Na návštěvu podniku jsme měli přesně 95 minut. Přesně tak dlouho se totiž promítalo v kině Atlas, kam jsme mezitím odložili děti. O Avionu jsem již před časem četl na Scuku, který jsem také použil jako nástroj na výběr restaurace, která by poblíž stála za hřích.

Pro jistotu jsem zavolal předem a zeptal se, jestli dva hosté za hodinu a hlavně buldoček není problém. Přiznám se, že poté, co jsem si prohlédl galerii interiéru, jsem měl trochu obavy. Daniel Válek, šéfkuchař restaurace, na druhé straně aparátu mě ale ujistil, že psi jsou u nich vítáni a že bude připraven stůl a miska s vodou.

O utajení, neoznačených dveřích a spikleneckém pocitu bylo napsáno víc než dost. První, co nás přivítalo v ulici, byl veselý hlouček bezdomovců před pobočkou Armády spásy hned vedle. Když jsme pak přes dvorek vešli mezi všechny ty Macbooky, Pantonky a další designové vychytávky pro mladé úspěšné trendy lidičky, připadal jsem si chvilku až trochu provinile. Větší kontrast si lze totiž těžko představit. Ale dost moralizovaní, proto tady nejsme.

Interiér je opravdu famózní, bývalá kožedělná fabrika z devatenáctého století prošla velkorysou moderní rekonstrukcí se zachováním genia loci a bez diskuze si zaslouží plný počet bodů. Prostor působí otevřeně, vzdušně, tmavě hnědá podlaha útulně a stoly jsou dost daleko od sebe, abyste měli dostatečný pocit soukromí. Nábytek se skládá z různě namíchaných designových kousků nábytku, takže si připadáte jako ve Vitře (plastové eiffel židle od Ray & Charles Eames), ale nepůsobí to přeplácaně a dohromady to možná až trochu překvapivě funguje skvěle.

To samé musím říct i o obsluze. Příjemná, nevtírává, nic není problém. Číšník byl na place sám, což pocit soukromí ještě umocňuje a svojí práci zvládal s přehledem. Docela by mě zajímalo, jestli je tomu tak i při plné obsazenosti lokálu.

Objednali jsme si jeden předkrm a to Hovězí jazyk vařený v sojové omáčce s badiánem doplněný japonskou ředkví a ledovým salátem. Číšník se automaticky zeptal, zda si budeme přát dva talíře a přinesl pro každého ještě teplou houstičku. Jazyk byla moje premiéra, vždycky jsem se toho trochu bál. Maso bylo nakrájeno na tenké plátky, mělo zvláštní texturu i chuť fajnovější tlačenky, která se příjemně doplňovala s hustou sojovou omáčkou a daikonem. Zajímavý a nevšední zážitek a pro mě asi vrchol večera.

K pití jsme si objednali Chardonay La Minga z Chile, které nám bylo doporučeno s tím, že je o třídu lepší než dvě zbývající rozlévaná moravská vína. Bylo moc dobré.

Jako hlavní chod jsme zvolili ze zdejší nabídky thajské kuchyně Červené hovězí curry s ananasem, bambusovými výhonky, thajskou bazalkou a kokosovým mlékem podávané s jasmínovou rýží. Druhé jídlo bylo Phad Thai Kai, tradiční rýžové nudle s kuřecím masem a zeleninou.

Červené curry nebylo nakonec zdaleka tak pálivé, jak jsme byli upozorněni. Takže extra pokrájené chilli papričky v mističce, které nám přistály na stole k dochucení společně s limetovou šťávou a rybí omáčkou, přišly ještě vhod. Pálivost pak pěkně hrála se sladkou chutí curry a kokosového mléka a hovězí maso bylo kvalitní, šťavnaté a udělané tak akorát. Zkrátka dobrá miska červeného curry. Nic víc, nic míň.

S Phad Thai Kai to bylo malinko horší. Nudle měly sice dobrou al dente konzistenci, kuřecí maso bylo ale nevýrazné chuti a výsledek působil trochu nudně a mdle. Také mě moc nebavil způsob servírování bez ladu a skladu na talíři, myslím že mísa by tomu slušela víc. S malou pomocí již zmíněných dochucovadel z toho nakonec bylo fajn jídlo, ale nikterak výjimečný zážitek to teda nebyl.

