Co dělat, když neuvěřitelně vymrznete na koncertu v kostele svaté Ludmily? Dobrá trafika je příliš daleko, Kafe Kakao zavřené a rozhodně není dobrý nápad nechat se vyudit „U Dandů“, nehledě na tamější nedostatek horkých nápojů. Asi tak jsme uvažovali včera večer kolem osmé, a jako idální útočiště bylo zvoleno Al Cafetero.

Prostředí této kavárny bych popsala jako hřejivé – naposledy jsem tu byla v létě, takže až teď jsem tuto skutečnost dokázala docenit. Červené stěny se zlatými detaily, naštěstí ale nepřiliš agresivními (moc se mi líbilo zrcadlo, díky kterému jsem i z „nevděčného“ místa u dveří viděla na práci pana majitele za barem), malé čisté stolečky a trochu šílená květovaná pohovka z Ikey lákající k zaboření. Jediné, co se mi tu nelíbí je podivný pískovaný strop, který asi zbyl po původním podniku a bylo by dost nákladné to předělat (nad barem jsou vidět olysalé kousky, kde asi byly zasazené nějaké fešné sloupky).

Po chvilce se nás ujal úslužný pan majitel, pomohl mi z kabátu  – takový jemný pán, řeklo by se, skrývá ale i temnou (zábavnou) stránku. Za jedné mé letní návštěvy velmi ostře diskutoval s mým známým nad otázkou cukru v kávě, čaji a spol. („Mohl bych dostat cukr?“ – „Mně je pak skoro líto vám pak tu kávu dát.“), nakonec to však vypadalo, že je oba ta hádka celkem baví. Pobavilo mě tehdy, jak si za svým názorem stál i za cenu rozčileného zákazníka (i když možná protivníka dobře odhadnul a věděl, že to dobře dopadne).

Objednali jsme si citrónovomedový čaj, po zjištění aktuální nabídky „medovou“ kávu Los Lajones z frenchpressu a jablkový štrúdl, který jsme již kdysi ochutnali a věděli jsme, že jeho příprava trvá slabou půlhodinku.Tentokrát žádné upozornění nepřišlo a pochybuji, že by si nás pamatoval z minula… Co kdybychom museli za chvilku jít?:-)

Káva byla opravdu medová a sladká, mému společníkovi připadala hodně nezvyklá, ale po chvilce si na ni „zvykl“ a pochvaloval si ji. Mně velice chutnal můj limonádový čaj, v němž plavaly kousky citrónů a hlavně ta chutná hořkosladká kůra – takový úmysl měl snad vynálezce kandovaného ovoce, ale nějak mu to nevyšlo nebo ke mně to dobré nedorazilo.
Jediným zklamáním byl štrúdl – byl skvělý, dobrý poměr těsta a jablkové náplně, oříšky, jen přišel asi po třičtvrtěhodině (připadalo mi, že tak po hodině, jak jsem se těšila). Možná to bylo relativně plným obsazením kavárny?

Nesu vám noviny, poslouchejte. Manželům Gregorovým, majitelům kavárny, se v sobotu 11.12.2010 narodil kluk! Doufejme, že bude kavárníkem, ty správné geny určitě má. A není to jediný přírůstek v Al Cafeteru, pan majitel si totiž konečně pořídil pomocníka, a tak se možná dočkám toho, že bude otevřeno i o víkendu a já si tu budu moct dát nekonečně dlouhou nedělní snídani.

Ale od začátku. Kavárna je poměrně malá, s několika kulatými stolky akorát pro dva a dvěma většími stolky spíše konferenčního typu, u kterých jsou gauče, a tak si můžete připadat jako v obýváku. Je zařízena útulně, vybavená wi-fi, takže nic nebrání tomu, prosedět tu celé hodiny. Cigaretu si tu nezapálíte ani vy, ani nikdo jiný.

