Když vás po cestě na večeři chytne průtrž mračen, tak dost velkou devizou vybírané hospody je doběhnutelnost s co nejmenší omoknutelností. Takto jsme si doběhli do Argumentu z Hradčanské. Popravdě nás takto doběhlo víc, v restauraci už měli kyblík na deštníky a hadr na louže a byli ochotni sehnat i ručník… Přivítání i v takovém nečase bylo neuvěřitelně pozitivní, dress-code nedress-code, mokrý zákazník je taky zákazník a určitě bude potřebovat zahřát něčím silnějším, že…

V Argumentu jsem nebyla poprvé, ale moc se nezměnilo (asi tak po roce). Už posledně se mi tam líbilo. Interiér je designově prostý, funkční, spousta dřeva, měkce polstrované židle, zapuštěné knihovničky a naivní obrázky. Člověk se rád zaboří do křesílka nebo na lavici a trochu se cítí jako u někoho v obýváku. Jen ty „moderně“ vycabené ventilační trubky jsou na pěst a taky fakt, že přední, světlejší a hezčí část je ta kuřácká a tímpádem obvykle sedíme vzadu, kde bylo při obou návštěvách dost plno – a je nutné počítat s vyšším levelem hluku. Na intimně romantickou večeři ve dvou to v této části moc není. Popravdě sem chodí spíš skupinky, rodinky, kolegové po práci…prostě hlučné partie…

Asi díky té vodě venku jsme objednali ryby – jednou filet ze žlutoploutvého tuňáka s limetkovou omáčkou, kapari a sušenými rajčaty (275 Kč) a jednou pečená filátka mořského vlka se zeleninovými spaghettami a omáčkou beurre rouge (285 Kč). Jako přílohy – rozpečená máslová bageta a bramborové pyré s parmezánem.

Obě ryby byly křehké, tuňák máslově tučný, mořský vlk zas svěže jemný. Limetkovou omáčku s kapari a sušenými rajčaty považuji za the best této návštěvy, klidně bych ji jedla samotnou a nebo ji lila na cokoliv dalšího – ostře nakyslá, díky rajčatům voňavá…paráda.
Zeleninové špagety měly zajímavý optický efekt, ale kombinace s vlkem byla taková dietní, jak pro někoho po žlučníkovém záchvatu. Ale každý má chutě jiné – pro konzervativce super kombinace :-)
Zalévali jsme se Sauvignonem z Chateau Belle Cure, Bordeaux. Bordeauxské sauvignony bývají často extrémně zelené a kopřivové ve vůni a v chuti, tento mě ale překvapil, jak byl ovocný, až do tropických plodů jako přezrálé mango. S lehce zbytkovým cukrem dolaďoval limetkovou omáčku od tuňáka a mořského vlka naopak nijak nepřebil.

I při minulé návštěvě jsem nebyla zklamaná – francouzská kachní prsa s keňa fazolkami třešňově pivní omáčkou byla prvotřídní, nasládlá, fazolky pikantní… Z jídelníčku bohužel vypadlo i ukázkově mazlavé, barevné a dekadentní šafránové rizoto.

Obsluha je po celou dobu profesionálně neutrální, korektní a bez problémů řeší dotazy či malé problémy. Oproti poslední návštěvě, kdy servírka tápala v nabídce vín, došlo k rapidnímu zlepšení, slečna se výborně orientovala a k několika vínům poskytla i trefné popisy a návrhy.
Tentokrát ještě velké plus za přístup ke zmoklým slepicím :-)

Argument se mi líbí. Na nic si nehraje. Dobře se tu budete cítit jak v kostýmku tak v džínách. Můžete sem vzít rodiče, kamarády i kolegy na pracovní posezení. Jídelní lístek není přeplácaný, jídla mají nápad, vína jsou zajímavě vybraná a ceny jsou příjemné. No argu(e)ment.

Restauraci Argument v Bubenečské ulici jsme objevili s manželkou takřka náhodou při jedné procházce na Pražský hrad a restaurace nás natolik příjemně překvapila, že jsme v ní byli opakovaně.

Osobně považuji Argument za jednu z nejlepších restaurací v Praze, co se poměru cena/výkon týká. Svou kvalitou sahá pomalu až na TOP pražské podniky, avšak cenově se jim přibližuje pouze částečně.

