Café Savoy. Legenda pražské kavárenské scény a jejich o nic méně legendární francouzská snídaně. To byly motivy, které mě přivedly do Vítězné ulice oboje vyzkoušet na vlastní kůži.

O interiéru café Savoy toho bylo napsáno již dost. Co mi ale úplně vyrazilo dech, byla kavárenská atmosféra, kterou může nabídnout jen velmi málo pražských podniků. Relativně velký počet spíše mladých číšníků a servírek pohybujících se rychle po kavárně, s velkou jistotou a sebevědomím, které dává hostovi tušit, že tihle lidé přesně vědí, co dělají, a tedy že host je v dobrých rukách. Usmívají se, děkují velmi často, někdy skoro až moc – kupř. za objednávku, odpovíte-li, že máte všechno a nic nepotřebujete, či než odběhnou poté, co položí na stůl tácek s účtem. Žádná hudba, jen velmi osobitý ranní kavárenský ruch mísící se z hovorů lidí.

O francouzské snídani toho bylo na internetu a v různém tisku napsáno mnoho. A mnohokrát také byla vyfotografována. Host tedy má možnost se velmi dobře připravit na následné srovnání. V jídelním lístku naleznete následující: »domácí pečivo, smažený sladký toast s javorovým sirupem, grilované merguezi s hranolkami, Pražská šunka, vejce natvrdo, francouzský sýr s plísní, máslo, croissant, sezonní ovoce, čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů, café au lait« za 375 Kč.

Domácí pečivo mě velmi potěšilo. Croissant byl na důkaz pravé ruční práce lehce nepravidelný, což mu na kráse neubralo, spíše naopak. O chuti nemluvě – voněl máslem, jako málokterý z těch, co jsem dosud ochutnal. K tomu dva druhy chleba a malý rohlíček. K pečivu mistička másla. Ta byla perfektně zarovnaná, což dává tušit, že se tam máslo patrně dostalo po předchozím rozpuštění. To mírně změnilo jeho chuť. Škoda. Všechno ostatní se podává, na rozdíl od minulosti, na jednom jediném talíři. Může se tedy stát, že když se rozhodnete polít si dokřupava opečený a vanilkou vonící toust javorovým sirupem, nechtěně jím ochutíte třeba taky šunku nebo hranolky. Klobása merguezi byla velmi šťavnatá, chuťově nejvýraznější komponenta celé snídaně. Je tedy velmi nemilé, že její část ležela na plátcích pražské šunky, kterým její šťávy propůjčily část své výrazné chuti. Domácí hranolky smažené v arašídovém oleji byly poměrně tenké, a jak se po vychladnutí ukázalo, olejem značně nasycené, ovšem s velmi osobitým náznakem chuti arašídů. Bohužel ani ještě teplé nekřupaly. Vejce natvrdo zůstalo někde za půlí cesty mezi natvrdo a nahniličko. Nestěžoval bych si, ale když píší natvrdo, tak natvrdo. Na první pohled mě zaskočilo, že celou jednu čtvrtinu talíře zabíraly dvě čtvrtky jablka. Je mi líto, ale když si dávám snídani za skoro 400, nečekám, že mě na talíři jako první upoutá vykrájené jablko. Sýr byl vynikající, ne francouzský, ale švýcarský Paladin, jak mi číšník ochotně zjistil v kuchyni. Café au lait – připravené bez chyby. Espresso servírované s mlékem + konvička mléka navíc. Oproti fotkám na různých místech internetu ještě chyběl salát či marmelády. Možná by byly na požádání, to jsem však nezkoušel, každopádně v kartě nebyly uvedeny, tedy vše je v pořádku a uvádím jen pro ilustraci vývoje. Evoluci prodělala taky cena. Poskočila si z dřívějších cca 260 Kč.
Na snídani za 375 Kč tedy vidím řadu sice více méně drobných nedostatků, ale nedostatků, které ani kvůli atmosféře a takřka bezchybnému servisu nemohu nezmínit. Nezabrání mi ale přijít si vychutnat unikátní atmosféru znovu, např. nad vejci do skla nebo s Pařížským chlebem buď s šunkou či kozím sýrem.

