Heuréka. Po čase jsem v Kroměříži konečně objevil restauraci, kde kuřecí plátky s broskví a třicítkou eidamem neservírují a kde se pokoušejí představit něco víc, než jen klasický okresní koncept „hlavně ať to přetéká z talíře a nestojí to moc peněz“. Ke Kroměříži mám osobní vztah, několik let jsem se tam vyskytoval a místní gastroscénu jsem tedy zkoušel osobně na svém žaludku (a že těch kuřecích plátků s broskví bylo nepočítaně). Ač to zavání hrdým patriotismem, jsem upřímně rád, že se v Kroměříži objevil podnik, který městu dělá poměrně slušnou reklamu a kde se na kroměřížské poměry nadprůměrně najíte (a navíc to spláchnete místním pivem, protože Černý orel je také minipivovar).

Podnik leží přímo na Velkém náměstí, v turisticky vděčné lokalitě. Pokud pojedete autem ve všední den, zaparkujete na náměstí, ale nezapomeňte na parkovací lístek (tuším 20 Kč za hodinu – zadarmo se dá parkovat pouze večer, v sobotu odpoledne a celou neděli). Restaurace pro nově příchozího působí trošku jako labyrint, dominuje hlavní místnost s výčepem, pokud restaurací postupujete dále, objevují se další a další místnůstky. V létě bývá ve vnitrobloku otevřená menší zahrádka a využít se dá i první patro restaurace (předpokládám ale, že to funguje jen jako salónek v případě výjimečných událostí).

Sázka na čerstvost a sezónnost je dle mého názoru na menších městech stále věc spíše výjimečná. Tady se snaží prezentovat aktuální sezónní nabídku skrze týdenní menu šéfkuchaře, restaurace nabízí i klasická polední meníčka (nezkoušel jsem). Dva povedené a zapamatováníhodné zářezy do mého gastrodeníčku reprezentují steak z vysokého roštěnce se světlou sladovou omáčkou a pstruh po mlynářsku. V prvním případě šťavnaté maso správně propečené na medium rare s „mističkou" sladové omáčky z masového výpeku (a s bramborovým bochánkem), které je dostatek a je dostatečně silná. A druhý zářez? Pstruh je moje slabost, vzdálenost mezi nedalekým rybníkem v Záhlínicích a stolem šéfkuchaře je v tomhle případě jen pár kilometrů a na čerstvosti je to znát. Upřímně jsem měl při objednávce obavu o čerstvost ryby (nabyl jsem dojmu, že ryby se v takové restauraci příliš často "netočí)“ a obsluze jsem ji vyjevil. Reakcí mi byl údiv nad tím, že se na to vůbec ptám. Pstruh je vždy čerstvý, nemrazí se, bez obav. Ten servírovaný byl naprosto v pořádku, skutečně čerstvý a chutný, velice jemné maso šlo krásně od kostí. Standardně se podává zelenina v páře, já si při mé návštěvě přál kombinaci grilované zeleniny – došlo na papriku, čerstvé žampiony, lilek. Lehce olejnaté, ale čerstvé, křupavé a chutné. Od některých známých jsem zaslechnul stížnosti na dlouhou čekací dobu při objednávce jídla, osobně tuto zkušenost nemám.

Co se týče produkce místního pivovaru, nejsem erudovaným pivařem, i když pivo piju docela hodně. Pivo dělím jen na dvě kategorie. Buď mi chutná nebo nechutná, místní nefiltrovaná jedenáctka pro mě spadá do první kategorie, takže v pořádku. K roštěnci ideální. Pokud chcete zavítat na jídlo s rodinou nebo partnerem/partnerkou, doporučil bych spíše víkendy kolem oběda či odpolední čas, večer se do Černého orla stahují příznivci místního piva a restaurace se mění spíše v hučící pivnici (i když upozorňuji, že celá hlavní místnost je nekuřácká, takže z kouře nemusíte mít obavy). Nicméně pro partu přátel, která má chuť na pivo a pořádné maso, jsou i večery dobrou volbou.

Černý orel přináší svěží vítr na kroměřížskou gastroscénu. Umně využívá místní suroviny (jako v případě ryb) a také produkci místního pivovaru i v kuchyni (sladové omáčky). Za mě je to na opakování, doufám ve víc podobně zaměřených podniků v Kroměříži.

K interiéru restaurace bych jako klad uvedl, že je čistý, udržovaný a zachovalý, zajímavá je určitě varna pivovaru přímo v hlavní místnosti restaurace, na druhou stranu mi tam některé věci přišly nedomyšlené a neladící – třeba výčep, který mi připomínal bunkr, v němž by se obsluha mohla bránit nájezdům hostů. Obsluha přitom ale rozhodně nebyla tak špatná, aby to potřebovala – tvářili se příjemně a byli ochotní. Až moc často ale na něco zapoměli (třeba hned dvakrát za večer na mojí kofolu) a tak je z toho pouze OK hodnocení.
Ano, čtete správně, Kofolu, bohužel jsem musel ještě večer za volant a tak o nabízeném vlastním pivu mohu říct jen to, že kamarádi si jej pochvalovali a vlastní zkušenost tentokrát nenabídnu. To se ale netýká jídla, které mě příjemně překvapilo – od relativně stručného lísttku, kde ovšem bylo dost zajímavých jídel po provedení – nahřáté talíře, žádné oblohy, příjemná jednoduchá prezentace jídel na talíři, můj steak přesně dle přání rare a dobrý (druhý den prý ovšem kamarád dostal svůj steak krvavý i při objednávce well-done). Trochu horší byla jen konzistence bramborová kaše, tu bych raději jemnější.