Za opakované návštěvy jsem si vytvořil již určité stravovací návyky, kdy střídám dva předkrmy – šneky po Burgundsku (145 Kč) ke kterým přikusuji křupavou česnekovou bagetu (55 Kč), nebo Malé chobotničky restované na másle, podávané na listovém salátku s estragonovým octem (150 Kč).

Co se týče polévek, málem jsme Argumentu neodpustili, že po změně lístku zmizel jeden z nejlepších hráškových krémů v Praze. Vynikal lehkostí a jemností, kterou se mi v domácích podmínkách podařilo napodobit pouze několikanásobným propasírováním skrze cedník. Nyní je místo něj v nabídce podstatně fádnější krémová polévka z pečeného celeru s dýňovými semínky. Navíc hráškový krém byl podáván s dokonalým parmazánovým krutonem a opečenou (pravděpodobně) pancettou, které se s dýňovými semínky opravdu nedají rovnat. Ale když podobné rozhodnutí, že z lístku vyškrtnou jednu z nelepších dršťkovek v ČR, udělala i liberecká restaurace „Hospoda Domov“, není se už asi v dnešním světě čemu divit.

Co nám v Argumentu moc nesvědčilo, jsou těstoviny. Ničím po chuťové stránce extra nevynikaly a doporučuji raději navštívit nějakou osvědčenou italskou restauraci. Která má lepší jak samotné domácí těstoviny, tak omáčky k nim.

Kde však Argument vyniká, jsou masa, která se zajímavě pojí s některými chutěmi. Francouzské kachní prso s karamelizovanými keňa fazolkami, červenou cibulí a omáčkou z třešňového piva jsem si zde dal nepočitatelně a pouze jednou se mi stalo, že kachna byla udělaná více, než jsem si řekl (masa mám rád krvavější, pomalu až medium rare). Číšník to však napravil a přinesl mi novou porci, která už byla v pořádku. Prsa jsou vždy nakrájena na menší plátky a mají křupavou kůrčičku a dobře se pojí s omáčkou i fazolkami.

Jehněčí korunky v bylinkové krustě patří také k těm lepším jídlům, maso je měkké a šťavnaté. Stejně tak jako steak z hovězí svíčkové s čerstvým špenátem a jedlými kaštany, který působí jako zajímavá a netradiční kombinace.

Obsluha mi přijde standardní, problémy řeší profesionálně na místě, zbytečně nepřekáží, ani se nepodbízí. Nože na steak a další příbory během chodů na stůl dává v rukavičkách, talíře nosí nahřáté.

Horší už je to se samotným prostředím, kdy kuřácká část po vstupu do restaurace je podstatně hezčí, než zadní nekuřácká, ve které vždy sedíme. Jít na toaletu se rovná výpravě s kompasem, protože toalety jsou v podzemní části, kde jsou prostory ještě na další tři Argumenty, ale nikdy jsem zde neviděl hosty sedět.

Co však považuji za přímo hrůzostrašné, jsou hity z 80. let, které se při každé naší návštěvě linuly z reproduktorů. Například v Petrohradu se v lepších restauracích obecně nevařilo tak dobré jídlo jako v Praze (až na pár výjimek), ale vždy dokázali skvěle sladit hudbu, která hrála, s atmosférou místa, ve kterém člověk jí. Člověk pak už může jen žehrat na nemožné, že kdyby Argument sídlil někde v centru Prahy a nikoliv v Bubenečské ulici, tak v něm člověk sedí možná častěji.

V Argumentu jsem se v nedávné době ocitla hned třikrát – jeden oběd, dvě večeře. Vždy jsme vybírali ze stálé nebo aktuální denní nabídky, s dříve kritizovaným poledním menu nemám žádné zkušenosti.