Psát Savoy tak před rokem, byl by to čistý ikonoklasmus – nejsem sama, kdo tu dříve pamatuje lehký despekt ze strany obsluhy (hlavně od jednoho staršího číšníka, po jehož blahosklonných pohledech už jsem jen čekala, kdy nás začne titulovat ´mládeži´ bez ohledu na to, že tam mládež jen za dortík a kávu nechala dohromady sedm stovek); buď jsem za ten rok zestárla a zblahobytněla, nebo se to prostě zlepšilo, každopádně za nedávné dvě návštěvy si tu nepamatuju žádné trauma typu ´pro náš podnik nejste dost sexy´.

Personál splňoval ´nadprůměrný standard´ sítě Ambiente – úsměvy, zdraví jako první, zájem o spokojenost, orientace v sortimentu, zajetý rytmus obsluhy bez prostojů – příjemně čtyřkový zážitek.

Zato mi připadá, že oproti dřívějšku šla v některých detailech dolů kvalita – v lososovém salátu křupal písek, listy byly dost velké (salát se hostem nekrájí!) a nestejnoměrně ochucené příliš balsamicovou zálivkou. Za 180 Kč bych čekala víc než to, že mi bude chutnat jen pár kousků marinovaného lososa a doprovodné pečivo. Tatarák (ten levnější, co už dostanete namíchaný na talíři, ne ten z Gourmet menu) byl na můj vkus příliš hořčičný, topinky hezky voněly sádlem. Hráškový restaurant příjemně vyvažoval jemnost smetany s chutí čerstvého hrášku, kopeček bramborové kaše (bohužel trochu studené) na talíři i slabounké plátky opečené bagety se k tomu hezky hodily chuťově i odlišností textury. Kombinaci rozpečeného kozího sýra, karamelizovaných vlašských ořechů a pečené červené řepy trochu kazil fakt, že podkladový Poilane byl hodně mastný a avizované čerstvé oregáno představovalo jen pár šedozelených drobečků. Místní pečivo je křupavé a čerstvé (posledně jsem si jejich nadýchaný Country bochník koupila i domů, 53 Kč), zákusky lahodné. Např. Jahodová tartaletka (s sebou za 88 Kč) představuje příjemně lehkou kombinaci křupavého lineckého těsta, lehkého krému se zrníčky vanilky a čerstvých jahod s pistáciemi. Marcipánem potažený dort Savoy mi taky chutnal, kyselost ovocné náplně ideálně vyvažuje čokoládový krém a kakaový korpus a celé to vyzařuje kvalitní suroviny i zpracování.
Ze snídaně jsem měla možnost uzobnout kvalitní ementál, nepříliš výraznou jahodovou marmeládu a kakao, kterému říkají čokoláda Savoy. Vajíčko na měkko mělo hezky tekutý žloutek, pomerančový fresh džus je opravdu fresh.

Co mi připadá nejzvláštnější – když už jsme koneckonců v kavárně – je jakási ledabylost u kávy. Původní Tonino Lamborghini bylo nahrazeno značkou Danesi, u espressa se servírka ptá, zda malé nebo velké (velké nerovná se standard + konvička horké vody na dolívání, ale český bazének). Cappuccino mělo sice mikropěnu, ale jaksi nedošlo k jejímu přirozenému prolnutí s kávou, takže jsem v tom obláčku hrabala snad dvě minuty, než jsem pod ním nalezla kofein. Samotná káva žádný zázrak. Když to celé dohromady proženu svým hodnotícím algoritmem, vychází mi to na lepší trojku.

Prostředí je správně kavárensky tepající, díky vysokému malovanému stropu a zrcadlům působí noblesně. K interiéru sedí i vyladěná vizuální identita (logo, menu, detaily na stěnách i židlích), což fakt oceňuju. Stolky jsou někdy na tu nálož nádobí (zvlášť snídaně chodila postupně na asi patnácti táccích a talířcích, lehce groteskní etuda jak z Ionescových Židlí) poněkud malé. Potěší procházka na toalety s proskleným výhledem na jedné straně na cukráře, na druhé do místní vinotéky. A rozhodně doporučuju rezervaci.

