Čajovnu Amana znám už mnoho let, nějakou dobu byla i mou nejoblíbenější v Praze (po zániku Čajírny nad Okem, pamětníci budou vědět), teď jsem se do ní vrátil po delší pauze (dané i tím, že čajovny přestaly být jedinými nekuřáckými podniky široko daleko) a zjistil, že se tu nic moc nezměnilo. Interiér je stále zařízen převážně stolečky se židlemi, křesílky a starou pohovkou, ti, kdo chtějí v čajovně sedět na zemi, mají k dispozici malé pódium v zadní místnosti. Stáří je na zařízení čajovny znát, působí lehce ošuntěle (některé části určitě nebyly nové ani když čajovna vznikala). Ale je tu čisto a lehká ošuntělost k čajovnám tak nějak patří (píšu o ní spíš pro ty, kdo by chtěli do čajovny zajít poprvé, aby nebyli zaskočeni, pro časté hosty čajoven to bude běžné).

Personál je slušný a pozorný, ovšem nevyniká komunikativností a hodnocení OK bude myslím výstižné.

Co se týče kvality nabízí Amana velmi dobré čaje a má je i v lístku velmi slušně popsané, já si dal jeden ze zelených lisovaných Pu-erhů a byl jsem spokojen. A to i se způsobem servírování na krabicovém podnosu, aby bylo kam vylít vodu z nahřívané misky, s konvičkou odpovídajícího objemu, takže celá dávka čaje jde slít najednou (bohužel ani tento základ není v čajovnách úplnou samozřejmostí), s horkou vodou v termosce a sítkem. Jako doplněk je pak v nabídce i jídlo – pár dománích koláčů, každý den jiná vegetariánská polévka a tři verze zapékaných baget – zkusil jsem tu s uzeným lososem a ta mě zklamala – bagety jsou takové ty polosyrové verze určené k dopékání v troubě a zapečení v oboustranném elektrickém grilu s malým přítlakem horní desky nepropeče těsto dokonale všude, navíc v náplni bylo lososa pomálu a oblohu ze syrové neochucené zeleniny nezachrání pár černých oliv a nakládaný beraní roh. Sladké jsem tentokrát nezkusil, ale vypadalo celkem lákavě a mívali tu dobré.