Co se týče prostředí, je v Blackdog Cantině znát snaha o to, mít na velmi omezeném prostoru maximum míst a neutratit přitom spoustu peněz za vybavení (stoly, židle i část nádobí – IKEA). Co by mi v klasické restauraci asi vadilo, mi tady přijde jako „součást hry“. Oceňuji také otevřenou kuchyni, je to v našich poměrech dost nevídané a i když úzkostlivý pořádek tu při naší návštěvě rozhodně nebyl (ani v zadní přípravně), nikde jsem neviděl žádnou špínu, jen běžný provozní nepořádek plného provozu.

Obsluha byla při naší návštěvě jednoznačně nejslabším článkem – přišlo mi, že je dostatečně početná (možná oproti začátku početně trochu posílili), ale chyběla profesionalita – obsluhu slečny servírky vlastně zvládaly, dokonce i o tom, která jídla z nabídky jsou vhodná pro bezlepkovou dietu, měly přehled, ale bylo to bez úsměvu, bez jakéhokoliv slova navíc, když jsem si chtěl přiobjednat dezert, musel jsem na oční kontakt čekat dlouho. Takže i když relativně stíhaly, měl jsem pocit, že se po place pohybují strašně pomalu a nejistě. Dá se říct, že naprosto nezapadaly do atmosféry rušného bistra, která podle mě vyžaduje obsluhu energickou, klidně velmi neformální, ale vždy „živou“. Viděl jsem to tak na trojku, ale potom jsem navíc zahlédl ten výraz jedné z nich, když si starší prošedivělá paní u vedlejšího stolu nechtěla dát nic k pití  – ten opravdu do rejstříku těch vhodných k obsluze hosta nepatřil.

Na závěr se dostávám ke kvalitě, tady je pro mě BDC jako zjevení, protože na tak dobrý poměr cena/výkon jen tak někde v ČR nenarazíte – od nápojů, včetně domácích limonád (v den naší návštěvy výborná zázvorová) a vody z kohoutku nabízené za 10 Kč příspěvek do sbírky na sirotky z Keni (imho výborné řešení „problému vodovody"), po skladbu jídel, která je jasně zacílená, dává šanci mít suroviny čerstvé a většinou od lokálních dodavatelů, dokonce včetně uvedení místa původu u řady z nich a také šanci dotáhnout tato jídla na maximum, protože je kuchaři připravují pořád. Já neodolal "vražedné“ kombinaci Infarkt burgeru a Čokosmrti jako zákusku, burger byl perfektně propečený, šťavnatý a celý dokonale vyvážený, čokoládový dortík zase nedusivý, s opravdu poctivou dávkou čokolády v těstě. Kamarádi si svůj wrap a zapečené nachos s masem také pochvalovali. I domácí zázvorová limonáda byla výborná – osvěžující, výrazná, ale ne přehnaně pálivá. Jedinou slabinou tak zůstala káva – espresso bazénového typu ve zbytečně velkém šálku, bez cremy a nepříjemně svíravé a hořké chuti. Příště pokud si tu budu chtít dát kávu, tak určitě french press, leda bych našel odvahu na vietnamskou Trung Nguyen, kterou tu také nabízejí.

Před pár lety, než jsem se z Berouna odstěhovala, bylo poměrně těžké se někde dobře najíst a navíc za ceny, které by se tehdy nevylučovaly s našimi studentskými peněženkami. Uběhly sotva tři roky a najednou je možné obojí – nejen se dobře najíst, ale dokonce za lidové ceny, a to všechno díky BlackDog Cantině …

Jelikož mám v Berouně rodinu, vyskytuji se zde poměrně často, proto jsem mohla vývoj BlackDogu sledovat v podstatě od kolébky. To, že se zde otevřel stánek s dobrými burgery a vynikajícími texmex specialitkami, se tehdy rozkřiklo po celém městě, a přestože na samotném náměstí je fastfoodů několik, brzy se u nenápadného stánku cestou na nádraží začaly tvořit fronty. „Drby“ mě ostatně taky nalákaly, a pokud jsem do Berouna přijela vlakem, nějaké to občerstvení jsem si u stánku kupovala s železnou pravidelností. Příjemně mě tedy překvapilo, když se majitel rozhodl udělat pravé, nefalšované bistro, kde dá i posedět…

