Co dodat k podniku, který už sklidil tolik chvály ? Bez doporučení jsem jej několikrát minul bez povšimnutí, při první plánované návštěvě jsem zjistil, že otevírají až úderem šesté, ale nakonec se mi tu už dvakrát podařilo povečeřet. Popularita místa s sebou nese nutnost čekání na volné místo, samozřejmě čí víc vás jde pohromadě, tím se čekání prodlužuje. Rezervace neberou. Sedí se kolem baru, odkud můžete koukat kuchaři ramenáči pod prsty nebo v malé boční místnosti, bok po boku na dlouhých lavicích. Blízká setkání třetího druhu jsou tedy zaručena. Interiér je spartánsky zařízený i dekorovaný, skvělá volba pro tyto malé prostory. Naproti baru visí na zdi fotky polévek ramen, které jsou základem nabídky. Menu je doplněno několika drobnostmi a k pití mají kromě japonského piva i slušně připravený čaj.

Dobrá hudba a mezinárodní osazenstvo už k Berlínu prostě patří, celková úroveň hluku je ale na únosné úrovni. Obsluha i kuchař (který jídlo i roznáší) jsou zjevně japonský import a není jim co vytknout. Přestože se prakticky nezastaví, uchovávají si vstřícnost i úsměv.

Nevím jestli příště ochutnám i jinou variantu ramen, ale vepřový tonkotsu za 9.50 € mě dostává do kolen. Kouřící aromatický vývar je plný nudlí a dalších dobrot jako vařené vejce, zázvor, plátky řasy nori a kousky vepřového, z nichž pomalu pečený bůček s nasládlou chutí, podobný čínskému char siu, chutná skutečně nadpozemsky. Ramen přišel do Japonska z Číny, takže podobnost asi nebude náhodná. A to se považuji za odpůrce bůčku a tlustého masa obecně xD

Mléčně zakalený vývar je dochucen bezchybně, ale komu to nestačí, může vybírat z palety dochucovadel přítomných na každém stole. Moc se mi zamlouval mlýnek na sezam, ale i pražený sezamový olej s chilli, který často používám doma. Z předkrmů málokde odolám sojovým klíčkům, místní verze s mletým vepřovým moyatan za 3 € byla chuťově nevýrazná, i když klíčky byly tak akorát tepelně upravené, ale lžička chilli omáčky a sezam vše napravily. Vyzkoušejte i knedlíčky plněné mletým masem gyoza (podobné čínským wantanům) nebo vařené zelené sojové lusky edamame.

Cocolo znamená v japonštině srdce … a po pravdě, zde se jedná o srdeční záležitost. Na doporučení Scuku jsme při návštěvě Berlína mimo jiné navštívili Cocolo Ramen, malý ramen bar, kde nenajdete víc než 20 míst a na svůj gastro zážitek si někdy musíte i vystát frontu. Rezervace zde neberou, otevírají v 18:00 hodin a zavírají o půlnoci. K sezení doporučuji pultík přímo u otevřené kuchyně, kde můžete koukat kuchařům přímo pod ruce. Sehranost s jakou jídla připravují je neuvěřitelná.
Interier je japonsky jednoduchý, žádné zbytečnosti. Člení se na dvě malé místnosti. První (jak už jsem zmínila) dominuje otevřená kuchyně s dřevěným pultem a mohutnou dřevěnou rohovou lavicí. V druhé je pár vysokých stolků s barovámi židlemi a tapety se vzorem pytlů od japonské mouky. Prostor dozdobuje pár netypických nádob a bambusových pomůcek. Ramen servírují v surových keramických miskách s hůlkami a hlubokou bambusovou lžící na zapíjení. Vše doprovází poměrně hlasitý a našláplý DJ set. Kombinace rustikálního japonska a moderního Berlína je geniální.
Obsluha je zde druhotná záležitost. Proplouvá nerušeně okolo a dává zákazníkovi prostor užívat si to hlavní o co tu jde… jídlo! Během návštěvy jsem nezaznamenala jakýkoliv problém, tichá Japonka byla vždy po ruce, pokud bylo potřeba.
V nabídce mají momentálně 5 druhů ramenu: Miso, Shio, Shoyu, Tan Tan a Tonkatsu. Doporučuji vyzkoušet i nějaký ten předkrm, mě nadchly japonské knedlíčky Gyoza, uvařené a lehce opečené, skvělé! A pak šupem na pořádný ramen! My jsme vyzkoušeli na sojové bázi postavený Shoyu a kořeněný Tan Tan. Kuchař má před sebou dva obří hrnce, jeden plný vývaru a v druhém vaří ve speciálních cednících nudle. Vývar a nudle tvoří základ každého ramenu. Tyto 2 hlavní ingredience zde neměly chybu, nudle krásně pružné, ital by použil al dente, vývar silný, voňavý a pořádně horký. Shoyu ramen dále obsahoval plátky do růžova pečeného bůčku, kombu řasy, sušené nori, bambus, jarni cibulku a sezamová semínka. Kuchař vezme misku, přes síto nalije vývar a pečlivě, jako když zahradník sází své oblíbené růže v zahradě, přidá ostatní ingredience. Rychlé, jednoduché, chuť naprosto vyvážená, kombinace chutí velejemná! Co se týče Tan Tan ramenu, zde bylo, mimo jiné, hlavní ingrediencí pečené mleté maso, pikantně naložené. Vše vyvážené sladkou kukuřičkou, opět bambus, jarní cibulka. Pozastavili jsme se nad tím, že oba rameny mají stejný vývarový základ, neboť každý chutnal opravdu zcela jinak. A oba skvělé!
V Cocolo vládne spokojenost, pokud se budu brzy chystat do Berlína, bude toto místo jeden z hlavních důvodů mé návštěvy.

