Café de Paris mě s odstupem už téměř dvou let příjemně překvapilo. Alespoň podle mého se jim daří růst do krásy, neujíždějí ze svého konceptu a jenom průběžně vylepšují drobné detaily.

Jejich entrecote (a frity, jak tu říkají hranolkám) je podle mě jedno z mála jídel v Praze, u kterého se můžete pokaždé těšit na stejně dobrý výsledek. Za poslední tři návštěvy jsem tu měl maso vždy v odpovídajícím stupni propečení a na omáčku Café de Paris byste mohli s klidem vzít pravítko, jak je konzistentní a stejně dobrá. ;) A cena 289 Kč? Naprosto odpovídající!

Zážitek z entrecote tu navíc umí podpořit servisem  — na ohřívaných mísách a s překládáním masa i fritů na talíř v průběhu jídla. U překládání se zastavím. Když jsem o tom tak přemýšlel, je to fakt jeden z mála podniků, který tenhle způsob servisu zamontoval do obsluhy naprosto hladce a přitom funkčně. Jinými slovy překládání tu není výraz snobárny, číšníci se u něj netváří toporně a naopak jej ještě využívají k posílení komunikace s hosty. Učit by se tu mohly i o třídu ambicióznější podniky.

Místní kuchař tu navíc umí zpříjemnit menu i stálým hostům. Umí šneky, umí dobré a výtečně ochucené saláty (bacha na ně, jsou fakt obří!), zvládne vystřihnout i solidní polévku nebo upravit foie gras na předkrm.

Co mi Café de Paris chybí? 1) lepší výběr vína po sklence 2) pořádné bagety ve francouzském stylu. Ty hlavně! Stávající houskoidy se slabou kůrkou a mdlou střídkou mě neuspokojují.

Najít na Malé Straně místo na příjemný oběd nebo večeři bez davu turistů není zrovna jednoduchý úkol. Café de Paris takovým místem je. Prostředí pro mě představuje typické francouzské Café – malé stolečky poměrně blízko u sebe, pohodlné sezení v kontrastující červené barvě, jenom francouzská hudba (oproti La Gare, kde někdy dojde i na Michala Davida) a celkově poměrně malý prostor navozují útulnou a uvolněnou atmosféru, stejně jako venkovní zahrádka ve „dvorku“.

Tentokrát jsem šla s dopředu neprostudovaným jídelním lístkem a byla jsem velmi příjemně překvapená. Na stálém lístku mají tolik jídel, že je skoro spočítáte na prstech jedné ruky, a k tomu sezónní nabídku. Zvolila jsem entrecôte v domácí bylinkové omáčce se salátem a hranolky a kamarádka cannelloni plněné špenátem a sušenými rajčaty v houbovém velouté s lanýžovým olejem. Z cannelloni jsem ochutnala jenom krém, který byl skvělý. Chutě smetany, hub a lanýže byly vyvážené, ani jedna nepřebíjela druhou, a přece byly výrazné. Já jsem jako první dostala salát s bagetkou. Kuchař ho míchal se zálivkou viditelně těsně před tím, než mi přistál na stole. Listy byly křupavé a se zálivkou s lehkou ostrostí hořčice příjemně ladily. Entrecôte byla propečená přesně tak, jak jsem ji chtěla (medium rare) a přelitá bylinkovou omáčkou. Maso bylo měkké a stejnoměrně propečené. No a ta omáčka! Žádná smetana, jenom spousta druhů bylinek, které se s masem vyloženě doplňovaly. Jenom škoda těch hranolků, které mohly být domácí a ne „McDonaldovské“. Na závěr jsme neodolaly crème brûlée, které bylo rozhodně správnou volbou. Krém byl hladký a se zrníčky vanilky, žádná instantní náhražka ani ochucovadla. Správnou krustičku na povrchu snad ani nemusím zmiňovat.

