Chapadlo na Vypichu je opravdu schované v kancelářské budově centrály Kauflandu a viditelné spíše z parkoviště (k čemuž „zajímavě“ ladí reklama prodejce automobilů v jídelním lístku) nebo z poslední smyčky bruslařské dráhy, než ze silnice. Interiér mi moc nesedl, někdo se zde sice pokusil celkem úspěšně rozčlenit prostor modulární kancelářské haly na snesitelné kousky dřevěnými příčkami, ale to je asi jeho jediný klad. Dřevěné židle a lavice působí, jako by jejich výrobce buď hodně šetřil na laku nebo se snažil (bohužel marně) vytvořit dojem kvalitního nábytku s patinou z dlouholetého používání, uprostřed každého stolu supluje ubrus kus papírového prostírání, na kterém trůní plastový stojánek s nabídkou piv, slánka, pepřenka a stojánek s pivními tácky. Když k tomu přičtu naprosto nedostatečně oddělenou kuřáckou část a vzduchotechniku, která tento problém nedokáže vyřešit (u restaurace v takto nové budově tohle považuji za ostudu), nemůžu hodnotit interiér ani průměrnou trojkou.

Ale dost remcání nad interiérem, pojďme k obsluze, ta toho v téměř prázdné restauraci neměla mnoho na práci (byl jsem tu večer, obsazeny byly asi 4 stoly a jen u dvou z nich jsme si objednávali jídlo). Servírka, která mě obsluhovala byla příjemná, zpočátku jsem si sice říkal, že by udělala lépe, kdyby se při práci trochu usmála, ale i na to nakonec došlo když mi nabízela po jídle kávu a dezert. Všiml jsem si bohužel poměrně obvyklého druhu zájmu o spokojenost hosta – při odnášení prázdného talíře od hlavního jídla se mě servírka ptala, zda bylo všechno v pořádku, zato když při placení zůstala na stole jen ochutnaná a nedopitá káva, žádný podobný dotaz nezazněl… Není mi také moc jasné, jak by zvládali případný větší nával, i v takto prázdném podniku bylo znát, že obsluhující nepracují příliš systematicky. Celkově to ale bylo rozhodně dobré, možná i na trochu „lepší trojku“.

Tím se dostávám ke kvalitě samotné. Chapadlo se i přes svůj název, ke kterému bych v lístku čekal nějaké ty chobotničky, kalamáry a další mořské potvory zaměřuje na klasické české hotovky, doplněné nabídkou salátů a grilovaných mas. Já zkusil špekové knedlíky s červeným zelím, které byly výborné, zelí, i když na můj vkus trochu příliš sladké také nebylo špatné (a ta sladkost bude pravděpodobně většině lidí vyhovovat, já jej mám prostě rád kyselejší). Co ale nechápu je důvod, proč bylo zelí posypáno čerstvou zelenou petrželkou, která se mi k němu chuťově vůbec nehodila, možná měla částečně nahradit oblohu, která na talíři naštěstí nebyla. Vzhledem k autu, které mě čekalo na parkovišti vedle jsem z poměrně široké a zajímavé pivní nabídky ochutnal pouze nealko Lobkowitze (na pivo nezvykle sladké, ale vůbec ne špatné) a přešel k moučníku a kávě. Teplý borůvkový koláč byl velmi dobrý, šlehačka u něj bohužel sprejová a podle mě i náhražková, naštěstí nebyla na koláči, ale vedle na talíři, takže se jí šlo celkem bez problému vyhnout. Káva měla skoro správný objem (protože zaznělo „slovo na P“, raději jsem výslovně požádal o klasické espresso – polovinu malého šálku) a byl k ní kromě porcované smetany v umělohmotném kalíšku i bílý a přírodní třtinový cukr na výběr, ale to bohužel nic nemění na tom, že byla špatná – s hořkou, spálenou chutí a přitom řídká, bez těla. Rozhodně tedy nic, co bych chtěl pít k dezertu po velmi dobrém jídle.