Shrnutí: „Pokud máte, stejně jako já, rádi jídlo, které kromě chuti a vůně zaujme i příběhem, je Český grunt místo právě pro vás.“
První česká farmářská prodejna už dávno odrostla plenkám. Což o to, zařízená je pořád celkem stroze a poloprázdné košíky s vystavenými rajčaty a okurkami na mě stále působí spíš smutně než lákavě, k obchodu vás ale zavede z Vinohradské třídy masivní poutač, před krámem najdete na několika černých tabulích aktuální nabídku (včetně jmen těch, kteří vás dnes budou obsluhovat) a dobroty si domů ponesete ve firemním papíru s potiskem. I neustálý proud (i když spíš potůček) nakupujících dává tušit, že Grunt se na pražské lahůdkářské scéně už etabloval a vede se mu dobře.
To, co mě na prodejně ovšem láká nejvíc, jsou jména a hlavně příběhy, které se za jednotlivými produkty skrývají. Tak třeba: Bylo, nebylo… Ve Vysokém nad Jizerou, kdesi ve vzdálených severních Čechách, chátrala stařičká pec. Chátrala a chátarala, než se našel pekař, který pec opravil a rozhodl se, že když už může péct chléb pěkně po staru, v peci, byla by škoda nezadělat na něj řádným kváskem, o který je třeba se celé dny pěkně starat, ale chleba je z něj potom pěkně nakyslý a dlouho vydrží. Tak se zrodila Krakonošova pekárna. A víte, co je na tom nejlepší? Že namísto happy endu “pekař žil šťastně až do smrti” vás čeká daleko šťastnější konec – pecen pěkně vypečeného chleba. Ač mám raději hezky oblé bochníky slovanských tvarů, nechala jsem se tentokrát zlákat k cihličce slunečnicového chleba – a nebyla to špatná volba. Chléb je hutný, ve střídce je spousta semínek a z hnědé kůrky je úžasně cítit právě ta pojizerská pec.
Kdo chleba nerad samotný, tomu stačí nahlédnout do chladicí vitríny – třeba k pěknému kousku uzené kýty. Za devatero horami a devatero řekami, v Českých Budějovicích, udí pan Novák takové kýty přímo v komíně, a aby jim tam nebylo smutno, přivěsí k nim občas i bůček nebo krkovičku. Uzené je pevné, žádná vodnatá břečka, a vůně kouře je z něj cítit už na dálku. A v Gruntu vám z něj ochotně ukrojí či naplátkují, kolik budete chtít.
Podobná vyprávění si můžete vyslechnout třeba o holštýnských kravách, které se spokojeně pasou na farmě Filoun, nebo o kozách z Držovic. Každý kousek dobroty, na který tu ukážete, má prostě svoji historii. Pánové, kteří tady obsluhují, jsou rodilí vypravěči a výprava do Gruntu se mi vyplatí už jen kvůli jejich historkám, ke kterým mnohdy přidají i ochutnávku něčeho zbrusu nového či neobvyklého. Stojí-li za pultem slečny, dostane se vám stejně dobré přípravy a balení lahůdek, jen vyprávění bude o něco stručnější a věcnější.
Českému Gruntu se podařilo zkombinovat sortiment nejrůznějších dodavatelů tak, aby obchod stačil k nakoupení veškerých základních surovin. Vlastně se jedná o jakýsi farmářský trh scuknutý pod jednu střechu – ovoce, zelenina, mléčné výroby, uzeniny, pečivo, mošty, a třeba taky český cider! Mít Grunt v docházkové vzdálenosti, jsem tam denně. Takhle si výpravu nechávám na jednou za čas, ale vracím se znovu a znovu. Jen jednu věc už znovu neudělám: nebudu se snažit hledat další informace o drobných producentech na webu. Nechci se například dozvědět, že uzenářství Libor Novák je vlastně desetiarová výrobní hala. S představou bodrého Jihočecha, který leze věšet kýtu do komína, mi jeho uzené chutná zkrátka líp.