Tato recenze je v zásadě turistická: do Brna se nedostanu příliš často, při každém průjezdu se tudíž snažím navštívit aspoň jeden zajímavější podnik. V případě Ery se to vyplatilo.

V neděli brzy odpoledne bylo v prostorné kavárně poloprázdno. Většina hostů seděla na zahrádce, uvnitř zněl příjemný jazz, který do prostoru dobře zapadal. Zamířili jsme sem na pozdní oběd – příjemně nás překvapilo, že nabídka jídel se vešla na tabuli. Nebyla zbytečně velká, přitom ovšem bylo z čeho vybírat.

Hovězí vývar byl naprosto výtečný – voňavý, v chuti vyvážený, čistý, s pár kousky masa a mrkve. Fakt, že Era nabízí polévky ve dvou velikostech se mi obzvlášť líbil.

Grilovaná hovězí veverka s glazovanou kořenovou zeleninou, kterou jsme si objednali jako hlavní jídla, potěšila ještě o něco víc. Maso nakrájené na plátky bylo uvnitř růžové, šťavnaté, okořeněné pouze solí a pepřem. První, co se mi dralo na mysl, bylo srovnání s pražským Čestrem – Era z něj vychází jako jasný vítěz.

Potěšující je, že v Eře se člověk nemusí bát objednat si espresso. Káva přišla ve správné velikosti, s hustou tygrovanou cremou. V chuti byly příjemné stopy citrusů. Zádrhel byl pouze v tom, že vodu tu ke kávě nedostanete automaticky. Škoda.

Era boduje samozřejmě prostředím. Bílé stěny, modré schodiště, oranžová podlaha, minimalistický retro design ostatního zařízení. Krásný prostor terasy v prvním patře láká ke kavárenskému povalování. Poněkud matoucí je umístění toalet v suterénu.

Obsluha byla pozorná a milá, pravidelně se ptala, jestli jsou jídla a nápoje v pořádku.

O kavárně Era se toho namluvilo a napsalo tolik ještě před jejím otevřením, že jsem jí při poslední návštěvě Brna nemohla vynechat. Bála jsem se ale zklamání, copak vážně někdo chodí s radostí do Slávie?

Vypadá to, že tahle legenda nezůstane jen legendou. Měsíc po otevření má slušně našlápnuto. Červená podlaha, tmavý nábytek od TONu a neskutečné šroubovité modré schodiště vedoucí do druhého patra dělají dokonalé kulisy pro posezení prakticky v kteroukoliv denní hodinu. Za letního počasí nabízí prostor k sezení i poměrně velkorysá zahrádka ve dvoře. Otázka je, jestli Eru nazývat skutečně kavárnou. Z mého pohledu je to spíš restaurace, už jen proto, že o podávané kávě se nedozvíte prakticky nic, za to jídlu tu věnují docela péči.

Měsíc po otevření neměli k dispozici ani jídelní ani nápojový lístek. Předkrmy, hlavní jídla i dezerty byly komplet vypsané na tabuli, ke které jsem si musela dojít. Obsluha mi bohužel jídla nepředstavila. Část nápojového sortimentu je vypsána i s cenami nad barem. Neodolala jsem plněné paprice s rajskou omáčkou a houskovým knedlíkem (95 Kč). Z výběru mezi Heinekenem, Edelwiessem a Starobrnem, si dala Starobrno a říkala si, že by originálnímu podniku slušelo nějaké originální pivo.

Beze slova přede mnou přistál talířek s malým kouskem něčeho, co vypadalo jako tlačenka a chutnalo mnohem lépe. Zřejmě amuse bouche z nabízeného domácího sulcu z kolínka. Navrchu byla nadrobno nakrájená cibulka s kyselou okurkou a trochou česneku. Moc vydařené jídlo k pivu. Plněná paprika mě dostala, jednoduché jídlo přivedené téměř k dokonalosti. Masová náplň z mletého tučnějšího vepřového byla dobře ochucená a omáčka vyváženě sladko-kyselá. K tomu nadýchané knedlíky a je z toho jídlo, na které budu dlouho vzpomínat. Kuchyni, která je zaměřená zejména na tradiční českou kuchyni, tedy hodnotím vysoko.

Nejslabším článkem je obsluha, která je neprofesionální a až na jednu čestnou výjimku naprosto bez zájmu. Celou dobu mě štvalo, jak to podniku kazí a myslím, že nemalá investice do rekonstrukce, byť z evropských fondů, by zasloužila adekvátní oporu v personálu. Výsledný dojem zachránila slečna, která se mě ujala při objednávce kávy a placení. Espresso přinesla s úsměvem, bylo správně připravené a chutnalo mi. Porcelán byl bez značky a bližší info o kávě k nenalezení, důvěřujme tedy předchozí Gerbillově recenzi.