Do Café Savoy chodím občas na pracovní snídaně. Chtěl jsem zkusit, jak to tady vypadá mimo pracovní dny, tak jsem vytáhl celou rodinu na opulentní snídani, abychom důstojně oslavili výdobytky 17. listopadu. Recenze vychází tedy zejména z této konkrétní návštěvy.

1. Prostředí
Dorazili jsme asi v 10h, restaurace byla téměř plná, zbytek zarezervovaný, takže jsme na místo museli chvíli čekat a prohlížet si prostředí. Jako první vás určitě upoutá krásný secesní strop, jinak je podnik zařízen jako klasická kavárna – malé kulaté stolky, židle z ohýbaného dřeva, velká okna umožňující pozorovat dění na ulici ze sucha a tepla. Prostředí má i několik nedostatků:
- málo věšáků, takže sem nechoďte v dlouhém kabátu, protože když si ho přehodíte přes opěradlo židle, tak se vám bude válet po zemi a budou vám po něm šlapat ostatní hosté
- stolky jsou malé, takže když si dva lidé sedící u stejného stolku dají velkou snídani, tak se to tam prostě nevejde a mít talíř na stole jen tak napůl není příliš komfortní. Máte-li s sebou děti, zaručeně na sebe (na vás, na sousedova psa, …) něco nakydají.
Za prostředí dávám 4 body.

2. Servis
Číšníci měli v plné restauraci celou dobu pěkný frmol, přesto si našli čas na úsměv a zajímali se, jestli je vše v pořádku a byli po ruce, když jsme chtěli objednávat, když jsme dojedli, když jsme chtěli platit, … Děti dostali hned po příchodu omalovánky a pastelky, aniž bychom si o ně museli říkat. Se servisem jsem byl spokojen, dávám 5 bodů.

3. Kvalita
Dal jsem si francouzskou snídani, což zahrnuje pečivo, šunku, máslo, párek, hranolky, toust s javorovým sirupem, modrý sýr, vejce na tvrdo, jablko, fresh džus a kotel kafe s kotlem mléka (smetany). Objem tedy úctyhodný, kvalita v pořádku (na těchto věcech je opravdu těžké něco zkazit). Abych měl za co dávat body, objednal jsem pro děti míchaná vajíčka a ochutnal je. Zkouška dopadla dobře, vajíčka byla nadýchaná, nic vysušeného, z kvalitních oranžových žloutků. Ve dvou dospělých a dvou dětech jsme za velkorysou snídani dali 1.100 Kč, což není úplně málo, a očekával bych v této ceně o třídu lepší prezentaci jídla. Takže 4 body.

4. Zamyšlení na závěr
Myslím, že výdobytky 17. listopadu jsme oslavili docela příhodným způsobem. Sice je pořád na co nadávat, ale to jídlo se od té doby docela zlepšilo :)

Recenze shrnuje dojmy ze 4 návštěv v roce 2009 a jedné recentní (září 2010).
Prostředí restaurace je bezesporu stylové až okouzlující a reprezentativní, takže vhodné například k posezení s přáteli ze zahraničí. Restaurace- kavárna bývá málokdy poloprázdná. Při mé poslední návštěvě byla plná kočárků s kojenci, takže jsem chvílemi nevěděla, zda jsem se omylem neocitla v mateřském centru. To by vůbec nevadilo, jen ať nám vyrůstá nová generace znalců dobrého jídla! Ale stolky jsou v restauraci nahuštěny tak těsně vedle sebe, že vám klidně může na hlavě přistát obsah lžíce s Hippí výživou. Personál statečně přeskakuje kočárky a na všechny se tváří mile. Všimnou si vás i při plném podniku velmi rychle a pokud vědí, že na jídlo budete čekat 20 minut, upozorní na to předem. Zajímají se o to, zda jste byli spokojeni. Celkově tedy obsluze nelze nic vytknout.

Dáte-li si v café savoy opulentní francouzskou snídani, může vás trochu naštvat, že je přinesena v jeden moment na stůl, takže některé pokrmy (klobásky, toast) zcela vystydnou než se k nim propracujete, což bohužel na kvalitě ubere. Krom toho jsme v historii vyzkoušeli tatarák a saláty s kozím sýrem. Nic z toho nebylo podprůměrné, avšak nikoli oslňující.