Začnu servisem, který na mě udělal asi nejvýraznější dojem – po dost dlouhé době jsem z nějaké restaurace odcházela s povznášejícím pocitem z personálu. Profesionální, usměvavé, v nejlepším slova smyslu sebevědomé servírky, které vědí, co prodávají a jak. Navíc jsou velmi hezké, zvlášť jedna z nich je vyloženě modelkoidně sošná (ty lícní kosti!). Nabízejí aperitiv, denní nabídku i dezert po jídle, stoly alespoň očima kontrolují v pravidelných intervalech, aby hostovi náhodou něco nechybělo, orientují se v nabídce včetně vín (už jsem tak otřískaná, že jsem po dotazu na konkrétní region původu francouzského Sauvignonu fakt nečekala, že to bude slečna přesně vědět). Jestliže nakonec nedávám nejvyšší známku, je to hlavně proto, že s jejich přirozenou graciézností trochu kontrastoval výkon mužských kolegů – na dotaz po spokojenosti číšník asi nečekal jinou než souhlasnou odpověď, takže ho poznámka o přílišném množství česneku rozhodila; ten z druhé směny si po mém dotazu, zda jsou hranolky fritované v arašídovém oleji, zřejmě myslel, že je podezřívám z nějaké nekalosti a než se vrátil s informací z kuchyně, prezentoval mi svou (nepravděpodobnou) domněnku, že jde o olej olivový.

Kvalita surovin i jejich zpracování je tu velmi potěšující (taky si za to nechají dost slušně zaplatit). Na venkovních tabulích je k dispozici aktuální sezónní nabídka, většinou předkrm a jedno až dvě hlavní jídla. Servis ji pokaždé ještě představil u stolu; v obou případech absentuje cena jednotlivých pokrmů, takže závěrečný účet se nemusí obejít bez povytaženého obočí, tohle by rozhodně mohli zlepšit. Co se stálého menu týče, mám pocit, že by mu nezaškodila častější obměna, některé (ne-li všechny) položky tam datují od mé první návštěvy před více než dvěma lety.

Jinak mám s jejich menu fakt dobré zkušenosti – kachní huspenina z aktuální nabídky (120 Kč) byly vlastně výrazně ochucené rillettes, spousta libového masa s ladícím doprovodem brusinek s jablečnou šťávou, křupavých toastíků ze světlé bagety a trochy listového salátu. Druhý předkrm nás taky nadchnul – marinovaná zelenina (135 Kč) zůstala křupavá a plná chuti (ergo hodná zelenina), balsamicová redukce a hlavně rozpečený kousek fety to svou jemně plnou chutí skvěle doplňovaly. Předtím jsme ještě dostali novoroční amuse-bouche: úhledný váleček složený z plátku uzeného, al dente uvařené čočky a tenkého kousku mechové omeletky nás pobavil (tedy nejen ústům, ale i mysli se skutečně dostalo amusementu) a naladil na další chody. U hamburgeru (235 Kč) se k naší radosti servírka zeptala na propečení; k našemu zklamání ho výsledné maso rozhodně nesplňovalo, bylo úplně propečené namísto medium. Jinak se jednalo o velmi uspokojivé jídlo – pořádný kus kvalitního mletého masa (na můj vkus dost výrazně ochuceného chilli a jarní cibulkou, ale přítel byl spokojený) doplňovaly všechny očekávané ingredience včetně hezky rozpuštěného plátku čedaru a hlavně krásně tenkého, do křupava opečeného plátku baconu s opravdu výraznou uzenou chutí, wow. Stejně wow byly i domácí hranolky – křupavé, bez přílišné soli či mastnoty, radost jíst. (Ještě větší radost bych měla, kdyby ta mistička kečupu k nim nestála 20 korun, tak nějak mi tyhle detaily v Čechách vadí.) Můj candát z denního menu nadchnul skvělým zpracováním ryby – čerstvý filet se zlatavou, křupavou kůrkou a krásně měkkým, šťavnatým a stejnoměrně opečeným lístkujícím vnitřkem. Doprovodná champagne omáčka hezky vyvážila navinulost vína s jemností smetany, fettuccine ochucené šafránem a tenkými nudličkami zeleniny dotahovaly povedenou kombinaci, k dokonalosti jim chyběla úprava al dente. Jak jsem už zmínila, kandát nás na závěrečném účtu trochu překvapil svou vyšší cenou (375 Kč).
Při jiné příležitosti jsme vyzkoušeli místní polévky. Jak silný vývar s křupavou julienne zeleninou a hodně kořeněnými masovými knedlíčky (měla jsem podezření na salsicciu, ale prý je to domácí směs; 70 Kč), tak hustá tomatová polévka s jakoby uzenou chutí papriky, mascarpone a bazalkou (65 Kč) byly hodně hřejivé a vydatné. Venkovní zima ale vydatnosti nahrávala, takže v druhém kole jsme se vrhli na pappardelle s jehněčím ragú (silná tmavá omáčka s chutí vína a velkým množstvím česneku, samotné maso skoro postrádalo svou typickou chuť – takové jehněčí pro začátečníky) a jelení hřbet z denní nabídky. Maso bylo výborně připravené, měkké a opečené zvenčí, růžové uvnitř. Příloha v podobě čerstvého, křupavého oblanšírovaného špenátu a kořeněné al dente červené čočky byla dobře vybraná a zvládnutá, kuličky z brambor k tomu už byly úplně zbytečné a svou lehkou převařeností spíš kontraproduktivní. Než se dostanu k dezertům, zmíním ještě řecký salát – míchanou zeleninu se zálivkou vylepšují kvalitní černé olivy s peckou (tipuju kalamata), feta a plněné pálivé papričky, korektní jídlo na malý hlad. Sépiové spaghetti s krevetami byly al dente, krevety taky dobře připravené, ochucení česnekem a šalotkou jemné. Telegraficky výtky: sépiová omáčka obsahovala smetanu, což svým vzhledem dává člověku pocit, že jí tekutý grafit (aneb některé barvy na talíři prostě vypadají zvláštně a šedá je jedna z nich); těstoviny se čtvercovým průřezem bych neprodávala jako špagety a zdobit jídlo chřestem mi v lednu připadá zbytečné.

