Den přeslavný již k nám příšel – quackfctry konečně dorazily do Čestru! Proběhla rezervace, ale ani nebyla třeba – Čestr byl poloprázdný, klidný, prostorný a voňavý. Proběhlo natěšení na stokrát popsaný interiér – a dostavilo se dětské nadšení z kraviček, zavěšených na háku i malovaných a z dřevíček ve stole a z hrnečků, kastrólků a rendlíků a vařeček…

Skoro tajemné bylo rozlepování skládaného menu a složité bylo rozhodování, co kdo a jak si dá. Proběhla i nerozhodnost zda a jaké víno a chudák snaživý sommeliér byl po dvou pokusech odmítnut a vyměněn za pivo… Ale trpělivost a komunikativnost personálu dopomohla k finálním rozhodnutím… jedno osobně kombinované trojmenu s malým steakem (548 Kč) a jedno „dvoj“menu pro méně hladového tatu…

Show mohla začít. Tatova roketa s kozím sýrem se pyšnila především karotkou v cukrové glazuře. Moje pečená červená řepa byla oproti mému očekávání podávaná za studena, a díky tomu tak ve společnosti s kozím sýrem a ořechy neztratila na břitkosti.

Tatův velký ořech s rozmarýnem byl tak dlouho marinovaný, až byl úplně provoněný a prosycený bylinkami, které už ani nebyly vidět. Dušená mrkev – tu kterou jsem z duše nenáviděla coby strávník školních jídelen – by se dala konzumovat denně, medová a jemná.
Moje velká plec se dala porcovat lžící, tak do křehka bylo maso připravené a lepší přílohovou kaši umí snad jenom moje mamina :-)

Závěrečný (můj) steak z veverky byl vrcholem vtipnosti…prostě kde si jen tak dáte steak z veverky, že :-) Maso dorazilo na pidiprkénečku, v pidimističce zas koprová omáčka… Už mě ani nemrzel nedostatek kaše. Maso bylo tak, nemá-li host zvláštní přání, tedy medium rare. Štáva na řezu jen prýštila. Nůž zaplouval jak do másla. Zuby skoro nemusely mělnit. Jazyk pouze vnímal – nejprve slano a trochu pepřovo…pak sladko a trochu koprovo. A na závěr – hmmmmmmmm…pochvalné mručení a poslední doušky chladivého zurčivého zlatavého moku.

Když jsem se probudila z opojení došlo mi, že a) u stolu se nám naprosto nevtíravě vystřídala většina personálu včetně kuchaře… b) že když neměl personál koho obsluhovat, uvádět ke stolu apod. – skládali alespoň meníčka, uklízeli špatně odložené nádobí, prostě byli stále ve střehu… a za c) dokázali zklidnit dorazivší tlupu američanů…prostě jim zacpali papuly a utloukli je českým strakatým skotem :-)

Čestr mě baví. Čestr je domeček pro panenky pro dospělé masožrouty. Čestr je leporelo, z kterého si pokaždé poskládate jiný hrad a jinou pohádku. Čestr je prostě fajn. Dík.

Málokdy na mě restaurace zapůsobí takovým dojmem, že jí hned podlehnu. V Čestru ale všechno šlape tak precizně, že se vůbec nebojím psát recenzi po první návštěvě. Je to prostě pecka a místo, které jednoznačně doporučuji všem cestovatelům, kteří do matičky měst zamíří něco vidět. Nebo zažít. Kašlete zvysoka na katedrálu i na Hrad, český národní poklad se skrývá tady.

Základním předpokladem úspěchu je rezervace. I když se mi při vstupu zdálo, že nebyla nezbytná, během půlhodiny se restaurace po sedmé večer úplně zaplnila. Personál byl příjemný, dost vřelý a velmi ochotně zvládal obsluhovat i cizojazyčné rozložení našeho stolu. Menu v zapečetěné obálce mi zpočátku přišlo trochu pozerské, ale kartička s beefchartem, na kterém byly zakreslené jednotlivé kousky masa jako nápověda, se rozhodně šikla a stane se užitečným artefaktem, jež ozdobí moji lednici. Celkově na mě Čestr navíc působil velmi uvolněně, přátelstky a profesionálně, leč nikoliv snobsky nebo stísněně. Chválím i velký počet číšníků na place, stejně jako fakt, že vidíte do kuchyně, i se mi zalíbil vše doprovázející motiv modré krávy, která mi na talíři přišla jako moderní variace na tradiční cibulák.

Čestr se jmenuje podle českého strakatého skotu, vegetariány sem rozhodně nevoďte. Vemte sem masažrouty, protože na to budou vzpomínat. My jsme si zvolili výběr šéfkuchaře pro dva a za velmi přijatelných osm set jsme dostali průřez nabídky: smažené šneky na domácí majonéze, nakládané filátka pstruha, tatarák s topinkami, pečené koleno a žebra a steak z oponky s hranolkami. Dost drahé se mi zdály přílohy a omáčky, ceny masa to ale dost dobře vyvažují, a nakonec lze jen jásat, vzhledem k tomu, že je maso velmi kvalitní a opravdu dobře připravené. Jako amuse bouche jsme dostali tence krájené redkvičky na domácím chlebu:) a pivní rohlíčky, které byly posypané hrubou solí a překvapivě nebyly preclíkovitě tvrdé, nýbrž úplně měkké. Předkrmy byly fajn, i když docela velké porce, ovšem co se vyplatí zmínit jsou žebírka, steak, hranolky a pivo (plzeň stejně dobrá, jako ji mají už jedina v Lokále a na Bláhovce). Pečené kolínko mi přišlo takové suché, ale žebírka byla dokonalá. Šťavnaté maso plné chuti, které se dalo tahat nitku po nitce a šlo krásně od kosti, s domácími chlupatými knedlíky s dokřupava opečenou cibulkou a omáčkou z červeného vína, to se nedá popsat slovy. Stejný úspěch měl i steak z oponky a vůbec mi přijde úžasné, že zde umí docenit i méně známé kousky masa a udělat z nich něco tak báječného. Myslím, že otázka na propečení nepadla, steak byl na medium a byl úžasný. Co mi ale opravdu vadilo je to, že za celou dobu jsme nedostali pořádný nůž na maso/na steaky, což mi přišlo v restauraci zaměřené na maso docela zásadní. Jinak mi ale přišlo pěkné, že součástí konceptu je ochutnávání, a nově prostřeno spolu s námi dostal i třetí stolovník, který se neúčastnil stejného počtu chodů jako my. Skutečně mě na konci zamrzelo, že dezert se do mě už nevešel, protože takovou pivní zmrzlinu nebo koláč s drobenkou s morkem z kostí by mě fakt dost zajímaly, ale snad se zadaří příště.

