Čerstvě otevřený podnik na brněnské ulici Veveří by se mohl na první pohled zdát jako podnikatelský omyl, protože o několik vchodů vedle byl o pár týdnů dříve otevřen podnik hodně podobný. Koncept jednoduchého interiéru, prosklených velkých oken do ulice, otevřené kuchyně a kvalitního čerstvého jídla se ale o zákazníky nepřetahuje – jak zmiňované bistro Franz, tak pasta-cafe-bar Cattani mají (alespoň v obědové době) poměrně plno. Zákazníky neodradí ani ceny, které se brněnskému obligátnímu „šedesátdevětispolívkou“ trochu vzdalují. Ovšem připlatit si plus minus třicet korun a opravdu si pochutnat stojí za to.

V bistru Cattani jsem zatím byla několikrát přes oběd, nicméně nabídka jídel se přes den moc nemění. Cattani vsadilo na koncept těstovin, rizot a dalších italských specialit. Ke stálému jídelníčku patří nabídka několika druhů těstovin spolu s nabídkou různých druhů omáček, které si dohromady můžete libovolně nakombinovat. Spaghetti, fettuccine, rigatoni a k tomu aglio olio e peperoncino, al pomodoro, boloňská nebo třeba jen pesto. Navíc se každý den vaří dvě až tři denní nabídky jídel, spolu s polévkou. Já jsem osobně ochutnala fettuccine s hráškovým krémem a grilovanou zeleninou a gnocchi se sušenými rajčaty a parmskou šunkou. Fettuccine byly uvařeny na skus a hráškový krém nudle jemně obalil. Mezi grilovanou zeleninou byly přítomny i kostičky mrkve, což se mi na první pohled moc nezdálo, protože vypadala jak mnou nenáviděná kyselá mrkev z čalamády, ale chuťově se jí nedalo nic vytknout. Gnocchi, které mám moc ráda, ale přistupuju k nim obezřetně kvůli možné rozplizlosti či gumovitosti, byly famózní. Jídla jsou většinou posypána parmazánem, komu by nestačil, může požádat obsluhu o mističku a dosypat si. Stejně tak je k dispozici mlýnek s pepřem, solí a olivový olej – bohužel vše stojí na skříňce, takže drzejší host si dojde sám, stydlivější čeká. K pití si můžete objednat vodovodu, Poličské pivo, víno, nebo třetinku Kombajnérky. Kdo neví, co to je, o hodně přichází.

Prostor bistra je poměrně malý, vejde se sem tak sedm stolků. Jeden z nich je přímo proti vchodu, takže kdo si tam sedne, táhne mu i přes dveřní závěs na záda a je připraven o pouliční výhled. Líbí se mi vesele „tramvajové“ červené židličky a také to, že hnědé lavice podél zdi jsou teď v zimě vyhřívané. Dá se sem jít i na stojáka, k nenápadnému stolku, od kterého ale zase je přímý výhled na kuchaře.

Otázky příjemné obsluhy na to, jak nám chutnalo, byly položeny možná trochu s obavou, ale vyslechnuty se zaujetím (skoro jak kdyby se snacha ptala své tchýně). Od vedlejšího stolu jsem zaslechla připomínku k ostrosti omáčky a věřím tomu, že byla do kuchyně promptně předána.

V rozporu se svým jmenovcem razí Cattani nulovou kuřáckou toleranci a až konečně začne fungovat pasta maker na domácí těstoviny, budu tady pečená vařená. Jo a abych nezapomněla: inventářem bistra též často bývá majitel (Kamil) a jeho pes (Ferda) – ten ale slyší i na jiná jména, pokud mu nabízíte část svého oběda. S majitelem jsem to nezkoušela :-)