Předem podotýkám, že jsem zde byla doposud již několikrát … při první návštěvě, krátce po otevření, jsme v restauraci seděli s přítelem sami, nyní sem chodíme zhruba jednou, dvakrát do měsíce většinou v pátek večer a sami tu rozhodně nesedíme, bez rezervace to snad ani nemá cenu zkoušet. Uvnitř to vypadá jako klasické bistro, několik málo stolečků, poměrně stísněný prostor, otevřená kuchyně, kde si můžete kontrolovat, s jakou péčí je váš burger připravován. Prostředí v zimě příjemně hřející, v létě ovšem nesnesitelné dusno (ačkoli nyní už to asi je jinak, tuším, že byla instalována vzduchotechnika); naštěstí rezervace v letním počasí jsme měli až na jednu návštěvu vždy na zahrádku.

Ale teď k tomu hlavnímu – k jídlu … Výběr z menu je dostatečný, najdeme zde několik druhů předkrmů, hlavní jídla tvoří burgery, wrapy a burritta, to vše jak v klasické, tak ve vegetariánské variantě. Zejména v letních dnech jsme ocenili nabídku salátů a prozatím nikdy jsme nepohrdli dezertem. Kromě stálého menu restaurace připravuje denní menu.

Naposledy jsme navštívili bistro s našimi přáteli. Jako předkrm jsme si dali domácí drůbeží paštiku s cibulovou „marmeládou“, paštika byla velice dobře ochucená, kořeněná tak akorát a se sladkokyselou cibulkou se přímo rozplývala na jazyku. Servírována byla s lehce opečenými toustíky a míchaným salátem. Porce paštiky byla opravdu veliká, ve dvou jsme jí snědli a shodli jsme se, že už bysme ani dál jíst nemuseli :) Jako hlavní chod jsem si dala steak platos – tady chci rozhodně vyzdvihnout maso, které bylo připravené na medium, měkoučké tak, že se rozpadalo a příjemně kořeněné. Doteď si vyčítám, že jsem se nezeptala, co to bylo za kus hovězího … příloha mě příjemně překvapila, kombinaci rýže s fazolemi jsem si ke steaku nedovedla představit, ale bylo to dobré. Fazole byly lehce pikantní, s přelivem z rajčat, rýže ochucená mexickým kořením. Kamarádka zkusila hovězí wrap, který mě osobně ale vůbec nenadchl – oproti kuřecímu, který jsem si pochvalovala z minulých návštěv, zde bylo maso hodně pálivé, a kromě pálivosti masa se pak zbytek zdál mdlý a nevýrazný. Naši muži si samozřejmě dali burgery – jeden „Infarkt“ a druhý „Smradlavého Francouze“. Oba si je tradičně velmi pochvalovali.
Celý večer jsme zakončili dezerty – čokosmrt nás opět nezklamala, pak jsme vyzkoušeli ještě cheesecake, byl dobrý, ale za 75 korun bych přeci jen čekala trochu víc. Brownies neurazí, ale nenadchnou, jsme zvyklí na vláčnější, ne tak suché a pořádně čokoládové; tyhle nejsou špatné, ale chtělo by to je ještě doladit :)

Nabídka nápojů je pestrá, oceňuji dobré víno, domácí limonády a vodu z kohoutku. Přítel je naopak nadšený z nabídky piva, vždy kromě Holby nabízí i speciály z malých pivovarů.
Co se týče servisu, budu hodnotit též pouze poslední návštěvu, protože je zde vidět opravdu pokrok. Slečna, která nás obsluhovala, byla milá a ochotná, poradila, pomohla s výběrem, takže všechno, jak má být.

Po několika nadšených recenzích jsme se rozhodli udělat si výlet do Berouna, připraveni podle posledních zpráv na to, že zoufale nestíhají. S vidinou nadstandardního chuťového zážitku z nejlepšího burgru v okolí jsem chtěla mít pochopení, že milá a snažící se obsluha kmitá nad svoje možnosti. Asi jsem si ale utvořila přehnaná očekávání, které BD Cantina nenaplnila.

