Ať už holdujete čaji nebo ne, pokud jste jen trochu zvědaví a zabrousíte pod Nuselské schody, naláká vás do čajovny už fantastická barevná a plastická fasáda. Ta je ale jen ochutnávkou vnitřku: srdce čajovny totiž tvoří zvláštní domeček, od pohledu jasný příbytek pohádkové bytosti. Celá čajovna je světlá, ale díky rozvržení prostoru nabízí dostatek intimity. Vůně čaje se vám nebudou mísit s kouřem vodních dýmek. Interiér v zásadě evropského stylu laděný do měkkých přírodních tónů (zelená, béžová, dřevo) je bez zvláštních výstřelků (hobití/skřítčí/vílí domek nepočítám, kočku, která ráda leká hosty především něžného pohlaví hbitými skoky z okna, také ne). Prostředí tedy možná není úplně pro každého, ale pokud v sobě máte aspoň špetku romantiky a/nebo lehké infantility, budete ve svém živlu.

Do Básně chodím už dlouho a vracím se jednak, protože mě to klidné pohádkový místo fascinuje, a jednak pro dobré pití. Mívají pravidelně kvalitní darjeelingy a pamatuju si i dobré japonské čaje. Pochvalu si zaslouží také pěkná originální čajová keramika, a možnost dát si k čaji obyčejnou vodu zdarma. Nehrozí, že by obsluha pokazila přípravu nebo že by vám do konvičky proklouzly lístky podřadné kvality. I tak se v nabídce najde na můj vkus příliš mnoho šedých zón. Ty jsou zaplněné nečajovými nápoji s lákavými cizokrajnými názvy, které jsou ale leckdy závojem tajemství obestřeny i pro obsluhu. Při poslední návštěve jsem se rozhodl tato nezmapovaná území prozkoumat a považte:

Ze tří ajurvédských káv jedna harmonizuje, druhá očišťuje a třetí posiluje sexuální energii. Chuťové rozdíl mi čajovnice ovšem přiblížit nedokázala. Kávovina mi nakonec přišla chuti, i když žádné pozorovatelné účinky neměla. Hůře dopadla kamarádka, která vsadila na „espreso“ a dostala hrnek ponožkové vody. (Jogínská cikorka mě snad zharmonizovala, ale vím, jak má vypadat a chutnat preso!) K tomu jsme měli čokoládový a citronový cheesecake. Čokoládový byl slušný průměr, akorát s trochu vyschlým korpusem, z citronového jsme ale cítili spíš práškový pudink než tvaroh. To jsem to ovšem vzal od konce poslední návštěvy a od nepříjemných překvapení.

Co mě naopak dostalo, byla úžasná zeleninová polévka. Takhle poctivou a chutnou polévku plnou velkých kousků brokolice a množství další zeleniny jsem neochutnal ani nepamatuju. K ní byly kousky obyčejné opečené housky, nad kterou bych dodatečně mohl ohrnout nos, ale v té zeleninové extázi mi na tom příliš nesešlo. Servírovaná byla, stejně jako čaje, v ručně vyráběné keramice. V nabídce jsou i malá bezmasá teplá jídla, se kterými zatím nemám zkušenost (tuším kuskus/pita a tempeh/balkánský sýr). Vaří se bohužel až odpoledne (čajovna otevírá a zřejmě začíná s vařením v 15:15).

Z čajů jsem tentokrát zkusil „dračí studnu“ (jeden z klasických čínských zelených) na více nálevů. Byla v pořádku, nijak zvláštní, ale dobrý čerstvý čaj. Jak je dobrým zvykem, naservírovaný už s připraveným prvním nálevem, a lístků byla štědrá porce. Váhám, jestli jsem na obsluhu mohl působit tak jistě, ale nedostalo se mi žádné rady k další přípravě: celkově mi od čajovnice (možná je nová) scházela trochu aktivnější péče, zvlášť, když čajovna byla skoro prázdná. Na stolku jsme měli malý zvoneček, který spolehlivě fungoval, ale byl se bez něj rád obešel. Jinak bývá obsluha neformální, ale velmi příjemná, vstřícná a rychlá.