Možná se vám stane, že jako my podnik napoprvé přejdete, že se budete muset ptát a následně vracet… ale celé to bloudění rozhodně stojí za to. Tahle restaurace se zahrádkou skrytá v činžákové zástavbě nedaleko Déli pályaudvar je totiž důkazem toho, že opravdu dobré věci nepotřebují ani exkluzivní lokalitu, ani tisíce poutačů.

I když se mi většinou líbí klasický, jednoduchý interiér, který nechává vyniknout detailům – tady vodopádu uprostřed místnosti, efektní kombinaci tmavých dřevěných stolů a sněhově bílých ubrusů, kvalitnímu nádobí a stříbrným příborům – prostředí Arcade Bistra mě z nějakého důvodu (snad díky oranžovým stěnám) příliš nenadchlo. Krásná zahrádka obklopená stromy, popínavými i volnými rostlinami mi to však plně vynahradila. Okamžitě jsem věděla, že jsme objevili jedno z těch vzácných míst, kde se člověk cítí dobře od začátku do konce.

A nebylo to jenom příjemným venkovním posezením. Obsluha nás ihned přivítala jako bychom patřili ke stálým hostům, zavedla nás ke stolu a neměla nejmenší problém s výměnou místa. I když si můj Muž dělá legraci, že od té doby, co chodíme do restaurací s foťákem, jsou na nás milí všude, bylo vidět, že náš číšník má svou práci rád a chce, abychom odcházeli spokojení. Po celou dobu naší návštěvy vynikal směsí profesionality a přátelského přístupu, měl velmi dobrý přehled o nabídce pokrmů i vín, uměl je představit, popovídat si o nich, doporučit vhodné párování a přidal i pár insider tipů na prozkoumání Budapešti.

Stejně radostný zážitek jako personál obstarávala i kuchyně. Menu, které týdně obměňují, jen lehce překračuje hranici dvaceti položek včetně dezertů. Nabídka je sice inspirována spíše francouzskou kuchyní a asijskými prvky, výběr je ale nápaditý a přímo pobízí k ochutnání. Velmi zajímavý je i vinný lístek, v němž naopak výrazně převažuje maďarská produkce.

Než došlo na předkrmy přistala nám na stole osvěžující chuťovka v podobě bílé ředkve s citrusovou zálivkou, kostičkami šunky a vláčným, voňavým domácím chlebem. První předkrm – výtečně ochucený tartar z čerstvého lososa v kombinaci s jemně nakyslým čerstvým sýrem a sladkými rajčaty – byl efektně naaranžovaný. Stejně promyšleně byla vystavěna i kompozice mého favorita – listového salátu s višňovým vinaigrette a lehce orestovanými kachními játry, která se krásně rozplývala na jazyku. Potěšila nás i hlavní jídla. Kombinace candáta na másle a šťavnatého sezónního salátu byla jemná a dala vyniknout vynikajícímu masu mladé a zcela čerstvé ryby. Hedvábná kachní prsa měla ukázkový růžový střed a ve spojení s foie gras, medem, sezamem a rýží pro Muže (já kachnu nerada) představovala skutečnou harmonii formy a chuťově strhujícího obsahu.

Klobouk jsme museli smeknout také před dezerty i ukázkovým espressem a cappuccinem s perfektně zpracovaným mléčným krémem. Dort byl hutný, vlhký a silně čokoládový, višňová omáčka i nezvyklá kari zmrzlina jej skvěle doplňovaly. Naprosto skvěle chutnal i hladký, osvěžující višňový sorbet vonící griotkou (pro mě příjemné překvapení, řidiči by ale nad likérem neuvedeným v lístku asi příliš nejásali).

Útulná zahrádka, nadstandardní obsluha a perfektně připravené pokrmy, z nichž je patrné, že kuchyni vede člověk, který rozumí svému řemeslu, má cit pro suroviny a dobré dodavatele, skvělý poměr cena/výkon (i s dýškem jsme se vešli do 2000) – to vše dohromady vytváří kulinární zážitek, za kterým se v Budapešti vyplatí vyrazit.