Shrnutí: „Como je pro mě i po dnešní návštěvě schůzkovým místem číslo 1 na Václaváku. Kdyby to obsluha zvládla trochu příjemněji, byla bych snad i nadšená. Ostudu si tu ale určitě neuděláte.“
Schůzka na Václaváku s klientem, který se chce naobědvat? Řekněme si upřímně, to není situace, kdy byste vybírali mezi desítkami lákavých podniků. (To sice nikde v Česku, ale…:) Využila jsem tedy možnosti otestovat po delším čase Como, kde už navíc nehrozí střet zájmů, protože na místě provozního už není kamarád.
Prostředí restaurace je maličko chladné, ale poměrně reprezentativní a schůzkovat tu můžete celkem bez obav, i když třeba řešíte něco důvěrného.
Co mě dnes moc nebavilo, byla obsluha. Absolutně bez výrazu, studená jak psí čumák. Na menu i vodu jsme navíc poměrně dlouho čekali. Byla jsem tu zvyklá na příjemný fungující personál, takže trochu zklamání, přitom narváno extra nebylo.
Pochválit ale musím jídlo. Steak nakrájený na plátky (hovězí tagliatta) byl propečený podle objednávky, šťavnatý, z dobrého masa, dochucený z kuchyně pouze velkými krystaly fleur de sel. Pečené brambory sice nebyly zrovna čerstvě vytažené z trouby, ale stále velmi slušné, stejně jako ogrilovaná zelenina (papriky, lilek…) – vždycky ocením, když se v kuchyni tuhle přílohu podaří nerozblemcat do neidentifikovatelna. Za 245 Kč vzhledem k lokalitě myslím odpovídající kvalita. Pěna na cappuccinu měla do požadované konzistence spíš dál než blíž, ale náznak latté artu tam byl :)

