Shrnutí: „Arslan Kebap je rájem turecké kuchyně berlínského střihu na Smíchově a dle mého názoru nejlepší kebab v Praze. Mají tu výborný a čerstvý döner, falafel, pide a domácí chléb vlastní výroby. “
V Arslan Kebapu jsem byl poprvé druhý den po otevření a od té doby jsem věrným zákazníkem. Podnik jsem také doporučil docela dost známým a kamarádům a nevím o nikom, kdo by si stěžoval. Naopak se z nich většinou stali pravidelní hosté, kteří sem váží cestu i z jiných čtvrtí.
Arslan Kebap je „obyčejný“ turecký fastfood jaké najdete v Kreuzbergu na každém rohu. Takže na Smíchově naprosto fantastická věc. Zdejšímu menu vévodí samozřejmě Döner kebab (klasický telecí a i kuřecí shawarma varianta), ale dát si tu můžete třeba falafel s humusem, pide (taková turecká variace na pizzu), ayran (slaný jogurtový nápoj) nebo baklavu. Každý den zde mají nějakou variantu turecké hotovky s pečeným bramborem nebo bulgurem, kterému zde občas říkají rýže.
Interiér je praktický a jednoduchý. Pult s prosklenou vitrínou, lednička s nápoji, jeden nízký stůl na sezení, pár barovek. Přes léto vysadí celé okno a rozšíří tak rázem sezení i o lavici na chodníku a lákají kolemjdoucí.
Jedinou vadou na kráse jsou plastové příbory k porcelánovému talíři, pokud jíte na místě.
Plusem je pro mě velkorysé a čisté zázemí s přípravnou, kde můžete po očku sledovat, jak zde kynou bochánky domacího chleba, který se pak průběžně peče přímo před vašimi zraky v peci. Stejně tak je to i s pide (variace se špenátem, balkánským sýrem nebo pálivým tureckým salámem Sucuk) nebo falafelem, který se také připravuje a smaží vždy čerstvý.
Kebab si můžete dát ve verzi klasik v již zmiňovaném domácím chlebu, nebo jako yufka či lahmacan, což jsou zjednodušeně jiné typy placek. Pult je plný zeleniny a přísad, které si můžete do kebabu nebo falafelu bez problému navolit podle chuti.
Poté, co jsem ze zdejší nabídky vyzkoušel téměř všechny variace (menu a „talíře“), si stejně asi nejčastěji dávám Döner klasik (telecí, jak jinak) do ruky jenom s ledovým salátem, trochou rajčat a cibule, pálivou červenou omáčkou a čtyři lžičky drceného (ne zas tak pálivého) chilli. Mé děti mají zase oblíbenou verzi Döner malý, a to jen s masem a ledovým salátem.
Obsluha se většinou automaticky ptá, jestli to bude „se vším“. To znamená od všeho trochu včetně dvoubarevného zelí a majónézového sosu, což zrovna já zrovna úplně nemusím. Pokud z nějakého důvodu chcete méně zeleniny a dalších přísad, bez ptaní vám doplní placku masem.
Personál už zná mé zvyky. Vždy se jen ujišťuje, že je vše tak, jak má být. Občas si mě mezi sebou dopředu tipují, co že to dnes asi bude. Kebab nebo falafel? Občas poklábosíme o Berlíně, kde mají kamarády a příbuzentsvo, nebo připomenou, že se minulý týden stavil můj bratr a že už je zase zpátky z ciziny.
Nějak takhle to i bylo během naší poslední návštěvy. Döner klasik a Döner malý. Stará známá obsluha, báječný domácí chleba, voňavé šťavnaté telecí maso a čerstvá zelenina. Na zapití ayran a je to. Parádní rychlý oběd pro dva z čerstvých surovin za stopadesát korun.