Podnik není velký, šest stolků uvnitř a zahrádka. Rezervaci jsme si při náhlém popudu nestihli udělat, takže jsme se spokojili s místem na baru, což byla očividně chyba. Přímo proti baru totiž připravují jídla i pití, vedle standardního frmolu tam panuje i stres, mírná hysterie a vyčerpání personálu. To všechno se na hosty sedící na baru vcelku rychle přenese. Krom toho máte možnost si vyslechnout nějaké ty zákulisní komentáře. Přistihla jsem se, že už se vlastně těším, až dostanu jídlo a budu moct odejít. Věřím, že místa na rozložitých gaučích v rohu nebo na zahrádce podobný pocit nemají. BDC bych skoro doporučila místa na baru zrušit.

Obsluha se v současném provozu omezuje čistě na objednávku a přinesení jídla, na dotazy a povídání není čas, na úsměvy síla. Stejně tak nezvládají komunikaci vůči déle čekajícím zákazníkům ohledně možného času trvání, důvodů, omluvy. Vcelku si vystačí s „nejdřív udělám ty lidi, co přišli před váma“. Rozmrzelost mého hladového muže dostalo na maximum to, když si vedle nás přisedly dvě holky, dostaly jídlo, dojedly a my stále nic. Ano, důvodem bylo, že si daly tortily, které stačí naplnit předpřipravenou směsí, kdežto my měli objednané burgry, které bylo třeba upéct a na grilu bylo ještě několik předešlých várek; obsluha na to ale nijak nereagovala.

Bohužel i na jídle bylo poznat, že BDC nestíhá a snaží se dostat objednávky k hostům co nejdříve – i za cenu, že nebude stoprocentní. U našich burgrů to bylo poznat u masa. Menší (140 g masa) byl uprostřed růžový, větší (200 g) měl syrové srdce. Stejně tak jsme viděli, že objednávky se míchají, servírky se s kuchaři dohadují, co ve kterém burgru je. V mém například byly navíc jalapeňos papričky v konzervy, které jsem následně neobjevila v popisu žádného jídla, takže to možná byl nějaký bonus. Naštěstí mám pikantní jídla ráda, ale znám hodně lidí, které by to tohle překvapení nepotěšilo. Naopak ancho chilli ve druhém burgru cítit nebylo.

Měli jsme dva rozdílné burgry (Infart a Lucha Libre). Ve výsledku to ale bylo jedno. Shodli jsme se, že dominující chutí celého jídla byla slanina, a to tak výrazně, že neumíme říct, jak chutnal zbytek. Všemi vychvalované vlastní briošky nebyly – na pult se sypaly sezamové bulky s igelitového pytle. Na dezert nedošlo. Čokosmrt ani cookies neměli, „brownies“ představovaly asi půl centimetru vysoké plátky udušené v potravinové fólii a kousky cheesecaku, které slečna krájela, ceně 70 korun zdaleka neodpovídaly.

Nemůžu říct, že to byl propadák. Na konceptu BDC se mi spousta věcí líbí – například vodovoda za deset korun, které jdou na charitu; domácí limonády a ledové čaje za rozumnou cenu (3 deci za 20 korun); nasazování malých pivovarů (za naší návštěvy Chýně). Spousta věcí ale bude chtít doladit. Do budoucí pražské pobočky se vypravím. Ale dám si něco bez slaniny.

Za dobrej burger šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…no přiznám, že do Berouna jsme vyrazili s kolegyní scukařkou Kačkou_(chewy) žvýkačkou autem pěkně po dálnici, a spíš něž v duši něžný máj nás spojoval hlad a nezkrotná chuť na fakt „dobrej burger“, takový, jakým by nepohrdl ani Vincent, protagonista nejzásadnějšího dialogu o burgerech v dějinách kinematografie.

Kousek od náměstí jsme konečně spatřili náš cíl, který v posledních několika týdnech pěkně zčeřil zatuchlou kalužinku české burgerscény. Koncept je obkoukané severoamerické bistro s otevřenou kuchyní, barem a ležérní rockovou atmosférou. Stísněný interiér mě nijak zásadně neoslovil, ale díky nahlas hrajícímu kubánskému hiphopu jsem se tu cítil dobře. Bohužel enormní popularita, kterou podnik zažívá, se projevila na velkém náporu burgrůchtivých jedlíků a neškolená obsluha ztrácela nejen úsměv, ale i rychlost a efektivitu. Přestože jsme měli rezervaci, obsluha nás nejdřív ignorovala, vzápětí dementovala přijatou rezervaci, a tak jsme se zprvu uchýlili k čekání na bar (kde si nás dobrých 10 minut nikdo nevšiml) a později se sami iniciativně přesunuli k uvolněnému stolu. Ač si nabídku můžete přečíst na tabulích nad barem, chtěli jsme si místní dobroty pořádně prostudovat v menu, které jsme nakonec přeci jen dostali. Nabídka je přehledná, několik druhů burgerů ve dvojí gramáži (140 a 200g) a klasické tex-mex chody jako např. burritos, tacos , quesadillas a nachos. K pití je tu točená Holba a třeba výběr domácích limonád.