V úvodu se Vás rovnou zeptám, máte rádi maso? Pokud přemýšlíte, že byste si k jídlu dali salát, těstoviny, či jiný bezmasý pokrm, tak na Čestr rovnou zapomeňte. Saláty zde sice mají, ale maso je doménou této restaurace.

Podnik naleznete v budově bývalého Federálního shromáždění a kdo znáte tyto ,,končiny,, tak Vám musí být jasné, že poloha mezi 2 proudy pražské magistrály nebude nejklidnější. Co se týče interiéru, nečekejte extravagantní moderní nábytek, ale proč začínám o interiéru. Čestr je jedna z mála restaurací, kde vidíte, co za chvíli dostanete na talíř. Hned naproti vchodu je prosklená chladící místnost, kde visí kýty hovězího masa. Vcelku povedená ,,dekorace,, , nemyslíte?

Pro mnohé z Vás důležitá úroveň obsluhy je zde podobná všem ostatním podnikům Ambiente. Nepozoroval jsem zde během svých návštěv výraznější prohřešky, či problémy.

Konečně se dostáváme k jídlu. Na uvítanou dostanete malý pivní aperitiv z tmavého piva a sladové sušenky. Jídelní lístek je prakticky seznamem částí krávy, ze kterých si můžete vybírat. Následuje výpis omáček (lišková je dokonalá) a příloh (doporučuji domácí hranolky).
Jako polévku Vám mohu vřele doporučit silný hovězí vývar. Díky traumatům z dětství (papej polívčičku) jsem dlouhá léta polévky nemusel, ale zde si ji objednávám pokaždé a rád. Chuť domácího vývaru je silná a poctivá, zelenina nerozvařená a nudličky drží v celku.
Co se týče hlavního chodu, věřím že většina zraky ulpí na klasice. Biftek z hovězí svíčkové (125/250g), se kterým v počátcích lehce válčili a během několika prvních návštěv byl buď přetažený, či nedopečený. Ale posledních pár měsíců je maso vždy jak si objednáte. Mohu doporučit s omáčkou z lišek, která je prakticky jen o houbách, tedy opravdu neošizená. Přílohy jsou zde formou – kolik sníte. A věřte, že domácí hranolky si rádi necháte ještě donést. Nakrájené, osmažené brambory, žádné mixování. Dochucené a osolené jak má být.

Pro všechny milovníky piva je zde velmi dobrá zpráva. K jídlu si můžete dopřát tankovou Plzeň. Pivo je správně vychlazeno, zkrátka lahoda.

U dezertů jsem se opravdu nasmál. Po objednání buchtiček s krémem jsem vskutku jen valil zrak. Z talíře plného krému na mne o pomoc volaly 3 malé, topící se buchtičky, kterým již docházely síly a mizely hluboko pod hladinou. Zkrátka a dobře, tento dezert se moc nepovedl. Ovšem chuti vytknout nic nešlo, krém nebyl hrudkovatý, byl správně oslazený a buchtičky se nedrolily. Od té doby jsem si zde dezerty raději neobjednával a nemohu více poreferovat.

Pokud budu hodnotit tuto restauraci z pohledu člověka, který nedá dopustit na jihočeské hovězí a na vegetariány se dívá nechápavě, mohu jedině doporučit. Věřte, že se rádi budete vracet.

Když jsem tu četl některé rozpačité recenze, tak musím říct, že se možná vyplatilo, až se podnik rozběhne a bude ukončen zkušební provoz.

Na uvítanou amisbuška v podobě chlebu s ředkvičkami a máslem, netradiční, potěší.

V rámci jídla jsme si objednali „výběr šéfkuchaře pro dva“ za 855 Kč. Jedná se o šest chodů, které jsou nošeny doprostřed stolu, každý si na nahřátý talíř servíruje, co chce a v jakém množství. Porce nejsou nijak velké, takže se dají spořádat, byť menší jedlíci by možná mohli sníst výběr i ve třech. Obsluha ke každému chodu doporučí vhodnou přílohu i omáčku.

Já i moje žena jsme měli naprosto rozdílné favority, shodli jsme se jen v nejslabší částí výběru. Chody jsme nechali nosit po dvou. Začalo se salátkem z avokáda (gorgonzoly bylo však více než avokáda) a tatarákem čestr. K salátu, ve kterém byly i ořechy a hroznové víno nikdo neměl výhrad. Tatarák kazily místní topinky (na můj vkus málo opečené, takřka bez oleje, šlo spíše o jakýsi chlebový toust – raději jsem přikusoval dobré rohlíčky), tatarák však byl chutný, dozdobený křepelčím vejcem a kapary.