Až do dnešního dne jsem tu vždy viděla pana majitele za barem a paní majitelovou v kuchyňce. Při dnešní návštěvě mě překvapil u kávovaru milý mladý muž, kterého pan Gregor vybíral zřejmě dlouho, ale myslím, že se rozhodl opravdu dobře. Má zkušenosti ze Zlatého korálku v Jílovém a je stejně milý a zručný při práci s kávou, jako pan majitel. „Specifikem“ pana Gregora je, že si své hosty pamatuje, rád si s nimi popovídá a nabídne vše, co je nového. Já bych si samozřejmě přála, aby to tak bylo všude. Paní majitelová zas umí skvělá vajíčka i tiramisù.

K jídlu tu mají spoustu dobrot, od zmíněných vajíček, třeba do skla se sýrem Gran Moravia (40–60 Kč), přes sladký i slaný štrůdl, který se peče vždy čerstvý po objednání, po domácí Pěnčínské párečky (37–58 Kč). Nezapomeňte si také hned po vstupu prohlédnout, co se skrývá v dortové vitríně.

Já sem ale chodím kvůli kávě, která je tady, podle mého názoru, nejlepší v Praze. Kavárna nabízí čerstvě praženou kávu od La Bohème a z Doubleshotu, v nabídce je vždy několik druhů arabik, které umí oba pánové dobře představit. Jako první v Praze začalo Al Cafetero připravovat kávu ve vacuum potu (0,35 l/88 Kč), což nabízí jednak hezkou show a jednak nečekaný kávový zážitek, který stojí za vyzkoušení. Dále si můžete dát kávu ve french pressu (0,3 l/68 Kč), kávu filtrovanou (0,25 l/45 Kč) a v neposlední řadě espresso (38 Kč) a od něj odvozené nápoje. Já miluju zdejší cappuccino se sametovou sladkou pěnou, latte artovým lístečkem a správně připraveným espressem pod ním a potvrzuji, že ho umí připravit nejen pan Gregor, ale i jeho nový náměstek.

Kromě kávy si můžete dát i čaje Harney & sons, bio mošty nebo něco z dobře sestaveného vinného lístku.

Tuhle kavárnu mám opravdu ráda, chtěla bych jí mít více po ruce a hrozně si přeju dát si tu někdy snídani. Závěrem směle prohlašuji, že je málo míst, které můžu s tak klidným svědomím doporučit.

Do Al Cafetero jsem mířila za zcela konkrétním účelem: Jedná se o jednu z mála kaváren, kde lze koupit zrnkovou kávu z pražírny Doubleshot, a možná jedinou, kde vám ji naváží (a nevnutí vám celý 350gramový sáček). Sestupovala jsem Blanickou ulicí směrem od Náměstí Míru a u čísla 24 jsem ještě jednou pohlédla na papírek s napsanou adresou a důkladně si protřela oči. Tady? Tohle má být ta Mekka kávy, unikátní podnik, loňský držitel Czech Bar Awards v kategorii kaváren? Od grafitti špinavá fasáda, olysalé rošty ventilace ani výlohy s aranží sestávající z několika prázdných vinných lahví k návštěvě právě nelákaly. A pak – pak jsem vstoupila dovnitř…

Barista mě zdravil už z dálky, a když jsem přistoupila k pultu a zmínila se, že si jdu pro kávu z Doubleshotu, okamžitě se rozpomněl, že jsme spolu už kvůli tomu hovořili telefonicky, a hbitě se pustil do prezentace. Otvírá jednotlivá balení a chrastí praženými zrnky, aby se uvolnila kávová vůně. Jen si přičichněte, slečno, tahle je asi nejsvěžejší, tahle trochu složitá, a tady – cítíte ty jahody? Oni v Doubleshotu kávu pražit umějí, to tedy ano. Tak která se vám, slečno, zamlouvá nejvíc? Bere sáčky do ruky s takovou něhou, jako by se bál, aby kávě neublížil, a vyznává se ze své lásky k etiopským plantážím. Kdepak, tohle není prezentace, to je balada, melodram – citlivý, vroucí a velmi osobní. Najednou mi přijde jaksi nepatřičné sebrat balíček a zaklapnout za sebou dveře. Neodolám a požádám o šálek kávy.

