Do Aromi jsme jako do prověřeného Mňam podniku vyrazili na pracovní oběd a nestačili jsme se divit. Podle ostatních recenzí se mi zdá, že místní vychvalovaná obsluha je už delší dobu na sestupu a bohužel ani dnes nám neukázali opačný trend. Ale pojďme od začátku.

Nejlépe z celé návštěvy hodnotím prostředí. Všechno k sobě ladí, stěny do hněda, jednoduché dřevěné židle i stoly, police s vínem, výhled do klidné ulice se stromy (trochu ho kazily reklamní slunečníky na zahrádce).

Když jsme dorazili, slečna u předního pultíku se nás hned ujala, usadila nás, následně i hosta, nabídla prosecco jako aperitiv a přinesla menu. Potom se u nás zastavil další číšník s denní nabídkou ryb, z nichž jsme vybrali jako předkrm šest různých rybích pochutin a objednali jídlo.

Předkrm měl tři teplé a tři studené části. Mým favoritem byla chobotnice v rajčatové omáčce, která byla křehká skoro jako kuře. Kalamáry s celým česnekem byly už trochu tužší a po česneku vůbec nechutnaly. Obří krevety z grilu chutnaly po kouři a byly maličko do sladka, ale jinak spíš bez neochucené. Následoval jemný kousek syrového tuňáka ve sladké sojovce, mušle (jméno si bohužel nepamatuji) s červenou cibulkou a příliš výrazným octem a sépie s olivovým olejem a petrželí, negumová, ale chutnající jako olivový olej. Všechny části byly jistě z kvalitních surovin, ale ponechané tak nějak samy sobě. V jednoduchosti je krása, to jistě, ale ta jednoduchost by neměla být nudná. Vzpomínat tedy budu jen na tu chobotničku.

A pak následovala tak velká pauza, že vás přinutí sledovat, jak na tom jsou okolní stoly, ty, co přišly s vámi, i ty, co přišly po vás. A všude se hodovalo. Restaurace přitom byla plná sotva z poloviny. Zhruba půl hodiny po předkrmu se slečna přišla omluvit, že naši objednávku ztratili. S omluvou nám nabídla lžičku rajčatové tapenády.

A k samotnému jídlu – jistě bych si ho lépe vychutnala, kdyby nás netlačil čas, protože schůzka byla plánovaná s rezervou, ale ne nekonečnou. Vybrala jsem si „Gnocchi z ricotty s chřestovou omáčkou“. Noky byly hlavním tahounem. Měkké, s jemnou chutí ricotty, vůbec ne hutné, ale přitom syté. Chřestová omáčka byla ve skutečnosti rajčatová omáčka s kousky zeleného chřestu. Nevím, kde ho v tuhle dobu berou (k dotazu jsem se už nedostala), ale byl čerstvý a křupavý.

Degustační odpoledne pro mě skončilo úprkem za dalšími povinnostmi, takže k dezertu jsem se nedostala. Každopádně ale ještě prý následovalo čekání na kávu; asi obsluha usoudila, že čekat umíme.

Do Aromi jsme vyrazili před více než týdnem v 6 lidech na seznamovací předsvatební rodinnou večeři. Byla to taková sázka na jistotu, která ale úplně stoprocentně neklapla. Po úvodním představení ryb a mořských plodů jsme si objednali mix všech možných předkrmů, nevynechali jsme ani signature seafood antipasto (425 Kč), a dále 1 kg telecí I-bone steak (1.950 Kč) pro tři osoby a mořského ďasa také pro tři osoby (a také někde kolem 2.000 Kč). Před předkrmy jsme jako pozornost podniku dostali svěží tomatovou polévku s pestem a pecorinem, které bych snědla mnohem větší porci, protože pesto bylo fantastické. Seafood antipasto dorazilo na velikánském talíři a osahovalo 6 různých věcí, třeba tuňáka na rajčatech s piniovými oříšky a rozinkami, svatojakubku s máslem a strouhankou, studený kalamárový salát atd.. Všechno bylo dobré, ale popravdě, oproti tomu pestu, nic nezapomenutelného. Povedený byl sezónní předkrm ze zeleného chřestu s pošírovaným vejcem (295 Kč).

