Když jsem pátral po nějakém tom fine diningu v Barceloně, zjistil jsem, že mám co do činění s opravdovou gastronomickou metropolí – 19 restaurací s michelinskou hvězdičkou jen v samotném centru znělo opravdu slibně. Má volba padla na nedělní brunch v tomto podniku,
rovněž ověnčeném hvězdičkou, kde vaří Romain Fornell, místní kuchařská celebrita. Restaurace se nachází v pětihvězdičkovém hotelu El Palace, který před rokem prošel důkladnou rekonstrukcí, a je to opravdu vidět. Prostředí plně zapadá mezi nejelegantnější hotely světa – samet, tlusté koberce, leštěná mosaz, zlaté hedvábné tapety, křišťálové lustry a všudypřítomný cit pro to, aby i sebemenší detail působil opravdu luxusním dojmem. Není to žádný shabby chic, tady je všechno pečlivě udržované, čisté, hezké. Brunch lze vybrat ve dvou variantách, buď s místním šumivým vínem „cava“ za 55 EUR nebo se šampaňským Pommery za 75 EUR, obé v neomezené konzumaci včetně místního červeného a bílého vína. Cava zde pro mne měla svoji premiéru, jde o sekt vyráběný tradiční metodou a nazývá se dle
španělského označení sklepa. Při brunchi byl podáván Codorníu Jaume, jenž je vyráběn z odrůd Parellada a Chardonnay. Musím říci, že jemná chlebovinka a vyvážená bohatá křupavě zeleninová chuť mi připomínala nejvíce Veuve Clicquot – mňam!

Stolů s jídlem bylo pět, takže opravdu bylo co ochutnávat. Začali jsme krevetkami na česneku a olivovém oleji, které byly dokonale připravené, křehké a křupavé, hovězí tataráček nebyl naškrábaný, ale spíše nakrájený na cca půlcentimetrové kousky, jenž daly vyniknout přirozené chuti masa, ochucen byl perfektní majonézou – snad s hořčicí – a kaviárem. Terina z foie gras byla měkké máslové konzistence a delikátně nasládlé chuti. Samozřejmostí byl výběr místních sušených salámů a sušených šunek, vše v prvotřídní kvalitě a čerstvé. Dim sum byly přesně jak mají být – spíše slanější, z vepřového masa a s nadrobno posekanými houbami a druhá varianta se zeleninou, k dispozici byly i tradiční smažené nudle v pánvi wok. V ledové sklenici bylo podáváno gazpacho andaluz, správně husté a odleželé. Ze salátů nechyběl lehký a delikátní španělský bramborový salát z medu, majonézy a octa, stejně jako caprese z mozzarelly di buffalla, rabas, tedy salátek z natenko krájené sépie, empanadas, tedy smažené taštičky plněné kozím sýrem a sendviče se skotským čedarem a šunkou.

Maki bylo určitě nejlepší, jaké jsem kdy jedl, i když bylo jednoduché, bez fines, rýže byla perfektně připravena, kusy tuňáka a lososa byly velikánské a čerstvé. Málem jsem omdlel z krému z tresky, který byl připraven nasladko s nakládanými hrozinkami a červeným kaviárem! Bylo to možná nepopsatelné, nicméně božské! Z teplých jídel byl podáván mořský ďas pečený v solné krustě s restovanou jarní zeleninou (včetně chřestu) a pečené telecí ramínko. Naprosté nadšení. Ryba se jen rozpadala, byla perfektně šťavnatá a maso přitom zachovalo svou strukturu. Ramínko bylo rovněž plné šťávy, měkounké a šlo skvěle od kosti. Žádné výrazné kořenění, u obou pokrmů byla zachována přirozená chuť dokonalých surovin. Z dezertů bych zmínil tradiční smažené copánky obalené v cukru, jako dech lehké čokoládové macarons, anebo cheesecake s kvítkem šafránu na kakaovém korpusu, který byl krémově nadýchaný a absolutně nejlepší, jaký jsem kdy jedl. Do dětství u babičky v Jeseníkách mě vrátily ovocné košíčky osázené čerstvými lesními jahodami, jimž sekundoval krém s tahitskou vanilkou. Úžasné byly i malé rumové koláčky se šlehačkovou dekorací a čokoládový dort s višňovou zavařeninou zdobený stříbrným prachem. Rovněž nechyběla Valrhona čokoládová pěna, meruňkový croquant a jahody s mascarpone, pro děti byla připravena čokoládová fontána. Jistě chápete, že než jsem to všechno ochutnal, sotva jsem se hýbal, ale připadal jsem si jako v opravdovém ráji a i když se považuji za velkého a náročného jedlíka, tady mě vážně dostali. Naštěstí cavy bylo stále dost a perfektní espresso nakonec završilo skvělý zážitek.

Co se týče obsluhy, musím opět konstatovat, že brunche v Praze se mají hodně co učit. Zde všechno fungovalo na jedničku – ani chvilku jsem nebyl bez příboru, ani chvilku jsem neseděl u prázdné sklenice a už vůbec nikdy nad špinavým talířem. Vše bylo rychlé, efektivní a dokonalé. Jen mládenec, který rozlil víno po stole se hrozně omlouval, že nastoupil předevčírem, ale to jsme mu snadno odpustili za jeho snahu, milé úsměvy a trampoty, které měl, když operoval magnum lahví (1,5 l) jednou rukou…
Pokud se dostanete do Barcelony a budete tam přes neděli, naprosto neváhejte! Tohle je michelinsky hvězdičkový zážitek, při kterém se skvěle a dobře najíte za 55 EUR a přesvědčíte se, jakou hodnotu vlastně nabízí předražené pražské Allegro…