A to je asi ten problém. Nechci si tady stěžovat, že curry chutnalo prostě jako curry a nudle s kuřetem a zeleninou jenom jako nudle s kuřetem a zeleninou. Ale vzhledem k tomu, že všechno ostatní je téměř dokonalé, tak má člověk přehnané očekávání a i v jídle čeká i u tak obyčejných jídel nějaký nový rozměr a výjimečnost. Když je to pak jenom dobré, tak se nemůže ubránit malému zklamání. To je celé. Příště bych ale radši vyzkoušel něco z neasijské části menu.

Se srovnáváním s Na Kopci bych byl tedy trochu opatrnější, myslím si, že tam hrají co se týká kuchyně zatím úplně jinou ligu. Věřím ale, že se to časem vypiplá. Nakročeno k tomu mají slušně a projekt je to jistě ambiciózní.

Vzhledem k časové tísni nedošlo na deserty ani kávu, takže nemohu sloužit. Účet na 670 Kč považuji za přiměřený a zážitek to byl veskrze příjemný.

Tenhle podnik ve mně vzbuzuje spoustu pozitivních emocí, přesto se pokusím o stručnou a výstižnou recenzi. Mou první návštěvu měl již tradičně na svědomí scuk, podpořený recenzí v HN. Za mé ostatní návštěvy už si může jen Avion sám a jen tak se mě nezbaví.

Z venku je restaurace maskovaná opravdu dokonale, stačí si ale pamatovat, že se jmenuje Avion 58 a vzít tedy za dveře/vrata, vedle kterých je číslovka 58 výrazně vyvedena, pak vejít do budovy, dát se vlevo a žlutými dveřmi projít do restaurace. Na večer rezervace zatím není třeba, ale už když jsem rezervovala druhou návštěvu, pán v telefonu říkal, že si mě pamatuje a že se těší, tak možná už jen kvůli tomu zas příště zavolám.

Za žlutými dveřmi se otevírá veliký prostor plný designového nábytku. Kulaté stoly s krásnými židlemi s bílým lesklým lakem, menší hranaté stoly a 2 velké dlouhé pro 8 osob, ke kterým patří slavné plastové židle od manželů Eamesových, které jsou překvapivě pohodlné. K tomu ještě tři stoly s gaučem a křesílky u okna, neobvyklé osvětlení a dokonalý interiér je hotov. A to jste ještě neviděli záchody, které doporučuji navštívit pánské i dámské, stojí to za trochu té ostudy.

Na oběd to mám daleko, takže u mě přicházejí v úvahu pouze večeře. Vždy mě obsluhovala stejná milá slečna servírka, která je hrozně upovídaná, ráda všechno vysvětluje a doporučuje a pokud nejste zrovna v introvertní náladě, padnete si zřejmě do oka. Mám jedinou výtku, doporučuje různé obměny nabízených pokrmů, ale neuvádí cenu. Takže když jsem si na její návrh dala místo kuřecího phad thai (155 Kč) hovězí, stálo mě to o 100 Kč víc. Kamarádce doporučila při objednávce kávy vyzkoušet Jamaica Blue Mountain, ale zapomněla říct, že espresso bude za 99 Kč (natož aby jí řekla, že podle Jardy Tučka je JBM jen reklamní trik :-). Variace nabídky podle chutí a nálady hosta mi dělají radost, ale uvedení ceny by bylo asi na místě.

Základ nabídky tvoří „klasika“ thajské kuchyně, doporučit mohu jarní závitky plněné zeleninou a skleněnými nudlemi (80 Kč), krásně křupavé a hezky prezentované, polévku tom yum kai (75 Kč), na které si můžete vyzkoušet, jak jste na tom se snášením thajské pálivosti. Rozhodně musím doporučit červené hovězí curry s ananasem, bambusem a thajskou bazalkou (230 Kč). Na první ochutnání vás překvapí, jak je sladké, než si to uvědomíte, začne vás pálit pusa. Ale nebojte, pikantnost nepřehluší tu bezva kombinaci chutí a pro případ nouze dostanete i malou skleničku s kokosovým mlékem, stačí se napít a pusa přestane pálit. Kuchař je ale připraven pálivost regulovat dle přání hosta. Dále si nenechte ujít již zmíněné phad thai nudle. V nabídce jsou v kuřecí variantě (155 Kč), ale s příplatkem můžete dostat i nudle s krevetami či hovězím. Místní phad thai mi dokonale vyhovují poměrem všech surovin, navíc k nim dostanete talířek s chilli, rybí omáčkou a limetovou šťávou pro doladění chutí.