Druhá série chodů mně osobně chutnala nejvíce. Pomalu rožněný velký ořech krájený na plátečky byl dle mého názoru nejlepší, maso krásně měkké, šťavnaté. K němu jsme přikusovali hranolky, které nekřupaly a byly možná až moc upečené. Pomalu dušený krk na paprice s kysanou smetanou, ke kterému jsme zvolili chlupatý knedlík byl bezchybný i s přílohou. Tohle bylo mé druhé nej jídlo.

Manželka považovala za nejlepší dušené podplečí vařené v silném bujonu s mrkví a kedlubnou. Určitě to bylo dobré, ale osobně nemám moc rád dušené úpravy masa. Nejslabší část však byl závěr v podobě krčního filetu. Byli jsme upozorněni obsluhou, že toto maso bývá výrazné chuti, avšak tužší, tudíž doporučují úpravu medium well, aby se to dalo rozkousat, syrovější úpravy nejsou vhodné. I tak to bylo docela tuhé a tenhle chod bychom klidně oželeli. Z omáček byla nejlepší v tomto pořadí lišková, křenová a pepřová, koprovou bohužel nejím, ale žena si ji pochvalovala.

Obsluha byla příjemná usměvavá slečna, která nám každý chod dokonale vysvětlila a doporučila vhodné omáčky i přílohy. Bohužel jsme se s ní asi tolik zakecali, že zapomněla objednávku nápojů a poslat k nám sommeliera, jak slíbila. Pak se přišla omluvit.

Samotný design restaurace mi nepřišel tak katastrofický, výtky bych měl spíše k velkému hluku (ve čtvrtek večer bylo úplně narváno) a v momentě, kdy skončí den, tak údajně z nařízení samotného Karpíška ztlumí osvětlení pro intimnější atmosféru. Raději bychom asi viděli na talíře, protože intimní atmosféry se v uřvané jídelně opravdu nedočkáte tím, že zhasnete. Jinak o rendlíčkách mauviel se tu již rozplývali všichni přede mnou, tak nemá cenu zdržovat, jsou moc roztomilé.

Mám Čestr ráda a chodím sem často. Proč? Protože ve mně vyvolává vzpomínku na babičku s dědou, na dětství na vesnici, na kusy domácího hovězího visící ve špajzu, na zásadu dědy zpracovat zabité zvíře beze zbytku i na jednoduché, ale dokonalé jídlo babičky.

Díky umístění podniku v budově bývalého Federálního shromáždění z obou stran sevřené magistrálou, je jasné, že na dobrou adresu v Čestru spoléhat nemohou. Interiér sice působí lehce sériově, je ale obohacen o stylové prvky: ornamenty z kravských hlav ve spojení s písmem Bodoni navržené studiem Najbrt, rendlíky Mauviel, příbory WMF a zajímavé desky stolů. Dominantním prvkem prostoru je funkční jateční kolej a obrovská vitrína s kusy masa, které je tu prezentováno bez příkras a zbytečných řečí okolo.

A to samé platí i o kuchyni. Krátké a ukázkově sestavené menu s „plánkem“ nabízí v prvé řadě kvalitní hovězí maso. Jeho milovníci se budou cítit jako v ráji, nezapláčou však ani vegetariáni. Krátké menu totiž nabízí i několik nemasových specialit. Pro všechny pokrmy je pak společná jednoduchá úprava a autentické provedení.

Při první, seznamovací návštěvě mě v Čestru okouzlil tatarák. Dominovala chuť masa, sekundovaly smažené kapary, žloutek, cibule, smetana a slunečnicový olej. Po všech těch nešťastných parodiích na tatarák v podobě kečupovité kaše, které se nestydí servírovat v jiných podnicích, jsem se nad zdejší úpravou upřímně zaradovala. Důvodů k radosti bylo ale víc: horké topinky z poctivého domácího chleba přiměřeně nasáklé tukem a dobře načepovaná tanková Plzeň.

Další výlety do Čestru potvrdily první sympatický dojem. K mým favoritům patří bez debaty steaky doplněné zdařilými omáčkami. Každý kus masa, který jsem ochutnala, byl šťavnatý, a i když byl někdy méně krvavý, než jsem si přála, kvalitu nikdy nezapřel. Stejně chutné jako steaky všech typů mi připadaly i ostatní pokrmy. Silný hovězí vývar s masem a domácími nudlemi je nefalšovaně výrazný a chutný, sashimi má velmi pronikavou svěží chuť, křupavý chléb s morkem mě vrátil do dětství a velká plec pomalu pečená ve vakuu s máslem z černých lanýžů byla jednoduše lahůdka. Z příloh mě zaujaly hranolky z nasládlé odrůdy brambor, svěží blanšírovaný chřest, hedvábná bramborová kaše i chlupaté knedlíky se smaženou cibulkou.

Náladu v Čestru nezkazí ani sladké tečky. Doporučuji ochutnat luxusní čokoládový dort s čili a arašídovou zmrzlinou, dukátové buchtičky s makovou náplní a vanilkovo-rumovou omáčkou či vanilkový nanuk v čokoládě Valrhona.

Číšníci působí dojmem, že je jejich práce baví, a dokážou poučeně objasnit výhody a zvláštnosti jednotlivých částí zvířete: poví o specifické chuti veverky, doporučí šťavnatý roštěnec nebo jemnou svíčkovou, navrhnou přílohu. Jediný mínus vidím v tom, že se při každé naší návštěvě objevil problém správně sestavit účet.

Podnik jsem zatím navštívil třikrát a přiznávám, že mé sympatie gradují. Při první návštěvě v březnu jsme společně s Kačkou Ž. konstatovali jisté zaujetí, ale také vcelku dost nedostatků. Druhá, dubnová, společná návštěva dojem značně vylepšila a potřetí jsem do Čestru zavítal v květnu v doprovodu německých kolegů, a po 3 několika hodinách odcházel nadšený. Stále mám určité výhrady, ale celkový dojem je veskrze pozitivní.

