Shrnutí: „Čočkův potulný jarmark je možná kombinací tržiště a pojízdné prodejny, nicméně kvalitu a sortiment nabízí bezvadný.“
O Čočkově partizánském podniku vím už nějaký pátek, dostat se ale ve středu odpoledne ke kinu Art se mi ne a ne zadařit. Proto jsem využil sobotního termínu prodeje na letní terase Besedního domu (restaurace Hansen), abych se na vlastní oči přesvědčil oč vlastně jde. Čočkův profil na Facebooku sleduji pravidelně a detektivními metodami jsem se už dříve vydedukoval, v čem spočívá koncept Čočkova snažení. Pokud bych to měl shrnout, pak asi takto: kašlete na BIO certifikáty, kupujte produkci nezávislých statkářů (nebo jak se dnes říká farmářů), a abyste se při objíždění statků neztratili, Čočka vám vše přiveze až pod nos, respektive k Artu nebo Hansenu. Nelze než souhlasit, bio certifikace je drahá, časově náročná a spojená s notnou dávkou byrokracie. Čili z bio se stal rozjetý vlak a kdo chce naskočit, musí se připravit na strastiplnou jízdu. Tudíž z bio stal jen papír, razítko, potvrzení, ale myšlenka jíst kvalitní, lokální, sezonní potraviny nevyžaduje žádnou certifikaci, a toto je, dle mého názoru, leitmotivem Čočkova podnikání. Jen doufám, že podobných aktivit bude přibývat, vždyť co si mám myslet o zaručeném a certifikovaném bio produktu, zakoupeném v nejmenovaném drogistickém řetězci, který deklaruje zemi původu Čínu ? Asi nejsem jediný, kdo raději koupí nebio produkt lokální provenience, než obskurní bio produkt čínských soudruhů.
Co tedy nabídka obsahuje ? Každopádně jistý prvek překvapení (pokud nemáte objednáno předem přes Facebook), protože tušit na základě zpráv na Facebooku můžete leccos, realita se může v závislosti na aktuální dostupnosti surovin od dodavatelů lišit. Velkou část nabídky zabírá čerstvá zelenina: mrkev, celer, řepa, zelí, brambory, ředkvičky a ředkve, petržel, dýně Hokaido a další. Další část tvoří mléčné produkty: kozí, kravské a ovčí sýry (čerstvé či zrající, balené či vážené), mléko či kysané produkty. Vše produkce malých výrobců z Vysočiny či okolí Brna. Masné výrobky jsou také zastoupeny, například různé druhy klobás atd. Dále byla k mání medovina, kvasnicové pivo z minipivovaru, víno od vinohradníka, med přímo od včelaře, domácí šípkový sirup či chleba. Úroveň prodeje je sice poněkud slabší, ale vše, co jsem zakoupil, bylo v prima kvalitě a kondici.
V době absence podobného zařízení v Brně je Čočkův farmářský cirkus vítanou vlaštovkou, možná by se pánové radní mohli inspirovat a konečně z tradičního Zelňáku udělat plnohodnotné tržiště, ne jen tu ubohou imitaci. A Čočkovi držím palce v jeho snažení.

