Ve Španělsku se večeří pozdě a vždy se sklenkou vína. Z mých osobních zkušeností je pak nejpříjemnější večeřet ve stoje u baru, kde servírují malé talířky s „tapas“. Původně tapas sloužily k zatížení talířku, který se pokládal na karafy s vínem. V některých restauracích takto tapas stále i vypadá – v takovém případě se jedná o pár oliv nebo ančoviček, případně grilovaných paprik, skrátka malá drobnost, kterou dostanete zdarma ke karafě s vínem. Do takového baru bych vás ale neposílala kvůli jídlu… a proto zde píšu o Becerritě.

V Becerritě se za tapas platí, a to cca od 2 do 4 eur. Stojí však za to. Majitel a zároveň kuchař, Jesús Becerra (neplést s bratrem Enriquem Becerrou), si dává na svých tapas hodně záležet. Můžete si vybrat z menu, kde jsou sofistikovanější teplé tapas od rajčatové polévky Salmorejo přes chřest na houbách a šunce po zapékaný lilek. Nebo si můžete vybrat očima z toho, co je za pultem, například tradiční ruský salát (majonézový salát s brambory a kousky mořských plodů) nebo smažené krokety z pravé španělské sušené šunky podávané na studeno. Paellu mají pouze v poledne, tedy lépe řečeno na oběd, co v Seville znamená cokoliv mezi jednou a pátou odpoledne.

Becerrita má dvě části. Ta větší je restaurační, kde se podávají bezpochyby dobrá jídla (nezkoušela jsem) na velkých talířích, ale postrádá šarm tapas baru. V druhé, která je v podstatě pouze okolí barového pultu, je vždy k prasknutí plno a vždy veselo. Nepočítejte s tím, že si sednete, těch pár barových židlí, které se sem vejdou, kolují mezi přítomnými dámami, kolem kterých postávají muži. Jednoduše se postavte k baru nebo si zaberte místo u vysokého stolku či okenní římsy, vybírejte a ochutnávejte. Pro víno i pro jídlo se musí k barovému pultu, v pátek nebo v sobotu kolem desáté večer může být obtížné probojovat se i tam. Nezoufejte však, protože obsluha je rychlá a efektivní, zejména na to, že se nacházíte téměř na pobřeží Afriky. Vychutnávejte pohodovou atmosféru podniku, která je zároveň klidná a neagresivní a zároveň veselá a roztančená. Zaposlouchejte se do rytmické španělštiny. Poslouchejte hudbu. Nebo se venujte vašim společníkům. A až odsud hluboce po půlnoci budete odcházet, budete mít dojem, že konečně rozumíte, co je to Španělsko.