Vybrali jsme dvakrát malé hovězí taco ( 35 Kč) jako předkrm, obsluha nám ale donesla verzi hovězí (průměrně ochucenou s velmi dobře upraveným masem) a kuřecí, s příjemně pikantní zelenou salzou a průměrným kuřecím. Předkrmy nebyly špatné, ale do Berouna bych kvůli nim cestu nevážil. Zadostiučinění ovšem přišlo v podobě svalnatých půllibráků, které dokonale vyžehlily dosavadní dojmy. Zhruba 2 až 2,5 cm silný burger z hrubě mletého hovězího byl udělán na medium (můžete požádat i o jiný stupeň propečení), šťavnatý a plný chuti, takový, že při prvním kousnutí uslyšíte zpívat kosy a srdce se vám pravděpodobně orosí. Rozpečená domácí žemle vám zase připomene, že burger není jen o sladké housce se sezamem, jak nám namlouvají ve fastfoodových řetězcích. Oba naše burgery se lišily v podstatě jen použitou salsou, Infarkt (125 Kč) měl kromě nasládlé a překvapivě nepálivé ancho-chilli salsy ještě slabou vrstvu guacamole navíc oproti Chupacabre (120 Kč). Samozřejmě v obou nechyběla opečená slanina, nevýrazný sýr (co zkusit vyzrálý čedar hoši ?) a nějaká ta zelenina, ovšem v přiměřeném množství (čti malém).

Jak bych měl návštěvu shrnout ? Jednoznačně nejlepší burger jaký jsem dosud v Česku jedl mi umožnil dočasně zapomenout na nedostatky, se kterými se populární podnik bude muset vypořádat. Hostům je totiž úplně fuk, že servírka nestíhá z důvodů návalu zákazníků, podstatné je, aby se servis dostal na shodnou úroveň s kuchyní. Pak to bude skvělé bistro, kde nečekám nějakou neúměrnou péči obsluhy, ale rychlý servis a dobré jídlo. To druhé zde platí už teď.

Tak předně musím říct, že jídlo dobré, ale sedět uvnitř Blackdog Cantiny v pátek v podvečer, kdy je venku dusno a 25 stupňů a od kuchyně jde hic kolem 50 stupňů minimálně, bylo tedy na hraně, abychom neodešli. Nepomohlo tomu ani (ne)chtěné – to netuším – flambování, kdy pak v nedýchatelné místnosti bylo ještě kouře tolik, že to bylo už pomalu na to zavolat hasiče. Jestli tohle mám hodnotit jako atmosféru, tak lepší snad stát venku před podnikem… okna otevřít nešla, ale servírka říkala, že snad příští týden budou řešit lepší vzduchotechniku… Bohužel na zahrádce měli plno celý večer, takže prostory opustit jen tak nešlo. I tak je tu dost těsno, jen pět stolečků a jeden „televizní“ stolek se sedačkou. Zahrádka vypadala jako lepší volba, bohužel plno.

Obsluha nestíhala, měli docela narváno, takže občas se muselo dost vehementně dožadovat pozornosti – při objednávkách a placení. Nešla jim kasa, takže i zjišťování cen kořalek bylo dobrodrůžo, protože v lístku nebyly, ale nakonec se to nějak zvládlo.