Podobné je to s jahodovou věží s creme fraiche – plátky filo těsta proložené hustým smetanovo-vanilkovým krémem a jahodami jsou sympatickou kombinací, ale léto by jí slušelo víc. Jahodové knedlíčky z tvarohového těsta (85 Kč) ovšem dávají zapomenout na kritiku – nadýchané kuličky servírované s velmi nedietním množstvím smetany a rozpuštěného másla jsou čerstvě připravené a neuvěřitelně lahodné. Když do knedlíčku zakrojíte, ozve se jemné zapištění (jako kdybyste zabíjeli nějaké roztomilé zvířátko), vyřine se jahodová šťáva, všechny chutě se smíchají a na Zemi zavládne světový mír… Zvířátko neumírá nadarmo, za mě jednoznačně největší zážitek ze všech ochutnaných jídel. Ale nezavrhujte ani osvěžující domácí limetovo-citronový sorbet s kousky kůry nebo čokoládový fondán.
Káva Fillicori byla přeextrahovaná, espressu se tu někdy říká pikolko, bez upřesnění objemu zase dorazil bazének.

Prostředí mi sedí, kombinaci tmavého dřeva a krémové oživují grafikami českých umělců (Bíma, Born, Suchý), každý stůl má vlastní lampičku, takže na jídlo je dobře vidět. Zadní, do dvora orientovaná nekuřácká část působí trochu temněji a zapadleji než přední kuřácký prostor, což ovšem může být výhoda pro chvíle, kdy nechcete být rušeni okolím.

Dnes jsem potřeboval jít na rychlý pracovní oběd s několika kolegy, tak jsem se rozhodl dát další šanci Argumentu. Po týdnu v New Yorku (laťka stoupá), jsem byl týden v Egyptě (laťka klesá), a teď mám hodnotící systém zase vytuněný na pražskou gastronomii, takže si přeměřím pár svých předchozích hodnocení.

1. Prostředí
Na prostředí se od minule nic nezměnilo, jen tady bylo víc lidí. Nechávám 3 body.

2. Servis
Obsluhovaly nás dvě příjemné, usměvavé servírky s občasným zájmem, jestli máme všechno a jestli je vše OK. S nápoji probíhalo vše hladce, jediný problém byl, že jsme mezi polévkou a hlavním jídlem čekali asi 40 minut, takže z toho žádný rychlý oběd na konec nebyl. Takže takový OK servis za 3. 3. Kvalita jídla
Rozhodl jsem se je opravdu netrápit a objednat si z denního menu kulajdu a grilované kuřecí prso zapečené parmezánem se zeleninou na másle a bylinkovou polentou. Bohužel kuře již bylo snědené (ve 12.30), takže jsem s již neblahým tušením po minulé návštěvě sáhl po jídelním lístku a vybral šafránové rizoto s tygřími krevetami. Kulajda byla na stole hned, chutnala báječně, vyvážená, akorát okyselená. Pak jsem čekal zmíněných 40 minut na rizoto. Uklidňoval jsem se tím, že to umí uvařit každý, dokonce i já, tak to přece nemůže dopadnout špatně. Ale může. Krevety (3 ks) byly celkem OK, žádný zázrak, ale ani žádný problém. Rizoto bylo horší. Jednak do toho kuchař zamíchal plátky syrového česneku (proboha, co je to za hovězí nápad?), Šafrán asi přidával až na talíři, protože bylo vždy obarvené pouze to zrníčko rýže, na kterém ulpěla snítka, nebylo to promíchané, takže zbytek byl bílý. Kolem rizota byla na talíři nějaká omáčka, to myslím, že k rizotu to tak úplně nepatří. Rýže samotná byla kvalitní a uvařená správně. Celkem to nestálo za moc, kvůli dobré kulajdě dávám nakonec 3 body, ale je to spíš 2,6 než 3,4. 4. Zamyšlení na závěr
Jsou situace, které vyžadují kreativitu a pak jsou situace, které vyžadují tupé opakování ověřených postupů. Myslím, že by kuchařům v prvním ročníku na učňáku měli nějak vštípit, co z toho je kdy třeba.