K pití směle doporučuji červená chilská vína La Minga (Cabernet Sauvignon nebo Cabernet Sauvignon – Merlot), pro mimořádný poměr cena (225 Kč/0,7 l) / chuť (kvalita).

Asi to znáte. Ze všech stran se doslechnete, že to prostě musíte vyzkoušet. Že je to úplně jiné, nečekané, neodolatelné, a že to zcela změní váš život. Chvíli váháte, odoláváte, ale nakonec podlehnete – a pořídíte si dítě, odletíte na Bali, nebo (jako v mém případě) jdete na večeři do Avionu.

Už se to zkrátka nedalo déle odkládat, reference ze všech stran byly nadšené, a tak jsme jednou večer vyhledali tajemné dveře vedoucí do kulinářské zednářské lóže a vstoupili. Interiér Letadla 58 je pro mě dost zvláštní – kombinace otevřeného trámového krovu a designového nábytku působí nesourodě, ale celkový dojem z místnosti je příjemný. Na tom se podílí i fakt, že stolů stojí uvnitř jen pár a jsou umístěny dostatečně daleko od sebe, tedy žádná economy class – s dalšími hosty restaurace rozhodně nebudete rušit.

Letuška nás usadila ke stolu a vyšla nám vstříc nejen s jídelním lístkem, ale hned také s doporučením, co se dnes kuchaři opravdu povedlo. Po diskusi s ní jsme vybrali jako předkrm hovězí jazyk v sójové omáčce a zeleninové jarní závitky, volbou pro hlavní chod byl hanger steak s mrkvovým pyré, které restaurace běžně nenabízí, a dále červené hovězí karí, také připravované jako speciální nabídka. Nalévané víno bylo předmětem další diskuse – k hovězímu bude přece lepší červené, nebo ne? Na doporučení obsluhy nakonec ovšem steak doplnilo moravské Neuburské (za tohle doporučení palec nahoru!) a hovězí karí doprovázel chilský Cabernet-Sauvignon.

Objednáno, vzlet máme za sebou, stoupáme do okruhové výšky a blíží se k nám první talíře. Jídlo už na první pohled prozrazuje, že je připravováno s pečlivostí i tvořivostí zároveň. Nic není pouze naporcované či nasypané, vše je opravdu naservírované. Jednotlivé části ladí – tvarově i barevně – a to nehovořím o vlastních chutích: Hovězí jazyk je křehoučký a nasládlá sójovka mu dává úplně jinou než standardní “kravskou” dimenzi, jarní závitky křupají a stydlivě se smáčejí ve stružce pikantní thajské omáčky.

Ustálený vodorovný let a je tu hlavní chod. V karí hraje prim (velmi) pikantní kari pasta zjemněná chutí kokosového mléka, steak je na základě objednávky přiměřeně propečený a jen mírně kořeněný, aby vynikla i jemná lišková omáčka – nešizená, skoro v ní stála lžíce. Dokonce jsme na stůl dostali pro všechny případy i omáčku pepřovou. Glizáda jedna báseň. Nejvíc mě ale posádka překvapila – bacha, přijde looping – mrkvovým pyré. Nikdy předtím jsem v žádném jídle neokusila tak intenzivní chuť mrkve, a to včetně chroupání mrkve jako takové! Servírka nám v úvodu prozradila, že mrkev pochází z vlastní zahrádky, a když jsem poté pyré chválila, podotkla, že “je to jen mrkev, brambor a trocha muškátového oříšku. V jednoduchosti je krása. Největším nepřítelem kuchaře je jeho fantazie.” Hmm, tohle motto by měli vytesané do mramoru přibíjet kuchařům nad sporák (nebo na čelo).

Plynulý let Avionu byl tedy narušen lehkými turbulencemi až v poslední okruhové zatáčce – na cappuccinu se skvěla taková pěna s bublinami, že mě to v tomhle podniku opravdu nečekaně překvapilo. Hruška dušená v brandy, sladká a zároveň jemně nakyslá, ale finále úspěšně dorovnala až k měkkému přistání za cca 950 Kč (dvě kompletní letenky o třech chodech, včetně vína).

