počítáte-li ale s návštěvou po osmé večerní, booking se rozhodně vyplatí – creperie se naplnila téměř po okraj.
Narozdíl od zběsilého designu webových stránek je prostředí samotné restaurace spíše umírněné, tmavší, se stolky daleko od sebe a v součtu tedy vlastně intimní. Na dvou velkých tabulích na zdech je prezentována nabídka palačinek – na jedné slaných galettes a na druhé sladkých crepes. Jídelní lístek, který host dostane do ruky, pak už vlastně nic nového neprozradí.
Větší interakce s personálem proběhla jen při objednávání – číšník se nad mým přeřeknutím, že bych ráda palačinku se šunkou, sýrem a Ementálem, chvíli pozastavil, a pak přísně prohlásil, že mi ji přinese pouze se šunkou a sýrem. Jsou momenty, kdy se nad takovým šprýmování člověk pousměje, a jiné, kdy byste uvítali, kdyby vám spíš pomohl nalézt, co jste to vlastně původně chtěli objednat – to byl i můj případ a tou třetí ingrediencí bylo sázené vejce, které jsem nakonec musela vymyslet sama. Kromě toho, že nás pak číšník průběžně zásoboval kohoutkovou vodou do sklenic (kdyby byl přinesl rovnou karafu, byl by se naběhal o hodně méně), jsme se už žádné velké konverzace ani konzultace nedočkali.
Nedočkali jsme se naštěstí ani žádné konvenience: slané galettes jsme dostali na stůl teplé a vláčné, sotva sundané z pánve a plné čerstvých kvalitních surovin. Jedna plněná plátky dušené šunky, strouhaným sýrem a sázeným vajíčkem (štvalo mě jenom, že ingredience jsou nasázené hlavně uprostřed a okraje složené palačinky byly pohříchu suché), druhá s odvážnější kombinací uzené klobásky, kousků jablka (pokud bylo skutečně smažené, jak předesílalo menu, pak jen velmi jemně) a s mírně pikantní smetanovo-dijonskou omáčkou. Neobvyklá kombinace dohromady ladila překvapivě dobře. Potěšilo nás i rozlévané víno, které podnik nabízí v pěti či šesti druzích, ve velmi rozumných cenách (cca 50 – 60 Kč za skleničku).
Jako sladkou tečku jsme zvolili opět palačinku, tentokrát velmi tenkou crepe s hruškami, tekutou čokoládou a malým kopečkem šlehačky. Zamrzelo mě, že jsme v jídelním lístku ani nikde po restauraci nenašli nabídku aktuálních dezertů – nakonec jsme vylomili z vrchního ještě štrůdl (a vzpomněli si, že na poutači na křižovatce Dejvické a Mařákovy skutečně zmíněn byl).
S kvalitou kuchyně (a to jak surovin, tak jejich zpracování) tu tedy mohou být hosté spokojeni a Gavroche tak pro mě plní požadavky na podnik, kde se chci jednoduše, v pohodě a dobře navečeřet. Nic víc a nic míň.