Když jsme dostali na stůl maso, projevila jsem údiv na velikostí nebo spíš malostí porce a dozvěděla se, že to je samozřejmě kilo masa i s kostí a to, co jsme dostali je už vykostěný steak. Ani úprava nebyla na medium rare, jak jsme si přáli, ale spíš lehce přetažená. Za masem se nedostavila ryba, ale pan provozní s útrpným výrazem, když nám přišel oznámit, že naší rybu fatálním omylem dostal jiný stůl, a že když si tedy počkáme na tu další (co nám také zbývalo, že), tak nám dá rybu s 50% slevou. Budoucí ženich byl trošku nevrlý, tak si vyprotestoval patrně větší slevu, protože na účtu se pak objevilo za rybu pouze 750 Kč. Samotný ďas se opožděně dostavil v doprovodu grilované cukety, papriky a keříčkových rajčátek a chutí nezklamal. I přes drobné zaškobrtnutí faktem zůstává, že si tu můžete dát jedny z nejlepších opravdu čerstvých ryb v Praze.

Z dezertů stál za to hlavně čokoládový dortík s jahodami z denní nabídky, který připomínal brownies a příjemně se rozplýval v puse. Mé kávové millefoglie bylo náročné na konzumaci, ale k dobře připravené kávě se parádně hodilo. Hodně křupavé těsto opravdu lístkovalo, i když 1000 vrstviček to asi nebylo a bylo proložené hutným kávovým krémem, vše dozdobené zrníčky kávy a kávovým likérem.

Jak to shrnout? Aromi asi moje nové amore přece jen nebude. Ano, je to tu vzdušné, jednoduché a příjemné. Ano je tu milý, úslužný a informacemi nabitý personál, který po očku kontroluje věhlasný Riccardo Lucque a sám pak neváhá vyrazit na malou konverzaci s hosty… ale cena/výkon jsou tu podle mě v nepoměru. Ale pokud vám ten nepoměr vadí, zkuste Aromi trumfnout, nakupte si jejich krámku základní suroviny a udělejte si doma malý italský večírek.

Na návštěvu jsem se zastavil okolo druhé hodiny odpolední, tedy v čase, kdy měl mít personál oddych od hlavního náporu. Interiér na první pohled působí příjemně, police s nabízenými víny vyvolává úžas a chuť prozkoumat každou přihrádku. Trochu v rozpacích jsem byl z faktu, že je restaurace kuřácká.
Ačkoliv bylo obsazeno přibližně pět stolů, obsluha nebyla vidět. Počkal jsem asi půl minuty u recepce a pak se usadil. Po pěti minutách zaregistroval číšník, že se objevil někdo nový, menu dorazilo za dalších 10 minut. Kdy jste naposledy čekali v poloprázdné restauraci 15 minut na jídelní lístek ?
Předkrm (Pošírovaná solená treska s bramborovou panzanellou (315 Kč))
příjemný, jemně ochucený, ale ničím vyjímečný. V plátcích tresky bylo několik kostí.
Polévka ze zeleného hrášku s ančovičkoými krutony (125 Kč) – ta byla vynikající ! Ani ne hutná, ani ne vodová a bez náznaku slupek z hrášků. Posypáno jemnou “strouhankou” z ančoviček na dochucení. Silný kuřecí vývar s tortellinami plněnými černými lanýži (195 Kč) – vývar jak z učebnice. Náplň tortelin výborná, olej z lanýžů nádherně voněl. Torteliny samotné ale nebyly dovařené – ve svárech bylo těsto naprosto tuhé a v polévce mi chyběla alespoň trocha zeleniny – třeba snítek na nudličky nakrájené mrkve. Salát z divoké čekanky s plátky z uzeného tuňáka (245 Kč) – nenadchnul, ani neuškodil. Tuňák byl extrémně slaný. Šafránové risotto se soté z telecího brzlíku a kohoutích hřebínků (275 Kč ?) – telecí brzlík na výbornou, stějně tak výpeky z masa. V rizotu bylo extrémně mnoho parmezánu, po třech soustech jsem měl jazyk natolik omámený, že už jsem měl chuť pokračovat jen masem.
Podtrženo sečteno – jídla byla připravována jako v opravdu dobé restauraci, jen panu kuchařovi sem tam ujela ruka.