Usadím se u jednoho ze stolků a rozhlížím se kolem. Stěny v teplých barvách, červené a béžové, dřevěný nábytek, starobylé doplňky, to vše působí velmi útulně. Židlí je tu jen pár a některé stoly jsou rezervované – náhodný kolemjdoucí tedy vůbec nemusí při hledání místa uspět. Pohodlně se uvelebím a koukám, že ke mně barista míří a nastavuje frenchpress s čerstvě mletou kávou. Prý nezlobte se, ale já jsem vás o tu vůni nemohl připravit. Přivřu oči, přivoním a začnu se o to víc těšit, až se přede mnou objeví plný šálek. A je doopravdy plný, poctivý, celý frenchpress se do něj vejde – ten mi prázdný nechává barista na stole a nadzdvihne víčko, kdybych se chtěla ještě pokochat vůní kávové sedliny. Skloním se k šálku, čichám, ochutnávám, přemýšlím nad aroma jahod, zkoumám zvláštní medovou dochuť a užívám si, že ke dnu je ještě tak daleko a že tu tedy mohu v klidu posedět.

Pár vedle mě by si dal něco sladkého. Bude prý štrůdl, ale teprve se peče. Mladí ale spěchají, spokojí se s dovezeným cheesecakem. Děláte chybu, říkám si – sem se přece nechodí spěchat. Vzápětí otevře dveře mladík v dobře střiženém obleku, s notebookem v jedné ruce a mobilem ve druhé. Má tu rezervaci, obchodní schůzka. Že prý děláte nejlepší kávu v Praze! – vykřikuje už ode dveří. Věnuji mu pohled a doufám, že si vzpomene na zbytky svého dobrého vychování a tiše se usadí někde v koutku. Vracím se znovu ke svému šálku, dám si další doušek a vidím, že dno už se blíží. Škoda. Chutnalo vám? Jak bych to jen řekla… Nejen to, milý pane – zdaleka nejen to.

Tak od tohohle podniku jsem to nečekala. O tom, co by tak mohlo vyhrát Czech Bar Awards jsem měla totiž docela jasné představy – jiné představy. Odešla jsem ale osvícená a s vědomím, že to vlastně může být docela jednoduché. A vlastně, proč taky ne?

Al Cafetero jednoduché bez diskusí je. Je maličké a hlavními lákadly jsou prostě kvalita a vřelý přátelskýpřístup. Vzhledem k cenové relaci asi ani tak nepraská ve švech a osobně bych si ho asi dávkovala jen o svátečních přležitostech, aby mi to čaro hned nevyprchalo. A taky, abych na ty ostatní kavárny nebyla zas tak moc zlá, když se pořád tváří, že to tak nejde.

Interiér vlastně ani zdaleka není dokonalý. Je to tak trochu obývák u extravagantního strýce, který si z cest vozí exotické zásoby a sbírá šálky. Skřín s fleur de sel, čokolády, skleničky s pečeným čajem… Jinak je tam docela ošklivý strop, který z nějakého důvodu tvoří jakýsi kámen, takže to vypadá jako strop jeskyně a uznávám, že netopýři mi tam v současném dušičkové rozpoložení vlastně chyběli. Tak trochu jako by tu bydlel pan od paní Láry Fáry. Žije to tam vlastním životem, je to autentické a nenucené a zjištění, že se takový vyhlášený podnik obejde bez interiérového designéra na mě zapůsobilo velmi příjemně.