Obsluha nám byla po celou dobu k dispozici, usmívala se, nebála se dát doporučení, nadšeně s námi diskutovala v průběhu vybírání celého menu. Bylo vidět, že připravovaná jídla dobře zná, nebojí se s hosty mluvit a přiznávám, že v jejím podání bych nejspíš byla ochotná strávit i podrážku konfitovanou v motorovém oleji prostě proto, že ji umí prezentovat. Nalévané víno servírka otevírala přímo u stolu (dokonce obě dvě, vybrali jsme každý jiné) a nabídla ochutnávku. K thajskému karí přinesla na dochucení rybí omáčku, citronovou šťávu a pokrájenou feferonku a všechny ingredience také pečlivě představila (a zmínila, co nastane, když je do kari nalijeme/nasypeme). Úsměv byl samozřejmostí, kdykoli se přiblížila k našemu stolu. Co má paměť sahá, nesetkala jsem se v podniku této cenové kategorie s obsluhou tak znalou a tak vstřícnou (jediné přirovnání, které mě aktuálně napadá, je La Degu, a tam se určitě za výše zmíněný peníz nenavečeříte).

Avion není, jak jsme se na večeři dozvěděli, restaurace v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti se jedná o personální jídelnu. Proto také nemají na ulici výrazné poutače, proto mají o víkendu zavřeno. Spíš mám ale podezření, že místní personál si chce vaření a obsluhování hostů užívat, a k tomu se mu nehodí ani narvaná restaurace, ani přeplněná kniha rezervací – možná proto svůj podnik tak trochu tají. Koncept je to zajímavý, já jim každopádně přeji šťastný let a s jejich aerolinkami vyrazím co nejdřív znovu.

Vydal jsem se na oběd do této restaurace, abych zjistil, o čem tady všichni básní. Dodal jsem si odvahy, vzal za masivní dveře a přes dvorek vešel do recepce nějaké firmy. Minul jsem pár kanceláří a usadil se. Servírka mne dovedla k tabuli, kde mi doporučila vše, odshora až dolů.

Po objednávce jsem začal bedlivěji pozorovat interiér, který působí velmi rozevlátě, ale příjemně. Prostorná tovární hala s geometrickými obrazci na stěnách a moderními svítidly. Trošku rušivě na mne působilo kašírování střešní kostrukce dřevem a rozlišení toalet pouze barevným kolečkem.

Obsluha byla velmi vstřícná, v nabídce se orientovala a dotazy o provedení jednotlivých jídel zodpověděla bez zaváhání.

Objednal jsem si zeleninovou krémovou polévku, ke které byl k dispozici košík s výběrem několika druhů čerstvého pečiva. Polévka byla velmi jemně ochucená, krémový základ z rozmixované kořenové zeleniny s několika kostičkami zeleniny. Nejednalo se o žádnou chuťovou kreaci či rej zajímavého koření, prostě dobrá zeleninová polévka.

Hanger steak s vejcem jsem si objednal na medium rare, k němu křupavé brambory. Hmotnost byla udávaná 200g, u kousku na mém talíři jsem byl mírně na pochybách a ještě k tomu propečený na perfektní well done. Neměl jsem moc času ani chuť vést debatu, tak jsem se do masa pustil a následovalo další zklamání – textura byla rozpadavá a maso vyloženě měkké. V nejtlustší části steaku jsem nabyl důvodného podezření na použití směsi „křehké maso“. Tedy enzymatické naštěpení bílkovin mého steaku, což nesu velmi nelibě. Celkově tedy naprosté nerespektování suroviny a pravděpodobné použití chemie.
Obloha byla naštestí zasoupena míchaným salátem s přiměřeným množstvím lehkého jogurtového dresingu.

Jelikož jsem měl v průběhu oběda výhled na espresso stroj a jeho obsluhu, nenašel jsem odvahu k objednávce kávy. Plný zásobník předemleté kávy, problematická manipulace s pákou a vršení přešlehané mléčné pěny na cappuccino pomocí lžičky mne odradilo.

