Café Fara je malé zjevení uprostřed nenápadné vesničky mezi Mikulovem a Pavlovem. Útulný podnik je, jak napovídá název, situován ve středu obce, v budově bývalé fary, ve stínu kostela, v současné době je vkusně rekonstruován a doplňován architektonicky zdařilou dřevostavbou penzionu.

Mezi farou a penzionem je překrásná zahrádka s výhledem do kraje, kde si z roztomilých jídelních lístků vyberete vynikající kafe i něco k snědku. Sezení na kovových židličkách u kovových stolků sice není nejpohodlnější, ale zase vypadá stylově, což se tu zjevně také cení.

Z personálu jsem byla trochu rozpačitá – jsou to milé a usměvavé dívky, které vám v případě nepříznivého počasí bez ptaní donesou deku, kterou si alespoň trochu zpohodlníte to nepříjemné sezení, při jedné návštěvě ale zcela zapomněly donést jednu z objednaných polévek, často nechávají hosty čekat či dlouze je přivolávat, a i když se pak třeba omluví, tak rozpačitý dojem zůstává.

Krom kavárenské nabídky tu zpravidla mají i denní obědovou, my jsme si z ní dali rajčatovou polévku, která je vtipně servírovaná na dřevěném tácu, s mističkou parmezánu a dvěma rozpečenými banketkami. Ozdobená je bazalkovým olejem a lístkem bazalky, krásně červená a i chuťově vynikající a osvěžujícně kyselá.

Měla jsem tu i jakýsi čokoládový dort, který mne neurazil, ale ani výrazně nenadchl, standartní, i když poctivá porce a jistě doma upečený. Z nápojů tu sázejí především na kávy, které jsou opravdu vynikající, hořké a silné, a ač nejsem žádný kávoznalec a kafe piju spíš příležitostně, tak jsem si moc pochutnala. Dobrá ale byla i čokoláda a výborná bezinková šťáva. Mají také vlastní ovocné a zeleninové šťávy, ty jsme ale nezkoušeli. Celkový dojem ze dvou návštěv je milý, v daném místě opravdu takovou kvalitu nečekáte, i když má nějaké drobné nedostatečky.