K jídlu musím říct, že spokojenost. Burgr byl šťavnatý – ve dvou jsme si s kamarádem dali předkrm a pak každý velký a „malý" burgr. Zatimco mezi infarktem a blackdog (lišil se na první ochutnání hlavně slaninou) skoro žádný rozdíl nebyl, tak „smradlavý Francouz" byl výrazně ovoněn a ochucen plísňovým sýrem. V běžných burgrech jsem sýr pomalu ani necítil. Houstička byla ale vypečená, byť oproti velmi horkému masu mohla být aspoň lehce opečená, aby byla trošičku nahřátá. Jinak nenechte se zmást rozlišením na "malý“ a velký“ (gramážově prý rozdíl 60 gramů), musím říct, že i ten malý byl docela macek… Dost mě zamrzela nepřítomnost hranolek, rýži, kterou nabízí bych si asi nedal.

Tři ze čtyř burgrů měly dokonalé maso, šťavnaté, hezky propečené. Jeden však dorazil téměř syrový, byť u stejků mám radši syrovější, ale jíst burgrový tatarák mě nijak nelákalo.

Předkrmy byly oba v pohodě – quesadilla i taco oboje v chutné, avšak hodně pikantní.

Nejhorší část hodnotím nápoje. Dvanáctka z Chýně na hranici pitelnosti, jedenáctka z holby také nic moc. A RC kola bez jediné bublinky byla fakt slabota. Servírka sice říkala, že jsme to měli hlásit rovnou a ne až u placení, ale to je fuk. A panáky morgana i vodky byly tak teplé že jediná kostka ledu se rozpustila během vteřiny.

Musím říct, že burgry byly chutné (ty které se povedly) a mít je někde blíže než v Berouně, tak si je asi rád občas dám, ale prostor, obsluha a opravdu mizerné nápoje to hodně srážely. Cenově však super, pětku bych však nedal ani omylem.

Black Dog Cantinu jsme navštívili ve všední den, mimo špičku, kolem třetí. Na zahrádce však ve slunečném počasí místo nebylo ani ve snu a i vevnitř se rychle štosovali hosté, i když jednu chvíli jsme seděli uvnitř sami. No sami…V Cantině je pořád živo. Na place stále pobíhal personál s objednávkami, vlasatý kuchař – týpek se činil v otevřené kuchyni za barem a do toho se po restauraci motala maličká holčička, podle všeho dcera majitele, která chvíli vysedávala i přímo na barovém pultu. Neformální atmosféra BDC mě osobně sedí, vnitřek vyhlíží spíš jako kavárna a okamžitě se tu cítíte příjemně. Ano, zázemí je maličkaté a je i možné, že se v Černém psu lehce prohřešují proti hygienickým normám, jak je tuhle někdo obvinil na diskusním fóru u pana Cuketky. Každopádně sterilní nerezovou čistotou to v zázemí nesvítí – což ostatně můžete vidět cestou na toalety. Místnost na umývání nádobí je opravdu pidi kamrlík a v době naší návštěvy tam měli špinavých kousků nad hlavu a na podlaze určitě nebylo čerstvě zameteno. I v kuchyni toho měl kuchař víc než dost a vršilo se mu tam všelico: bylo znát, že příval hostů je pro Cantinu fakt zkouška a kuchyň by si zasloužila velkorysejší prostor.
Ale to jídlo..jídlo by měl v Cantině vyzkoušet každý, kdo má předsudky vůči burgerům nebo kdo si zvykl, že toust je suchý opečený tousťák naplněný nejlevnějším eidamem a zakáplý kečupem podobné kvality. Dali jsme si z denní nabídky fazolovou polévku, ostrou, servírovanou se sýrem a kysanou smetanou. I v horku byla vynikající a nastartovala metabolismus na lepší trávení burgerů. Jediná výtka se týká užití sušených chilli papriček, ta sušená semínka se fakt nedají jíst. Pak na stůl přišla sýrová quesadilla, vytknout se jí nic nedalo, ovšem proti ohňostroji chutí z burgeru byla trochu všední. Burgry (Infarkt burger a BDC burger) šťavnaté, houska nasládlá, ale křupavá, domácí „kečup" neskutečně plný a „vyzrálý“ v chuti. Nikdy bych nevěřila, že u "karbanátku v housce“ je možná tak dobře snoubit všechny chutě. Až přidají ještě domácí hranolky, nevlezete do různých Mc's ani ve stavu nejvyšší nouze. Okouzlil mě i zmiňovaný toast. Tvar měl kulatý (možná seříznutá žemle do burgerů), byl opečený rovněž na grilu, vevniř domácí rajská, spousta karamelizované cibule, vypečená slanina a chutný sýr. Opravdu nevěřím, že tohle někomu může nechutnat.
Vyzkoušeli jsme nabídku všech nealko domácích nápojů – ledové čaje zelený a ovocný, i zázvorovku. Ovocný je hodně sladký (radím objednat dětem místo džusu), zelený příjemně osvěžující a zázvorovka pálivá tak akorát. Brownie by si zasloužila lepší prezentaci, obal z potravinářské fólie sice asi uchovává její čerstvost, ale když jí tak před vás plácnou na stůl..Škoda, v chuti obstála na jedničku, nevysušená, americky sladká, se správně měkkou konzistencí vnitřku.
Je mi taky strašně sympatické, že v jídelním lístku si přečtete podrobně o všech dodavatelích. U těch, co prodávají maloobchodně se dozvíte i kde jinde v kraji si můžte koupit jejich produkci. To mi přijde skvělé, nesmírně vstřícné vůči zákazníkovi, že si své jistě těžce vyhledávané lokální dodavatele „nesyslí“ jen pro sebe.
Black dog cantina má mouchy v obsluze. Naše sevírka byla milá, ale přestávala stíhat a jak se restaurace plnila, servis šel dolů. Je třeba přiznat, že jsme jim to s našimi chaoticky zadávanými objednávkami úplně neulehčovali, ale občas zapomněli na nápoj a dezert se dostavil, až když byla káva vypita. I o placení jsme se museli dost vehementně hlásit.
Jídlo z BDC ovšem za to stojí, momentálně je třeba je počítat s tím, že podnik se vyrovnává se zátěžovým provozem.

