V téhle restauraci jsme se stavovali už při loňské návštěvě v Trautenau, ovšem popravdě si z toho nepamatuju víc než nejasný pocit ´nezklamání´. Nedávno jsme sem zavítali znovu, recenze se tedy týká právě tohoto oběda se skupinou přátel.

Irské hospody moc nevymetám, ale předpokládám, že interiér téhle je dost podobný ostatním – spíš přítmí, tmavé palubky, velká TV se sportovním kanálem, reklamy na Guiness, fotbalové dresy a další irská veteš po stěnách. Celkově OK, jen mě u podniku typu restaurace překvapuje, že skoro žádný stůl nemá klasickou jídelní výšku, jsou tu buď nízké nebo vysoké kusy. Jak je to s nekuřáctvím nevím, my seděli u konferečních stolků v hlavním prostoru přímo u baru a mohli kouřit o sto šest.

Lístek je klasický catch-all systém, tipuju tak čtyřicet-padesát položek od salátů přes těstoviny po českou kuchyni, steaky a ryby (nabízejí jen lososa, tak by mohl být i čerstvý – ale těžko říct, nezkoušela jsem). Irsko zastupují např. burger, irský kotlík a fish&chips (kterému by rozhodně víc slušela treska než dnes všudypřítomný pangasius). Obvykle v takových podnicích – pokud nemám chuť na speciality – volím jistotu v podobě smažáku, tady jsem byla odvážná a zkusila řízek. Plusy – libový a nenacucaný, minusy – přílohy naprosto bez nápadu, americké brambory bez chuti a hlavně záměna vepřového za objednaný kuřecí (židovští hosté pozor). Ostatní zvolili domácí burger (119 Kč) s hranolkami a byla to rozhodně lepší volba. Maso domácí (číšník se vůbec neptal na stupeň propečení, přinesl je done), „dobře ochucený, hodně worcesteru“, vydatný i bez velmi povedených hranolek. Nepochopitelná tak zůstává jen obloha (proč ne raději malý salát?) a hlavně absence inzerované slaniny a sýra, které byly bez upozornění nahrazeny volským okem. Dobrý byl i irský kotlík, libové hovězí v silné omáčce s mrkví a nasládlou chutí Guinnessu, bohužel mu to kazila mdlá a lepivá rýže. Když to celé zprůměruju a vydělím velmi nízkými cenami, vychází mi z toho za kvalitu průměrná trojka – žádný zázrak, ale zas se nemusíte bát totálního flopu či gastroenteritidy (a to bohužel není v českých regionech tak málo!).
Podnik samozřejmě funguje i jako pub, kromě Guinesse tu nabízejí i Plzeň a Gambrinus a taky cider Stowford a prý tu bývá večer plno.

Číšník se usmíval a snažil, ale bohužel byl dost zmatený. Kromě zmíněných záměn také donášel jídla poněkud chaoticky – nesprávným strávníkům a s podivnými prodlevami. Tj. trojku dávám s přivřením všech čtyřech očí (spíše je to taková 2.8) a to hlavně proto, že v rámci Trutnova jsme zatím nic lepšího nenašli a tudíž bych byla ráda, aby se tenhle podnik jako ´přijatelné nezklamání´ dostal na mapu Scuku. Jinak byste totiž mohli skončit třeba v té divné restauraci u radnice, kde na nás servírka se žlutými gelovými nehty kvílela, že ji kvůli nám KOUSNE vosa, nebo – ještě hůř – v české hospodě pod náměstím, kde mi číšník při placení začal vysvětlovat, že jakožto žena bych měla příteli s úsměvem vařit teplé večeře doma u sporáku a ne za něj platit oběd v restauraci (sic!!!).