Přiznám se že patřím k těm, kterým se open space interiér se spoustou nápaditých detailů líbí beze zbytku a nebýt hluku, který se tu při plném večerním provozu nese jako na Woodstocku, dal bych mu plný počet bodů. Doporučuji pro romantickou večeři párům v rané fázi vzájemného okouzlení, kdy pohled řekne více než slova.

Úroveň obsluhy jeví jednoznačně vzestupnou tendenci, spousta drobných škobrtnutí při první návštěvě vyzrála do příjemného a bezmála sehraného stylu návštěvy poslední. Některé členy personálu jsem potkal opakovaně a je vidět jasný posun vpřed. Neškrobený komunikativní styl podniku sluší, personál nešetří úsměvy a ochotou, styl servírování je ležérní a přesto s důrazem na detail. Vadí mi pouze organizace obsluhy, kdy během večera se u vašeho stolu vystřídají snad všichni číšníci dané směny Nejsem žádná xena, ale mám raději, když se o mě starají jedna či dvě osoby.

Pominu většinu chodů z prvních dvou návštěv, o kterých se detailně rozepsala Kačka ve své recenzi. Panák Mastera se sladovým drobením na přivítanou je fajn, ale legrační proužky chleba s tvarohovou pomazánkou mě úplně neohromily. Připojím se k chvále v sádle vařeného karabáčku (145 Kč), úpravě která dala vyniknout jemné chuti poeticky měkkého masa a utvrdila mě v názoru, že husa a bejk tvoří ideální pár. Také tatarák s topinkami udržel vysoko posazenou laťku, obsahuje sice malé procento nepožvýkatelného podílu, ale celková chuť a konzistence je dobře vyladěná. Smažené kapary tvoří příjemné oživení a topinky byly vždy senzační, žádní mastní trosečníci z fritovacího hrnce.

Co mě bezmála vystřelilo z galoší bylo hovězí carpaccio (155 Kč), jehož doslova průsvitné plátky by neměl problém požvýkat ani kojenec, a čistá chuť libového masa se dobře propojila s dokřupava vypraženými kousky sýru Gran Moravia a rukoly. Jednoznačně plný počet bodů. Vařená květová špička (175 Kč) aneb tafelspitz byla jednou pokrytá lojem a podruhé libová, také vývar byl jednou bezmála rosolovitě hustý a nepoživatelně mastný, podruhé pak polévkový a dobrý. V obou případech bylo maso chutné, měkké a přiložená mrkev lahůdková.

Výběr steaků (125g/ kolem 170Kč) je pokaždé trochu jiný, ale úprava se neliší stejně jako sypání hrubou solí, jak to má náš národní, televizní, grilovací guru rád. Ochutnal jsem naprosto grandiózně šťavnatou a křehkou veverku, obdobně chutnou a měkkou oponku, a také malý ořech, který byl o poznání tužší, ale přesto uspokojivý. Steaky byly propečeny na medium, servírovány na rozkošných prkýnkách a chválím také stabilní přísun dobře nahřátých talířů. Z omáček (39 Kč) mi nejvíc chutnala výrazná a nasládlá perigordská, a také hutná pepřová s příjemným základem z demi glacé. Na opačném konci žebříčku byla omáčka ambiente, tvořená nevzhledným hnědým tukem s kousky slaniny na dně a možná jen stopovým množstvím jalovce. Pochválit musím poctivou bramborovou kaši, která výborně doplnila libové pečené žebro (188 Kč) s hustou, výraznou, a přesto jemnou omáčkou. Nebyly to snad zvonky štěstí, které jsem i přes hluk v lokálu slyšel cinkat v dáli poté, co jsem okusil dokonale upravené maso s výše popsanou přílohou ? Všechny příznivce hranolků určitě zaujmou místní aromatické kreace (58 Kč) servírované systémem all-you-can-eat.

Vinný lístek obsahuje slušný průřez zajímavými moravskými vinaři, byť ceny nejsou zrovna lidové. Vybraný Pinot Blanc řady Maidenburg od Reistenu za cca 825 Kč neměli v someliérem původně avizovaném ročníku, a tak jsme zůstali u mini dvojek za cca 140 Kč. Přesto považuji místní tankovou Plzeň za 40 Kč za zdaleka nejlepší volbu. Závěr je jednoznačný, přál bych si v Česku víc takových podniků.

Čestr vzbuzoval vysoká očekávání ještě dávno před svým otevřením. Těsně po otevření nebylo možné sehnat místo, takže 1. návštěvu jsem uskutečnila v doprovodu nejmenovaného scukaře ze Štatlu asi v polovině druhého měsíce provozu a další pár týdnů po té.

První návštěva byla hodně rozpačitá. Interiér má pro mě své kouzlo, ale spíše jeho jednotlivé součásti než jeho celek. Zajímavé stoly, nápaditě vyřešený strop, prosklená místnost, kde zrají kusy zvířat, k tomu měděné hrnce od Mauvielu. Jenže prostory restaurace jsou obrovské, nijak nerozdělené, takže jsou maličko hlučné a neútulné. Všude je spousta personálu, který se zdá být pořád v tréninkovém režimu a ne vždy podává přijatelný výkon. Interiér se do druhé návštěvy samozřejmě nezměnil, ale personál se očividně zlepšil a tahle změna mě potěšila.

Ani jídlo ve svém souhrnu na poprvé nenadchlo a na podruhé zanechalo výrazně lepší dojem. Nepřesvědčili mě předkrmy, chutí ani cenou. Sashimi ze svíčkové (145 Kč) bylo nestejnoměrně ochucené a třeba řeřicha navrchu přebíjela chuť samotného masa. Jehněčí tataráček (135 Kč) nám přišel nedochucený úplně, výrazněji byla cítit jen šalotka a místy koriandr. Naopak hovězí tatarák z vrchního šálu, který najdete v sekci steaků (125 g/185 Kč), byl téměř dokonale vyladěný, všeho tak akorát, ingredience se doplňovaly a chuť masa příjemně lehce dominovala ostatnímu.