Za sebe přiznávám, že mě prostory kavárny dostaly, stejně jako mě chytla za srdce ta plněná paprika, takže se Era stane mou pravidelnou brněnskou zastávkou. Doufám, že se majitelé ze záběhového provozu poučí, dotáhnou nabídku a její prezentaci k dokonalosti a hlavně sáhnou po profesionální obsluze. Přeju si, aby tahle legenda skutečně pokračovala.

Tento podnik provázely vleklé porodní bolesti, ale po měsících průtahů je konečně od 6. června oficiálně otevřen. Moje nedočkavost byla veliká, takže hodnocení, třetí den zkušebního provozu, berte spíše jako malé preview.

Objekt samotný asi netřeba nijak zvlášť představovat. Stavba z roku 1929, mimochodem jen pár ulic vzdálená od slavnější Vily Tugendhat, byla inspirována holandským meziválečným hnutím De Stijl. To se projevuje kromě jednoduché prostorové kompozice i pro mnohé překvapivě barevným interiérem. Červená průmyslová podlaha, čistě bílé stěny a červeno-modro-bílá konstrukce schodiště tvoří mimořádné kavárenské kulisy. Přidejte černý nábytek Thonet a spoustu denního světla pronikajícího dovnitř gigantickými okny. Chystá se i příjemná letní zahrádka ve vnitrobloku.

Podnik sází na neprofesionální studentskou obsluhu, což se bohužel projevuje na standardu servisu. Náš číšník byl milý, ale zjevně nezkušený. Kávu třeba nosil v ruce místo na tácku, neorientoval se v jídelníčku, a zapomněl dokonce objednat jídlo v kuchyni. Naštěstí byl alternován komunikativní kolegyní, která dojem napravila. Mám za poněkud nešťastné řešení, kdy kávu v kavárně připravuje obsluhující číšník. Rozdíly mezi jednotlivými členy personálu jsou galaktické.

Menu bylo vypsáno pouze na tabuli v přízemí a obsahovalo 9 položek, převážně inspirovaných českou kuchyní. Vzhledem k horkému dni jsem zvolil telecí drštkovou polévku se šalvějí (60 Kč) a moje přítelkyně sáhla po míchaném obědovém salátu (65 Kč). Na úvod jsme dostali košík s čerstvým chlebovým pečivem a jogurtovou pomazánkou s čerstvou pažitkou. Na požádání jsme dostali sklenici vodovody. Pobavila mě i doprovodná mistička s hrubozrnnou mořskou solí, protože mi připomněla jakýsi výzkum poukazující na přítomnost nečekaných substancí v solničkách ve veřejných stravovacích zařízeních. Ocenil bych třeba olivový olej, který jsem ale nikde v dohledu stát nezmerčil.

Moje polévka neměla chybu, solidně zahuštěná a dochucená, s na jemné proužky krájenými, máslově měkkými dršťkami. Prázdné místo v žaludku jsem následně zaplnil studenou španělskou polévkou gazpacho (45 Kč). Opět dokonalé ochucení s čerstvými lístky bazalky, hladká s řídkou konzistencí. Na můj vkus měla na povrchu příliš velkou vrstvu oleje, raději bych si olej nadávkoval sám u stolu. Salát mého doprovodu byl mix perfektně čerstvých, míchaných salátových listů a krájené zeleniny s domácím jogurtovým dresingem, doplněný zlehka opečenými tousty.

V oblasti kávy podnik údajně spolupracuje s medláneckým Coffee Clubem a nabízí vlastní směs ze 100 % Arabiky s vyšší aciditou. Jak už jsem předeslal, podniku chybí zkušený barista. Moje první espresso (25 Kč) mělo správný objem (podnik nevede tzv. velké espresso, hotová revoluce což ;-) pěkný nahřátý porcelán, ale řídký obsah prostý jakékoli stopy po cremě a s nevalnou, extrémně kyselou chutí. Na závěr jsem zariskoval další espresso, tentokrát se slušnou cremou a o něco málo lepším chuťovým dojmem. Cappuccino (30 Kč) mělo čepici makrobublinkové pěny do koupele a celkově mizernou chuť. Jistě, za tu cenu se dá leccos tolerovat, ale není Era náhodou tak trochu kavárna ?

Zkušební provoz má svá omezení, ale přes počáteční nedostatky má podnik velmi dobře našlápnuto. Držím palce a brzo přijdu ochutnat slibované domácí rakvičky, vzpomínku na dětsví -malakov anebo telecí líčka.