Nechci být out, taky chodím do téhle mňamózní záležitosti! Při vší té scukařské superlativní pozornosti a čekání na vlastní ověřovací návštěvu jsem si už snad začínala připadat mimo dění; tenhle týden se mi ale poštěstily hned dvě příležitosti a proto přináším další dávku chvály na poslední gastronomický objev Prahy 7. Interiér je pro mě jasná nejvyšší známka – intimní a zároveň velkorysý, osvětlení dokonale vyvážené mezi tlumeností a dobrou viditelností, dostatečně velké stoly i prostor mezi nimi, nábytek z Vitry a k tomu ten vychytaný retro-look – all things nice! V Avionu se navíc nekouří (ale přitom se tam nevyskytují larvy, hurá) a zároveň mají roztomilou předzahrádku, kde se naopak kouřit dá – vychutnat si na ní cigaretu ve spojení s Veltlínem od Kosíka, okolní temnotou a inteligentní konverzací patří od minulého týdne do mého TOP 10 hedonismů (zbylé položky seznamu publikovat nebudu, ale stejně je hodně z nich spojených s jídlem).

Abych ale nezapomněla na to hlavní, jídlo tu má téměř stejný kvalitu jako interiér. Famózní je jazyk v sojové omáčce s daikonem a ledovým salátem – tenké plátky masa plné chuti doprovází sladká, voňavá omáčka a nakládaná japonská ředkev, naprosto ideální příprava chuťových buněk na další pokračování. Jestli chcete něco svěžejšího a křupavějšího, zkuste jarní závitky.
V hlavních jídlech se snad nedá splést – Hanger steak je krásně odleželý a tudíž měkký, propečený dle přání. Lišková omáčka je důstojným doprovodem, i když na můj vkus poněkud moc smetanovým (smetana mě překvapila i v druhé nabízené omáčce, totiž ze zeleného pepře), nejlíp to dotvoří rozmarýnové grenaille. Z ´neasijské´ části jídelního lístku jsem ochutnala ještě kuřecí prso s bylinkami v pršutové košilce – hezky šťavnaté maso s výraznou chutí šalvěje, škoda jen trochu moc mastné přílohové zeleniny a rozbředlého lilku. Ale šup do Asie: hovězí nudličky představují lahodné spojení výrazných kousků masa, křupavé, hodně ostré zeleniny se zázvorem a sladké omáčky; červené curry snoubí jemnost kokosového mléka s nakyslou chutí ananasu a výhonků, ostrost jídla personál nechá přizpůsobit chuti hosta. Buď přímo v kuchyni, nebo u stolu pomocí přineseného talířku s rybí omáčkou, limetovou šťávou a nasekanou čerstvou chilli; třeba Phad Thai Kai tu mají ale tak vyladěné, že jsem žádné dochucení nepotřebovala. Porce nudlí je velká, za 155 Kč skvělý poměr cena-výkon.
Za slabší považuju místní nabídku dezertů – ne že by jejich čokoládová bábovička nestála za to, zvlášť ve spojení s pistáciovou zmrzlinou a lesním ovocem, ale zbylé dvě možnosti zdaleka tak lákavě nevypadají a tak jsme posledně zamířili za sladkou tečkou jinam. Káva (tuším Corsini) je chuťově v pořádku, ovšem objemově je to české, nikoli italské presso.

Velkým plusem Avionu je pro mě personál, který neváhám označit za ultra vstřícný a hyper pozorný (někdy skoro až moc) – když jsme si objednali jen jeden předkrm, nechala nám ho servírka rovnou rozdělit na dva talíře, nebo donesla zdarma k ochutnání talíř polévky z denní nabídky (byla indická květáková a samozřejmě výborná), aby to tomu druhému nebylo líto. Nebo si nás pamatovala už při druhé návštěvě. Nebo nám sama od sebe nabídla další skleničku vína na terase, i když už bylo po zavírací době. Nebo nám dala ochutnat Pineau de Charentes jako pozornost podniku. Atakdále.

Ještě malé doplnění – všechny tři mé návštěvy byly večerní a bylo dost prázdno, polední špičku jsem tu nikdy nezažila. Ani nevím, jestli bych chtěla – dobře se najíst a nikam nespěchat jsou dvě mé velké záliby a takhle ve večerním přítmí si je v Avionu užiju nejlíp..

K prostředí restaurace Avion 58 musím říct, že než jsem ji navštívil, myslel jsem si, že nemám moc rád moderní designové podniky. Ono to ale bude spíš tak, že spousta takových podniků bude spíše „designových“. Prostředí Avionu na mě působí, jako by autor interiéru dostal volnou ruku a velkorysý rozpočet a dokázal to dokonale využít k vytvoření něčeho, co působí zajímavě, pestře a moderně, ale přitom se zde dá v klidu pohodlně posedět a nic nevypadá prvoplánově a nesnaží se šokovat nebo oéslnit za každou cenu. Za interiér tedy nemohu dát nic jiného, než plný počet bodů.