Za nejlepší jídlo, které jsme vyzkoušeli při obou návštěvách považuji karabáček pomalu připravovaný v husím sádle (250 g/165 Kč). Ideální konzistence i chuť. Měkoučké maso a lahodná omáčka, i přes přípravu v sádle ne zbytečně mastná. Ke karabáčku doporučuji domácími hranolky (65 Kč). Pochutnali jsme si i na květové špičce (250g/145 Kč) ve vývaru s kořenovou zeleninou. Při objednávce jsem si představovala klasický tafelspitz, spoustu polévky, zeleniny, morkové kosti a samozřejmě maso. Na stůl jsme ale dostali rendlík s trochou vývaru, mrkve a plátky květové špičky. Vývar byl šíleně mastný a pravděpodobně není určen k samostatné konzumaci, jak známe třeba z Plachutty ve Vídni. I samotné maso mělo silný tukový okraj, který květová špička, kterou se mi několikrát podařilo koupit, neměla. Jestli je to tak v pořádku, nedokážu posoudit, maso ale bylo opět krásně měkké a chutnalo výborně. Nepřesvědčil nás naopak velký ořech na rožni ani jehněčí kolínko, protože obě masa byla tuhá, až na samotné hranici poživatelnosti. Přiznávám, že díky nadměrné konzumaci masa, jsme se k dezertům ani jednou nedostali

O neúměrně vysokých cenách vína se zmiňují ostatní recenze, neváhejte tedy a dejte si plzeňské pivo, o které se tu starají „jako o vlastní“. Na závěr doporučují malého panáčka hruškovice Fassbind za velmi přijatelných 55 Kč.

Dlužno dodat, že při první návštěvě nám byla nesprávně účtována 1 z položek na účtu a po upozornění na nesrovnalost se nám dostalo nejen omluvy, ale i 2 poukazů na tatarák a plzeňskou hladinku zdarma, které jsme využili při druhé návštěvě. Za „krizovou komunikaci“ s klientem, tedy Čestr zaslouží pochvalu.

Celkově hodnotím na 3+ ve všech bodech, chvilku si od Čestru odpočinu a pak se vrátím v očekávání dalšího posunu k lepšímu.

Velké očekávání, nedočkavá návštěva hned druhý den provozu, lehké zklamání, vyčkávání, ověřovací návštěva dva dny před koncem zkušebního provozu, … no, ale jo, spokojenost. Tak by se ve zkratce dal popsat vývoj mého vztahu s restaurací Čestr.

Prostory restaurace si bohužel moje srdce nezískaly ani napoprvé ani napodruhé a obávám se, že si ho ani nikdy nezískají. Vzhledem ke kapacitě prostoru a řešení „jedna velká jídelna“ je to tu strašně hlučné (nedělní oběd a náš stůl v obležení třech rodin s dětmi byl opravdové peklo) a neútulné, za tmy nečekaně mnohem příjemnější než za světla (asi, že člověk nevidí to příšerné okolí). Každopádně je Čestr nekuřácký, interiér je čistý a někomu se design „jatka“ může líbit, takže dávám za tři (mínus za nepohodlné dřevěné lavice, plus za látkové ručníky na toaletách).

Personálu se v Čestru motá velká spousta, napoprvé ještě nebyli sehraní a sráželi se u našeho stolu až tři najednou, při druhé návštěvě byl znatelný posun k lepšímu. I tak se o každého stará kupa lidí; jeden je přes pivo, jiný přes objednávání, další přes servírování jídla a tak dál. Upřednostnila bych jednoho číšníka, který by se o mě staral celou dobu, ale i místní systém má své klady – pokud je jeden z číšníků zamračený bručoun, určitě se najde jiný, který je naopak bezva. Všichni se drží kolem klasického „Ambi-standardu“ – tedy milí, usměvaví, vysvětlující a nabízející; samozřejmě se najdou lepší a horší jedinci. Bohužel jeden z těch horších (bez úsměvu, až protivný) byl naším „objednávacím“ číšníkem a proto nemohu hodnotit výše než za tři.