Cocolo Ramen mi doporučil kamarád, který zná Berlín líp než já. Jedná se o klasický ramen bar, kde se ve stísněném prostoru miniaturního podniku podávají obrovské mísy s kouřícími nudlemi ramen. Cocolo je součástí „řetězce" japonských restaurací Kuchi a najdete ho hned vedle většího sesterského provozu "Next to Kuchi“.

Uvnitř je to dost malé – bar cca pro 8 lidí a vzadu pá stolků pro cca 16 lidí. Otvírá se od šesti a bývají tu skoro vždy fronty, které doporučuji přetrpět a vytrvat – lidé se tu točí neuvěřitelně rychle. Všechno jídlo se připravuje přímo v kuchyni za barem, kde mají obrovské kouřící kotle na ramen, zásoby masa i toppingů do nudlí a kde voní úžasný aromatický vývar, na kterém je vše postaveno.

Doporučuji se moc nezdržovat předkrmy a dát si rovnou ramen. My zkoušeli dvě verze – kuřecí s krevetovými knedlíčky (wantan za 9 Euro) a vepřový (tonkotsu za 9,50 Euro). K vepřovému patří nejdřív pořádná proce provoněného vývaru + alkalinizované a proto žluté nudle ramen. Pěkné tuhé na skus, čerstvě uvařené – neplést s instantníma polívkama, které známe u nás! ;) Vepřové je v ramen ve třech podobách – jako tenké plátky pečené vepřové rolády, jako kostička bůčku pomalu pečená v základu ze sójové omáčky s mirinem a jako téměř rozvařený voňavý špek v základu. K tomu toping – vajíčko, jarní cibulka, sezam, nori, řasy a houby. Tohle všechno je dohromady vyladěné do posledního chuťového odstínu a podle mě to ani technicky, ani surovinově nemělo chybu. Ramen se baštíte hůlkama a velkou bambusovou lžící připomínající naběračku. Ujišťuju vás, že v Cocolo vám nebudou dělat problém ani jejich obří porce – jídlo je dobře vyvážené a nebudete odcházet zaplácnutí.

Personál za barem celý večer docela kmitá a na nějaká vybavování nebo vysvětlování bohužel není moc čas. Pokud se v japonské kuchyni a němčině moc nevyznáte, počítejte s tím, že to bude trochu boj. Všechno je to ale vyváženo jejich absolutní soustředěností na přípravu jídla a suroviny. V době naší návštěvy vařil nudle (ramen si samozřejmě dělají sami!) přímo pan šéfkuchař a autor konceptu Oliver Prestele.

Pokud můžete, určitě Cocolo při návštěve Berlína nevynechejte, stojí to za to! ;) Projekt Cocolo je respektovaný nejen v Německu, ale i v Japonsku. V Česku na podobné jídlo ani koncept nemáte šanci narazit.