Obsluha se nás ujala hned od začátku a byla velmi příjemná a pozorná. Když se náš číšník věnoval jinému stolu, hned přiskočil někdo jiný. Když jsem si nechala doporučit víno namísto těžkého červeného, dobře věděl, o čem mluví a nesnažil se mi za každou cenu vnutit to nejdražší, co mají.

Café de Paris pro mě naplňuje dokonalý koncept příjemného podniku s nepřeplácaným jídelním lístkem a profesionální a zároveň přátelskou obsluhou, kam se určitě budu ráda vracet.

Tuhle recenzi jsem měla v hlavě už dávno, měla začínat takhle: „Tuhle restauraci miluju, stejně jako kluka, se kterým jsem tu měla kdysi první rande a doufám, že obojí je láska na celý život.“. Vypadá to, že jedné z těch lásek právě došel dech, Cafe de Paris, ale příčinou toho zklamání není. Naopak, zdejším entrecôtem by se možná mohla léčit zlomená srdce, mně to, alespoň pro tu chvíli, rozhodně pomohlo.

A co, že jsem si tu tak zamilovala? Na první pohled mi přirostly k srdci pohodlné červené tonetky a lavice ve stejné barvě. Roztomilá zahrádka před restaurací, na které se dobře popíjelo víno a pozorovala turisticky ospalá letní atmosféra Maltézského náměstí, tu sice už není, zahrádka ve dvoře, ale také uspokojí touhu posedět si venku, když je hezky. Interiér je rozdělen na nekuřáckou část s okny na náměstí a kuřáckou část s barem. Obě mají něco do sebe.

Něco do sebe mají i majitelé podniku, mile razná paní vedoucí (majitelka) a její mile vtipkující partner. Chodím sem dlouho, takže už se známe a máme trošku osobnější vztah. Ostatní personál se trochu prostřídal, ale na mě až na výjimky působí profesionálně a kromě občasné přílišné žoviálnosti, odkoukané od pana vedoucího, nemám co vytknout.

Ze stručného, sezónně obměňovaného jídelního lístku už jsem vyzkoušela ledacos, stejně se ale vracím k následující klasice, která je v nabídce stále. Začínám zpravidla cibulačkou (49 Kč), která je podávána klasicky s bílou bagetou a sýrem. Pokračuji místní specialitou entrecôte „Café de Paris“ (289 Kč) s originální omáčkou, kterou připravuje paní vedoucí z tuším 37 bylin a másla. Před samotným masem, které doprovázejí báječně křupavé hranolky, se podává směs listových salátů s omáčkou s výraznou chutí dijonské hořčice. Maso tu z mé zkušenosti propékají spíš méně než více, v případě nespokojenosti s provedením se nebojte ozvat. Na závěr nesmí chybět čokoládový dort (95 Kč), který se také mění trochu podle sezóny. Někdy je s pomerančovým želé, včera zas tmavou čokoládu doplnila vrstva bílé.

Včera jsem drobně experimentovala a nechala se místo cibulačky přemluvit na poloviční porci zimního kachního vývaru s masem a zeleninou a tu chuť mám v hlavě ještě teď. Opravdu silný vývar s kousky výborného masa a ještě křupavou zeleninou, zas jedno z jídel, které se pokusím okopírovat (recept na ten čokoládový dort už jsem vynalezla :-). Také jsem ochutnala risotto podle receptu Giorgia Armaniho (199 Kč). Jen rýže, víno, máslo a parmazán, mňam!

Káva se podává Vescovi, je odebírána z nedalekého Cafe Vescovi a včera se espresso vysloveně povedlo, jen ta pěna na macchiatu byla trošku přešlehaná. Žádné výrazné kávové zklamání si ale ani z minulosti nepamatuju.

Tenhle podnik doporučuji pro uvolněný večer se skupinkou lidí, které máte rádi. Pokud se budete dobře bavit, ani si nevšimnete, že to někdy trošku dlouho trvá. Jinde bych se možná trochu zlobila, ale tady mě to baví a pořád věřím, že alespoň tahle náklonnost přetrvá ještě hodně dlouho.

