Sladké podle mě k Vídni a tak nějak patří a Aida je jedním ze stavebních kamenů tohoto přesvědčení. I když je na hlavní ulici Mariahilter, nejedná se o tourist trap, ale oblíbenou cukrárnu, kde celý den potkáváte hlavně vídeňské babičky a dědečky, kteří si přesně podle mého gusta užívají šťastné stáří. Samotná pobočka je vídeňsky honosná, ale trochu se tam zastavil čas někdy v osmdesátých letech. Personál má růžový stejnokroj, který začíná úsměvem a končí růžovými ponožkami, speciální body si zaslouží i za spodničku s krajkou. Komunikaci ale omezuje velký nával ve špičce a špatná angličtina. V prezentaci zákusků to naštěstí tak moc nezavazí, protože jsou všechny dorty označené a mají anglické menu, ve kterém jsou hlavní přísady i tipy na speciality. Sortiment se kromě evergreenů pravidelně odměňuje, v létě je doplněný třeba o jahodové a meruňkové speciality, teď na podzim například o dortík s kaštanovým pyré. Základním zážitkem zde je prozření, že nadýchané dorty lze dělat i bez stopy cukrářských gelů a jiných nepatřičností. Dorty tady jsou úžasné a jsou podle rodinné tradice založené panem Prouskem, který byl, pokud se nepletu, Čech. Škoda, že úžasné cukrářské řemeslo u nás už téměř vymizelo. Pečí většinou z lehkých piškotů a krémy jsou mixy všeho možného, nejčastěji různého poměru másla a šlehačky (a pohodlně se s cenou vejdete do tří eur za kus). Nejlepším je, že všechno od piškotů do mokka dortu až po různá ovocná pyré, si stále dělají ze základních surovin sami. Dejte si hlavně něco extračokoládoveho s pořádnou pařížskou šlehačkou (jaký opomenutý klenot) a nebojte se ani jinak v ČR profláklého pečiva jako štrůdl, linecké a plundry, všechno tady chutná mnohem lépe. A vyzkoušejte toho co nejvíc, abyste zjistili, že to není náhoda, že je to tak skvělé. Kávu si dopřejte vídeňskou melange – prodloužené espresso s mlékem, pěnou a šlehačkou nahoru, je to tradiční a dostatečně to přebije chuť kávy, aby to bylo vypitelné :) Domů si potom odveste nějaké koláčky, zabalené pusinky nebo makronky.