Restaurace, kterou mám snad 500 metrů od baráku jsem ostudně navštívil teprve podruhé. Předchozí návštěvu (večeři) jsem popsal v přihlášce na Scuk, tentokrát jsem se vydal sám na oběd.

Taverna otevírá poměrně pozdě (až 13:00), a když jsem dorazil okolo půl druhé, byl již vnitřek podniku celkem slušně zaplněn. Bylo pěkné počasí, tak jsem se rozhodl, že poobědvám na nádvoří venku před tavernou, kde už také pár lidí sedělo. Prostředí na terase je opravdu „luxusní“ (přece jenom jste na zámku), dojem kazil jen nevysypaný popelník na stole.

Moje přítomnost byla personálem zaregistrována až při příchodu dalších hostů, a k mému rozhořčení jsem byl obsloužen až po nich. Mladá servírka mi podala jídelní lístek a zmínila též denní nabídku, což byla domácí musaka (149,–). Já si však objednal pečenou kapii plněnou pikantní sýrovou pastou tyrokafteri jako předkrm a dále grilovaný vepřový špíz suvlakia s brambory pečenými na citronu. K jídlu jsem pil 2dl rozlévaného červeného vína, vzhledem k ceně (okolo 30,–), bylo velmi dobré. Automaticky jsem také dostal litrovou lahev neperlivé vody zdarma.

Paprika byla jemně opečená, až po okraj napěchovaná tyrokafteri a zchlazená v lednici, takže byla krásně osvěžující. Společně s opečeným bílým chlebem a dobrým ol. olejem, bomba! Téměř okamžitě po sklizení předkrmu mi na stole přistál druhý chod, takže jsem pojal podezření, že na mě již nějakou dobu čekal. Na špízu to však vůbec nebylo znát, maso bylo bohatě ochucené, nakrájené na menší kousky na dvou špejlích, úplně jako v Řecku. Zklamáním pro mě byly brambory. Některé kousky byly nedopečené a uvnitř tuhé, přišly mi také dost mastné a ke všemu strašně kyselé (s citronem asi ujela ruka). Na závěr jsem ještě vyzkoušel ten slavný řecký jogurt smedem a ořechy, po kterém jsem měl problém dovalit se domů:).

I přes nedobrou přílohu k hlavnímu chodu (snad to byl úlet) musím dát za kvalitu 4, protože za 300 korun je to opravdu nadstandard nejen v Ově.
Obsluha byla velice příjemná, ale počáteční kiksy to nenapravilo, takže jen OK.

Na den a půl jsem si odskočil do Ovy, a vzhledem ke kladným recenzím zde na scuku nemohla volba restaurace na večeři dopadnout jinak, než řecky (a přesto se mi nepodařilo prožrat všechny finance:).

Od prvního okamžiku se nás ujala velmi milá a sympatická obsluha. Byla nám doporučena specialita dne – salát s krabem (zdůrazněno, že pravým) a krevetami. Po dotazu na velikost porce jsme si jej nechali rozdělit ve 3 lidech jako předkrm, společně s ošatkou výborného chleba. Úplně to stačilo. Krab byl opravdu krab (z klepet vybrané, rozdrcené maso), krevety spíš menší, nevyloupnuté, ok (i když mám pocit, že rozmražené), kadeřavý salát ochucený zálivkou s příjemnou citrónovou chutí. Celkově fajn začátek.

Jako hlavní jídlo jsem zkusil grilované jehněčí s bramborami pečenými s citrónem. Jehněčí bylo pojaté velmi přírodně, jen lehce osolené, bohužel už trošku vysušené. Z brambor byl opravdu cítit citrón, ale potřebovaly pořádnou dávku soli a bylo na nich znát, že nějakou dobu někde odpočívaly. Smažené kořeněné kousky masa s bílým sýrem (Tygania), které jsem ochutnal byly super. O suvlaki se bohužel majitel nechtěl dělit, takže nevím. Prý dobrý.