V Cafe de Paris jsem byl dvakrát, v zimě 2009 a na jaře 2010. Protože mé zážitky jsou dost rozdílné, porovnám je proti sobě. Poprvé jsme do Cafe de Paris zašli na pozdní oběd, jen hlavní jídlo, podruhé na oslavu a dali si tříchodovou degustaci.
Při první návštěvě byla restaurace poloprázdná, působila malým, útulným dojmem. Obsluha se nás hned ujala a uvedla ke stolu, i objednání proběhlo rychle. V jídle jsme moc neexperimentovali a zamířili na entrecôte s omáčkou Cafe de Paris, hranolkami a salátem. Naštěstí, protože pro mě to byla bomba, orgasmus, 5* jídlo. Maso bylo propečené akorát na medium-rare, šťavnaté, měkké, dochucené jednoduše znějící, a přesto výbornou omáčkou z másla a bylinek. Salát byl čerstvý, svěží (ale čím byl ochucen, to si netroufám odhadnout, jestli vinaigrettem nebo něčím složitějším). Potud byl můj zážitek výborný. Co se týká servisu, obsluhovali nás dva číšníci. S jedním jsem problém neměl, byl milý, všímavý, tak akorát. Druhý mi ale přišel všímavý až moc. V restauraci nemám rád, pokud se mě číšník na něco ptá, když zrovna jím (tedy mám sousto v ústech) nebo jsem v zápalu konverzace. V takových případech mi je milejší, pokud číšník počká, až si ho všimnu, a pak se zeptá. Ovšem intervence toho druhého číšníka působily poněkud rušivě. (Později mi bylo řečeno, že v Americe je zvykem se hosta ptát každé dvě minuty / sousto, jestli je vše v pořádku. Někomu to vyhovuje, ale já bych z toho zešílel.) Útrata za hlavní chod, vodu a rozlévané víno činila něco přes 400 Kč.
Při druhé návštěvě byla restaurace plná k prasknutí. Pár minut trvalo, než si nás obsluha všimla a měla čas uvést ke stolu. Tedy, spíše ke stolku. Nevím, jestli je to stálá úprava interiéru, nebo jen na sobotní večery, ale u zdi stály malé stolky jeden vedle druhého, asi 5 – 6 stolků s pár desítkami centimetrů rozestupu. Není divu, že na lavici u zdi seděly pouze dámy, páni by se neprotáhli. V tu chvíli se mi rozplynula představa úžasného rande, protože jsme kromě svého rozhovoru poslouchali ještě minimálně další dva stoly. Obsluha se snažila, kmitala, tudíž čekání na objednávku zabralo jen dalších pár minut. Ale přinesla nečekaný zádrhel. Rozhodl jsem se, že tentokrát vynecháme omáčku Cafe de Paris (abychom se o ni nehádali) a chtěli jsme ty zbylé dvě, Béarnaise a Parisienne. Jenže číšník jako by to nemohl pochopit. 3×, doopravdy třikrát jsem mu musel říct, že vážně nechceme jejich tradiční omáčku a zkusíme ty druhé.
Jako předkrm jsem měl Foie gras. Hodnocení se vzdávám, protože mi chutnaly po anýzu a ten já moc nemusím. Nicméně jsem byl za předkrm rád, protože mezi objednáním a donesením hlavního jídla uběhla hodina. Bohužel, byl jsem poměrně zklamán, nebo ne tak nadšen, jak jsem doufal. Maso, ač propečené správně na medium-rare, bylo tuhé, kousací svaly dostaly ten večer zabrat. Navíc i vizuálně působilo místy jako odřezky, spíše než krásný kus, který jsem dostal rok nazpět. Nedostatek prostoru na stolku číšníci vyřešili tak, že na talíř nandali pár soust a zbytek porce byl uložen na centrálním nahřívacím stolu, odkud doplňovali jídlo ke stolkům. Působilo to zvláštně, nicméně byl jsem za to rád – původně jsem vůbec netušil, jak by se mělo všechno na malý stolek vejít. Roli příjemné tečky (alespoň) na závěr sehrály talíř dezertů a sklenka Cointreau. Útrata za tři chody, vodu, víno (polovina lahve) a likér činila 1000 Kč na osobu.