S obsluhou to bylo o chloupek horší, proto bod ubírám, i když za to nemůže servírka, která se o mě starala, ale spíš šéf, který ji nechal na směně samotnou. Informace o kvalitě, která se zde skrývá, se už totiž očividně šíří (doufám, že i díky Scuku) a při mé návštěvě bylo téměř plno, příště už to tedy bude asi chtít pro jistotu rezervaci. A plnou restauraci této třídy a s touto kapacitou jeden člověk těžko může stíhat, i když je to výborný profesionál, který ví co má dělat, zná nabídku, je schopen poradit a přitom má i zájem o to, zda je host spokojen.

Nakonec jsem si jako obvykle nechal hodnocení kvality. K jídlu jsem si vybral hanger steak s pepřovou omáčkou a rozmarýnovými brambory – steak jsem dostal rare přesně tak, jak jsem chtěl a maso bylo dokonalé, opravdu měkké a vyzrálé, rovněž omáčka, která ho doprovázela, s ním skvěle ladila. Jediné, co bylo slabší byly brambory – byly sice perfektně upečené, ale bohužel příliš horké na okamžitou konzumaci (takže jsem stál před dilematem, zda jíst chladnější steak, nebo riskovat popálení bramborou) a také bych očekával výraznější ochucení rozmarýnem. Jako dezert jsem si potom dal čokoládovou bábovičku s tekutým středem a pistáciovou zmrzlinou. Zmrzlina byla výborná, opravdu pistáciová s kousky oříšků, bábovička také nebyla špatná, ale pro mě mohla být méně sladká (nicméně tady je třeba říct, že nejím čokoládu s méně, než 50% kakaa a nedělá mi problém chroupat samotné kakaové boby, takže je to otázka vkusu a nikoliv nekvality). K jídlu jsem si dal doporučené rozlévané víno a udělal jsem dobře a sklenici kohoutkové vody (na požádání s ní zde nemají problém, dokonce byla i příjemně vychlazená), k dezertu potom samozřejmě espresso. To bylo nejslabším článkem celé večeře, zřejmě prolétlo pákou tak rychle, že i když mělo správný objem (který si slečna servírka ověřovala dotazem, „sprosté" (v kávovém kontextu) slovo na P budu radši dělat, že jsem přeslechl), že bylo absolutně bez těla. Kdybych neviděl za barem mohutný espresso kávovar, tipnul bych si spíše nic moc překapávanou kávu. Celkově tedy za kvalitu dávám "čtyři body a kousek“. Za toto celé (hlavní jídlo, dezert, víno a káva) jsem platil zhruba 450 korun, což mi přijde v poměru ke kvalitě jako skvělá cena.

Při nedávné návštěvě mamky v Praze jsem se rozhodl vyzkoušet Michalou tolik opěvovaný Avion 58, vydali jsme se tam tedy na večeři.

Avion je opravdu tak trochu utajená restaurace, a ještě k tomu se nachází v místě, kde by člověk večer nerad zabloudil. Pobočka Armády spásy hned v sousedství by mohla dost potencionálních hostů hned odradit. Jak se již zmínila ve své recenzi Michala, restaurace není nijak označena a večer se do ní musíte dostat přes recepci místního studia.

Obsluhující slečna se nás ujala hned při příchodu, pomohla s odložením bund a posléze představila menu a doporučila nám své favority. Během celé večeře byl pak servis excelentní.

Podnik zel ve čtvrtek večer prázdnotou a za celou dobu naší návštěvy přišel jen jeden stůl. Ihned mě nadchl interiér, který je moderní, originálně řešený a velmi vzdušný. Celkem je v restauraci asi 50 míst, stoly jsou dost daleko od sebe a téměř každý je úplně jiný.

Jako předkrm jsem si vybral hovězí jazyk vařený v sójové omáčce s badyánem, japonskou ředkví a ledovým salátem, na hlavní pak hanger steak s liškovou omáčkou a rozmarýnovými brambůrky. Mamka se na předkrm moc necítila, objednala si tedy pouze kuřecí steak v italském prosciuttu s restovanou zeleninou a rozmarýnovými brambůrky. Na pití jsem si dal skvělý chilský merlot, mamka veltlínské zelené, prý také moc dobré (obojí 32,–/dl).