Víkendovému počasí můžu poděkovat za změnu plánů a především návštěvě berounského podniku č. 1. Rezervaci jsme si dělali v sobotu dopoledne na sedmou večerní, vlakem z Prahy je to cobydup, stejně tak od nádraží. Bistro je maličké, ale útulné, po našem příchodu bylo úplně narváno, po hodině vlna jedlíků opadla, aby kolem deváté dorazila další. Obsluhovala nás milá servírka, která trochu nestíhala, přesto nám řekla, že mají ještě nabídku denního menu, doporučila velikost burgrů i přílohu, celý servis byl s úsměvem a to se bohužel často nevidí.
Na začátek jsme vyzkoušeli pivo Holba 13st., trochu nasládlé a nejsem si úplně jistá, jestli kvasnicové. K jídlu jsem si vybrala po těžkém rozhodování Lucha Libre Burger (95Kč) se zeleninovým salátem a přítel si dal Infarkt Burger(100 Kč) s bramborovým salátem. Netrvalo dlouho a jídlo bylo na stole. Přesně takové jak jsem si představovala a vysnila, nadýchaná bulka z trošku nasládlého těsta, přesně na medium propečený flák mletého masa, voňavá slanina a rajčatová salsa z rajčat, žádný protlak nebo nedej bože! kečup. Co mě nadchlo méně byl salátek, sestávající z kousků čínského zelí a nastrouhané mrkve, zalitý balsamicem, v podstatě bez chuti a zápachu, bohužel. Přítelův bramborový salát byl proti tomu vyšší dívčí, z kostiček brambor, kousky jarní cibulky a petržele, spojen zakysanou smetanou.
Po doplnění bílkovin jsme se rozhodli nevynechat ani cukry a především slibně znějící dort „Čokosmrt“ (45Kč) a domácí brownies, spolu s kávou. Ta nám byla servírována ve french pressu s omluvou, že dnes nefunguje kávovar. Čokosmrt byl smrtelně čokoládový, lehce drobivý korpus s vrškem potřeným čokoládou. Brownies na první pohled nevypadalo nejlíp, hlavně díky balení ve fresh folii, což servírka omluvila tím, že jej prodávají i s sebou. Po odhalení však mělo křupavou kůrku a vláčný vnitřek, rozplývalo se na jazyku úplně samo. Večer jsme zakončili hruškovicí zn. Wiliams (80 Kč), bohužel podávanou při pokojové teplotě a domácí zázvorou limonádou (20 Kč), díky jejíž palčivosti mě dokonce přestalo bolet v krku.