Skupina restaurací zvaných Café de Paris je vyhlášená především díky své originální omáčce nazvané (nečekaně) omáčka „Café de Paris“. Tím ale končí všechna legrace – omáčka je připravena podle 75 let staré tajné receptury, kterou někdy ve čtyřicátých letech minulého století zpopularizoval Pan Dumont, majitel Café de Paris v Ženevě. Recept je prý variací na omáčku, kterou se naučil od svého tchána, a která obsahuje kolem 35 ingrediencí. Řetězec jej považuje za obchodní tajemství (schválně, zkuste se na něj zeptat obsluhy) a pokud budete po jeho znění pátrat, narazíte na bezpočet variant a dohadů. Asi nejblíže pravdě bude recept, podle něhož omáčku připravíte blanšírováním kuřecích jater spolu s tymiánem. Pak stačí přidat bílou Dijonskou hořčici, smetanu a 31 dalších ingrediencí a máte hotovo. No řekněte, není lepší si zajít přímo ke zdroji?

Když jsem zmínil slovo skupina – vůbec se nebojte, že se jedná o nějaký řetězec restaurací – jedná se spíš o licenci na omáčku – samotná restaurace je moc, ale vážně moc útulná a budete se tam cítit dobře. Mé návštěvy zde už nejde spočítat na prstech jedné ruky a i přesto se do Café de Paris rád vypravím znovu. On ten zážitek není jen o jídle… ale nebudu předbíhat, všechno musí jít pěkně popořádku.

Café de Paris se nachází na Maltézském náměstí a tak je docela příjemné to cestou sem vzít trochu oklikou a udělat si menší procházku po pražské Kampě. Další možností je Petřín, ale po pravdě, kdo by běhal po kopcích, když ho čekají takové dobroty.

Restaurace je tak trochu zastrčená hned vedle Japonského velvyslanectví a náhodně kolemjdoucí by ji snadno přehlédnul. V létě najdete na ulici před vchodem několik stolečků, další sezení na čerstvém vzduchu je možné na zahrádce v domě. V restauraci samotné se nachází jen pár stolů, a možná právě proto na člověka působí tak útulným dojmem. Pro úplnost dodávám, že Café de Paris je zjevně připraveno i na větší akce – pod restaurací se nachází ještě jeden větší prostor, který ale při žádné z mých návštěv nebyl využit.

Pro milovníky polévek má Café de Paris připravenou cibulačku s rozpuštěným sýrem (49Kč). Někoho by mohly odradit velké kusy cibule, polévka je ale dobrá, má krásně žlutou barvu a je chuťově vyvážená.

Jako předkrm mohu doporučit foie gras terinu s karamelizovanou hruškou a redukcí z červeného vína (169Kč), ke které je podávaná čerstvá křupavá bageta. Sladká hruška krásně podtrhuje chuť husích jater a všechno dohromady vás navnadí na hlavní chod.

Pokud jste zde poprvé, entrecôte, tedy steak z kvalitního hovězího masa (289Kč) si určitě dejte – je opravdu výborný. Osobně si maso obědvávám medium-rare, a vždy bylo připraveno přesně podle mých představ. Entrecôte si můžete dát buďto s již zmíněnou speciální omáčkou „Café de Paris“, případně je možné zvolit omáčku Béarnaise, šlehanou ve vodní lázni s estragonem, nebo jemnou, ale chuťově výraznou Parisienne omáčku s červeným vínem. Neuděláte chybu ani s jednou, ale mým favoritem je opravdu původní „Café de Paris“.

