K sepsání téhle recenze mě přivedly dvě věci — aktuální ochlazení a neodvolatelná chuť na vepřové s rozmarýnem a česnekem, které jsem v Coco Lezzone ochutnal letos v únoru.

Sami to vidíte, ještě teď si to vybavuji — krásná vepřová kotleta, která má v centru hrubý svazek rozmarýnu a česnek. Pomalu upečená v peci doměkka a zalitá silným výpekem a ještě k tomu olivovým olejem. Maso se skoro rozpadalo a bylo dokonale navoňané aromatikou. K tomu bílý chléb, miska bílých fazolí a je vymalováno. Opravdu nekecám, když říkám, že tak dobře udělanou vepřovou pečeni jsem snad ještě nikdy neměl.

Pamatuju si i jejich skvělé bollito (vařené hovězí a vnitřnosti) se spoustou zeleniny, hovězího vývaru a dršťkami lampredotto (měkčí a víc žlázovité dršťky, které u nás moc neznáme). Stejně tak jejich ribollitu — benchmark pro toskánské polévky ve kterých stojí lžíce. Polévka na ribolittu vlastně ani moc sesedí, přesnější by bylo říkat tomu hustá zeleninová kaše. Byla nabitá chutí a s olivovým olejem a voňavým bílým chlebem vydala za samostatné syté jídlo. Měli jsme ještě jeden druh vepřového, prosté vařené hovězí a vařené artyčoky, ale triu – arista di maiale (vepřové), ribolitta a bolito misto se nevyrovnalo nic.

Samotný podnik je lehce ušmudlaný a možná se budete mačkat s ostatními hosty. Servis je přiměřeně přezíravý a balancuje tak akorát mezi pohostinností a „porozuměním“ pro otravného turistu, který je neustále zmatený a něco chce. Bohužel už nemám přesné ceny, ale Coco Lezzone vám kapsu určitě nestrhne — na místní poměry patří k nižší střední třídě.

Přečtěte si víc o dršťkách a bolito u mě na blogu: http://www.cuketka.cz/?p=5731