Argument jsem navštívila s kamarády v sobotu večer. Byla to moje už čtvrtá nebo pátá návštěva, a recenze se bude vztahovat zejména k ní.

Nekuřácká část je v zadní místnosti restaurace, má zhruba srovnatelnou kapacitu s tou kuřáckou. Interiér je laděný do možná až moc tlumených neutrálních tónů. (Vzadu má pak restaurace ještě docela pěknou malou zahrádku, ale na tu už touhle dobou není počasí). Obsazenost byla tenhle večer asi tak 2/3, ve všední večery tam ale bývá i prázdno.

Na začátku jsme dostali amuse bouche, slovy číšníka „prezent“ :-) – lilkový krém s několika subminiaturními krevetkami. U lilkového krému jsem se trochu bála nevýraznosti, ale opak byl pravdou – bylo to výrazně okořeněné, až trochu do páliva.

Jako předkrm jsem si vybrala svatojakubky s chřestem a šafránovou pěnou (205 Kč). Jakubky byly na pánvi o malý kousek déle, než by jim bylo slušelo. Šafránová omáčka mě taky moc nechytila za srdce, přišla mi nevýrazná. Chřest mi z celého chodu chutnal asi nejvíc, protože pro něj mám slabost. Obecně mi přišlo, že tomuhle předkrmu by hodně pomohlo zakápnutí citronem, získalo by to tu chybějící svěžest.

Dál jsem neodolala steaku ze svíčkové na liškách (375 Kč). Na vršku byla položená křupavá tyčinka z listového těsta s kmínem – ta je v Argumentu všudypřítomná a dostanete ji k lecčemu ;-) Steak má v hotovém stavu výšku asi 3 cm a propečený byl podle mého přání (medium rare), ačkoli některé části se blížily spíš úpravě medium. Maso bylo ochucené zcela minimálně a mělo vynikající čistou chuť. Omáčka byla smetanová, ale přesto spíš řidší a lehká, což je u mě plus. Lišky v omáčce byly sice dobré, ale podle mého odhadu byly buď sušené nebo nějak konzervované. Tomu rozumím po většinu roku, ale teď je na ně právě sezóna a přijde mi škoda toho nevyužít. Ke steaku jsem měla místní domácí julienne hranolky. Ty jsou výborné, opečené spíš víc než míň.

Pokud jde o křupavé tyčinky z listového těsta, moji společníci je měli také na hovězím tataráku s topinkami (190 Kč). Ten jsem vyzkoušela na jedné z předchozích návštěv a zaslouží si plné bodové hodnocení. Je servírovaný ve formě úhledně slisované krychle a dobře ochucený – ne v takovém tom klasickém kečupovitém stylu, ale spíš svěže, s tóny jarní cibulky.

Jako dezert jsem si vybrala limetový sorbet (35 Kč). To je skvělá volba zejména pro ty, co se už na velký dezert necítí. Dva kopečky sorbetu obsahují kandovanou limetovou kůru, která je lehce nahořklá, takže výsledek nepůsobí fádně nebo přeslazeně.

K pití jsme ve třech měli sedmičku Mattonky a lahev Mádlova rulandského šedého, které bylo aromatické a sladší. Vyzkoušela jsem taky nabídku koktejlů, konkrétně Cosmpolitan, ten byl bez výhrad.