K entrecôte dostanete automaticky salát (přinesen ke stolu o trochu dřív než samotné jídlo) a hranolky. Nedá mě to, abych se nezmínil – hranolky tu mají úžasné, tenké a pěkně křupavé, slané tak akorát, do zlatova opečené. Maso (koupe se ve vámi zvolené omáčce) i hranolky jsou servírovány na podnosech – ty obsluha postaví vedle vašeho stolu na podstavce udržující jídlo teplé pomocí zapálených svíček. Obsluha vám pak jídlo na talíř naservíruje přímo na místě, zbytek pokrmu zůstává na tácech, ze kterých si buď sami, nebo za pomoci obsluhy přidáváte podle chuti. Ještě poznámku k omáčce – ta je ze začátku napěněná a má světle hnědou barvu. Čím déle jí ale necháte na podnose zahřívat, tím tmavší a hustší bude. Osobně si myslím, že omáčka je úplně nejlepší ke konci, když už se začíná trochu připékat – proto si tác vždy dobře hlídám, aby ho přičinlivá obsluha neodnesla předčasně.

Mohlo by se zdát, že vegetariáni mají v Café de Paris smůlu, ale není tomu tak. Pro ně je připravena Vegetariánská variace „Cafe de Paris“ včetně úžasných hranolek spolu s listovým salátem, francouzskou bagetou, grilovanou zeleninou a Béarnaise omáčkou (fakt, že je podávána béarnaise omáčka a ne originální „Cafe de Paris“ značí, že zmíněná husí játra jsou v receptu asi opravdu použita).

Další možností je zkusit některou z nabídek dne – bývá možnost objednat si lasagne, mořskou rybu, salát Cézar. Pokud by náhodou měli tartiflette neváhejte – tyhle zapečené francouzské brambory se sýrem reblochon mě zde vyloženě nadchly.

Pokud vám zbude místo, zkuste některý z dezertů – vanilkové Crème brûlée (95Kč) je ukázkové – není přeslazené, cukrová krusta je stejnoměrná a má krásně zlatavou barvou. Pokud se nemůžete rozhodnout, dejte si Výběr ze tří dezertů – na jednom talíři k vám přistanou sladké jednohubky, které jsou tou správnou tečkou na závěr.

Café de Paris má slušně zásobený výběr vín a destilátů. Mívají velmi, ale velmi dobrou domácí slivovici (85Kč) – je tak dobrá, že si ji neopomenu dát při každé své návštěvě. Naposledy sice slivovice došla, ale místo ní jsme dostali jablkovci, která krásně voněla po jablíčkách a slivovici zdatně konkurovala.

Podle okolních recenzí je obsluha Café de Paris asi tím největším kamenem úrazu. Osobně ale takovou zkušenost nemám. Vždy se nám věnovala profesionálně a zároveň přátelsky. Je možná pravda, že někdy jsou prostoje mezi jednotlivými chody delší, ale to se dá přetrpět, zvlášť v případě, kdy vám obsluha dokáže číst myšlenky a dolije víno přesně v okamžiku, kdy je to třeba. Nebo že by si mé srdce získali, když bez ptaní sami donesli další slivovici? Kdo ví….

Tenhle malostranský podnik mi byl vždycky sympatický – jak svou polohou a příjemným dvorkem, tak i „akorát“ neformální obsluhou a jednoduchým, dotaženým konceptem. Z poslední návštěvy se však bohužel zdá, že nic netrvá věčně.