Ještě jedno plus a několik mínusek k obsluze. Na obědě jsme byli dva. A já si objednal tři chody. Ve chvíli, kdy by na druhé straně stolu bylo prázdno a já se cpal polévkou, přinesla obsluha malinký talířek polévky jako degustaci i ke kolegyni. Pěkné, příjemné !
A k mínusům – jak jsem psal již v úvodu – k prvnímu kontaktu s obsluhou došlo 15 minut po vstupu do restaurace. Na každý chod jsme čekali 25–30 minut. To je hodně. A opravdu hodně se mi nelíbilo, jak se obsluha snažila prodat i věci, o které jsme neměli zájem. “Dáte si víno ? –Ne, děkuji, jsme tu jen na oběd, musím zpět do práce. –Máme tu výborné víno XX ročník 2006. -NE ! Děkuji.” … “Zákusek ? -Děkuji, zaplatím, musím si pospíšit. –Tak tedy kávu ?” … Platil jsem kartou. Číšník přinesl terminál, podal mi ho do ruky se slovy “Nejdřív prosím vyplňte, jaké budete dávat spropitné.” Tak a teď se musím rozmyslet, jestli číšník myslel, že vypadám jako analfabet, nebo to bylo hodně důrazné naznačení “Dej mi aspoň dvě stovky”. Ani jedna varianta se mi nelíbila. A já jsem se asi nelíbil obsluze, protože se při odchodu ani nerozloučila. Aromi si mě prostě nezískalo.

První a doufám, že zdaleka ne poslední návštěva v Aromi. Pro mne jeden z nejpříjemnějších podniků v Praze a o jejich jídle se mi bude ještě dlouho zdát.

Před Aromi jsem navštívila už sesterskou La Finestru – Aromi je více orientované na mořské potvory a ryby, Finestra je spíš masová. Oba podniky ale rozhodně stojí za to – kvůli úžasné obsluze, domáckému prostředí a především fantastickému jídlu. Prostředím a obsluhou mne osobně více bavila intimnější Finestra, jídl omi ale víc možná chutnalo v Aromi.

Prostředí je příjemné a dýchá z něj pohostinná italská atmosféra – dřevěné židličky, neokázalost, serepetičky,. dochucovadla a oleje na velkém stole uprostřed restaurace.

Personál je velmi vstřícný, milý a na nic si nehraje – sám nabízí různé vylepšení jídel, třeba jako sympatický číšník, který mi předkrm zasypal poctivou hromadou nastrouhaných lanýžů a vtipkoval, že za to, jak mi dopřál, ho majitel určitě vyhodí. Předpokládám, že to říká všem, ale i tak to potěšilo :)

Stejně jako v La Finestře vám i zde ke stolu přinesou vdelké tácy s denní nabídkou masa a ryb. Ve Finestře bylo více druhů masa, zde v době naší návštěvy jen jediné – zato pestrá nabídka ryb. Rozhodli jsme se nakonec nakombinovat obojí.

Začali jsme předkrmy. Kamarádka a já jsme si daly těstoviny, mé byly „Tortelli plněné lanýži a sýrem Pecorino s pošírovaným vejcem“ a byly grandiozní, vyvážená lahodná chuť i kombinace surovin. Kamarádka měla těstoviny s čerstvými hříbky, také velmi chutné. Náš mužský doprovod zvolil kombinaci mořských plodů pro dva. Na stůl byl přinesen obří tác s chobotnicemi v chutné rajčatové omáčce, vynikající mušle (v Praze jsem asi nejedla lepší – velmi jemné, až se rozplývaly), rybí kousky v těstíčku a scampi či co to bylo :) K tomu byl také talíř se syrovými mořskými plody – různě marinovanými a podobně. Kdybych tu vše popsala podrobně, asi bych se vůbec nedostala k hlavním chodům – vše ale zcela bez připomínek a tento opulentní předkrm rozhodně doporučuju. :)

Jako halvní chod jsem si ve čtyřech lidech dali napůl jednoho mořského ďase na bramborovém pyré a jeden ze steaků doprovozený salátem. Ďas byl ďábelsky chutný, velmi jemný, až se rozpadal na jazyku, snad jen bramborového pyré bylo trochu málo a jeho chuť nebyla příliš výrazná – na druhou stranu zážitek to nikterak neumenšilo. Maso bylo bez chybičky – na povrchu křupavá mořská sůl a krustička, uvnitř narůžovělé právě tak akorát, aby to vydržely i slečinky jako já :) Bez chybičky byly i dezerty – zejména čokoládový fondant je jeden z těch, na které se nezapomíná, moc mi ale chutnala i polévka z bílé čokolády – ač už jsem byla přejedená k prasknutí, tohle jsem nemohla nesníst!

Marně přemýšlím, jestli vůbec mám nějaké výhrady. Lanýžů nastrouhaných přímo přede mnou na talíř mohlo být trochu méně – ale lze tohle vůbec nazvat výhradou??? :)

Přiznám se bez mučení, Aromi je srdcová záležitost. Ale nebojte se, že bych proto napsal zaujatou recenzi – takové výsadní postavení není lehké získat a má oblíbenost tohoto podniku byla mnohokrát opakovaně prověřena. Ač se počet mých návštěv blíží deseti, Aromi nikdy nezklamala a vždy dokázala vysoko nastavenou latku udržet.