Jídelní lístek se mění podle toho, které kusy krávy jsou zrovna správně vyzrálé a dokud se nesní celá kráva a nenačne se další, tak tu „veverku“ asi neochutnám.
Na rozjezd se podává hořký, dobře vychlazený panák piva Master s čepicí z pivní pěny a sladovou sušenkou, spolu s domácím chlebem s drožďovou pomazánkou, která mě vrátila do dětství. Chleba se mi při obou návštěvách zdál na kůrce více propečený, než bych chtěla, ale jinak OK. Z předkrmů jsem ochutnala vepřový sulc s nakládanými šalotkami – nemělo to žádnou podstatnou chybu, jen bych si za 118 Kč představovala něco zapamatovatelnějšího nebo alespoň většího než pět kostiček sulcu o hraně 1cm s pěti proužky šalotky, dál tatarák z mléčného jehněčího z farmy Židovice – jemně ochucené, nejvýrazněji je cítit cibule, za 135 Kč opět titěrná porce (spíš amuse-bouche než předkrm). Při druhé návštěvě se předkrmové porce buď zvětšili nebo jsme měli štěstí a vybrali lépe než poprvé. Tenké plátky uzených kachních prsou se rozplývaly na jazyku, pěna z červeného zelí měla přesně ten správný poměr kyselosti a sladkosti a několik lístků čerstvé majoránky to celé pěkně doplnilo. Smažení hlemýždi zapečení v žampionech omáčkou sabayon byli dobře ochucení bylinkami, ale určitě to není nic, kvůli čemu bych se vracela.
Z hlavních chodů jsem vyzkoušela různá masa z grilu – vždy byla propečená podle přání, ochucená jen solí, takže vynikla vůně a chuť hovězího, kterou u nestařeného masa nenacházím, z omáček mě nejvíce nadchla perigordská – hebká, silná s jemně nasládlou chutí. Ochutnala jsem i maso dlouze pečené, s přírodní šťávou a papričkou – tenké plátky masa byly lehce prorostlé, velmi měkké, štiplavost papričky jen lehká, v chuti masa u mě ale vítězí příprava na grilu. Z příloh jsem měla domácí hranolky – mohla bych je jíst jen tak samotné, jen by je museli méně osolit, bramborovou kaši – hebká, akorát slaná a rajčatový salát – cherry rajčátka zbavená zrníček i slupek, cibule, zálivka (snědla jsem dvě porce a dala bych si znovu).
Dezerty jsme zvládli jen při první návštěvě; cheesecake s pivní banánovou pěnou mě nadchl – slaboučké těsto, na něm hebký krém, ve kterém cítíte příjemný slaný tón sýra Philadelphia, nadýchaná sladce banánová pěna, která sice vypadá jako špinavá usazenina na řece, ale je neodolatelná. Z žemlovky ve mně po měsíci zůstal akorát dojem, že byla docela dobrá, ale rozhodně nic extra.
Nápojový lístek neexistuje, resp. je vyveden v několika málo exemplářích na jakýchsi panelech na oknech. Možná to „rozbíjí“ jednolitost velmi ošklivých oken budovy, ale je to velmi nepraktické. Pokud sedíte pod lístkem, vykroutíte si při vybírání hlavu a pokud jste k němu obráceni čelem, ale daleko, tak nic nepřečtete. K pití rozhodně doporučuji pivo, protože je dobře ošetřené, správně vychlazené, umí ho tu natočit a narozdíl od vína není nehorázně předražené. Ano, hádáte správně, také jsem měla 1,5dcl vína za 149 Kč a číšník se ani neobtěžoval mi k vínu říct více, než že to je Rulandské šedé.

Přeběhnout magistrálu, odskočit před projíždějícím autem, očuchat výpary z klimatizace a definitivně se tak přesvědčit, že dnes máme chuť na hovězí. Není těžké stát se jedním z bouraných kusů, chcete-li si tu pochutnat.

Prostory Čestru jsou veliké, pro hodně lidí, plné vydesignovaných kýčů  – cibulákové talíře s něžným kravím vzorem, stoly, které vypadají jako potažené ubrusem nadšeného chataře (abyste postupně zjistili, že se jedná o práci úchyláckého kutila, takže už jen dumáte nad tím, jak se to dá udělat) a všude spousta dřeva. Na oběd mě to baví, při intimní večeři bych to asi nezvládala, ale na veselý večer s přáteli by to šlo. Zarezervovala bych místa naproti půlkám chladících se krav (býků) a vysvětlovala útlocitným vegekamarádům, kteráže část se jak jmenuje.

Ochutnala jsem: Magrittem zmiňovanou malou pozornost, panáka Mastera sypaného sladovými vločkami, a domácí chleba s tvarohem. Skvělý hovězí vývar, jehož chuť byla skoro až mléčně sladká, klasicky dámskou pochoutku, smažené tvarůžky se slaninou a jemně hořčicovou domácí majonézou, mňam. Slaniny jsem si ale skoro nevšimla, jen mi připadalo, že někdo ve strouhance obaloval řízek a nějaká tuhá flaksa z něj se nalepila na můj syreček. Žebro fajn, rozplývající se maso, chutnalo příjemně navinule, vonělo vínem… i když toho loje na něm bylo opravdu dost.
U steaků jsem příliš neexperimentovala, měla jsem malý kousek z vysokého roštěnce, doporučena mi byla perigordská omáčka, maso bylo rovnoměrně propečené na medium a mělo krásně přismahlou kůrku. Hranolky byly prostě dobré domácí hranolky a na zákusek klasicky nezbylo místo, ale náš milý číšník nám přes všechno odmítání donesl lístek, vychválil místní buchtičky a i když jsme nakonec nepodlehli, na příště nás navnadil aspoň talířkem krému/pěny. Vážně lehoučký, málem jsme se talířkem proškrábali až na špalíčky stolu, problém byl jen, kam bychom dali ty buchty.

Celý pozdní oběd se nám s ohromnou ochotou věnoval jeden číšník, každé jídlo dokonale popsal, poradil nerozhodným a nestydatě vtipkoval, když zmateční zapomněli, co si objednali. Prostě fajn. Jediné, co mě nemile překvapilo (nebo spíš platící doprovod), byla sklenka Rulandského šedého (výběr z hroznů 2008, Vinselekt Michlovský) za 149 Kč. Ale zas jsme si s panem sommelierem pěkně pokecali.
Jídelní lístek si můžete nechat a z přiloženého nákresu krávy jsem se cestou domů učila popisovat jednotlivé její části, čímž celý oběd získal nenuceně poučný charakter.