Všechny porce byly velké, ale řeckému jogurtu s ořechy a medem jsem nakonec neodolal, i když vzhledem k celkové přežranosti jsem ho do sebe už opravdu tlačil. Byl vynikající. A to jsme ještě jako bonus dostali ochutnávku chalvy. Vyzvednout musím ceny vín – pili jsme jen rozlévané bílé a červené. Žádný zázrak (názvy jsem zapomněl), ale půl litru v karafě stojí 85 Kč – za tuhle cenu bez připomínek. Zmínil bych také, že na stole jsme automaticky měli karafu se studenou čerstvou vodou zdarma.

Na takhle dobré jídlo za takhle nízké ceny bych si, myslím, dokázala velmi rychle a snadno zvyknout:) V Agiu Georgiu se nám věnovala přátelská paní (která občas něco zapomněla přinést) v přátelském prostředí, kde převažovali Řekové nad Čechy. Jaké lepší si přát doporučení pro řeckou tavernu?

Do Agiu Georgiu jsme zajeli ve čtyřech lidech. Jako lehký předkrm pro všechny s přehledem stačil bezmasý talíř s přiobjednanou pitou – na tácu jsme dostali grilovanou papriku, rajčatovou salsu, cizrnovou omáčku a několik dalších, pikantně okořeněných omáček, kozí rohy, ochucenou rýži, olivy a to jsem určitě na něco zapomněla. Už v téhle fázi jsem dostala chuť rychle si zaplatit dovolenou v Řecku:)

Na hlavní chod jsem se nechala ovlivnit předchozí recenzí, dala si bramboru plněnou mletým masem s tzatziky – a udělala jsem dobře. Na stole přistála obří brambora v alobalu, voňavá a ve vnitřku smíchaná s roztaveným sýrem a plný počet bodů musím udělit i hustým tzatzikům, o nichž si jinak myslím, že nejlepší jsou ty, které si dělám doma. Bratříčci z Agiu jsou těm mým rovnocenným parťákem:) Chabě jsem pokusila vyšetřit si místo na dezert, protože řecký jogurt (ve kterém stojí lžáce) s oříšky a medem je kombinace, kterou si musíte objednat, i když už máte pocit, že to prostě nemůžete dát. Zvládla jsem to, ale odchod z restaurace byl náročný.

Trochu mě šokoval účet – 1200 Kč za 4 lidi, kteří si dali předkrm a pitu, hlavní jídlo, dva dezerty a k tomu lahev vína. Chci znovu!:)

V současné době asi jediná ostravská restaurace, do které se nebojím zajít a určitě by se neztratila ani v Praze.

Tavernu v porubském zámečku dali dohromady evidentně lidé (všechno mlaďoši okolo 30) s nadšením pro řeckou kulturu. Jde to vidět na útulném interiéru, jídelníčku bez nesmyslů i na doprovodném programu (pravidelné řecké večery, koncerty). V Agiu Georgiu se mi líbilo nejvíc v létě, kdy se dá vysedávat venku na nádvoří u stolku a ochutnávat mezedes (řecké předkrmy) a víno (karafa vody z kohoutku zdarma je tu samozřejmostí). Líbí se mi taky jejich osobní styl obsluhy, kdy opravu dobře komunikují a snaží představit celé menu i denní speciality. Speciality vybrali ze všech koutů Řecka i sousedních států. Myslím, že pokud jste zvyklí na typickou nabídku řeckých podniků v Česku, budete občas překvapeni.

Samotné jídlo se hodně blíží poctivé „babičkovské“ kuchyni. Vše z dobrých surovin, správně okořeněno (se spoustou bylinek) a v typických úpravách pro řeckou kuchyni. Určitě se vždycky poptejte na denní specialitu, kterou občas ani nepíšou do karty. Moc se mi líbily všechny úpravy zeleniny, jehněčí na grilu i špíz suvlaki.