Jazyk byl tenounce nakrájený, měl velice jemnou chuť, byl zakápnutý sladkou sójovkou a čerstvě nakrájená ředkev byla doslova jako křen. Aby to mamce nebylo líto, dostala zdarma(!) poloviční porci domácího kuřecího vývaru. Oba jsme také dostali čerstvě rozpečenou bagetku. Hanger steak byl objednán rare, ale i v nejsilnější části byl medium-rare a konečky téměř well done. Díky skvělé omáčce s typickou chutí lišek a misce lahodných brambůrků jsem však přílišné propečení kuchaři prominul. Kuřecí steak byl dostatečně šťavnatý, prosciutto nepřipálené a zeleninka propečená na grilu byla dokonalou přílohou. I když jsme si neobjednali dezert, přistály nám na stole dvě mističky s domácím rybízovým sorbetem, opět na účet podniku.

Celkový dojem z návštěvy byl i přes menší nedokonalost steaku úžasný a musel bych dlouho přemýšlet, kdy naposled jsem se cítil v restauraci tak příjemně. Doufám, že i díky Scuku už nebude Avion večer tak liduprázdný, protože „Mňam v bublině“ si určitě zaslouží!

O reštaurácii Avion 58 som sa dozvedel na Scuku. Pracujem v Holešoviciach a s kolegami zúfalo hľadáme miesto kam by sa dalo chodiť na slušné obedy, hneď sme to vyskúšali. Bol som tam už niekoľko krát, zakaždým k plnej spokojnosti.

Reštaurácia je utajená, z ulice neoznačená. Kto tam nejde naisto, nenájde to. Aj keď už otvoríte tú správnu bránu a dostanete sa do dvora, nemusí byť vyhrané. Ani vovnútri nie je žiadne označenie kde to je. Našťastie vonku obvykle postávajú ľudia ktorí vám ukážu prstom kam máte ísť, prípadne pomôže slečna na recepcii.

Jedlá z týždenného menu stoja tak 100 až 200 korún, polievka je za 35. Približne za dve stovky si teda môžete dať veľmi dobrý obed. Vybrať si môžete zo šalátov, alebo klasickej kombinácie mäso + príloha. Prakticky všetky jedlá sú niečím zaujímavé a mierne exotické, takže je radosť objavovať. Naposledy ma napríklad nadchla pečená guľa z kuracieho mäsa preliata hustou arašídovo-kokosovou omáčkou. Jednoduché, veľmi chutne a osviežujúco netradičné.

Prostredie vyzerá veľmi čisto a príjemne. Tmavá drevená podlaha, výrazné kruhové designy na stenách, ornamenty na bare, členité lustre a odkryté krovy strechy namiesto stropu. Podľa popisu to vyzerá ako kakafónia štýlov, ale v skutočnosti to krásne ladí.

Obsluha je milá a úslužná. Keď som mal dotazy ohľadne jedla, všetko mi dokázali uspokojivo popísať a vysvetliť. Raz okolo nás čašníčka nejak divne tancovala, až po chvíli som si uvedomil že je to kvôli tomu, aby nám všetkým podala tanier zo správnej strany. Jedinú vec ktorá ma trochu zarazila je, že sa platí na bare. Teraz už to viem, ale zo začiatku sme z toho s kolegami boli mierne zmätení.

Dokonca som tam zažil nevídanú vec: K vedľajšiemu stolu prišiel chlapík (tipujem že majiteľ alebo šéfkuchár) a pýtal sa ako im chutí. Jeden z hostí zmienil, že je to síce dobré, ale na jeho vkus príliš pikantné. Chlapík hneď trval na tom, že nemá jesť ďalej, že mu namiesto toho prinesie niečo iné, menej pikantné.

Prohlašuju Avion za svůj objev mezi restauracemi srovnatelný s Na Kopci. Za poslední tři dny jsem tu byla třikrát jíst. Tím jsem prozradila pointu recenze, snad se nebudete zlobit – ale najít takovou restauraci v holešovické gastro pustině, to nešlo jinak.