Obsluha byla i tentokrát dobrá. Na minulých návštěvách jsme měli štěstí na slečnu, která fungovala jako švýcarské hodinky a vždycky se magicky objevovala přesně v ten správný moment, ani o minutu později. Tenhle večer nás obsluhoval číšník, který sice neměl tak zázračné časování (zřejmě kvůli větší obsazenosti), ale i tak je to na zasloužené 4 body.

Z Argumentu jsem zatím vždycky odcházela spokojená (klep klep na dřevo), a tentokrát tomu nebylo jinak. Nutno říct, že tam chodím na večeře, nemám zkušenosti s obědovým provozem. Za sebe tuhle restauraci s klidem doporučím.

Dnes jsem se pokusil o rychlé nasycení v Argumentu, ale nechal jsem se zlákat nabídkou k plnohodnotnému obědu, tak si přečtěte, jak to dopadlo.

V Argumentu jsem byl asi dvakrát, takže nejsem nijak obeznámen s místními zvyklostmi. Vstoupil jsem do restaurace a usadil se v první místnosti . Bylo asi 11.30 a z cca 35 míst v této části podniku bylo obsazeno 5. Postupně se obsazenost zvyšovala a když jsem po hodině odcházel, tak to odhaduju na 50%. Domníval jsem se poměrně dlouho, že první místnost je nekuřácká. Nebylo to sice nikde napsané, žádné uvedení personálem na místo se nekonalo, ale popelníky jsem nikde neviděl, nikdo nekouřil, tak jsem v klidu zaujal pozici. To se samozřejmě asi po půl hodině uprostřed předkrmu změnilo. Odtah zplodin nic moc.

Interiér lze jen pochválit, člověk má pocit, že vstupuje do hogo-fogo podniku. Je vyveden v designu ala pravý úhel, vše hezky sladěné do hnědé barvy, nábytek pohodlný, pevný. V první místnosti je knihovna s reálnými knížkami a sbírkou časopisů National Geographic. K tomuto prostředí ale příliš neladí hudební produkce internetového rádia sky.fm, ze kterého se linou samé popové fláky. Smooth jazz by se hodil víc.

Ihned po příchodu se mě ujala usměvavá servírka, s vodou byla obratem zpátky a když viděla, že jsem odložil denní nabídku a skutečně si čtu jídelní lístek na stránce s rybama, tak mi nabídla čerstvé ústřice. Měl jsem ale už vybráno, že si jako předkrm dám grilované svatojakubky s chřestem a šafránovou pěnou a dále filet ze žlutoploutvého tuňáka s limetkovou omáčkou, capari a sušenými rajčaty. Slečna mi doporučila vhodné víno, navrhla tuňáka udělat medium rare, že je prý absolutně čerstvý v sushi kvalitě a jako přílohu jasmínovou rýži. Nádhera, byl jsem natěšený a začal si chystat chuťové pohárky.

Pak se asi 10 minut nic nedělo a najednou mi nějaký vyjukaný mladík, který byl v restauraci asi první den, přinesl polévku. S díky jsem odmítl, on se omluvil a já čekal dále. Za dalších 10 minut přišel můj předkrm, který jsem během čekání už vysnil. Ale bohužel, velmi rychle jsem zjistil, proč to celé trvalo tak dlouiho  – svatojakubky byly dlouhým pečením utrápené a tuhé jak staré skopové, po krustičce na povrchu ani památka. Doufám, že s pomocí kartáčku na zuby a párátka se jich do večera zbavím. Chřest byl dobrý, křehký. Šafránová pěna byla spíš žlutá voda než pěna. S obavami jsem čekal na hlavní chod. Bál jsem se správně. Medium rare? No to ani omylem, to bylo opravdu very very well done šedivý kus masa. Jestli ten tuňák byl původně v sushi kvalitě, tak za takhle zničené maso by kuchař zasloužil pověsit za k…e do průvanu :(

Nebudu se dále rozepisovat na téma velké / střední / pikolo, to by již byla ztráta času. Za tento druh zábavy jsem vyhodil 750 Kč a přes hodinu drahoceného času. Ještě že jsem nešel do těch ústřic.

Argument mě dnes absolutně zklamal. Nechci ho odepsat jen proto, že z minulé návštěvy vím, že to umí i výrazně lépe. Možná jsem měl jen smůlu na kuchaře nebo jsem si vybral složitá jídla (proč je ale mají na jídelníčku, když to neumí uvařit?).