Calmu mám jen kousek od domu a ráda sem jednou za čas zajdu – jednak mají celkem dobré zákusky, jednak mi vyhovuje jejich interiér i koncept celodenní kavárny s nabídkou malých jídel.
Kavárna je poměrně malá, zato však díky velkým výlohám příjemně prosvětlená. Světlý dřevěný nábytek, dřevěná podlaha, krémová výmalba a sem tam rostlina vytvářejí útulný dojem (možná proto je mezi klienty spousta ženských dvojic, které si něco sdělují u lahve). Napravo od vchodu se nachází část pro nekuřáky a dětský koutek (kam si často sedám, protože je to v rohu a mohu dětem znesnadňovat přístup k hračkám), kuřáci sedí na opačném konci podniku a nebývají nijak zvlášť cítit. V létě mívají stolečky i venku, ale z těch je mně osobně spíš smutno, neláká mě ani výhled na parkující auta, ani na strašlivé ´náměstíčko Wuchterlova´ (pýcha pana starosty a jistě etalon pro všechna nová náměstí v ČR – samý šutr, sochy koní a samozřejmě podzemní garáže). Pokud jste ovšem esteticky shovívavější než já a rádi se sluníte, mohlo by vám to vyhovovat.
Každopádně zpět dovnitř – hned naproti dveřím je pult se zákusky, sladkým pečivem a plněnými bagetami, které si můžete koupit i s sebou. Kromě papírových pytlíků tu ovšem na takovou eventualitu vlastně nejsou moc připraveni, krabičku na dort jsem tu zažila tak jednou dvakrát. Většinou balí na papírový tácek a do pytlíku, obvykle mívají i papírové tašky; možná je to ekologicky motivováno, vzhledem k cenám zákusků mezi 50 a 70 korunami by si ale zákazník nějakou tu plastovou krabičku zasloužil. Dorty jinak vypadají dobře, hodně jich je s čokoládou a mívají i klasiku typu větrník. Jinak tu najdete třeba několik druhů cheesecake (s borůvkami, s jahodami nebo čokoládový), sachr nebo můj oblíbený mrkvový.
Pokud se rozhodnete se posadit a najíst na místě, doporučuju místní rostbíf, který mi vždycky chutnal. Podávají ho s kopcem gratinovaných brambor se sýrem, hořčicovou omáčkou a pečivem, takže za 120 Kč dostanete slušnou porci. Nebo nabízejí palačinky, těstoviny, kuskus, saláty, bagety, quiche a taky denní menu – polévka a výběr z několika hlavních jídel, jedním z nich je vždy tatarák. Všechna jídla bych označila jako OK, bez příliš překvapivých výkyvů nahoru či dolů – jen vypíchnu polévky, protože ty mi tu vždycky chutnaly, jsou syté, husté a poctivé. Jídelní lístek nabízí i snídaně, kromě croissantu jsem ale žádné nezkoušela.
Kávu mají značky Lavazza a popravdě řečeno už jsem jí tu celkem dlouho neměla, takže se vzdávám hodnocení. Obvykle si totiž dávám spíš domácí citronádu nebo limonádu Belvoir.
Obsluhu tvoří studenti a její kvalita dost kolísá, od usměvavých slečen se smyslem pro zákazníkův rytmus až po roznašeče bez tempa či bez vlastností. Nejlepší byl hoch za pultem při naší poslední návštěvě: neuspokojeni nabídkou dezertů v Avion58 jsme si sem po večeři skočili pro zákusek na doma, bylo tak půl desáté (zavírají v deset). Fešák před námi věnoval tak dlouhý a významný pohled nástěnným hodinám, že být útlocitnější, tak se mu snad omluvím, že jsem obtěžovala, hluboce se ukloním a stále ještě v předklonu pozadu odejdu. V nás ovšem probudil naopak to nejlepší nejhorší a tudíž jsme mu s přítelem věnovali asi dvouminutovou etudu o tom, že takhle příjemně nás už nikdo dlouho nepřivítal a že tam s ním tedy rádi zůstaneme aspoň do půl jedné. Zřejmě jsme zapůsobili, protože se několikrát omluvil a prozradil, že on sám jakožto student hotelové školy je velmi náročný na obsluhu v restauracích. Aha!