Předem mé recenze je třeba upozornit, že šlo o zkušební provoz a že klíčová část menu, tedy „Výběr šéfkuchaře“ a „Steak menu“ nebyly k dispozici. Bohužel pro Čestr, ani toto mě nepřinutí se sem vrátit. Ale nepředbíhejme.
Najít podnik v bývalém Federálním shromáždění není tak docela snadné, řídil jsem se podle značek původní Zahrady v opeře a vstoupil neoznačenými dveřmi recepční do zad. To je poměrně zajímavé – recepce je otočena směrem ke kuchyni, a ač zdobena telefonem Bang Olufsen, neplní zcela svoji funkci, jsa umístěna vprostředku restaurace zády k přicházejícím hostů. Interiér je dle mého vkusu přinejmenším zvláštní. Budova Federálního shromáždění byla ve své době považována za supermoderní s řadou pokrokových technických řešení. Vytvořit v ní restauraci ve stylu vykachlíkovaného řeznictví vyšlo tak, že máte dojem, že sedíte v podivně stylizované závodní jídelně nebo menze. Zařízení interiéru vůbec nechápu. Nedovedu si totiž představit, že bych sem pozval dámu svého srdce na romantickou večeři nebo obchodního partnera na oběd. Světlé dřevo s vyskládanými rendlíky, prostředkem restaurace vedená kolej na přepravu masa a velikánský nečleněný prostor připomínají ze všeho nejvíc obchodní dům Ikea.
Milá pozornost byl pivní aperitiv, tmavý ležák Master s vysokou pěnou. Velice pozitivní je tanková Plzeň, kterou opravdu umějí čepovat. Jako předkrm jsme zvolili tatarák čestr s topinkami za 135 Kč a hlemýždě zapečené v žampionech za stejnou cenu. Menší tatarák jsem v životě neviděl, ochucen byl velice dobře kapary, cibulí a žloutkem z křepelčího vajíčka, nicméně topinky z domácího chleba byly tak tenké, že se rozpadaly v rukou. Šneci byli sice dobře ochucení, ale zapečeni každý na jednom žampionu z konzervy.
Podle obsluhy velkou porcí slibují pečená masa po 200 gramech, zvolil jsem hovězí žebro pečené 16 hodin na červeném víně, které bylo dodáno v horkém rendlíku (jak s ním mám manipulovat?). Chápu, že rendlík je záležitost stylu, ale můj první dojem byl, že jsem něco jako pes, navíc dostat z něj měkké maso pomocí lžíce a nepokapat se není právě snadný úkol. Nicméně zpracování bylo takové, že Američan by jídlo okamžitě vrátil – spousta loje a neodstraněné blány na kousku masa nevytvářely právě nejlepší dojem, je ale nutno uznat, že maso bylo měkké a šťavnaté. Nicméně právě a pouze jen upečené, standardně kvalitní úprava, která se na západě považuje za něco běžného je zde vydávána za specialitu.
Hranolky za 65 Kč byly měkké a blátivé, některé spíše připálené. Roláda z mladých vepřů byla opět měkká a šťavnatá a dodaná v rendlíku, nicméně chlupaté knedlíky opět za 65 Kč byly rozvařené a první porce (4 malé kousky) byla dodána 5 minut před masem a další 15 minut po něm. Shrnul bych to tak, že maso je podáváno v základní i když kvalitní úpravě bez dalších fines, ale to je podle mě v dnešní době již trochu málo. Chápu, že jde celkově o koncept, ale z mého subjektivního dojmu o takový, který rozhodně nemohu doporučit.
Obsluha dobře prezentovala pokrmy, několik zaváhání – jako např. zjištění, že některé maso není k dispozici, jí trvalo 20 minut – bych přisoudil zkušebnímu provozu, nicméně chyběl ten malý kousek k tomu, aby bylo možno ji považovat za opravdu dobrou, jí chyběl. Úsměvu jsme se nedočkali.

Skvělý nový koncept sítě Ambi – zatím ve zkušebním provozu, po vychytání drobných chybek se jistě stane oprávněně oblíbeným podnikem, především pro masožrouty.

Čestr (český strakatý skot) značí, že menu je tu postaveno zejména na hovězím a dalších „klenotech“ české kuchyně. Samozřejmě v moderních úpravách a s vtipem, jak už to v Ambiente umějí.

Vtipný je u Čestru už základní design podniku, postavený na stylizovaném cibulákovém vzoru sestaveném z kravích hlav. Najdete ho na stropu restaurace i na nádobí, hrají si tu i s prezentací pokrmů na úhledných prkéncích, kde k fláku masa vyfasujete i nůž – rybičku na okrajování, ono prkénko je pak podložené typickou českou utěrkou. Jsou to detaily, ale pobaví.

Podnik je situován do prostor bývalé Zahrady v opeře, v budově Federálního shromáždění, kam se těžce musíte probít přes magistrálu a vyhnout se pohledu na masivní odpudivou budovu. Uvnitř je ale už příjemně, interiér ve světlém dřevu, s dluhými policemi s nádobím, neokázalý a sympatický design tak, že se tu budete hned cítit příjemně a tak nějak normálně. Při cestě na WC se vám otevře výhled na obří kusy krav zavěšené na hácích v kuchyni – takže hned víte, co jíte, což nikdy není na škodu.

Obsluha je zatím poněkud ve zkušebním provozu – personál je milý, má problém jen s nošením všech jídel na stůl najednou, takže u stolu jsme na sebe radši ani nečekali s jídlem. Přílohové hranolky zas dorazily až poté, co už jsme s masem byli skoro u konce. Ve zkušební době to strávník pochopí, snad to tak nebude pokračovat i nadále.

Koncept restaurace obnáší malé předkrmy a větší hlavní jídla, která přímo vybízejí ke vzájemnému ochutnávání. Menu je sympaticky stručné, nabízí převážně pokrmy z hovězího, pár drobonstí pro vegetariány, třeboňského kapra a soustavu omáček a příloh, od každé si můžete dát za jednotnou cenu, kolik sníte.

Začali jsme s předrkmy – sashimi z plátků čerstvé svíčkové se saké a mirinem bylo podávané s jablečnou marmeládou a posypané řeřichou – vtipné jídlo s japonským šmrncem a českou chutí – nejsem příznivcem syrového hovězího, tohle ale doporučuju i těm, kteří obvykle tataráky a podobně obcházejí obloukem. Maso bylo čerstvé a voňavé, prezentace s řeřichou navodila pocit jara :) Ochutnala jsem také uzená kachní prsa podávaná s psychedelicky růžovou pěnou z červeného zelí – maso bylo sušší a skoro by vyžadovalo nějakou omáčičku, pěna ale vynikající, přímo se rozplývala na jazyku.