Strejda vám pomůže z kabátu a jako to tak se strýčky bývá, dobře si popovídáte. Na turka ale zapomeňte, nabídne vám kávu z frenchpressu, vaccuum potu nebo technicky perfektně připravené cappuccino, touhle dobou už asi z úžasně čerstvé kávy Doubleshot. Poprvé jsem zkusila také sojové cappuccino a kvalita té pěny byla na sojové mléko dechberoucí, protože takovou pěnu neumí v 95% jiných podniků a předpokládam, že sojové mléko se kvůli jiné hustotě a podílu bílkovin nejspíš musí šlehat ještě o fousek hůř. Na kávu tu teda nikoho nenachytáte a rejpal ve mě byl aspoň někdy neukojen.

V mezičase teta upekla čokoládový dortík a bojím se, že ji někdo brzo unese, aby je pekla jenom jemu. Bylo to teplé, na povrchu křupavé a vevnitř kopa rozpuštěné čokolády, nahoře ještě kupodivu stále jahodová jahoda a zmizelo to tak rychle, že jsem si musela stěžovat. Výběr zde není velký, ale jedná se zřejmě o pár specialitek, ve kterých si majitelé věří a mohou zajistit kvalitní suroviny i přípravu. A tak to mám ráda. Snad se zas brzy dostanu do Prahy, abych mohla prozkoumávat další položky.

O kavárně Al Cafetero jsem se dozveděla po loňském vyhlášení cen Czech Bar Awards, ze zvědavosti jsem ji šla omrknout a od té doby ji považuju za svůj druhý (lepší) obývák.
Nekuřácký interiér působí domácky, jako byste byli u někoho na návštěvě. Pan kavárník je pohostinný, milý, vstřícný a vždy rád přidá informace o kávě a ostatních dobrotách, které nabízí.
Ke kvalitě kávy jako laik můžu říct jen málo. Espresso je vždy voňavé, s oříškově zbarvenou pěnou a není třeba ho „zachraňovat“ cukrem ani mlékem. Cappuccino má správně našlehané mléko a je ozdobené decentním latté artem. Můžete vyzkoušet i kávu přiipravenou méně tradičními způsoby, než je espresso – třeba vacuum pot nebo french press. Nabídka ostatních alko i nealko nápojů je pečlivě vybíraná (žádné cola-fanta-sprite-cappy). Velkým plusem je, že veškeré víno můžete dostat po skleničkách.
Jídelní lístek uspokojí milovníky sladkého i slaného, snídaňová nabídka je k dispozici po celý den. Doporučila bych zejména domácí slané štrůdly, které podávají zatepla (ten s rajčaty a mozzarelou je bezkonkurenční – šťavnatý a voňavý po bazalce), gratinovaný kozí sýr s medem, malinami a jogurtem (sladší, spíše pro dámy) nebo salát César se slaninou (obsahující správné ingredience). Zajímavá je také toskánská zelenina (pečený lilek, paprika a cuketa naložené v oleji s balzamikovým octem). Naopak míchaná vajíčka paní kavárníkové, která všichni opěvují, mě neoslovila, mám raději maličko pevnější konzistenci s viditelně rozlišeným bílkem žloutkem. K vínu si můžete dát třeba olivy (plněné i prázdné), výběr francouzských sýrů nebo španělských a italských uzenin. Z dezertů jsem ochutnala cheesecake (prý originál z New Yorku – krémový, se slabou vrstvou sušenkového těsta na dně, prostě takový, jak má být) a několik dortů z obměňované nabídky a vždy jsem byla spokojena – dorty jsou čerstvé, nešizené a spoustu z nich jinde neochutnáte.

O kvalitě Al Cafetera se chodím pravidelně ujišťovat, a tak musím podat hlášení, že poslední dvě snídaně potvrzují kvalitu kavárny.

Pan majitel je stále stejně usměvavý, povídavý a pozorný (na svlékání z kabátu a oblékání do něj si člověk rychle zvykne). Navíc mi přijde, že si sem nachází cestu stále více hostů, což jim moc přeju.