Při poslední návštěvě jsem zvolila z denní nabídky candáta na másle s grilovanou zeleninou a bramborovou kaší (195 Kč). Ryba byla čerstvá, ale bohužel absolutně neochucená a dokonce i neslaná. Zelenina celkem v pořádku, ale některé kousky papriky měly lehounce nahnilou pachuť. Kaše zachraňovala situaci, ale byla podle mého názoru zbytečně dotuněná tunou másla. Škoda veliká, jinak pokrm jako takový by byl nápadem výborný, dokonce i s mnoha zdravotními benefity.
Café savoy má kávu v názvu, měla by být tedy na velmi dobré úrovni. Vyzkoušela jsem cappucino (65 Kč) a espresso (55 Kč). Objemově bylo obojí v pořádku. Cappucino mělo mikropěnu, káva pod ním však byla nevýrazná, vodovatá. Espresso bylo vysloveně hořké. Při výše uvedených cenách mi to přijde neadekvátní. Kvalitě jídla dávám známku 4, ale s hodně odřenýma ušima.

Z počátku nebyly restaurace sítě Ambiente voda-friendly, to se ale pomalu mění k lepšímu. Café savoy změnil v letošním roce strategii ohledně vodovody, takže ji na požádání bez problémů donesou a neúčtují.

Po dlouhé době v Savoy. O víkendu nemá cenově výhodnější obědové nabídky a ceny nejsou zrovna mírné, vyvažují to ale perfektní jídlo, decentní prostředí a vstřícná obsluha.

Světlý prostor s velkými okny na Újezd (no, tedy spíš na parkoviště na Újezdě…) a nádherně dekorovaným stropem je velmi pečlivě zrekonstruován. Připadáte si tu noblesně a jako v peřince a podobně se k vám chová i obsluha – je sympatická, nenuceně milá a zároveň pozorná.

Položky v menu jsou trochu dražší a lidé sem hodně chodí na českou kavárenskou klasiku jako jsou párky, řízky a podobně. Já jsem si dala hráškový krém, který byl naservírovaný s kopečkem bramborového pyré a krutonky a byl excelentní – plné chuti, krásně hráškové barvy a konzistence tak akorát.

Přítel si dal svůj oblíbený entrecote, který byl podáván s kopečkem špenátu a byl také vynikající – i když na jeho oblíbený ve vinohradském L´Ardoise stejně prý nemá. Maso bylo měkké a chutné – i když stejně jako špenát trochu slanější – vzhledem k naší kocovině nám to ale moc nevadilo :)

Já jsem si dala ještě šneky, kteří byli chutní, ale neokouzlili mne tolik, jako když jsem je ochutnala jinde. I tak ale jídlo kvituju s nadšením.

Savoy je sympatický podnik vyšší cenové kategorie, který ale přesto rozhodně stojí za návštěvu, alespoň jednou za čas. Pokud neradi utrácíte za jídlo, stojí za to sem zajít pro začátek alespoň na kafe a některý z vynikajících dortíků a pokochání se interiérem.

Také doporučuji zajít na toaletu, protože cestou se vám naskytne velká skleněná stěna, kterou můžete nahlížet do kuchyně a šmírovat tam kuchaře. :)

Do Savoye se dostanu obvykle kvůli pracovním schůzkám, a když se mi tu nějakou podaří domluvit, hodně se pak těším. Pokud má nějaká kavárna v Praze genius loci, pak je to určitě Savoy.

Co se interiéru týče, asi nikdy mě nepřestane bavit pozorovat všechny detaily. Mojí neojblíbenější zábavou je šmírování cukrářů přes sklo po cestě ze záchoda:) A mým nejoblíbenějším místem je stolek u výlohy úplně v rohu, odkud máte perfektní přehled o všech celebritách a politicích, kteří se v Savoyi mihnou.

Ani jídlo obvykle nezklame, a když už vám přinesou ne zrovna předpisovou kávu nebo špatně udělaná (vysušená) míchaná vajíčka jako mně, uchlácholí vás jejich vymakaný servis. Personál je pozorný, a vzhledem k tomu, jaké nároky jsou na něj počtem hostů i šíří sortimentu kladeny, zvládá svoji práci obvykle na jedničku.