Zatímco dříve mi jídlo v Café de Paris dokázal zkazit nanejvýš zkyslý pár Francouzů u vedlejšího stolu, inkarnující negativní reklamu na manželství (vždycky prostě není výhodné rozumět francouzsky), tentokrát jsem odcházela s nepříjemným dojmem – už to tu tuším v jedné recenzi zaznělo – podniku usínajícího na vavřínech. Nemohly za to předkrmy – naopak, lilkový kaviár i foie gras byly lahodné a správně apetisantní. Nemohla za to ani atmosféra, podvečerní patio vyzařovalo stejné správně líné bezčasí jako dřív. Chyby u vlajkové lodi podniku – Entrecote s omáčkou, hranolkami a salátem – se ovšem neodpouští snadno. Zálivka dost hořčicová, hranolky „jen" v pořádku a hlavně entrecote (která – byť připouštím určitý vliv nostalgické mlhy – bývala zdá se mi dříve vyšší) propečená bez ohledu na přání hosta skrz. Zůstala šťavnatá, ale požadované medium to nebylo v mém případě vůbec, v případě přítelkyně prý "jak kde“. Pochválit ale musím omáčku Parisienne s červeným vínem, jemnou, lehkou a s příjemně navinulou chutí vína. Hlavní příčinou jisté otrávenosti z návštěvy je obsluha, která dříve patřila k plusům restaurace, ale změnila se v cosi upovídaně dovádivého a na můj vkus až příliš bezprostředního. Ve studentské kavárně dejme tomu, u večeře v ceně levnější pohovky z Ikea o to nestojím. Další mínus body za teplé víno – jinak příjemný Pinot Grigio (cca 450 Kč / láhev) nám servírka přinesla rovnou s upozorněním na neodpovídající teplotu. Na můj udivený dotaz, jak je to možné, mi bylo odpovězeno, že vychlazené mají vždycky jen tři lahve a ty už se ten večer vyprodaly. Na jejich místě bych radši vyřešila skladovací kapacitu, než pravidelně vykládala zákazníkům tohle.. Naštěstí chladící nádoba s ledem účinkuje rychle a druhá objednaná láhev už byla v pořádku. Takže: plus za genius loci, ochotně přinášenou kohoutkovou vodu i předkrmy, mínus za příliš neformální obsluhu, teplé bílé a uvadající chloubu podniku. Zkusím to za nějaký čas znovu, ovšem do té doby budu chodit někam s jistějším poměrem výkon-cena..

Konečně jsem vyrazila na entrecote do Cafe de Paris. Bylo to dobré, ale můj oblíbený konkurenční podnik L´Ardoise zaměřený také na francouzskou kuchyni by Cafe de Paris hravě převálcoval.

O Cafe de Paris jsem hodně slyšela, zejména o jejich vyhlášeném entrecote. Podnik je velmi příjemný, s francouzskou atmosférou a dosti neformálním personálem, stůl je lepší dopředu rezervovat.

Poněkud laciné vtípky našeho číšníka („jedna mattoni, ročník 2009“) mi lezly na nervy už od začátku, uvítala bych v tomto ohledu trochu více soukromí. Velmi dlouhé byly i prostoje mezi objednávkou a pinesením chodu, dlouho nám také trvalo, než se podařilo číšníka přivolat k závěrečnému placení. Personál tedy rozhodně nenadchl.

Na úvod jsem si dala cibulačku, která byla ucházející, už jsem ale měla lepší. Na můj vkus v ní bylo málo cítit víno, byla také spíše řídká. Přítel si dal foie gras, které nás také spíše zklamaly – jsme zvyklí na jejich famozní chuť ve zmíněném vinohradském podniku L´Ardoise (ano, toto bude trochu reklama na konkurenci, ale srovnání se nemohu vyhnout, už proto, že tu servírují podobné pokrmy), v Cafe de Paris byly ale foie gras divně bez chuti a zápachu, po lahodnosti a výjimečnosti ani stopy.

Hlavním chodem jsme si zážitek trochu vyspravili. Entrecote je skutečně vynikající, což se týká zejména servírování ve vynikajících omáčkách. Omáčka Cafe de Paris byla na můj vkus trochu příliš okořeněná velmi aromatickými bylinkami typu rozmarýnu a tymiánu, velmi chutná a podle mne lepší je omáčka Parisienne s červeným vínem.

Entrecote je servírováno s bagetou, salátem a hranolkami, k přílohám nemám výhrady, i když hranolky bych v podobném podniku čekala trochu méně fádní. Dezerty mi chutnaly, ale už jsem také jedla lepší, o tom, že mne zvlášť nezaujaly svědčí i to, že si po 14 dnech od návštěvy už nejsem schopna vybavit, jaké jsme vlastně měli.