Jako hlavní chod jsem si dala lopatku na grilu (k menu vám donesou i letáček s obrázkem krávy – věděli jste, že existují druhy hovězího, které se jmenují veverka, oponka nebo husička??). Maso mělo grilově neodolatelnou kouřovou příchuť, propečené do krvava, šťavnaté a opravdu úchvatné. K němu jsem si dala perigordskou omáčku z kachních jater a černých lanýžů .- pak už stačilo jen rybičkou okrajovat, polévat omáčičkou a jen se radovat z toho, že Čestr existuje…:)

Přítel ovšem tak spokojený nebyl – dal si jehněčí hřbet na rozmarýnu, z kterého ovšem po okrájení tuhých kousků a vyndání kostí mnoho nezbylo, jen spousta odřezků jako pro psa a chuti průměrné. Naši spolustolovníci toto jídlo už měli v minulých dnech a prý bylo ok, v dnešní podobě nás ale těžce zklamalo. Možná v Čestru přece jen stojí za to se soustředit hlavně na hovězí. Doporučuju vyzkoušet výborné domácí hranolky, na stůl vám dají také špenát a mrkev.

Jako moučník jsem si dala citronový dort takového cheesecakeového typu, ovšem zde s banánovo-pivní pěnou – v té kombinaci to zní dost drasticky, ale opravdu doporučuju vyzkoušet – dort se jen rozplývá a je poctivě tvarohový, pěna samotná pak přes poněkud nelibý vzhled je originální a chuťově vyvážená. Ochutnala jsem i čokoládový dort, měl hrubou texturu a podáván byl se zmrzlinou, po všem tom mase proti cheesecaku trochu „zaplácl,“ ale za ochutnávku také rozhodně stojí.

Recenze je založena na jedné návštěvě druhý den zkušebního provozu a ochutnání jednoho předkrmu, jednoho hlavního jídla a dezertu. Berte ji tedy prosím jako pilotní studii.

Interiér restaurace je příjemný a vůbec nepůsobí studeně, jak by se mohlo zdát na základě první fotografie proběhlé internetem. Prostor je navržený tak, aby se sem vešlo co nejvíce návštěvníků, ale stále se cítili pohodlně. V pravé části tohoto “chrámu masa” si dokonce lze přes sklo prohlédnout maso ve visu a porce připravené ke kuchyňské úpravě.
Obsluha je vstřícná a rychlá, ale je pravda že v době, kdy jsem Čestr navštívila, ještě hrála přesilovku nad hosty (bylo to kolem 17 hodiny) a připravovala se na večerní nápor.
Na stůl byl nejprve přinesen chléb na tlustém dřevěném prkénku. Klasický typ šumava, ale opravdu měkký a čerstvý. Na začátek jsem vyzkoušela carpaccio (145 Kč), což byly dle jídelního lístku jemné plátky z malého ořechu hovězí kýty s rukolou a sýrem Gran Moravia. Maso bylo netradičně zjemněno trochou smetany a bylo opravdu vynikající. Jako hlavní chod jsem otestovala vysoký roštěnec (185 Kč) s perigordskou omáčkou (25 Kč). Všechna masa z grilu se podávají v sympatické gramáži 125 g a jsou přinesena též na prkénku. Z něj si je přendáváte na nahřátý talíř. Maso z českého strakatého skotu je velmi dobře odleželé, takže žádná tuhost nehrozí, ale chuťově mi připadé odlišné od mas, které jsou k nám přiváženy z Jižní Ameriky. České maso působí tak nějak více “fresh”. Perigordská omáčka, která mi byla doporučena a přinesena v samostatné nádobce k entrecotu, byla připravena z demiglacé, kachních jater a černých lanýžů. Chuťově lehce dosladka, lanýžová chuť delikátní a nepřebíjející základní chuť masa, kachní játra bych sama od sebe neidentifikovala, ale celek byl dokonalý.
Nakonec jsem zvládla ještě dukátové buchtičky (118 Kč), které byly plněné mákem a přelité šodó (ale nejsem si úplně jistá, zda byla omáčka vinná nebo pivní). Každopádně chutnala výborně, přestože bych ji mohla mít méně sladkou. Dezert byl jediným z chodů, kde mi připadal neodpovídající poměr cena:výkon. K tomu espresso, ale budu se tvářit, jako že jsem ho neměla (nepromítám do známky za kvalitu). Sklenička Modrého Portugalu od pana Mádla (60 Kč) mě dokonale uspokojila. Jinak jsem zatím vinný lístek nestudovala. A vzhledem k tomu, že v Čestru “jede” hlavně pivo, možná ani nebude nijak rozsáhlý. Pivo můžete čekat stejně jako v Lokálu : Plzeň z tanku v provedení Hladinka, Mléko, Šnyt…
Celkový dojem ? Čestr sám sebe nazývá moderní českou jídelnou. Ale jídelna je to sebevědomá a skutečně moderní. I v ekologickém slova smyslu. Nedováží parmazán, používá Gran Moravia (ruku na srdce – o kolik je horší?). Necpe nám lososy, ale nabízí candáta nebo třeboňského kapra. A učí nás, že kráva se má sníst celá. Ne každý bude z tohoto přístupu nadšený, ale musí se uznat, že má racionální jádro. Rozhodně se vrátím co nejdříve k rozsáhlému prozkoumání pokrmů, které jinde člověk neochutná. Už jen názvy jako “Veverka” nebo “Oponka” budí velkou zvědavost.