O Avionu už vím snad rok. Kamarád z holešovické reklamky (mimochodem, je to Saatchi, stejná reklamka, které nepřímo vděčím za objev vietnamského stánku v tržnici:) sem chodí na obědy a vždy mi je doporučoval jako nejlepší v téhle čtvrti. S jedním háčkem – Avion prý slouží primárně jako jídelna pro zaměstnance studia, v jehož objektu se nachází, a tak je nutné se pro průnik maskovat. No, nesebrala jsem prostě odvahu.

Až nedávno jsem zjistila, že podnik má webovky a tváří se jako normální restaurace, dokonce s večerním provozem. Poprvé jsme vyrazili ve čtyřech na pracovně-přátelskou schůzku, podruhé jsem sem vzala mamku a štěně a potřetí – dnes – jsem nevydržela a nechala si tu aspoň zabalit večeři do práce.

Nejvtipnější je samotný vstup do restaurace. Ta se totiž skrývá v rekonstruovaném domě, za neoznačenými dveřmi – jako náhodný kolemjdoucí nemáte šanci. Když se však odvážíte a opřete se o vrata, ocitnete se na dvorku se zahrádkou. Do Avionu můžete vstoupit buď právě zahrádkou, pokud jsou otevřené francouzské dveře spojující vnitřek s venkem, nebo musíte vchodem kolem recepce. Za odvahu však budeme odměněni designovým interiérem, kde se já osobně cítím hodně příjemně. Pohodlná křesílka, velké rozestupy mezi stoly, barvy na stěnách, rafinované osvětlení… Tady někdo projektoval mozkem.

Od pění chvály na interiér (a to jsem nezmínila úchvatné hajzlíky) přeju k pění chvály na personál. Třikrát jsem tu narazila na slečnu servírku, u níž nebylo nic problém. „Nemůžete mléko, vejce ani lepek? Kuchař vám jídlo přizpůsobí, já jsem taky bezlepkář." "Pejsek? Určitě ho vezměte, to nevadí." "Zabalit jídlo s sebou? V kolik ho máme připravit? A nevystydne vám, nemáme počkat?“ K tomu doporučení, co je zrovna v nabídce, dobře vybrané červené rozlévané víno ke steaku, zařízení taxíku. Blaho.

Jestli teď máte pocit, že Avion bude ukrutně drahý, můžete si oddechnout. Naprosto dostupné je zdejší obědové, každý den obměnované menu – prý tu přes obědy bývá narváno. A fér je naceněn i stálý jídelní lístek. V něm najdete thajská jídla kombinovaná s klasikou (nerovná se nudou).

Nebudu tvrdit, že i jídlo tu je dokonalé. Perfektní není, ale vzhledem k cenám k tomu nemá zas tak daleko. Slabším místem byly určitě dezerty – čokoládový fondant (89 Kč) měl spíš měkčí krustu a servírovaný byl s rozmraženým ovocem. Hruškový sorbet je prý kupovaný, na druhou stranu – byl opravdu s kousky hrušek a celkově se to dá odpustit:)

Kdybych měla vypíchnout, co mi v Avionu hodně chutnalo, bude to určitě hovězí steak. Za 215 Kč jsem dostala podle přání medium-rare maso jako dort. Lépe než jako „dortové“ asi popsat nejde. Přičtěte citlivé dochucení solí a pepřem a rajčatovou omáčku s bazalkou, kterou mi udělali místo standardně podávané liškové, a voňavé rozmarýnové brambůrky (40 Kč) a musíte mít chuť vyrazit. :)

Pochválit chci ještě zdejší pad thai (165 Kč). Nudle dosladka, ale jemně ochucené (nikoliv oblemcané), se spoustou oříšků, sójových klíčků a cibulky. Zkusila jsem je s hovězím i kuřecím – doporučuju rozhodně hovězí, z kuřecího jsem cítila „supermarketovou“ chuť. To nechci dělat chytrou, jen znám tuhle pachuť důvěrně ze svých kuchařských pokusů s levnějším kuřecím, kdy jsem nechápala, proč se mi to nedaří bez ní. Perfektním předkrmem byl i thajský okurkový salát (125 Kč). Na pohled se tvářil jakože hromada okurkových proužků, po ochutnání jsem se musela kuchaři v duchu omluvit. Čerstvý koriandr s chutí okurek parádně ladil, chilli chuť salátu pikantně dotáhlo.

Doporučuju zkusit i zdejší thajské polévky, které servírují s tradičními dochucovadly – rybí omáčkou, limetkovou šťávou a chilli papričkami.