Do Café de Paris jsem se vypravila se skupinkou známých v rámci jedné z našich hromadnějších výprav na zajímavé večeře na jejich známou specialitu, steak se speciální bylinkovou omáčkou.

Na restauraci jsem slyšela spoustu chvály a proto jsem byla plna očekávání. Při příchodu mě usadila příjemná obsluha, donesla i obyčejnou vodu z kohoutku v malém džbánku. Jak jsme se postupně trousili, začala být voda problém – restaurace na to nebyla připravena a i když se snažili (donesli nám např. naplněné skleničky), nebyl to úplně ideální stav. Snad vylepší do příště. 7 z 8 si dalo specialitu, někteří předkrm, jedna osoba si dala fr. brambory. Prodleva mezi předkrmem a hlavním jídlem byla celkem dlouhá, ale ve skupince jsme se zabavili (díkybohu za zbytek bagety od předkrmu).
V Café de Paris se specialita servíruje z velkého tácu, na kterém je více porcí; v případě velké skupiny pak číšník servíruje i maso i hranolky průběžně. Ne každému tento systém může vyhovovat, věřím ale, že obsluha bude naprosto ochotná tác položit na stůl a nechat hosty obsloužit se svépomocí.

K jídlu nemám výhrady. Cibulová polévka byla ta nejlepší cibulová polévka, kterou jsem kdy jedla. Kyselejší, než jsem zvyklá, ale výborně vyvážená sladkou cibulí. Podávaná bagetka byla krásně vláčná a přitom křupavá. Ochutnala jsem i terinu z foie gras, ale nijak nezaujala. Maso i omáčka pro mě byly naprostou slastí. Maso akorát medium, jak jsme všichni chtěli (druhý tác byl trošičku víc udělaný). Omáčka je opravdu chutná, byť se nedomnívám, že bych ji mohla mít nějak často. Je aromatická a hodně výrazná. Kombinace chutí mi však vyhovovala. O poslední porci jsem se přihlásila já a nebýt za dámu, klidně bych s pomocí poslední bagetky vytřela i talíř (přenechala jsem pánům :)) Salát, který hlavnímu jídlu předcházel a hranolky byly tak, jak jsem si představovala pro tuto restauraci, takže žádná výhrada. Dezerty (já volila výběr ze tří menších) opět chutné. Pro štamgasty nabízí restaurace i sezónní nabídku, ve stylu fr. brambory, kachna apod. Lze tedy chodit častěji a nejíst pořád to stejné. Víno jsme nezvolili zcela ideální, měli jsme dát na doporučení (zvolila jiná část stolu). Červené nám přinesli ovšem o poznání chladnější, než by se slušelo.

Co se týče prostoru, trošku mi nevyhovovala aktustika hlavní místnosti, ale jinak je zde více druhů posezení (zákoutí, větší místnost pro skupinky). Také mi trochu vadil studený a hlínou načichlý záchod, který se nachází ve sklepení a rozdíl teplot byl značný.

První letošní návštěva nedopadla moc dobře. Na jinak konzistentně vyhovujícím prostředí a servisu se nezměnilo nic.

Zarazil mě ale dvojitý kiks u jídla. Jednak naprosto nepovedený salát, kde bylo asi trojnásobné množství vinaigrette, ve kterém se listy salátu potápěly od hlavy až k patě. Vinaigrette měl navíc nevyvážený poměr ingrediencí ve prospěch vše-přebíjející dijonské hořčice.

Druhá zásadní chybka – entrecote objednané na medium-rare bylo donesené raw. Nechápu, jak to mohlo z kuchyně vyjít, když entrecote před donesením na stůl filírují, a tak vidí propečenost.

Vzhledem k tomu, že salát i entrecote patří k k jejich signature jídlům, měla by tam být konzistence jak vyšitá.