Člověk by se měl každý den dozvědět něco nového – a mně tenhle sobotní oběd rozbil hned několik zažitých předsudků a nabídl úplně nová poznání:

1. objev: Burgerárna nemusí být fast food.
Aspoň Blackdog Cantina jím rozhodně není. Moje představa, že přibrzdím auto, nechám si sbalit dva burgery s sebou a zase pofrčím, se změnila v půlhodinové vyčkávání, až na mě dojde řada. Narváno bylo totiž nejen u pěti stolků v interiéru, ale i na čtyřech židlích přímo u baru, a dokonce i na celé zahrádce. Zdá se, že místní si cestu za dobrými burgery našli rychle.

2. objev: I v rychlosti se dá obsluhovat s úsměvem.
Personál kmital, co mu síly stačily. Celou hospodu (odhadem tak 30 lidí + průběžné vyzvedávání objednaných take-away) měly v ten moment na starosti dvě mladičké servírky a bylo znát, že sahají na dno svých sil. Při přebírání objednávky se ale nezapomněly usmát, stejně jako při servírování talířů, zeptaly se na spokojenost, nabídly kávu, dezert, doporučily hostům, kteří se v nabídce orientovali prvně nebo váhali. Dobře, tohle by samozřejmě měl být standardní postup, ale podle mě si v takovém fofru ty holky prostě zasloužily poklonu.

3. objev. Kuchař se nepozná podle rondonu (i když by se mi to líbilo…).
Za grilem u výdejního pultu stál kluk s culíkem, kšiltovkou Holba, tričkem Red Bull Air Race a tetováním od prstů až k rameni. Objednávky věšel klipsami na šňůru nad barovým pultem, v mírném transu je sledoval pohledem a přitom házel na gril úhledné hromádky mletého masa. Když se k tomu přidá fakt, že hned vedle grilu stojí regál s čistými skleničkami, pár lahvemi whisky a pořádnou řádkou nejrůznějších kuchařských knížek, vůbec si nepřipadáte jako v restauraci. Spíš to ve mně vyvolávalo dojem, že jsem pozvaná na návštěvu ke kamarádovi, který je sice možná trochu cvok (na zeď si maluje fialové tulipány), ale nuda u něj nebude a navíc umí vařit.

4. objev: Burgerová houska může po něčem chutnat.
Konkrétně tahle se vyznačovala krásně křupavou kůrčičkou na povrchu a hutným, jen mírně nasládlým těstem. Burgery byly připraveny s růžovoučkým šťavnatým středem a citlivě dochuceny. Chupacabre Burger (95 Kč v menší, stočtyřicetigramové verzi) byl podepřen především křupavou slaninou, ještě víc mě ale zaujal odvážně kombinovaný Smadlavý Francouz (taky 95 Kč) s modrým sýrem a směsí restovaných hub. Neotřelé a hezky vyvážené. Za dvacku se tu dá pořídit třídecová sklenice domácí limonády – zázvorovka fajn, i když bych byla snesla i výraznější chuť. A nechybí samozřejmě aktuální menu, ze kterého jsem vyzkoušela gazpacho za čtyři pětky: nahrubo mixované, vyladěné do jemně pikantní chuti a podávané s bílým toustíkem. Cokoliv, co jsem dostala na talíř, se dalo označit za příjemné překvapení.

5. objev: Z Prahy není do Berouna zas tak daleko.

Středeční koupačka v lomu Kosov u Berouna vyvolala celkem slušný hlad a mě zůstal v paměti článek z iDnes o provozovateli téhle americko-mexické restaurace. Návrh vyzkoušet zdejší burgery se setkal s všeobecným souhlasem a bez velkého hledání jsme za půl hodiny seděli v Blackdogu na zahrádce.

Přestože bylo něco mezi obědem a večeří, měli až na jeden stůl plno jak uvnitř, tak venku, podnik si již evidentně stačil najít cestu do srdce mnoha místních, večer bude asi rezervace nutností. Vnitřní prostor je navíc opravdu nevelký, tak akorát pro několik menších stolů a malou kuchyni, nebo spíš takový kuchyňský ostrov, přímo v jídelně. Obsluha se nás ujala hned a na tak malý podnik byla štědře dimenzovaná, na place se pohybovaly hned tři milé servírky.