Testovala jsem pěnčínské párečky i míchaná vajíčka na slanince, oboje na jedničku se zvláštní pochvalou pro jemně krémová vajíčka. Zapomeňte na vysušené chuchlíky u konkurence!:) K tomu čerstvě rozpečená bagetka, káva z frenchpressu nebo cappuccino a voda z kohoutku. Zvykla jsem si taky nosit do kanceláře zdejší domácí závin, který si pak dopékám k obědu v troubě.

Pro mě jednoznačně první absolutní hodnocení. Upozornil bych jen na to, že o víkendu kolem občas chodím marně, kavárna je otevřena jen v pracovní dny.

K interiéru tu zněly drobné výhrady, ale mě naprosto sedne – sedí se mi tu pohodlně a tmavé a tlumené barvy můžu. Prostě taková velmi pohodlně zařízená „jeskyně“ a to my neandrtálci můžeme.

K personálu není co dodat, pan majitel přesně ví co hostům nabízí a dovede to představit, je vstřícný, ale nevtíravý a pamatuje si hosta už při druhé návštěvě.

No a kvalita, to je kapitola sama pro sebe – základem je čerstvá kvalitní káva v několika různých způsobech přípravy, přičemž všechny jsou dobře zvládnuté. A provozovatelé dbají na to, aby všechny ostatní nabízené produkty tuto vysoko nastavenou laťku zbytečně neshazovaly.

Al Cafetero je tak trochu moje srdeční záležitost, i když spolu zatím máme úplně krátký vztah.

Malinké vinohradské kavárně dokážu odpustit i ne moc chytré uspořádání prostoru (podle mě by se dal využít o mnoho lépe, gauče bych okamžitě vyhodila:). Proč? Protože majitelé jsou nefalšovaní nadšenci, kteří svoji práci dělají s láskou (a je mi fuk, že to zní tak hloupě pateticky). A protože tu umějí udělat dobrou kávu, kterou jinde v republice člověk v podstatě nemá šanci najít. Dáte si ji z frenchpressu, vacuum potu (neuvěřitelná vychytávka!) nebo třeba moji oblíbenou ranní filtrovanou?

Kromě kávy vám v Cafeteru udělají například fresh džus nebo něco k jídlu. Snídaně tady mi dokážou perfektně nastartovat den, do práce to mám totiž jen pár kroků (i když z Kaaby to mám blíž, stejně je to v Cafeteru o moc lepší).

Příjemná atmosféra, zajišťovaná velice příjemnou obsluhou a spokojenými hosty. K lehké svačině jsem si dal vajíčka, k naprosté spokojenosti. K tomu kávu z vacuum potu, jen jako frajeřinku.

Pan majitel ochotně vysvětlil, proč kávu sype do horní nádoby až tehdy, kdy je plná vody. Výsledek uspokojil mé čivy na 100 %. Ale přesto se mi líbí víc ten předem prohraný souboj semleté kávy s vodou, která se dere vzhůru.

Na závěr jedno dobré espresso.

Chodím tam nejraději na snídani, pokud mám potom něco k vyřizování na Vinohradech. Předvedou slušně zvládnutá vajíčka a svoji specialitku – domácí Pěnčínské párky.

Káva v nadprůměrném servisu i kvalitě. Ukázkové espresso, cappuccino i french-press, kde rotuje jednodruhová káva (La Bohéme Café z Kunratic) podle sezóny. Skvělý je i vacuum pot, který je tu k dostání asi v jediném místě v Praze. Jediná nevýhoda podniku je poněkud stísněný tmavší interiér a do výšky obložený bar, ke kterému je docela obtížné přistoupit třeba na jeden „panák“ espressa.

Manželé Gregorovi předvádějí vzorovou kavárnu, která snad nakopne všechny zákazníky i konkurenci v okolí k návratu kvality do světa kaváren. Pláču, že podobnou kavárnu nemám někde v okolí Prahy 6. Takový standard by si zasloužila každá pražská čtvrť a každé větší město.