Restaurace se nachází na Vinohradech, jen malý kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Interiér je přesně tím srávným mixem moderní vzdušné restaurace a rustikálního stylu. Prostor je rozdělen na nekuřáckou a kuřáckou část. Pokud jste kuřáci a v nekuřácké části již není volno, nezoufejte, zapálit si můžete u místního baru. Pokud jste naopak nekuřáci, nemusíte se vůbec bát, klimatizece v restauraci funguje spolehlivě a kouř vás obtěžovat rozhodně nebude.

Aromi se se prezentuje jako italská restaurace, ovšem jeho hlavní devizou jsou čerstvé ryby. Obsluha vám sice nabídne klasické menu, ve kterém najdete speciality převážně z oblastí Abruzzi, Marche nebo Toskánska, ale po chvíli k vám dorazí znovu, tentokrát s tácem plným čerstvých ryb, mušlí, langust a dalších mořských dobrot. Určitě se nezalekněte, pohodlně se usaďte a představení si užijte – i po několikáté je to zajímavé povídání, navíc nikdy nevíte, jestli zrovna dnes nenarazíte na nějakou novinku. A když nic jiného, tak je vždy zábavné sledovat, jak se langusta snaží nenápadně utéct z talíře – ano, vše je opravdu 100% čerstvé.

Pokud jste v Aromi poprvé, zkuste pro začátek třeba mušle svatého Jakuba nebo předkrm z mořských plodů (antipasi misti frutti di mare) – jeho obsah se sice při každé návštěvě různí, většinou však naleznete grilované sardinky, chobotničky, různé druhy krevet a především pak úžasné sépie připravené v omáčce z vlastního inkoustu. Jako hlavní jídlo pak mohu doporučit některou z nabízených ryb pečených v krustě z mořské soli – maso ryby takovýmto způsobem přípravy získává velmi jemnou a šťavnatou chut – budete překvapeni, jak se přímo rozsýpá. A pokud by někdo měl obavy z kostí, obsluha vám rybu přímo před vámi naporcuje, vykostí a naservíruje na talíř. V neposlední řadě nezapomeňte na smažené cuketové hranolky jako přílohu.

Aromi se pyšní nejen dobrým jídlem, ale také bohatou zásobou vín. Zase – nebojte se nechat si poradit od obsluhy. Ta má opravdu přehled a ráda vám dopořučí víno, které se hodí k vámi vybranému jídlu.

Marně přemýšlím, co bych Aromi vytknul… pro někoho možná bude bude mínusem cena – ta se při návštěvě ve dvou může bez problémů přehoupnout přes dva a půl tisíce korun (předkrm, jídlo a desert plus jedna dvě láhve vína), ale za kvalitu se bohužel platí. Snad jedině co mě opravdu mrzí, že za ty roky zmizely z jídelního lístku některé dobroty, včetně pomerančového tiramisu. které jsem již v Praze nikde jinde neobjevil.

V Aromi jsem byla dvakrát, z toho jednou šlo o tiskovou konferenci a jednou o regulérní večeři. Jako místo na tiskovku mohu Aromi vřele doporučit – celý personál byl skutečně vstřícný a novináři byli nadšení:)

Aromi je podnik, který má bezpochyby svoje kouzlo a dokazují to i zástupy hostů, kteří se sem pravidelně vracejí. To samo o sobě vypovídá o tom, že se jim tu, v útulně zařízeném prostoru, dostává osobního přístupu a perfektní péče. Tou jsme byli zahrnuti i jako „náhodní“ hosté. V Aromi mají své lidi perfektně vycvičené, vše tu šlape, obsluha je pozorná a příjemná. Líbila se mi prezentace čerstvých ryb a mořských plodů u stolu, ke kterým byl číšník schopen podat vyčerpávající informace.

Jako předkrm jsem si dala risotto s bílými lanýži, které měly zrovna sezónu. Z nich jsem byla mírně zklamaná – nebyly tak aromatické, jak bych očekávala (nevím, zda to bylo čerstvostí nebo jakostí, ale černé lanýže v Chez Miro byly o hodně aromatičtější). Lanýže vám obsluha efektně odváží a nastrouhá. Jako hlavní chod jsem si vybrala dvě mořské „potvory“, scampi – jednu jsem si na radu číšníka nechala ogrilovat, druhou jsem měla syrovou. Z té syrové jsem měla trochu strach, ale syrové maso byly vynikající – nasládlé a voňavé, chutnalo mi dokonce víc než grilované. Večer zakončily profiteroles a dezertní víno.