Restauraci v turistické chatě Hvězda přímo uprostřed Broumovských stěn jsme navštívili již poněkolikáté. Tentokrát nás sem dohnal hlad způsobený důkladným zdoláváním místních roklí a skal. Turisté, kteří se do této oblasti vydají, nemají prakticky jinou možnost občerstvení než návštěvu tohoto objektu a proto tady bývá přes oběd i odpoledne hodně plno.

Nenápadný vstup postranním vchodem ani v nejmenším nepřipraví návštěvníky na efektní prostor velkého sálu, který je současně hlavním sálem restaurace. Tmavé dřevěné obložení všech stěn včetně klenutého stropu, balkony s vyřezávanými balustrádami, četné lovecké trofeje a velký krb (i v létě zapálený) tvoří přesně takové prostředí, jaké by člověk při návštěvě chaty tohoto typu ideálně očekával. Voní to tu starým dřevem. K dispozici hostům je i menší místnost s barem, stejně tak nekuřácký salonek a v pěkných dnech i terasa s krásným výhledem, lemující severovýchodní stranu chaty. Protože je chata postavena na okraji vysoké skály, slabším povahám nedoporučuji opírat se o zábradlí a dívat se dolů pod sebe.

Největší předností restaurace ovšem není ani prostředí, ani jídlo (o tom bude zmínka později), ale personál. Upřímně musím říct, že jsem si tu připadala jako v dobách Hostince u Kamenného stolu. Pan hostinský Novák, který každou skupinku příchozích hlasitě zdraví „hezkým dobrým dnem a pěkně vás vítáním“ tu pokračuje v x-leté tradici své rodiny, která chatu provozuje. Hosty zocelené nevychovanou pakáží některých podobných podniků může proto v prvním dojmu zmást jeho černohumorně-věcný přístup k některým jejich přáním. Náš kamarád se při objednávce piva dozvěděl, že právě došlo, ale že mu místo něj bude doneseno horké mléko nebo kakao. Jeho nehraným úlekem se bavili všichni okolosedící, stejně tak když jsme požádali, zdali by nebyla k dispozici náplast. Pan hostinský se zajímal, komu a jakému zranění je určena – a chvilku poté, co mu náš syn ukázal rozbité koleno, dostavil se s obrovskou mačetou a slovy „Pojď se mnou raději nad kanálek…“ Náplast měl ale pochopitelně také a osobně našeho pacienta ošetřil tradičnějším postupem.

Humor ale není to, co dělá mistra mistrem. Individuální a dle mého názoru nehraný zájem o každého hosta je tím hlavním důvodem pro návštěvu tohoto podniku. Manžel objednával pro celou rodinu – a u každého jídla byl dotázán, komu je určeno, což se ukázalo prozíravé v případě guláše, který byl „pro pána, takže se šesti, pokud nic nenamítáte…“ Nabídku na přidání knedlíků či omáčky (jakmile manžel dojedl) jsem od doby školní jídelny snad také neslyšela. A krátké zastavení u každého stolu a prohození pár vět také dělá své. Kromě majitele se na placu pohybují také jeho syn a dcera, oba milí a neuvěřitelně ochotní. Nic nebyl problém, vše bylo rychle.

No a nakonec k tomu jídlu. Jídelní lístek není dlouhý – nabízí dvě polévky, pár předkrmů, hotový guláš dle denní nabídky, dvě speciality a asi osm jídel na objednávku. Jako sladké palačinky a poháry. Klasika českých hospod, která většinu hostů neurazí, ani nenadchne. Tedy kromě polévek a guláše. Je vidět, že „domácí“ jídla kuchař umí. Kyselo (30 Kč) bylo kyselé akorát, voňavé a plné čerstvých hub. Manželův guláš (90 Kč) byl silný a doplněný žlutými nadýchanými kynutými knedlíky. Moje masová směs s bramboráčky (160 Kč), a ano, i s mega oblohou, byla prostě – jedlá. Stejně tak palačinka (50 Kč) plněná klasickým nanukáčem a kompotovaným ovocem. Proč, když v okolí rostou tuny borůvek?

Podtrženo, sečteno: nejezděte sem extra za gastronomickým zážitkem. Ale až si budete chtít užít krásných skal a po sportovním výkonu popít dobře vychlazené pivo (místní Opat), nadlábnout se domácím knedlíkem a vychutnat si profesionální, ale přitom srdečnou a vtipnou obsluhu, vydejte se sem (pozor, pondělí a úterý bývá zavřeno!) A nezapomeňte se potom zajít podívat na miláčka pana hostinského – ochočeného divočáka, kterého najdete v ohradě vedle chaty.