Nemá smysl chodit kolem horké kaše, burgery byly skvělé, já jsem si dal Infarkt burger, ostatní měli jiné, ale nechtěli se dělit (jako hodnocení to asi docela stačí). Velká 200 g verze vyšla na pouhých 125,– Kč, což považuji za bezkonkurenční „kauf“. Přesně jak píše mr. cuketka, na Blackdog burgerech je fantastické propojení a komplexnost chutí. Perfektní houska, maso plné šťávy propečené na medium, čerstvý salát, koření, domácí bylinková majonéza (normálně majonézu v hamburgerech nesnáším, ale tady dokonale sedla), ta správná slanina, sýr… zakousnete se, chutě se vám prolnou v ústech, pokecáte se šťávou a jdete do kolen z toho, jak je to dobré. Docela vážně jsem uvažoval, že si objednám ještě druhý kousek, ale skončil jsem u čokoládového dortu. Ten bych si dovedl představit i o něco čokoládovější, přišel mi trochu suchý.

Pokud nemáte rádi burgery a mexickou kuchyni, nemusíte zoufat, v denní nabídce se objevují i věci z úplně jiných soudků, při naší návštěvě byl na okně napsaný jelení guláš. Velmi zajímavá je nabídka nápojů, vyrábějí si vlastní domácí limonády, točí pivo Holba Premium (nepasterizované, nefiltrované) a připravují kávu z pražírny v Nižboru.

Jedinou malou výtku si zaslouží obsluha, která je milá, ochotná, nadšená, ale trochu nezkušená a při placení nám omylem naúčtovala o 100 Kč víc. K burgerům také není možné objednat hranolky, ale prý se na tom již pracuje, problém je zatím technické vybavení malé kuchyně. V porovnání s celkovým zážitkem Blackdogu jsou to ale jen drobné pihy na kráse.

Po dlouhé době konečně objev v regionu (za Prahou), kde můžu v rámci nízké cenové kategorie přidělit bez váhání plný počet bodů za kvalitu. Bistro Blackdog Cantina totiž jede v rámci své cenové kategorie, místa a stylu kuchyně velmi blízko k maximu výkonu. Kouzlo spočívá v tom, že se majitel (Američan) pohybuje na velmi úze vymezeném prostoru, který sakra dobře zná. Taky nevymýšlí kraviny, těží z místního potenciálu a má svůj projekt dobře promyšlený i po stránce byznysu.

Vy nad tím samozřejmě u stolu nemusíte vůbec koumat a od stolu jen pasivně koukáte na to, jak to může být tak dobré, za tak příjemné ceny. Vezměte si třeba jejich Infarkt Burger (v menší porci za pouhých 100 Kč). Je v briošce, kterou si nechávají péct podle své vlastní receptury v pekárně Hořovice. Maso je šťavnaté, nevysušené a důrazně „ovoněné“ na grilu. To hlavní kouzlo ale spočívá v kompozici a chuťové vyrovnanosti, kterou jsem v našich končinách už dlouho neviděl. Výrazná slanina, do toho jemné guacamole, trochu pálení z ancho chilli, křupnutí ze zeleniny a na vrch jemnost bylinkové majonézy. Kousnete si jednou a jdete do příjemného komatu s postupnou gradací.

Že to někdo v kuchyni umí, a že není skvělá chuť závislá jen na výrazném masu a tuku, poznáte i u vegetariánského taco (á 30 Kč). Řeklo by se — kukuřičná placka (žádná TexMex Vitana z Makra, prosím!), trocha zeleniny, pár fazolí, sýr a zakysaná smetana, to bude bez určitě chuti. Naopak! Svěží, šťavnaté a chutí nabité, co jen na svinuté placce unesete. Moje poklona.

Mohl bych ještě rozebrat jejich domácí čokoládový dortík (a.k.a. Čokosmrt, 45 Kč) a pochválit je za kávu ve frenchpressu a domácí zázvorovou limonádu, musel bych se ale opakovat.

V Blackdogu prostě na první pohled poznáte, že za každou komponentou, kterou dají na talíř, stojí kupa práce a poctivé suroviny. A že to všechno dohromady nejenže dává smysl, ale že to i bezvadně chutná a neutrhne vám to kapsu. Připočtěte k tomu svižný a přátelský servis, odlehčenou atmosféru bistra a máte před sebou podnik, který „nutně potřebujete“ mít ve své čtvrti.