Cafeterapii jsem navštívila celkem dvakrát. Jednou na konci léta, podruhé na začátku listopadu 2011. V obou případech se moje dojmy výrazně liší od hodnocení Mývalova.

Interiér v tmavém dřevě s policemi na knihy navozuje dojem, že jste doma v obýváku nebo u někoho na návštěvě. Stolky jsou po francouzsku blízko u sebe. Z vedlejších míst je celkem dost slyšet, nicméně podnik – zdá se mi – přitahuje spíše intelektuálně laděné než snobsky afektované návštěvníky, takže to není nijak iritující. K prostředí patří i webové stránky, jsou originální, výtvarně zdařilé, doporučuji se podívat, pobaví vás.

Obsluha nás vždy hned uvítala, nabídla stolek a stejně tak i nápoje. Vzápětí jsme objednávali i jídlo.
Pravděpodobně se jedná o tutéž osobu, která byla zmíněna v předchozí recenzi. Nemůžu si pomoci, na mě dělá dojem introvertního, tiššího člověka, který je asi původem z jiného oboru, ale svojí práci dělá rád a do tohoto prostředí se hodí. Na požádání jsme dostali bez problémů vodovodu.

Cafeterapie by měla podle názvu vynikat kávou. Vstupní materiál – káva Vescovi – je podle mého názoru naprosto v pořádku a nad průměrem českých kaváren. Způsob přípravy už malinko vázne. Espresso mělo dvojnásobný objem než by mělo mít, cappuccino se vyznačovalo mírnou “kachničkovkou”, ale káva byla tělnatá a necítila jsem hořkost. Celkový dojem z kávy byl minimálně na 3. Při první návštěvě jsem zkusila salát s kozím sýrem, ořechy a medovým dresinkem. Salát byl absolutně čerstvý, objemný a přitom nadýchaný. Dresink obaloval, ale neunavoval jednotlivé lístky a harmonickou jemnou sladkostí ladil s kozím sýrem.

Podruhé mě na jídelním lístku zaujal avokádový salát s rajčaty a mozzarellou (125 Kč). Přiznávám, už předem jsem byla nastartovaná, jak je “rozcupuju” za nesezónnost vstupních surovin. Ale poté, co jsem se zabořila do salátu, jsem se v duchu omluvila za zpupnost a zařadila zpátečku. TEN SALÁT by měl být poznávacím znamením podniku, marketingovým tahem, který by vábil návštěvníky z blízkého i dalekého okolí a donutil všechny, kteří ještě setrvávají ve starém klišé “co je zdravé, není dobré” uznat vlastní hloupost. Tak tedy : avokádový salát spočíval v asi tak 150 g čerstvého avokáda v optimálním stadiu zralosti, kdy už není trpké, ale ještě by se z něj blbě dělalo guacamole. Jak zvládají taková avokáda najít, je mi záhadou. Na něm spočívaly plátky rajčat, které měly kupodivu i v listopadu opravdu chuť rajčat. Dále vrstva mozzarelly, sice ne “bafalí”, ale nadprůměrně kvalitní, na tom domácí pesto (proč se s tím proboha nepochlubí v jídelním lístku?) a celek završily bezchybné olivy kalamata. Celkově salát vytvářel chuťový akord až slastný výraz rozlévající po mém obličeji manželovi trochu naháněl strach. Takže avokádový salát byl na 5. Manžel si objednal gnocchi s ricottou, špenátem a parmazánem (155 Kč). Porce byla až dost velká, chuťově nebylo nejmenšího co vytknout a v poměru ceny k výkonu byl výsledek více než dobrý.

K jídlu jsme pili velmi slušná rozlévaná francouzská vína (Merlot, Sauvignon – 0.1 l za 35 Kč). Na závěr manžel ještě probádal mrkvový dortík (45 Kč). Bez polevy, málo sladký, nadýchaný, kořeněný, výborný. Jídlo tedy celkově vzhledem k cenám na méně než na 4 prostě není.

Do Cafeterapie mám chuť zajít kdykoli znovu (hlavně na ten salát), ale budu velmi zvědavá na hodnocení dalších scukařů.